11 C 163/2022

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Martinem Svobodou sídlem Nádražní 2495/20, 301 00 Plzeň proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 257 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 257 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky ve výši 9,75 % ročně od 15. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 717,50 Kč. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 257 Kč s příslušenstvím, což má být dle žalobních tvrzení dluh žalobkyně za ošetření v rámci první pomoci s krvácením a bolestí dásní v zubní ordinaci žalované dne 14. 2. 2019. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná se v zubní ordinaci provozované žalobkyní nechala dne 14. 2. 2019 ošetřit pro akutní bolest a krvácení z dásní za cenu 257 Kč. Žalovaná však tuto částku žalobkyni neuhradila, a to ani přes upomínku právního zástupce žalobkyně dne 12. 10. 2020. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) dle kterého se smlouvou o péči o zdraví poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba a dále příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. V této věci se nejedná o péči hrazenou z jiných zdrojů (veřejné zdravotní pojištění), žalobkyni tedy náleží jí nárokovaná odměna. V průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaná na svůj dluh žalobkyni cokoli hradila, soud proto žalobkyni přiznal částku 257 Kč. Žalovaná se včasným neuhrazením dlužné částky rovněž dostala do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 o. z. úroky z prodlení od 15. 2. 2019, tj. ode dne následujícího po poskytnutí zdravotní péče. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 257 Kč. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni dle § 142 odst. 1 o.s.ř. na nákladech řízení částku 1 717,50 Kč, když náklady řízení spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech na právní zastoupení sestávajících se ze dvou úkonů právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žalobního návrhu) dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), jednoho úkonu právní služby za 150 Kč dle § 7 a 11 odst. 2 AT (sepis jednoduché předžalobní výzvy), tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a 21% náhrady za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 346,50 Kč, celkem 2 396,50 Kč, avšak žalobkyně požadovala na nákladech řízení uhrazení toliko částky 1 717,50 Kč.