11 C 205/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. Kateřinou Perthenovou sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 105 703 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku: a) částku 59 382,08 Kč jako jistinu, b) částku 13 420,35 Kč jako smluvní pokutu, c) úrok ve výši 8,19% ročně z částky 58 129,91 Kč od 23. 7. 2020 do 15. 8. 2020, tj. 313,04 Kč, a úrok ve výši 10% ročně z částky 58 129,91 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 7. 2020 dosáhne částky 101 510 Kč, d) zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 59 382,08 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení,

II. Žaloba se zamítá co do: a) částky 26 835,92 Kč jako jistiny, b) částky 6 065,37 Kč jako smluvní pokuty, c) úroku ve výši 93,9% ročně z částky 10 696,69 Kč, tj. 4 125,52 Kč a co do úroku ve výši 10% ročně z částky 10 696,69 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 7. 2020 dosáhne částky 133 138 Kč, d) zákonného úroku z prodlení z částky 26 835,92 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení,

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 586,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 105 703 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru (dále jen„ úvěrová smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku 70 000 Kč. Žalobkyně se konkrétně domáhala zaplacení 86 218,94 Kč jako jistiny, v souvislosti s porušením jednotlivých smluvních ujednání dále žalobkyně po žalovaném požadovala uhrazení smluvní pokuty ve výši 19 485,72 Kč za prodlení od zesplatnění do data 14. 6. 2021, zaplacení úroku ve výši 102,09 % ročně z jistiny od 23. 7. 2020 do 15. 8. 2020 a úroku ve výši 10 % ročně z částky 68 826,60 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z úvěrové smlouvy, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře ke smlouvě a dodejky, předsmluvního formuláře a dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] podepsaná oběma stranami dne 30. 1. 2020. K uzavření smlouvy pak v souladu s bodem 1.. úvěrové smlouvy došlo až třetí pracovní den po doručením oznámení o schválení úvěru, tj. dne 10. 2. 2020. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému již dne 31. 1. 2020 poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 102,09 % ročně jako roční nominální úroková míra (RPSN bylo 166,39%, což odpovídá měsíčnímu úročení při úroku 102,09% ročně) splácet ve 30 měsíčních splátkách po 6 518 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2020 s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne 17. 8. 2022, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru, které bylo žalovanému zasláno na dodejku. Dle bodu 6.

3. úvěrové smlouvy bylo smluveno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.

4. úvěrové smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu je žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 6.

5. úvěrové smlouvy dále bylo sjednáno, že pokud po zesplatnění úvěru nebude nová jistina úvěru v den zesplatnění úvěru zaplacena, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 2.. úvěrové smlouvy pak bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady, maximálně však do částky odpovídající 120 % částky, kterou měl žalovaný za poskytnutý úvěr celkem zaplatit. Konečně, z čl.

5. úvěrové smlouvy vyplývá právo žalovaného kdykoli předčasně splatit úvěr, avšak po zaslání předchozího písemného upozornění (viz čl.

5. úvěrové smlouvy). V případě, že nebude písemné upozornění zasláno, bude předčasná splátka započtena k datu běžné splátky (bod 5.. úvěrové smlouvy).

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018 vydaným Českou národní bankou soud zjistil, že žalobkyně je zapsána v tomto seznamu jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a má k této činnosti povolení.

5. Z prohlášení klienta ze dne 11. 8. 2017 má soud za prokázané, že žalobkyně splnila svou informační povinnost vůči žalované dle § 90 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

6. Z formuláře hodnocení klienta a ověření v registru SOLUS má soud za prokázané, že žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, jakož i jeho úvěrovou historii. Úvěruschopnost žalovaného dále vyplývá z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu a výplatní pásky za listopad a prosinec 2019, kdy všechny tyto listiny dokládají, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil na konci roku 2019 cca 14 300 Kč, žalovaný neměl jiné dluhy a na bydlení vydával částku cca 1 000 Kč měsíčně.

7. Z karty klienta, výzev k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru a oznámení o zesplatnění smlouvy o úvěru ze dne 21. 7. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný řádně a včas uhradil toliko první splátku úvěru dne 17. 2. 2020 a druhou dne 17. 3. 2020, obě po 6 518 Kč 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný vůbec neplatil další splátky dle splátkového kalendáře, žalobkyně jej opakovaně (dne 17. 6. 2020 a 20. 7. 2020) vyzvala k úhradě jednotlivých splátek. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 21. 7. 2020.

9. Z předžalobní výzvy a podacího archu má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě celého dluhu včetně smluvní pokuty ve výši 19 485,72 Kč dle čl.

6. úvěrové smlouvy.

10. Z databáze časových řad ARAD vedené ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření předmětné smlouvy o půjčce činila průměrná úroková sazby úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let 8,19 % ročně.

11. V řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný na svůj dluh hradil více, než uvedla žalobkyně.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 1813 o. z. zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

16. Podle čl. II. bod 1 zákona č. 186/2020 Sb. pak platí, že dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

17. Podle § 9 zákona č. 177/2020 Sb. od prvního dne prvního kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí účinnosti tohoto zákona (pozn. tj. od 1. 5. 2020) do 31. října 2020 nevzniká úvěrujícímu právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení úvěrovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru; to neplatí pro prodlení úvěrovaného, který je právnickou osobou.

18. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

20. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo v sídle dlužníka v době uzavření smlouvy.

21. Podle § 1908 odst. 2 o. z. dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.

22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

25. Soud shledal, že mezi žalobkyní a žalovaným, došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne 31. 1. 2020 peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s obchodním úrokem ve výši 102,09 % ročně, a to ve 30 měsíčních splátkách po 6 518 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedodržoval podmínky předmětné smlouvy, dostal se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek a žalobkyně tak pohledávky zesplatnila ke dni 21. 7. 2020.

26. V souvislosti se sjednanou výší obchodního úroku se soud předně zabýval platností těchto smluvních ujednání účastníků a dospěl k závěru, že ujednání týkající se nominálního úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % ročně z dlužné částky neuhrazené jistiny je s ohledem na obvyklou výši úrokových sazeb poskytovaných bankami v rozporu s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatné. Soud doplňuje, že existuje rozdíl mezi nominální úrokovou sazbou a tzv. efektivní úrokovou sazbou zohledňující frekvenci úročení. Při posuzování nominální úrokové sazby je podstatná frekvence úročení (tj. v jakém intervalu bude připisován úrok). Při stejné nominální sazbě bude celková výše úroku připsaného jednou za celý rok logicky nižší než celková výše úroku připsaného vždy za každý měsíc. Pravdou je, že nominální úroková sazba ve výši 102,09 % ročně při měsíčním úročení je rovna efektivní úrokové sazbě ve výši 166,39 % ročně. Pro ilustraci soud uvádí, že stejná nominální úroková sazba 102,09 % je při ročním úročení rovna efektivní úrokové sazbě 102,09 %, při úročení po půlroce je rovna efektivní úrokové sazbě 128,15 % ročně, při úročení čtvrtletně efektivní úrokové sazbě 148,24 % ročně a při denním úročení pak efektivní úrokové sazbě 177,17 % ročně. Efektivní úroková míra je tedy ukazatelem toho, kolik dlužník věřiteli reálně zaplatí při různé kombinaci nominálního ročního úroku a frekvence úročení. Soud proto při posuzování mravnosti úroků dle úvěrové smlouvy vycházel z efektivní úrokové sazby, kterou vypočetl z nominální úrokové sazby a z frekvence úročení. Ostatně právě proto, aby spotřebitel mohl lépe vyhodnotit výhodnost nebo nevýhodnost smluvního ujednání, byla poskytovatelům spotřebitelských úvěrů uložena povinnost sdělovat spotřebitelům RPSN (roční procentní sazbu nákladů), což je objektivní ukazatel. Ta v tomto případě byla při absenci jakýchkoli jiných poplatků rovna efektivní úrokové sazbě, tedy 166,39 %.

27. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 či 33 Odo 236/2005) vyplývá, že hranice mravnosti úroků se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček. V daném případě smluvený úrok převyšuje úrokovou sazbu danou v době podpisu úvěrové smlouvy (dle údajů ČNB) více než dvacetkrát, a tím se dostává do rozporu s dobrými mravy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Sjednaná výše úrokové sazby se tak zcela zjevně příčí dobrým mravům, proto ji soud shledal v souladu se shora citovanou judikaturou dle § 588 o. z. ujednáním absolutně neplatným. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3516/2009), protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy (§ 576 o. z.).

28. Dále soud při posuzování nároku žalobkyně vycházel z toho, že smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok z úvěru je tedy jednou z náležitostí a jedním ze znaků úvěrové smlouvy. Povinnost dlužníka zaplatit věřiteli smluvené úroky vzniká ze závazku ve smlouvě. Soud proto dospěl k závěru, že namísto neplatného ujednání o úroku, je povinností žalovaného zaplatit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy (§ 1802 o. z.). V daném, případě byla výše úrokových sazeb bankovních ústavů v době uzavření smlouvy mezi účastníky ve výši 8,19 % ročně. Soud tak považuje za přiměřený úrok odpovídající právě těmto 8,19 %.

29. Žalobkyni vzniklo z úvěrové smlouvy právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 70 000 Kč a dále úroku ve výši 8,19 % ročně z poskytnuté jistiny 70 000 Kč, a to od 1. 2. 2020 (tj. ode dne následujícího po dni poskytnutí úvěru) do doby, kdy prodlení žalovaného se splácením dluhu činilo 90 dní, poté úrok činí 10 % ročně (viz § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Vzhledem k tomu, že žalovaný na úvěrovou smlouvu částečně hradil, je třeba tyto splátky úvěru na vzniklý dluh započítat. Soud při zápočtu jednotlivých splátek úvěru postupoval podle obecných ustanovení občanského zákoníku (§ 1932 o. z.), když účastníky sjednaný způsob zápočtu splátek na jistinu a úrok nebylo s ohledem na neplatnost ujednání o výši úroku možné užít. K datu splatnosti první splátky dne 17. 3. 2020 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 720,54 Kč, splátka ze dne 17. 2. 2020 ve výši 6 518 Kč se proto započetla vůči tomuto úroku (přičemž vzhledem k absenci oznámení žalovaného o úmyslu předčasně splatit dluh dle bodu 5.

