11 C 186/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 25 636,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše v pravidelných splátkách ve výši , částka, měsíčně, s tím, že poslední splátka bude ve výši dle aktuálního zůstatku. Splátky jsou splatné vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude tento rozsudek právní moci, a pod sankcí ztráty výhody splátek při prodlení s, byť i jen jednou z nich.

II. Žaloba se zamítá co do částky , částka, co do zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 12 % ročně, co do zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, co do částky , částka, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru s poskytnutím úvěrového rámce do výše , částka, s možností postupného čerpání, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná se zavázala žalobkyni finanční prostředky spolu se sjednaným příslušenstvím vrátit, a to v pravidelných denních splátkách, jejichž výše se měla měnit v závislosti na čerpání a splácení úvěru. Splatnost první splátky byla stanovena na , datum, a konec kreditového rámce byl stanoven na , datum, . Žalovaná na základě shora uvedené smlouvy v průběhu smluvního vztahu načerpala peněžní prostředky ve výši , částka, , sjednané splátky však neplnila řádně a včas, žalobkyně proto smlouvu žalované vypověděla, o čemž jí informovala emailem ze dne , datum, . Žalobkyně se žalobou domáhala úhradě dlužné jistiny, sjednaných poplatků, smluvního a zákonného úroku z prodlení a sjednané smluvní pokuty ve výši , částka, představující 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně neuhradila ke dni podání žaloby ničeho z dlužné částky. Pro případ, kdy by soud neshledal platné uzavření spotřebitelského úvěru navrhovala žalobkyně žalobu posoudit jako návrh na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná uvedla, že na svůj dluh ničeho neuhradila, je zaměstnaná, byla by schopna žalobkyni splácet cca , částka, měsíčně.

3. Soud provedl důkazy založenými ve spise, z nichž zjistil následující skutečnosti, a po postupu dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), i níže uvedený skutkový stav:

4. Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku a v registru vedeném Českou národní bankou oprávněnou poskytovat spotřebitelský úvěr jakožto nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru na základě povolení České národní banky ze dne , datum, , (prokázáno z údajů o poskytovateli revolvingového úvěru a informací pro spotřebitele).

5. Účastníci se dne , datum, pokusili uzavřít smlouvu, podle které měla žalobkyně umožnit žalované čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce , částka, , a to i opakovaně. Úrok měl být sjednán ve výši 0,983 % denně, splátky měly být denní v minimální výši , částka, a splatnost první splátky měla být stanovena na , datum, . Vyjma dlužné částky spolu s úroky z prodlení měla žalovaná uhradit i poplatek za vyplacení úvěru a poplatek za službu „, právnická osoba, případ prodlení s úhradou splátek se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (prokázáno smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , včetně všeobecných obchodních podmínek, informacemi pro spotřebitele, souhlasem se zpracováním osobních údajů a údaji o poskytovateli úvěru, výpisem bankovní identity včetně autorizace ověření totožnosti, předpisem splátek).

6. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně pokusila zkoumat úvěruschopnost žalované, když z výpisu z účtu žalované zjistila, že její čistý měsíční příjem činí , částka, , ze sdělení žalované poté vyplynulo, že by měl činit , částka, . Žalovaná dále uvedla, že žije sama, její měsíční náklady na bydlení ční , částka, , další náklady , částka, a splácí půjčku ve výši , částka, měsíčně. Žalobkyní vypočítané minimální výdaje činily , částka, měsíčně, disponibilní příjem byl vypočten na , částka, měsíčně. (prokázáno obecnými principy posuzování úvěruschopnosti žalobkyně včetně výpisu o posouzení úvěruschopnosti a identifikovaných příjmů žalované).

7. Žalobkyně zaslala na účet žalované dne , datum, částku , částka, (prokázáno z výpisu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, sdělením banky ze dne , datum, ).

8. Protože žalovaná nehradila splátky v souladu se smlouvou a podmínkami, žalobkyně dne , datum, smlouvu ukončila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky (prokázáno emailem žalobkyně).

9. Žalovaná žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradila, i přes výzvu žalobkyně zaslanou žalované před podáním žaloby (prokázáno sdělením žalované a předžalobní výzvou ze dne , datum, vč. potvrzení o podání zásilky ze dne , datum, ).

10. Soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.

11. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

13. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

20. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně vycházela pouze z informací poskytnutých žalovanou o jejích příjmech a výdajích, které za pomocí své interní metodiky přepočítala, aniž by je ovšem reálně ověřovala, resp. k žalobě nebyly přiloženy žádné dokumenty prokazující příjmy, výdaje a závazky žalované v době uzavírání smlouvy (např. pracovní smlouvy, výplatní pásky, nájemní smlouvy). Žalobkyně byla především povinna na základě reálných a dostatečných podkladů posoudit, zda žalovaná bude s ohledem na její měsíční rozpočet schopna uhradit nový závazek. Žalobkyně však k posuzování úvěruschopnosti přistupovala zjevně nikoli individuálně, ale spíše formálně a statisticky, když z provedených důkazů nevyplývá, že by si podklady k finanční situaci žalované, vyjma výpisu z účtu, aktivně opatřovala. Žalobkyně tak sice možná postupovala podle svých interních metodik, avšak věrohodnosti vstupních údajů nevěnovala patřičnou pozornost. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

21. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalované splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a přiloženy. Soud proto nepostupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že dosud nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř.

22. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“).

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.

24. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně žalované prokazatelně poskytla částku ve výši , částka, a žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho, její bezdůvodné obohacení tak činí částku , částka, .

25. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky , částka, a vzhledem k tomu, že žalovaná byla ke dni , datum, , dle výzvy k plnění odeslané žalované zástupcem žalobkyně, v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, vyhověl soud žalobě rovněž co do příslušenství z uvedené částky ve smyslu § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (výrok I.).

26. S ohledem na finanční a sociální situaci žalované soud uložil žalované uhradit žalobkyni dlužnou částku ve splátkách po , částka, měsíčně, když tuto částku považuje za přiměřenou majetkovým poměrům žalované a nikterak poškozující žalobkyni.

27. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení smluvní pokuty zamítnout. Stejně tak důsledky neplatnosti smlouvy o úvěru dopadají i na žalobkyní požadované příslušenství úvěru (úroky z prodlení, poplatky spojené s úvěrem, poplatky za služby), jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Po zohlednění těchto částek se podává, že úspěšnější ve věci byla žalovaná, které žádné náklady v řízení nevznikly, a tak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.