11 C 226/2019

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Rostislavem Tomisem sídlem Na Poříčí 1047/26, 110 00 Praha 1 - Nové Město proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Alešem Dostálem sídlem Revoluční 206/8, 400 01 Ústí nad Labem o určení vlastnictví k nemovité věci spolu s návrhem na vydání předběžného opatření

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 977 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec], [adresa], a dále pozemku parc. [číslo] o výměře 350 m2, ostatní plocha, to vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] pro [katastrální uzemí], [územní celek].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 59 389,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře soudní poplatek za návrh ve věci samé ve výši 5 000 Kč a za návrh na vydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Kutné Hoře dne 13. 8. 2019 domáhala určení vlastnictví k nemovitým věcem zapsaným na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec]. Uvedla, že nabyla vlastnické právo k pozemku parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 977 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], a dále k pozemku parc. [číslo] o výměře 350 m2, ostatní plocha, to vše zapsáno na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro k.ú. a [územní celek] (dále společně též jako„ nemovitost“) v rámci dědického řízení do svého výlučného vlastnictví. Od okamžiku nabytí nemovitosti tuto řádně užívá.

2. Dlouhodobě měla finanční problémy, které se snažila řešit sjednáním několika smluv o úvěru. Své dluhy se snažila průběžně alespoň částečně hradit, nicméně, z důvodu jejich kumulace se dostala do situace, kterou nebyla schopna řešit vlastními silami. Jedním z věřitelů žalobkyně byla společnost [právnická osoba], vůči které měla žalobkyně v té době nejvyšší dluh ve výši 270 000 Kč. S žalobkyní komunikoval pan [příjmení], který doporučil paní [jméno] [příjmení], která by žalobkyni mohla zajistit zápůjčku většího obnosu peněz, který by postačil na uspokojení dluhu žalobkyně vůči společnosti [právnická osoba] a ještě by žalobkyni zbyly prostředky na sanaci jejích dalších menších dluhů. Paní [jméno] [příjmení] žalobkyni seznámila s žalovaným, který si v březnu 2018 přijel prohlédnout nemovitost žalobkyně a následně žalobkyni nabídl sjednání zápůjčky se sjednáním zástavního práva na nemovitost ve prospěch žalovaného jako zajištění. Žalovaný ji vyzval, ať se dostaví k budově Úřadu městské části [obec a číslo], a že tam vše dojednají. Žalobkyni bylo dne 9. 5. 2018 na místě předloženo mnoho dokumentů, které v danou chvíli viděla poprvé, neměla možnost, prostředí ani čas si je pozorně prostudovat. Po zběžném přečtení a ujištění žalovaného dokumentaci v předložené podobě podepsala. Jedinou změnu, kterou si vymínila, byl posun splatnosti jednotlivých splátek zápůjčky z 5. dne až na 25. den v měsíci, aby je mohla hradit z důchodu. Domnívala se, že v rámci tohoto setkání s žalovaným podepsala smlouvu o zápůjčce, smlouvu o zřízení zástavního práva a návrh na vklad zástavního práva žalovaného k nemovitosti do katastru nemovitostí.

3. Smlouvu o zápůjčce žalovaný formuloval tak, že je žalobkyni zapůjčeno 630 000 Kč s tím, že 270 000 Kč žalovaný pošle přímo na účet společnosti [právnická osoba], aby tím byl sanován dosavadní dluh žalobkyně, 225 000 Kč bude vyplaceno žalobkyni, která jimi bude přímo sanovat další své dluhy a 135 000 Kč bude použito na vyplacení mandátní smlouvy, která nebyla ve smlouvě nikterak blíže specifikována, byly zde uvedeny pouze variabilní symbol a číslo účtu, kam mají být finanční prostředky zaslány. V dané době ani v době předcházející mandátní smlouvu žalobkyně sjednánu neměla. Text zápůjčky však v tomto ohledu nesporovala, jelikož uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným viděla jako svou jedinou možnost, jak svou situaci řešit. Ve smlouvě o zápůjčce si žalovaný rovněž vymínil, že mu bude žalobkyní zaplacena odměna za poskytnutí zápůjčky v hodnotě 252 000 Kč, tedy téměř polovina zapůjčené částky. Zápůjčku měla žalobkyně žalovanému splatit v měsíčních splátkách ve výši 9 000 Kč, přičemž zápůjčka musí být splacena nejpozději do 9. 5. 2019 a poslední splátka tak bude činit 783 000 Kč. Dne 10. 5. 2018 přijala žalobkyně na svůj bankovní účet vedený u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet], částku 225 000 Kč z bankovního účtu vedeného u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet]. Ve dnech 22. 6. 2018, 23. 7. 2018, 24. 8. 2018, 24. 9. 2018, 23. 10. 2018, 26. 11. 2018, dne 27. 12. 2018, 30. 1. 2019, 22. 2. 2019, 22. 3. 2019, a 23. 4. 2019 uhradila z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 5. 2018 žalovanému vždy částku 9 000 Kč, a to bezhotovostní úhradou ve prospěch bankovního účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet]. Když se blížila doba, kdy mělo dojít k vyplacení poslední vysoké splátky zápůjčky, kontaktovala žalobkyně žalovaného s tím, že by se chtěla dohodnout na splátkovém kalendáři, jelikož úhrada není v jejích silách. Žalovaný však jakékoli jednání odmítl.

4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v dané době měla ještě další věřitele, vůči kterým taktéž nezvládala platit své dluhy v jejich plné výši, nemohla svou situaci řešit jinak, než že podala dne 7. 5. 2019 návrh na povolení oddlužení, oddlužení bylo dne 16. 5. 2019 usnesením Městského soudu v Praze, č. j. [spisová značka], povoleno.

5. Insolvenční správkyně žalobkyně v rámci své činnosti po povolení oddlužení zjistila, že u nemovitosti došlo k povolení vkladu vlastnického práva žalovaného s účinností ke dni 20. 5. 2019, a to na základě návrhu na vklad podepsaného pouze žalovaným. Jako podklad k tomuto vkladu byla příslušnému katastrálnímu úřadu dodána kupní smlouva na nemovitost podepsaná žalobkyní a žalovaným dne 9. 5. 2018. Žalobkyně nebyla katastrálním úřadem o této skutečnosti zpravena. Těsně předtím ji žalovaný osobně navštívil ještě s jedním neznámým mužem a sdělil jí, ať se z nemovitosti vystěhuje, že nyní je on jejím vlastníkem. Informace to pro ni byla šokující, nebyla si vůbec vědoma, že by z její strany došlo k podpisu kupní smlouvy na nemovitost. Insolvenční správkyně jí však informaci od žalovaného potvrdila. Žalobkyně nikdy neměla záměr nemovitost prodat. Má za to, že k nevědomému podpisu tohoto dokumentu muselo dojít jedině díky tomu, že v daný den podepisovala více dokumentů, a neměla možnost se v nich zorientovat.

6. Insolvenční správkyně žalobkyně taktéž zjistila, že jeden z dluhů žalobkyně, který byl v rámci oddlužení žalobkyně řešen, a to vůči společnosti [právnická osoba], byl bez vědomí žalobkyně uhrazen, jelikož společnost [právnická osoba] vzala zpět svou přihlášku pohledávky. [právnická osoba] sdělila, že byla opakovaně telefonicky kontaktována panem [jméno] [příjmení], který se představoval jako právní zástupce žalobkyně a žádal o sdělení platebních údajů, aby mohla být pohledávka společnosti [právnická osoba] uhrazena. K úhradě následně došlo a společnost [právnická osoba] vzala svou přihlášku pohledávky zpět. Žalobkyně však žádného [jméno] [příjmení] nezná, nikdy jej k ničemu nezmocnila ani nepředala nikomu finanční prostředky k úhradě jejího dluhu vůči společnosti [právnická osoba], o jeho osobě se však zmiňuje žalovaný v přípisu insolvenčnímu soudu ze dne 12. 07. 2019, kdy se snaží insolvenční soud přesvědčit o tom, že úpadek žalobkyně je vymyšlený a není zde dána mnohost věřitelů.