3. úvěrové smlouvy se tato splátka započetla ke dni splatnosti první splátky) a o zbylou částku 5 797,46 Kč se ponížila jistina, která tak ke dni 17. 3. 2020 činila 64 202,54 Kč. Ke dni 17. 4. 2020 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 445,37 Kč, splátka ze dne 17. 3. 2020 se proto započetla vůči tomuto úroku a o zbylou částku 6 072,63 Kč se ponížila jistina, která tak ke dni 17. 4. 2020 činila částku 58 129,91 Kč. Od 17. 4. 2020 do zesplatnění úvěru dne 21. 7. 2020 pak činil úrok 1 252,17 Kč, který v souladu s bodem 2.. úvěrové smlouvy přirostl k jistině úvěru ke dni zesplatnění. Ta tak činila k 21. 7. 2020 částku 59 382,08 Kč.

30. Poté, co se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením celé jistiny úvěru po jeho zesplatnění dne 21. 7. 2020, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.

5. úvěrové smlouvy ve výši 0,1% denně od 1. 11. 2020 (viz § 9 zákona č. 177/ 2020) do zaplacení (max. 35 000 Kč – viz § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), žalobkyně však tuto smluvní pokutu požadovala za období od 1. 11. 2020 do 14. 6. 2021. Z jistiny 59 382,08 Kč činí smluvní pokuta ve výši 0,1% denně od 1. 11. 2020 do 14. 6. 2021 částku 13 420,35 Kč.

31. Žalobkyni dále vznikl nárok na úrok ve výši 8,19 % ročně z částky 58 129,91 Kč od 23. 7. 2020 do 15. 8. 2020, tj. 313,04 Kč (úročení dle smlouvy od zesplatnění do doby 90 dní od doby, kdy se žalovaný dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 17. 5. 2020 tak, jak požadovala žalobkyně) a dále úrok ve výši 10% ročně (podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru – 8% + repo sazba ČNB) od 16. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 7. 2020 dosáhne částky 101 510 Kč (žalovaný měl zaplatit při úroku 8,19% ročně od 1. 2. 2020 do 17. 8. 2022 celkem 84 591,66 Kč, z čehož 120% dle bodu 2.. úvěrové smlouvy činí 101 510 Kč).

32. Vedle toho vzniklo žalobkyni také právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně z částky 59 382,08 Kč (jistina ke dni zesplatnění) od 1. 11. 2020 (viz § 9 zákona č. 177/2020 Sb.) do zaplacení 33. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobkyni přiznal na jistině částku 59 382,08 Kč a co do částky 26 835,92 Kč žalobu zamítl. Soud dále přiznal žalobkyni smluvní pokutu ve výši 13 420,35 Kč a co do částky 6 065,37 Kč žalobu zamítl. Soud dále přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 59 382,08 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení a nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 26 835,92 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení zamítl. Soud konečně přiznal žalobkyni úrok ve výši 8,19% ročně z částky 58 129,91 Kč od 23. 7. 2020 do 15. 8. 2020, tj. 313,04 Kč a úrok ve výši 10% ročně z částky 58 129,91 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 7. 2020 dosáhne částky 101 510 Kč, oproti tomu zamítl žalobu co do úroku ve výši 93,9% ročně z částky 10 696,69 Kč, tj. 4 125,52 Kč a co do úroku ve výši 10% ročně z částky 10 696,69 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 7. 2020 dosáhne částky 133 138 Kč.

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu ve věci. Ke dni vyhlášení tohoto rozsudku se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 105 703 Kč, přičemž jí bylo přiznáno 72 802,43 Kč (tj. cca 69%). Přiznané příslušenství pak poměr úspěchu v zásadě kopírovalo s výjimkou kapitalizovaného úroku od 23. 7. 2020 do 15. 8. 2020, kde byl žalovaný úspěšný téměř zcela a dále s výjimkou maximálního možného úroku. Soud proto konstatuje, že žalobkyně byla v řízení úspěšná přibližně ze dvou třetin a přiznal jí jednu třetinu nákladů řízení.

35. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 5 286 Kč a náklady na právní zastoupení spočívající v odměně advokáta určené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dle § 8 odst. 1 AT činí tarifní hodnota 105 703 Kč, sazba za jeden úkon právní služby dle § 7 AT pak částku 5 340 Kč. V řízení učinil právní zástupce žalobkyně celkem 3 úkony (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zastupování při jednání dne 27. 7. 2021), za něž mu náleží odměna ve výši 16 020 Kč a 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. K celkové částce na právní zastoupení 16 920 Kč náleží právnímu zástupci žalobkyně rovněž 21 % DPH, jehož je plátcem, a to ve výši 3 553,20 Kč Náklady řízení žalobkyně tak činí 25 759,20 Kč, z nichž jedna třetina představuje 8 586,40 Kč a právě tuto částku soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal.