11 C 177/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Janem Ševčíkem sídlem Na královně 862, 156 00 Praha proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 16 852,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 11 563 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 563 Kč ve výši 12,75 % ročně od 10. 6. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 2 869,14 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 782,14 Kč od 20. 12. 2024 do 9. 6. 2025 ve výši 12,75%, co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 219,14 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 39,71 Kč od 16. 7. 2024 do 19. 12. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 32,57 Kč od 16. 8. 2024 do 19. 12. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 24,56 Kč od 16. 9. 2024 do 19. 12. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16,8 Kč od 16. 10. 2024 do 19. 12. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,79 Kč od 16. 11. 2024 do 19. 12. 2024, částky 221 Kč, částky 2 199,21 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 5 957 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 16 852,35 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně, zastoupená na základě smlouvy o obchodním zastoupení společností , právnická osoba, , a žalovaný uzavřeli dne 11. 4. 2024 smlouvu o úvěru č. , IBAN, , jejíž nedílnou součástí jsou Úvěrové podmínky č. , hodnota, a sazebník poplatků. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 063 Kč na zboží specifikovaného žalovaným – bílé elektro, kdy uvedenou částku poskytl žalovanému dne 12. 4. 2024 k rukám prodejce. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných 24měsíčních splátek splatných k 15. kalendářnímu dni měsíce ve výši 742 Kč, kdy první splátka byla splatná dne 15. 5. 2024. Sjednaný úrok z úvěru činil 31,31 % ročně. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, když neuhradil splátku splatnou dne 15. 7. 2024. Ze smlouvy přitom vyplývá, že v takovém případě je povinen uhradit žalobkyni dlužné splátky, veškeré příslušenství, náklady a sankce, nesplacenou část jistiny a sankce za porušení povinností. Výzva k úhradě s uvedením zesplatněných splátek byla žalovanému zaslána dne 29. 11. 2024. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá pěti neuhrazených splátek v celkové výši 3 694 Kč, zesplatněné jistiny ve výši 10 088,14 Kč, poplatku za upomínku ve výši 450 Kč, nákladů na oznámení o splatnosti ve výši 200 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 310 Kč a smluvní pokuty ve výši 14 432,14 Kč a 2 199,21 Kč. Žalobkyni, i přes učiněné výzvy včetně předžalobní výzvy, žalovaný ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

4. Společnost , právnická osoba, se zavázala pro žalobkyni vyvíjet činnost směřující k poskytování úvěrových produktů pro účely financování nákupu zboží (prokázáno smlouvou o obchodním zastoupení č. , hodnota, ze dne 28. 2. 2017). Žalobkyně pak prostřednictvím uvedené společnosti se žalovaným uzavřela dne 11. 4. 2024 smlouvu, na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému účelový úvěr na nákup zboží (bílé elektro) ve výši 13 063 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úrok, to vše v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 742 Kč. Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 31,31 % ročně. Žalovaný se zavázal zaplatit jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z každé neuhrazené měsíční splátky a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení s neuhrazením jiné dlužné částky. V záhlaví smlouvy jsou kromě kontaktních údajů žalovaného uvedeny i jeho měsíční příjmy, které činí 30 000 Kč čistého, příjem celé domácnosti pak činí 43 000 Kč, žalovaný má jednu vyživovací povinnost a je ženatý. Ve výdajové stránce jsou uvedeny měsíční náklady na bydlení ve výši 14 000 Kč, přičemž další pravidelné výdaje žalovaný nemá. Pouze dále splácí ostatní úvěry ve výši 2 500 Kč měsíčně (prokázáno úvěrovou smlouvou č. , IBAN, ze dne 11. 4. 2024 vč. formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníkem a obchodními podmínkami). Částka 13 063 Kč byla žalobkyní vyplacena na účet prodejce dne 12. 4. 2024 (prokázáno potvrzením o proplacení úvěru). Žalobkyně na výzvu soudu předložila podání, z něhož plyne, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy měla provádět lustraci žalovaného v rozličných registrech, nicméně samotné lustrace každého jednotlivého registru nedoložila (prokázáno tabulkou žalobkyně ze dne 11. 4. 2024). Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, na svůj dluh dosud zaplatil 1 500 Kč (prokázáno tabulkou umoření a přehledem plateb žalovaného). Žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění dluhů z úvěru a žalovaného vyzvala k jejich zaplacení nejpozději do 19. 12. 2024 (prokázáno oznámením o zesplatnění ze dne 29. 11. 2024 včetně dodejky). K dalšímu zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný řádně vyzván upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 29. 5. 2025 včetně poštovního podacího archu).

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

7. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

12. Jde-li o posuzování majetkových poměrů žalovaného, žalobkyně soudu předložila pouze úvěrovou smlouvu s uvedenými příjmy a výdaji žalovaného, resp. jeho domácnosti. Je třeba dodat, že doklady prokazující skutečnou výši těchto příjmů již žalobkyně soudu nedoložila. Nutno potom připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let. Je tedy otázkou, zda žalobkyně, která neměla k dispozici doklady prokazující pravidelnost příjmů, tyto skutečně ověřovala, nebo se pouze spokojila s tvrzením žalovaného. Rozhodně pak ale nebylo na místě spokojit se s tvrzením žalovaného ohledně jeho měsíčních výdajů, které nemohou odpovídat realitě doby uzavření úvěrové smlouvy. Soud připouští, že stran zkoumání výdajů spotřebitele je věřitel ve velké míře odkázán na údaje spotřebitelem uvedené, nicméně ohledně výše měsíčních výdajů 14 000 Kč (na bydlení) + 2 500 Kč (na splátky) měla být žalobkyně obezřetnější a žalovaného k doložení těchto výdajů vyzvat, neboť nelze věřit tomu, že dále již žalovaný další náklady neměl (náklady nezletilého potomka, energie, jídlo, ošacení, doprava apod.). Prováděla-li pak žalobkyně lustrace v jednotlivých veřejně dostupných registrech, bylo její povinností doložit výpisy (konkrétní výsledky pátrání) z jednotlivých registrů. Jde-li o řádné/nedostatečné zkoumání schopnosti spotřebitele splácet úvěr, jedná se o právní hodnocení příslušející výlučně soudu. Nelze se tedy spokojit s tabulkou, dle jejíchž výsledků neměly být v registrech zjištěny negativní skutečnosti k žalovanému, aniž by soud mohl posoudit, jaký byl konkrétní výsledek lustrace žalovaného v tom, kterém registru. Žalobkyně přitom žádnými dokumenty i přes ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru nedisponuje.

13. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení úroků, smluvní pokuty a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o. z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (13 063 Kč) ponížené o část, kterou již žalovaný uhradil (1 500 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené v oznámení o zesplatnění úvěru včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť splatnost bezdůvodného obohacení nelze vyvozovat z ustanovení neplatné smlouvy. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně žalobkyní požadovaného úroku z prodlení z částky převyšující skutečnou výši pohledávky žalobkyně za žalovaným, jakož i za období, ve kterém ještě žalovaný v prodlení nebyl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 957 Kč, přičemž tato částka představuje 32,40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,20 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,80 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „advokátní tarif“), ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu sestávající z částky 1 780 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba, účast na jednání soudu dne 6. 1. 2026 a dne 17. 2. 2026) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas ve výši 900 Kč za 6 započatých půlhodin po 150 Kč (cesta Praha – Kutná Hora a zpět) dle § 14 odst. 1 a 3 advokátní tarifu, náhrady cestovného ve výši 2 184 Kč za použití osobního automobilu tov. zn. Volkswagen dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., za 2x cestu na jednání soudu dne 6. 1. 2026 a dne 17. 2. 2026 na trase Praha – Kutná Hora a zpět (2 x 69 km) při kombinované průměrné spotřebě 5,8 l/100 km, ceně benzinu 34,70 Kč/l a základní sazbě náhrady 5,90 Kč za 1 km jízdy, náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 1 200 Kč za promeškaný čas v délce trvání 8 půlhodin po 150 Kč za cestu na jednání soudu (dne 6. 1. 2026 a dne 17. 2. 2026) a zpět, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 386 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované pohledávky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013).

15. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.