7. Ke dni vyhotovení žaloby je u nemovitosti poznámka o exekučním příkazu k prodeji nemovitosti z důvodu exekučního řízení vedeného proti žalovanému. Příslušný exekuční příkaz byl vydán dne 19. 6. 2019, právní moci nabyl dne 21. 6. 2019 a jeho zápis do katastru nemovitostí byl proveden dne 25. 6. 2019. Žalovaný, který kontaktoval žalobkyni ohledně možnosti zpětného prodeje dne 22. 7. 2019, tak žalobkyni nabízel zpětný odkup nemovitosti v době, kdy ani nebyl oprávněn s nemovitostí sám disponovat. Poukazuje na skutečnost, že je vedena exekuce pro částku cca 45 000 Kč vůči osobě, která sama půjčuje finanční obnosy řádově vyšší. Na žalovaného podala trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu.

8. Žalobkyně má za to, že je na její straně dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovitosti, neboť bez určení vlastnictví by bylo ohroženo právo žalobkyně i její právní postavení.

9. V jednání žalovaného jak při podpisu kupní smlouvy a ostatní dokumentace, tak v jeho následném chování lze sledovat rozpor s dobrými mravy a kupní smlouva by z toho důvodu měla být shledána absolutně neplatnou dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v posledním znění (dále jen "o. z.). Nemravnost jednání žalovaného dle názoru žalobkyně existovala zcela nepochybně již v okamžiku uskutečnění právního jednání, tedy podpisu kupní smlouvy, o čemž svědčí celková situace, tedy podpis kupní smlouvy na nemovitost v totožný den jako zástavní smlouvy na nemovitost, předložení dokumentace k podpisu ve vytištěné podobě bez možnosti do textu jakkoli zasáhnout, zmínka ve smlouvě o zápůjčce pouze o zřízení zástavního práva k nemovitosti ne o jejím prodeji, zneužití tíživé finanční situace žalobkyně v době podpisu dokumentace, navýšení dluhové pasti žalobkyně nepřiměřeně vysokou odměnou za poskytnutí zápůjčky. Účelem, který žalovaný podpisem veškeré dokumentace se žalobkyní sledoval, bylo jednoznačně získat netransparentním způsobem nemovitost žalobkyně, nikoliv jí poskytnout finanční prostředky, které by mu byly následně vráceny.

10. Dále má žalobkyně za to, že byla žalovaným při podpisu kupní smlouvy na nemovitost uvedena v omyl, neboť si více než rok po podpisu nebyla vědoma, že by součástí podepisované dokumentace mezi ní a žalovaným byla kupní smlouva na nemovitost. O tom svědčí i fakt, že dále platila vlastnickou daň k uvedené nemovitosti a užívala a dosud ji užívá jako vlastní. Žalobkyně by nikdy nesouhlasila s převodem své nemovitosti o hodnotě zhruba 1 600 000 Kč coby protihodnoty za poskytnutí zápůjčky ve výši 630 000 Kč. Vůle žalobkyně byla půjčit si peníze a jejich vrácení zajistit zástavou nemovitosti, nikoliv nemovitost převést. Mezi vůlí a uskutečněným jednáním žalobkyně tak existuje zásadní rozpor, který svědčí o podstatném omylu.

11. Cena za převod nemovitosti byla ve značném nepoměru k reálné hodnotě nemovitosti, o čemž svědčí odhad ceny nemovitosti, který si nechala žalobkyně zpracovat. Kupní smlouva na nemovitost má tudíž i parametry tzv. lichevní smlouvy. V posuzované věci jde o větší nepoměr, než je polovina hodnoty plnění, k čemuž dospěla judikatura, jelikož žalovaný částku, která mu měla být vrácena žalobkyní, tedy její dluh vůči němu ještě uměle navýšil o odměnu za zápůjčku ve výši 252 000 Kč.

12. Vzhledem k okolnosti, že kupní smlouva ve spojení se smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 9. 5. 2018 ve svém souhrnu odporují kogentnímu ustanovení zákona, a to konkrétně ustanovení § 1315 odst. 2 písm. b), odst. 3 o. z., podle kterých platí, že dokud zajištěný dluh nedospěje, zakazuje se ujednat, že věřitel si může zástavu za libovolnou nebo předem určenou cenu ponechat s tím, že je-li zástavcem spotřebitel (zde žalobkyně), nepřihlíží se k výše uvedenému ujednání bez ohledu na okamžik dospělosti zajištěného dluhu. Poukazuje dále na článek III. kupní smlouvy, z něhož vyplývá, že kupní cena ve výši 882 000 Kč bude zaplacena do 9. 5. 2019 a to tak, že "kupní cena bude zaplacena zápočtem pohledávky prodávajícího (tj. žalobkyně) vůči kupujícímu (tj. žalovanému). Pohledávka vznikla na základě Smlouvy o zápůjčce ze dne 9. května 2018; žalobkyni však na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 5. 2018 žádná pohledávka za žalovaným nevznikla. Rozhodně se nemohlo jednat o pohledávku na vrácení poskytnuté zápůjčky, jelikož věřitelem takové pohledávky byl žalovaný a nikoli žalobkyně.

13. Dále se žalobkyně vyjádřila k podnikatelské činnosti žalovaného a poukázala především na to, že žalovaný coby podnikající fyzická osoba, měl až do 31. 3. 2017 mimo jiné živnostenské oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru a i poté, co již nedisponuje odpovídajícími živnostenskými oprávněními, dále fakticky vykonává jimi upravenou činnost. Taktéž [jméno] [příjmení], která byla žalobkyni doporučena panem [příjmení], a která následně seznámila žalobkyni s žalovaným, lze v dané oblasti považovat za odborníka. [jméno] [příjmení] je jediným společníkem a jednatelem např. ve [právnická osoba] [anonymizováno], která má coby předmět podnikání zapsáno zprostředkování a poskytování spotřebitelských úvěrů. [právnická osoba] sama sebe propaguje na mnoha stránkách, které se věnují konsolidaci půjček,„ pomoci od dluhů“ apod.

14. Na základě výše uvedeného, je dle názoru žalobkyně nesporné, že kupní smlouva na nemovitost uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná, a to jednak z důvodu rozporu s dobrými mravy, dále že žalovaný žalobkyni uvedl omyl, splňuje parametry tzv. lichevní smlouvy, odporuje kogentnímu ustanovení zákona § 1315 odst. 2 písm. b), odst. 3 o. z., rovněž i protože je kupní smlouva v rozporu se zákonným požadavkem, aby právním jednáním nebylo plněno něco nemožného ve smyslu § 580 odst. 2 o. z.

15. Žalovaný se vyjádřil tak, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Dle žalovaného není pravdou, že žalobkyně nebyla schopna řešit svou finanční situaci vlastními silami. V návrhu na povolení oddlužení uvedla pět věřitelů s celkovou výší aktuálních dluhů 66 697 Kč, jejichž pohledávky vznikly ještě před zápůjčkou žalovaného. Ze zápůjčky z částky 225 000 Kč měla své závazky uhradit. Z pohledu žalovaného se jedná o podvodné jednání žalobkyně, kdy finanční prostředky použila pro jiný účel, než pro který ji byly poskytnuty. Žalovaný dále uvedl, že v březnu 2018 se konala prohlídka nemovitostí s paní [příjmení], žalovaným a panem [příjmení], který měl zájem o koupi nemovitosti, neboť žalobkyně již tehdy o prodeji uvažovala. Poté, co se pan [příjmení] rozhodl, že nemovitost nekoupí, proběhlo jednání mezi žalobkyní a žalovaným, žalobkyni byl vysvětlen princip překlenovací zápůjčky, včetně případného prodeje, dostala k dispozici veškerou dokumentaci k prostudování. Na dotaz žalovaného, zda bude schopna zápůjčku splatit, uvedla, že zcela určitě a že své dluhy oznámí po Vánocích své rodině a její syn, případně další členové rodiny, si budou moci vzít úvěr na zaplacení této překlenovací zápůjčky. Na termín 9. 5. 2018 naléhala posléze sama žalobkyně, protože jí v tento den končilo vyčíslení dluhu od společnosti [právnická osoba] Schůzka se žalobkyní se konala minimálně jednu hodinu před podpisem smluvních dokumentů a žalobkyně bylo vše opět řádně vysvětleno. Skutečnost, že si žalobkyně vymínila změnu ve smlouvě o zápůjčce, svědčí naopak o tom, že si veškeré materiály pečlivě prostudovala a měla na toto dostatek času. Pokud jde o mandátní smlouvu, jedná se o smlouvu mezi žalobkyní a zprostředkovatelem úvěru, byla žalovaným vyplacena na účet uvedený ve smlouvě, mělo by se jednat o účet paní [příjmení].

16. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobkyně úspěšné tajila několik let před svoji rodinou, že si půjčuje peníze. Žalobkyně zatajila, že jí žalovaný zajistil spolupráci s úvěrovou pracovnicí paní [příjmení], které žalobkyně dodala nutné podklady o svém synovi k vyřízení úvěru. Paní [příjmení] zjistila, že její syn může požadovaný úvěr získat. Žalobkyně se ale opět rozhodla, že svůj dluh před rodinou dále zatají a odmítla získat úvěr s tím, že nechce synovi říci o svých problémech a že bude danou věc později řešit se žalovaným prodejem nemovitosti. Od samého začátku byla zápůjčka brána pouze jako překlenovací před vyřízením dlouhodobého úvěru na jiného rodinného příslušníka. V případě prodeje nemovitosti bylo se žalobkyní ústně domluveno vyplacení případného rozdílu mezi dlužnou částkou a prodejní cenou nemovitosti, tzv. hyperochy. Žalovaný žalobkyni navštívil v předmětné nemovitosti dne 23. 6. 2019 společně s panem [příjmení] [jméno] [příjmení] O tom, že je nemovitost přepsána na nového vlastníka, byla již informována, neboť jí byl doručen dopis z katastru nemovitostí. Sdělili jí, že se bude muset vystěhovat, nebo je zde dále možnost zpětného odkupu s tím, že pořád trvá možnost vzít si úvěr ve prospěch svých rodinných příslušníků. V tomto případě byli ochotni vyplatit její dva stávající závazky v insolvenci. Žalobkyně souhlasila, odmítla jednání o úvěru pro svého syna a rozhodla se pro možnost prodeje domu. Důkazem je uhrazení dluhu u společnosti [právnická osoba], kam na žádost žalovaného telefonoval [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalovaný telefonoval i s druhým věřitelem, [právnická osoba], a to s jejím zaměstnancem panem [příjmení], který je podepsán na přihlášce věřitele. Na rozdíl od [právnická osoba], kde nabídku vyrovnání aktivně přijali, [právnická osoba] chtěla písemný souhlas dlužníka. K tomuto souhlasu se nepodařilo žalobkyni oslovit, byla nekontaktní. Sdělení žalovaného o možnosti zpětného odkupu nemovitosti prostřednictvím advokáta [anonymizována dvě slova] bylo dalším vstřícným krokem směrem k žalobkyni. Je toho názoru, že všechny tyto kroky nasvědčují, že po celou dobu dával přednost smírnému jednání a učinil vše pro to, aby žalobkyně získala úvěr. Žalovaný zcela odmítá, že by nastal rozpor s dobrými mravy a kupní smlouva by měla být neplatnou. Podpis smluvních dokumentů v týž den je zcela standardním postupem při jakémkoliv úvěru. Mezi vůlí a uskutečněným jednáním žalobkyně neexistuje rozpor a tvrzení žalobkyně, že ji měl žalovaný uvést v omyl, je nepravdivé. Žalobkyně měla správnou představu o všech skutečnostech a vše jí bylo vysvětleno. Žalovaný samozřejmě také vysvětlil žalobkyni, že v případě dodržení smluv a dalšího prodeje nemovitosti ji bude vrácena hyperocha, tedy rozdíl mezi kupní a prodejní cenou. Zřejmě i z tohoto důvodu žalobkyně odmítla jednat o úvěru, který by sanoval její zápůjčku. Není pravdou, že žalovaný dluh navýšil uměle o částku 252 000 Kč. Odměna zapůjčitele činila 252 000 Kč z 630 000 Kč na dobu jednoho roku, tzn., že by odměna byla 40%, což je, jak sama udává žalovaná, pod polovinou hodnoty zápůjčky a nemůže jít tedy o smlouvu lichevní; stejně tak pokud jde o celkovou výši zápůjčky (882 000 Kč) a údajné ceny nemovitosti (1 600 000 Kč), jde o případ, kdy výše zápůjčky činí cca 55 % ceny nemovitosti.

17. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 9. 5. 2018 žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovaný zaslal 270 000 Kč na účet společnosti [právnická osoba], dále 225 000 Kč bylo vyplaceno žalobkyni a částka 135 000 Kč byla použita na vyplacení mandátní smlouvy, dále byla sjednána odměna za poskytnutí zápůjčky pro žalovaného ve výši 252 000 Kč. Byly sjednány měsíční splátky ve výši 9 000 Kč, s tím, že první splátka byla splatná dne 25. 6. 2018 a poslední splátka byla splatná dne 9. 5. 2019 ve výši 783 000 Kč. Téhož dne byla rovněž uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva, kdy jako zástavce vystupovala žalobkyně a zástavní věřitel žalovaný. Předmětem zástavy byly nemovité věci, a to parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 977 m2 – zast. plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [adresa], rodinná rekreace, stavba stojí na pozemku p. č. st. [anonymizováno], parcela [číslo] o výměře 350 m2 – ostatní plocha – neplodná půda, to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví], k.ú. [obec], [územní celek], okres [okres]. Tato zástava byla sjednána k zajištění pohledávek žalovaného plynoucích ze smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 5. 2018 ve výši 882 000 Kč. Mezi účastníky bylo sporné, zda byla platně sjednána kupní smlouva na předmětné nemovitosti a zda byla sjednána hyperocha.

18. Z výpisu z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] v k.ú. [obec] k datu 1. 4. 2019, složenky dokládající zaplacení daně z nemovitosti za rok 2019, výslechu žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k pozemku parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 977 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], a dále k pozemku parc. [číslo] o výměře 350 m2, ostatní plocha, to vše zapsáno na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro k.ú. a [územní celek] v rámci dědického řízení do svého výlučného vlastnictví v roce 2009. Od okamžiku nabytí nemovitosti tuto řádně užívá, platí související daň z nemovitosti včetně daně za rok 2019.

19. Z účastnického výslechu žalobkyně, návrhu na povolení oddlužení žalobkyně ze dne 7. 5. 2019 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2019, č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že žalobkyně dlouhodobě bojovala s finančními problémy, které se snažila řešit sjednáním několika smluv o poskytnutí úvěru. Na základě těchto smluv jí vzniklo více věřitelů, nezbylo jí než podat na svou osobu insolvenční návrh, v němž uvedla i svůj dluh vůči žalovanému ze smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 5. 2018. Citovaným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2019 byl pak zjištěn úpadek žalobkyně a povoleno jeho řešení oddlužením.

20. Z účastnického výslechu žalobkyně a smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že jedním z věřitelů žalobkyně byla společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], vůči které měla žalobkyně dluh ve výši 270 000 Kč. V dané době se jednalo o nejvyšší dluh žalobkyně, žalobkyně tak s věřitelem intenzivně jednala o jeho sanaci. Za společnost [právnická osoba] s žalobkyní komunikoval pan [příjmení], který ji doporučil paní [jméno] [příjmení], coby osobu, která by žalobkyni mohla zajistit za výhodných podmínek zápůjčku většího obnosu peněz. Paní [jméno] [příjmení] žalobkyni seznámila s žalovaným, společně s žalovaným, paní [příjmení] a dalším mužem si jeli v březnu 2018 prohlédnout nemovitost žalobkyně. Účastníci schůzky se znali, tykali si, bavili se o osobních věcech. Následně žalovaný žalobkyni nabídl sjednání zápůjčky s tím, že coby zajištění splacení půjčeného obnosu peněz, by bylo sjednáno zástavní právo na nemovitost ve prospěch žalovaného. Poté se sešli dne 9. 5. 2018 v [část obce], žalobkyni bylo na místě předloženo mnoho dokumentů, které viděla poprvé, neměla možnost si je pozorně prostudovat. U podpisu dokumentů byl žalovaný a paní [příjmení]. Jedinou změnu, kterou si vymínila, byl posun splatnosti jednotlivých splátek zápůjčky z 5. dne až na 25. den v měsíci, aby je mohla hradit z důchodu. Tato provedená změna je v textu smlouvy o zápůjčce provedena rukou.

21. Ze smlouvy o zápůjčce, prohlášení žalobkyně, sdělení [právnická osoba], smlouvy o zřízení zástavního práva, návrhu na vklad zástavního práva ze dne 9. 5. 2018 a účastnického výslechu žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně dne 9. 5. 2018, s žalovaným podepsala smlouvu o zápůjčce, smlouvu o zřízení zástavního práva a návrh na vklad zástavního práva žalovaného k nemovitosti do katastru nemovitostí. Dle smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 5. 2018 bylo žalobkyni dle čl. I. smlouvy žalovaným zapůjčeno 630 000 Kč s tím, že (i) částku 270 000 Kč žalovaný pošle přímo na účet společnosti [právnická osoba], (ii) částka 225 000 Kč bude vyplacena žalobkyni, (iii) částka 135 000 Kč bude použita na vyplacení mandátní smlouvy. Dle čl. I. odst. 3) smlouvy o zápůjčce činí odměna žalovaného za poskytnutí zápůjčky v celkové výši 630 000 Kč částku 252 000 Kč. Dle čl. II. smlouvy o zápůjčce byl způsob splacení zápůjčky formulován tak, že žalobkyně bude povinna hradit žalovanému měsíčně splátky ve výši 9 000 Kč, vždy k 25. dni v měsíci, a to počínaje 25. červnem 2018, přičemž zápůjčka musí být splacena nejpozději do 9. 5. 2019 a poslední splátka tak bude činit 783 000 Kč Tyto skutečnosti byly ostatně mezi účastníky nesporné. Mandátní smlouva nebyla v rámci dotčené smlouvy o zápůjčce nijak blíže specifikována, pouze uvedením variabilním symbolem a číslem účtu, kam mají být finanční prostředky zaslány. [právnická osoba] sdělila, že se jedná o bankovní účet [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalobkyně v písemném prohlášení ze dne 9. 5. 2018 stvrdila, že byly splněny všechny podmínky smlouvy o zápůjčce a zápůjčka byla v plné výši vyplacena. Žalobkyně k tomu vypověděla, že si není vědoma, o jakou mandátní smlouvu by se mělo jednat. V dané době ani v době předcházející mandátní smlouvu sjednánu neměla, nenapadlo ji, že by paní [příjmení] chtěla za zprostředkování kontaktu s žalovaných odměnu. Text zápůjčky nesporovala, protože se nacházela ve velké finanční tísni, přičemž uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným viděla jako svou jedinou možnost, jak svou situaci řešit. Dne 9. 5. 2018 účastníci rovněž uzavřeli smlouvu o zřízení zástavního práva, žalobkyně v pozici zástavní dlužnice a žalovaný v pozici zástavního věřitele. Předmětem zástavy byly nemovité věci – pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro k.ú. a [územní celek], přičemž touto smlouvou byl dle čl. II smlouvy zajištěn závazek plynoucí ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 9. 5. 2018 ve výši 882 000 Kč. Návrhem podaným dne 9. 5. 2018 [stát. instituce], [stát. instituce] byl navržen vklad zástavního práva žalovaného k předmětným nemovitým věcem. Návrh na vklad byl podepsán oběma účastníky. Tyto skutečnosti shodně vyplývají i z nesporných tvrzení účastníků.

22. Z účastnického výslechu žalobkyně, výpisů z účtu žalobkyně za období od června 2018 do dubna 2019, potvrzení České správy sociálního zabezpečení o výši starobního důchodu žalobkyně má soud za prokázané že žalobkyně splátky zápůjčky ve výši 9 000 Kč řádně platila, přičemž splátka představovala převážnou část jejího důchodu, který činí 13 336 Kč.

23. Z účastnického výslechu žalobkyně, záznamu o jednání s dlužníkem ze dne 12. 7. 2019 (č. l. 19), dopisu žalovaného adresovaného Městskému soudu v Praze (č. l. 18) a výslechu insolvenční správkyně má soud za prokázané, že do insolvenčního řízení žalobkyně (viz odst. 16 tohoto rozsudku) se přihlásili věřitelé [právnická osoba] a [právnická osoba] a žalovaný. Přihlášenou pohledávku žalovaného za žalobkyní představovala pohledávka žalovaného ze smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 5. 2018 ve výši 882 000 Kč. Právní zástupce žalovaného [příjmení] [příjmení] sdělil v průběhu insolvenčního řízení insolvenční správkyni, že žalovaný bere zpět svou přihlášku s tím, že dojde i k zaplacení pohledávky věřitele společnosti [právnická osoba] Tuto společnost skutečně kontaktoval muž, který se představil jako právní zástupce žalobkyně [jméno] [příjmení] a vyžádal si číslo účtu, na který byla pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalobkyní posléze uhrazena. Insolvenční správkyně kontaktovala žalobkyni, která však vyloučila, že by měla jiného právního zástupce než toho, který s ní sepisoval insolvenční návrh (což [jméno] [příjmení] nebyl) a že neměla v úmyslu hradit po zahájení řízení jakékoli pohledávky, neboť by to bylo v rozporu se zákonem. Insolvenční správkyně poté na číslo sdělené společností [právnická osoba] zavolala, přičemž telefon zvedl muž, který se představil jako [jméno] [příjmení] a který poté, co zjistil, že hovoří s insolvenční správkyní žalobkyně hovor ukončil. Právě na popud insolvenční správkyně vyhledala žalobkyně právní pomoc a snažila se situaci mezi účastníky řešit touto žalobou. Žalovaný oproti tomu zaslal dne 12. 7. 2019 Městskému soudu v Praze dopis, ve kterém uvádí, že úpadek žalobkyně je vymyšlený, když žalobkyně při osobním jednání s žalobcem a [anonymizováno] [příjmení] souhlasila s prodejem nemovitosti 24. Z výpisu z obchodního rejstříku a živnostenského rejstříku má soud za prokázané, že žalovaný je jediným společníkem a jednatelem [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], která alespoň po určitou dobu své existence měla živnostenské oprávnění ke zprostředkování, nákupu, prodeje a pronájmu bytů a nebytových prostor, nákupu a prodeji nemovitostí a jejich zprostředkování a činnosti podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců. Sám žalovaný, coby podnikající fyzická osoba, měl až do 31. 03. 2017 mimo jiné živnostenské oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru.

25. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba], [anonymizováno], výpisu z živnostenského rejstříku, sjetiny internetových stránek [webová adresa] a sjetiny internetových stránek [webová adresa] má soud za prokázané, že [jméno] [příjmení] je jediným společníkem a jednatelem [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], která má coby předmět podnikání zapsáno zprostředkování a poskytování spotřebitelských úvěrů. [právnická osoba] sama sebe propaguje na mnoha stránkách, které se věnují konsolidaci půjček,„ pomoci od dluhů“ apod., např. na stránce [webová adresa]. Na stránce [webová adresa] je dostupný komentář jedné z uživatelek z roku 2017, dle něhož byl z dluhu o menší hodnotě vytvořen dluh o větší hodnotě spolu s nechtěným převodem nemovitosti.

26. Z výpisu z centrální evidence exekucí ke dni 1. 8. 2019, dopisu žalovaného adresovaného žalobkyni ze dne 22. 7. 2019 a z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2019, č. j. [spisová značka] má soud za prokázané, že žalovaný vyzval žalobkyni k odpovědi ohledně odkupu předmětných nemovitých věcí, a to v době, kdy proti němu bylo vedeno exekuční řízení pro částku 44 743 Kč a současně byla žalobkyně v insolvenci.

27. Z kupní smlouvy ze dne 9. 5. 2018, návrhu na vklad vlastnického práva, postoupení návrhu na vklad a výpisu z katastru nemovitostí ke dni 1. 8. 2019 má soud za prokázané, že účastníci dne 9. 5. 2018 podepsali s úředně ověřenými podpisy kupní smlouvu na předmětné nemovitosti za kupní cenu ve výši 882 000 Kč. Dle čl. III. kupní smlouvy měla být kupní cena zaplacena do 9. 5. 2019, a to zápočtem pohledávky prodávající žalobkyně vůči kupujícímu žalovanému, která vznikla na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 5. 2018. Návrh na vklad vlastnického práva na základě této smlouvy byl podán dne 15. 5. 2019 [stát. instituce], [stát. instituce], návrh byl podepsán pouze žalovaným. Návrh byl uvedeným katastrálním pracovištěm dne 16. 5. 2019 postoupen pro místní nepříslušnost [stát. instituce], [stát. instituce], jako místně příslušnému. Zápis vlastnického práva byl proveden dne 14. 6. 2019 s právními účinky zápisu ke dni 20. 5. 2019, kdy byl návrh postoupen místně příslušnému katastrálnímu pracovišti.

28. Z odhadu ceny nemovitosti pořízeném žalobkyní na odhadonline.cz byla zjištěna odhadní cena nemovitosti 1 660 000 Kč.

29. Z oznámení o podezření z trestné činnosti ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný podal na žalobkyni trestní oznámení.

30. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 12. 5. 2020 znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vypracovaného pro Policii ČR pro účely vyšetřování podezření ze spáchání trestného činu podvodu žalovaným bylo zjištěno, že roční úroková sazba zápůjčky činila (bez odměny pro zprostředkovatele) 40 %, roční procentní sazba nákladů činila rovněž 40 %, roční úroková sazba zápůjčky činila s odměnou pro zprostředkovatele 40 %, roční procentní sazba nákladů s odměnou pro zprostředkovatele činila 78,18 %. Obvyklá roční úroková sazba zápůjčky zajištěné nemovitostí v době sjednání zápůjčky se pohybovala mezi 5 – 15 %, v případě neexistence zajištění nemovitostí pak mezi 10 – 20 %. Obvyklá roční procentní sazba nákladů ze zápůjčky zajištěné nemovitostí se v předmětné době pohybovala mezi 6- 20 %, v případě neexistence zajištění nemovitostí pak mezi 10- 20 %. Roční úroková sazba posuzované zápůjčky je tak o 20 % vyšší, než je obvyklá výše roční úrokové sazby v předmětné době, roční procentní sazba nákladů je pak o 58,18 % vyšší, nežli činila obvyklá výše.

31. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 17. 7. 2020 vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] pro účely vyšetřování Policie ČR byla zjištěna tržní hodnota nemovitosti ve výši 1 800 000 Kč stanovená porovnávací metodou k datu 9. 5. 2018.

32. Z výpisu ze seznamu insolvenčních správců ze dne 7. 9. 2020 bylo zjištěno, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byl oprávněn činnost vykonávat od 12. 10. 1998 do 31. 12. 2009. Z výpisu z insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba] ke dni 30. 9. 2020 má soud za prokázané, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je v tomto insolvenčním řízení veden jako aktivní insolvenční správce.

33. Ze SMS zpráv mezi účastníky na č. l. 233 z období března až května 2019 bylo zjištěno, že účastníci spolu komunikovali ohledně možnosti sjednání úvěru pro žalobkyni, soud zdůrazňuje především SMS zprávu žalovaného ze dne 19. 3. 2019, kde žalovaný mj. píše„ nepodceňujte situaci, již nyní bude problém stihnout hypotéku“ a SMS zprávu ze dne 2. 5. 2019, kde se žalovaný dotazuje žalobkyni na úvěr.

34. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 21. 8. 2019 vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] na základě požadavku žalovaného bylo zjištěno, že znalec odhadl cenu nemovitosti na částku 912 720 Kč stanovenou na základě oceňovacího předpisu k datu 20. 5. 2019 s tím, že prohlídka se zaměřením byla provedena 15. 8. 2019. Žalobkyně rozporovala, že by uvedeného data byla provedena prohlídka nemovitých věcí za její přítomnosti.

35. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo dále zjištěno, že o svých finančních problémech nechtěla v rodině nikomu říct. Nikdy neměla záměr nemovitosti prodat, počítala, že se s žalovaným dohodne, že si vezme její syn úvěr a zbývající část dluhu žalovanému doplatí. Ze zapůjčených prostředků uhradila závazky [příjmení] [jméno], [právnická osoba] a [právnická osoba], zbyl jí však závazek u [právnická osoba] a nový závazek u [právnická osoba] O tom, že již není vlastnicí nemovitostí, se dozvěděla v červnu 2019, kdy za ní do [obec] přijel žalovaný s dalším mužem a řekl jí, že se má do 1. 7. vystěhovat a chtěl to podepsat, což neučinila. Poté se podívala na katastr nemovitostí a zjistila, že již není vlastnicí nemovitostí. Nevěděla, jak svou finanční situaci řešit, poradila se s právníkem a podala insolvenční návrh. Žalovaného o podání insolvenčního návrhu informovala. Reagoval tak, že se do řízení přihlásí, poté z řízení odhlásil. O uhrazení závazků z insolvence s žalovaným nehovořila, její právní zástupce jí sdělil, že žalovaný uhradil dluh u společnosti [právnická osoba]

36. Z účastnického výslechu žalovaného bylo zjištěno, že jej kontaktovala paní [příjmení], že by potřebovala pro jednu paní zápůjčku. Společně s panem [příjmení], paní [příjmení] a žalobkyní se jeli podívat na nemovité věci žalobkyně. Pan [anonymizováno] neměl zájem žalobkyni finanční prostředky zapůjčit, žalovaný byl ochoten. Po schůzce předal žalobkyni vzory smluv. Poté se sešli 9. 5. 2018 v [část obce], žalovaný přinesl smlouvy k podpisu, některé podpisy ověřovali. Kupní cena ve smlouvě odpovídala výši dluhu žalobkyně, měli znalecký posudek na nemovitosti na částku 1 350 000 Kč. Odměna za poskytnutí zápůjčky byla vypočtena na 35 % s ohledem na to, že žalobkyně byla rizikový klient, jinak by se jednalo o úrok 18- 20 %. Žalobkyně hradila splátky, poté kontaktoval paní [příjmení], jestli by nepomohla žalobkyni s úvěrem. Ta mu sdělila, že úvěr na žalobkyni nebude možný, protože je v registru dlužníků, řešil se úvěr pro syna žalobkyně. Poté se sešla žalobkyně s paní [příjmení], donesla jí údaje syna s tím, že syn se nemohl dostavit, protože je v pracovní neschopnosti. Jakmile se dozvěděl, že žalobkyně je v insolvenci, napsal žalobkyni, že vezme kupní smlouvu na katastr a ona mu odpověděla v tom smyslu, že v pořádku, žalovaný proto podal návrh na vklad vlastnického práva. Do insolvenčního řízení se přihlásil i přesto, že vložil kupní smlouvu na katastr nemovitostí, protože žalobkyni nevěřil, chtěl si to pojistit. Poté vzal přihlášku na radu známého zpět. Po provedení vkladu žalobkyni navštívil s panem [příjmení], ukázal jí výpis z katastru nemovitostí, že již je vlastníkem a chtěl se domluvit co dál. Žalobkyně slíbila, že po létě požádá syna o pomoc, dohodli se na úhradě závazků z insolvenčního řízení. Podařilo se mu uhradit závazek pouze u společnosti [právnická osoba] Domluvili se ústně, že se dům prodá, z prodejní ceny se uhradí pohledávky žalovaného a zbytek se předá žalobkyni.

37. Z výslechu [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jednala se žalobkyní ohledně sjednání úvěru. Nemovitosti byly vedeny na žalobkyni, úvěr měl být tedy uzavřen pouze s ní, resp. poté s jejím synem, jehož osobní údaje včetně čísla občanského průkazu a zaměstnavatele předala žalobkyně svědkyni. Syn žalobkyně ale nebyl úvěruschopný, neboť byl v té době v pracovní neschopnosti. Mělo se jednat o úvěr na syna žalobkyně, protože nad částku 300 000 Kč byla by vyžadována účast manžela žalobkyně, což žalobkyně nechtěla. Žalovaný s panem [příjmení] tlačili na to, aby úvěr byl sjednán. S žalovaným se seznámila u příležitosti prodeje jeho nemovitosti, o kterou měla zájem, doporučil jí kromě žalobkyně ještě jednu klientu ke sjednání úvěru.

38. Z výslechu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jel v červnu 2019 s žalovaným na schůzku s žalobkyní u její nemovitosti, nechtěla je vzít dovnitř kvůli manželovi. Byla tam též nějaká sousedka, která hlídala, aby nešel manžel žalobkyně ven. Do rozhovoru nijak nezasahovala. Žalovaný požádal svědka o radu, protože působí jako insolvenční správce a měl zkušenosti s lidmi, kteří si půjčovali peníze, ale poté nehradili. Radil mu, aby mohl doložit, že všechny dokumenty žalobkyni předal a také si uchovával konverzaci. Žalobkyni bylo nabídnuto řešení, že se buď vystěhuje anebo si nemovitost koupí zpět a uzavře se úvěr na jejího syna. Žalovaný vyplatil dluhy žalobkyně z insolvence. Žalovaný žalobkyni informoval, že jí bude vyplacen rozdíl mezi cenou nemovitostí a cenou pohledávky, tzv. hyperocha. Ví, že bylo podáno trestní oznámení jak ze strany žalobkyně, tak ze strany žalovaného. Žalobkyně na schůzce potvrdila, že ví, že podepsala kupní smlouvu. Neví, proč v kupní smlouvě nebylo ujednání o vyplacení hyperochy. Žalobkyně činila nelogické kroky, protože nechtěla, aby se o jejích problémech dozvěděla rodina. Žádné dokumenty žalovanému nechystal.

39. Z výslechu [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se specializuje na výkup nemovitostí, v minulosti poskytoval půjčky, žalovaný mu je zprostředkovával. S žalovaným se zná asi 10 let, spolupracovali spolu asi na 10 případech. Posledních asi 6 let si tykají. Žalovaný mu telefonoval, že má pro něj něco zajímavého. Svědek a žalovaný měli schůzku s paní [příjmení] a žalobkyní, jeli se podívat na nemovitosti žalobkyně. Nemovitosti si prohlídli, žalobkyně zdůrazňovala, že se o celé záležitosti nesmí dozvědět její manžel. To svědek považoval za problém, proto neměl zájem žalobkyni půjčku poskytnout, nabízel případně výkup nemovitostí, ten byl ale pro žalobkyni nepřípustný. Byla zde i varianta„ šuplíkové koupě“, tzn. že se uzavře smlouva o zápůjčce, současně i kupní smlouva a v případě, že nejsou dodrženy podmínky smlouvy o zápůjčce, vloží se smlouva na katastr. Neví, kdo s touto variantou přišel, ale projednávalo se to. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila, svědek ale do toho jít nechtěl, nikdy to tímto způsobem nedělal. Žalobkyni byly předány vzory smluv, svědek i žalovaný je vozí v autě. Neví, jestli žalobkyni byla předána kupní smlouva navazující na smlouvu o zápůjčce, svědek takový vzor smlouvy nemá. V těchto vzorech smluv nejsou vyplněny nacionále, kupní cena atp. Ve věci dále nic nedělal, jen se ptal žalovaného, jak to dopadlo. Žalobkyně byla v insolvenci a splatnost finančních prostředků nedodržela.

40. Z výslechu [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v červnu 2019 byla u žalobkyně na kávě, přijeli tam dva muži, byla po celou dobu rozhovoru přítomna. Muži přesvědčovali žalobkyni, aby podepsala nějakou listinu, což odmítla s tím, že nemá brýle. Dále říkali, že se má do prvního vystěhovat. S žalobkyní hovořil jen jeden z mužů, druhý neříkal nic. Žalobkyně jí po návštěvě řekla, že jeden z mužů se jmenuje pan [celé jméno žalovaného] že si vzala úvěr. Nepamatuje si, že by se při rozhovoru řešila kupní smlouva nebo úvěr. Nepadlo nic o tom, že by žalobkyně měla dostat nějaké peníze. Žalobkyně nechtěla hovor s muži protahovat, řekla svědkyni, že manžel o úvěru neví, byl v té době ale na zahradě, kde předtím všichni pili kávu, pokud by si stoupl, viděl by na místo, kde všichni čtyři stáli.

41. Soud neprovedl pro nadbytečnost důkaz čestným prohlášením [jméno] [příjmení] na č. l. 251, zákresy postavení osob při schůzce v červnu 2019 včetně čestného prohlášení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], č. l. 252, neboť by z nich nemohly být zjištěny podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci a skutkový stav má za dostatečně prokázaný.

42. Soud vyšel ze skutkových zjištění, že žalobkyně měla dlouhodobé finanční problémy, které vznikly z dluhů z půjček a úvěrů, které si žalobkyně vzala. Svou finanční situaci žalobkyně tajila před svojí rodinou. Dne 9. 5. 2018 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovaný zaslal 270 000 Kč na účet společnosti [právnická osoba], dále 225 000 Kč bylo vyplaceno žalobkyni a částka 135 000 Kč byla použita na vyplacení mandátní smlouvy, dále byla sjednána odměna za poskytnutí zápůjčky pro žalovaného ve výši 252 000 Kč. Byly sjednány měsíční splátky ve výši 9 000 Kč, s tím, že první splátka byla splatná dne 25. 6. 2018 a poslední splátka byla splatná dne 9. 5. 2019 ve výši 783 000 Kč. Téhož dne byla rovněž uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva, kdy jako zástavce vystupovala žalobkyně a zástavní věřitel žalovaný. Předmětem zástavy byly nemovité věci, a to parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 977 m2 – zast. plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [adresa], rodinná rekreace, stavba stojí na pozemku p. č. st. [anonymizováno], parcela [číslo] o výměře 350 m2 – ostatní plocha – neplodná půda, to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví], k.ú. [obec], [územní celek], okres [okres]. Tato zástava byla sjednána k zajištění pohledávek žalovaného plynoucích ze smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 5. 2018 ve výši 882 000 Kč. Účastníci dne 9. 5. 2018 podepsali s úředně ověřenými podpisy kupní smlouvu na předmětné nemovitosti za kupní cenu ve výši 882 000 Kč. Dle čl. III. kupní smlouvy měla být kupní cena zaplacena do 9. 5. 2019, a to zápočtem pohledávky prodávající žalobkyně vůči kupujícímu žalovanému, která vznikla na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 5. 2018. Návrh na vklad vlastnického práva na základě této smlouvy byl podán dne 15. 5. 2019 [stát. instituce], [stát. instituce], návrh byl podepsán pouze žalovaným. Návrh byl uvedeným katastrálním pracovištěm dne 16. 5. 2019 postoupen pro místní nepříslušnost [stát. instituce], [stát. instituce], jako místně příslušnému. Zápis vlastnického práva byl proveden dne 14. 6. 2019 s právními účinky zápisu ke dni 20. 5. 2019, kdy byl návrh postoupen místně příslušnému katastrálnímu pracovišti. Tržní hodnota předmětných nemovitých věcí byla ve výši 1 800 000 Kč, kdy soud vyšel ze znaleckého posudku vypracovaného pro účely trestního řízení, kdy znalec při vypracování znaleckého posudku použil adekvátní – porovnávací metodu, došlo k faktické prohlídce nemovitosti a hodnota nemovitosti byla stanovena k datu podpisu předmětné kupní smlouvy. Soud tedy nevyšel ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 21. 8. 2019 vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] s ohledem na to, že odhad ceny byl stanoven na základě oceňovacího předpisu a k datu 20. 5. 2019, tedy ne k datu podpisu kupní smlouvy. Žalobkyně splátky zápůjčky ve výši 9 000 Kč řádně platila, nicméně neměla k dispozici finanční prostředky na uhrazení poslední splátky ve výši 783 000 Kč. Žalovaný se pokoušel se žalobkyní jednat o jiném možném způsobu úhrady zápůjčky, kdy zde byla i varianta, že syn žalobkyně určitou formou převezme závazek žalobkyně, ale k dohodě nedošlo. Následně žalobkyně s ohledem na to, že měla více finančních závazků, podala na svou osobu insolvenční návrh. Žalovaný se nejdříve přihlásil se svou pohledávkou do insolvenčního řízení žalované, poté zaslal již podepsanou kupní smlouvu na katastr nemovitostí, aniž by o tom žalobkyni informoval, pokoušel se jednat s věřiteli o úhradě závazků žalobkyně a následně vzal svou přihlášku do insolvenčního řízení zpět.

43. Soud oproti tomu nemá za prokázané, že by žalovaný při podpisu kupní smlouvy uvedl žalobkyni v omyl v tom smyslu, že by jí buď k podpisu podstrčil listinu označenou jako kupní smlouva, aniž by žalobkyně měla možnost se přesvědčit, jakou listinu podepisuje nebo jí o listině nadepsané kupní smlouva uvedl nepravdivé skutečnosti ohledně toho, co žalobkyně podepisuje, protože jediným důkazem podporujícím toto tvrzení byl účastnický výslech žalobkyně, který ale byl v rozporu s ostatními provedenými důkazy. Výslech žalovaného, jakož i svědka [jméno] [příjmení] soud nepřeceňuje a v žádném případě z něj nevyvozuje, že by žalobkyni dopředu podrobně vysvětlili, že podepisuje kupní smlouvu a z jakého důvodu. Z provedeného dokazování však vyplývá, že smlouva o zápůjčce byla přímo na místě upravována (změna termínu splátek), přičemž oba účastníci shodně tvrdili, že k této úpravě došlo z popudu žalobkyně. Sama žalobkyně při své účastnické výpovědi dne 11. 6. 2020 uvedla, že listiny pročítala, zřejmě„ v zápalu“ podepsala i kupní smlouvu (byť posléze uvedla, že žalovaný ji listiny nejdříve ukázal, poté je ověřeně podepsala a až následně přečetla). Kupní smlouva je listina o dvou stranách, přičemž na úvodní straně je velkým písmem nadepsána jako kupní smlouva a na druhé straně je u podpisových kolonek účastníků uvedeno„ prodávající“ a„ kupující“. Soud připomíná, že žalobkyně tuto smlouvu podepsala před ověřujícím úředníkem. Soud má tak za prokázané, že žalobkyně měla možnost si smlouvy před podpisem přečíst alespoň do té míry, že mohla zcela bez obtíží rozeznat, že podepisuje kupní smlouvu.

44. Dále nemá soud za prokázané tvrzení žalovaného, že se při podpisu kupní smlouvy zavázal, že žalobkyni vyplatí rozdíl mezi sjednanou kupní cenou a výtěžkem z prodeje nemovitých věcí. Soud takové tvrzení žalovaného považuje za účelové. Toto tvrzení žalovaný prokazoval pouze svým účastnickým výslechem a dále výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který ale při uzavírání kupní smlouvy nebyl a jehož výpověď byla v přímém rozporu s účastnickou výpovědí žalobkyně, jakož i svědkyně [jméno] [příjmení]. Dle svědectví [jméno] [příjmení] navíc svědek i žalovaný vozili s sebou v autě vzory smluv, žalovaný měl v minulosti živnostenské oprávnění poskytování spotřebitelského úvěru a byl jediným společníkem i jednatelem společnosti zabývající se obchodem s nemovitostmi (viz odst. 24 tohoto rozsudku), žalovaný dále ve vztahu k žalobkyni použil při svém účastnickém výslechu slovo klient (byť posléze popřel, že by v životě poskytl více než 3 půjčky) a svědek [příjmení] se specializuje na výkup nemovitostí, v minulosti poskytoval půjčky, (přičemž žalovaný mu je zprostředkovával). Za těchto okolností (tj. předem připravené smlouvy a„ zběhlost“ žalovaného v této oblasti) považuje soud za vysoce nepravděpodobné, aby takové ujednání bylo učiněno před podpisem kupní smlouvy pouze ústně, nikoli písemně.

45. Soud konečně nemá za prokázané tvrzení žalovaného, že žalobkyně v roce 2019 souhlasila s řešením svého dluhu ze smlouvy o zápůjčce prodejem domu a vyslovila souhlas s tím, aby žalovaný uhradil dluh žalobkyně u společnosti [právnická osoba] a u [právnická osoba], když v řízení naopak bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni o tom, že dojde k prodeji domu (resp. že bude již podepsaná kupní smlouva zaslána na katastr nemovitostí) neinformoval. Žalovaný sice souhlas žalobkyně s prodejem a úhradou dluhů tvrdil a rovněž jej uváděl ve svém účastnickém výslechu, avšak nepředložil k důkazu ani jím tvrzenou zprávu, že kupní smlouvu vezme na katastr, ani tvrzenou odpověď žalobkyně, že souhlasí, ač žalovaný jiné SMS zprávy k prokázání svých dalších tvrzení předložil. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že žalovaný nabídl žalobkyni při schůzce v červnu 2019 dvě možnosti, buď vystěhování z nemovitosti, nebo že si žalobkyně koupí nemovitost zpět a uzavře se úvěr na jejího syna a rovněž jí nabídl úhradu výše uvedených dluhů žalobkyně. Proti výpovědi tohoto svědka však stojí výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že žalovaný po žalobkyni pouze požadoval podpis nějaké listiny a předání nemovitosti. Pokud žalobkyně naproti tomu tvrdí, že se o prodeji domu dozvěděla až v době, kdy za ní žalovaný a pan [jméno] [příjmení] přijeli do [obec] a oznámili jí, že má nemovitost vyklidit, jeví se tato verze soudu jako pravdivá. Její výpověď totiž podporuje nejen svědectví svědkyně [jméno] [příjmení], ale i svědectví insolvenční správkyně a záznam jejího jednání s žalobkyní ze dne 12. 7. 2019, ze kterého vyplývá, že žalobkyně při tomto jednání v žádném případě nehovořila o tom, že by dala žalovanému souhlas s prodejem domu a úhradou dluhu výše uvedeným věřitelům. V případě, že by žalobkyně souhlasila s prodejem domu s tím, že žalovaný navíc při dalším prodeji domu vyplatí hyperochu, informovala by o této skutečnosti insolvenční správkyni. Soudu se jeví jako vysoce pravděpodobné, že v okamžiku, kdy se žalovaný dozvěděl o tom, že žalobkyně podala insolvenční návrh, kde uvedla i svůj dluh vůči žalovanému a jeho zajištění zástavním právem, podal návrh na vklad kupní smlouvy do katastru nemovitostí a pokusil se insolvenční řízení zastavit uhrazením všech dluhů žalobkyně. Cílem tohoto jednání žalovaného byla dle názoru soudu snaha vyhnout se přezkoumání pohledávky žalovaného za žalobkyní před insolvenčním soudem, kde mohla insolvenční správkyně zpochybnit platnost kupní smlouvy nebo smlouvy o zápůjčce. Soud proto vzhledem k výše uvedenému dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný žalobkyni o tom, že dojde k prodeji domu (resp. že bude již podepsaná kupní smlouva zaslána na katastr nemovitostí) neinformoval.

46. Soud při hodnocení úmyslu a pohnutek žalovaného velmi kriticky hodnotí skutečnost, že žalovaný i poté, co nabyl vlastnické právo k nemovitosti, přihlásil svou pohledávku za žalobkyní do insolvenčního řízení a nad to ani nevrátil žalobkyni částku 99 000 Kč, které mu žalobkyně do té doby uhradila ve splátkách dle smlouvy o zápůjčce. Pokud by byly úmysly žalovaného poctivé (tj. žalovaný by podal návrh na vklad se souhlasem žalobkyně a bylo by skutečně sjednáno vydání hyperochy jak se neúspěšně snažil prokázat), tuto částku by žalobkyni jistě vrátil hned poté, co by na něj přešlo vlastnické právo k nemovitosti, zvláště když věděl, že žalobkyně je v insolvenci. Žalovaný sice za žalobkyni uhradil částku 17 007,69 Kč jejímu insolvenčnímu věřiteli společnosti [právnická osoba] (a o tuto částku by mohl svůj dluh vůči žalobkyni ponížit), avšak to učinil zcela zjevně v úmyslu zastavit insolvenční řízení a zabránit tak přezkumu své pohledávky za žalobkyní, nikoli v úmyslu vrátit jí finanční prostředky, na které měla za předpokladu platnosti kupní smlouvy nárok.

47. Výše uvedený skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:

48. Jako první se soud zabýval otázkou existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. V daném případě je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnictví, neboť žalobkyně, která tvrdí, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, není v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí zapsána a pokud by bylo žalobě vyhověno, rozsudek by byl podkladem pro uvedení zápisu v katastru nemovitostí do souladu s právním stavem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 692/2005).

49. Soud se dále zabýval platností kupní smlouvy ze dne 9. 5. 2018, a to nejprve námitkou její neplatnosti z důvodu omylu dle § 583 o. z. Podle tohoto ustanovení platí, že„ jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.“ Z tohoto ustanovení vyplývá, že ne každý omyl je právně relevantní a neplatnost právního jednání vyvolává pouze takový omyl, na jehož vzniku se podílela druhá (typicky smluvní) strana. Soud nemá důvod žalobkyni nevěřit, že si v danou chvíli neuvědomila, že podepisuje kupní smlouvu a že nebylo jejím úmyslem kupní smlouvu uzavřít. Jak již bylo uvedeno výše, v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uvedl v omyl v tom smyslu, že by jí uvedl nepravdivé skutečnosti ohledně listiny, kterou žalobkyně podepisovala (tj. kupní smlouvy). V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobkyně měla možnost si smlouvu před podpisem přečíst alespoň do té míry, že mohla zcela bez obtíží rozeznat, že podepisuje kupní smlouvu. Soud dodává, že v případě, že by byla kupní smlouva například skryta v rozsáhlém textu jiné listiny, bylo by možné zvažovat, zda žalovaný dal žalobkyni dostatečný prostor k prostudování smlouvy a zda se na vzniku omylu žalobkyně podílel, v projednávané věci však takové okolnosti nenastaly. Soud proto dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky pro neplatnost kupní smlouvy z důvodu omylu dle § 583 o. z.

50. Soud má rovněž za to, že nelze dovozovat neplatnost smlouvy z důvodu rozporu se zákonným požadavkem, aby právním jednáním nebylo plněno něco nemožného ve smyslu § 580 odst. 2 o. z. Kupní smlouva obsahuje v čl. II. závazek kupujícího zaplatit prodávající kupní cenu, která je v čl. III. kupní smlouvy určena na částku 882 000 Kč. Následnou pasáž čl. III. kupní smlouvy ve znění„ kupní cena bude zaplacena zápočtem pohledávky prodávajícího (tj. žalobkyně) vůči kupujícímu (tj. žalovanému). Pohledávka vznikla na základě Smlouvy o zápůjčce ze dne 9. května 2018“ soud hodnotí pouze jako chybu v psaní a počtech (záměna prodávající a kupujícího) ve smyslu § 578 o. z. Z textu kupní smlouvy nepochybně vyplývá, kdo má komu co plnit, i přes výše uvedenou chybu v psaní lze považovat za význam citované pasáže za nepochybný. Dle názoru soudu nelze z takové zjevné chyby v kupní smlouvě dovozovat její neplatnost, a to i se zřetelem ke znění § 874 o. z., podle kterého se má na právní jednání hledět spíše jako na platné než na neplatné. Nelze rovněž pominout, že i v případě, že by citovaná pasáž vzbuzovala nejasnost, lze ji považovat za oddělitelné ujednání ve smyslu § 576 o. z. nemající za následek neplatnost celé kupní smlouvy, ale toliko neplatnost části smlouvy, v níž si strany sjednaly zaplacení určitě a nepochybně sjednané kupní ceny formou zápočtu.

51. Soud však dospěl k závěru, že pro neplatnost smlouvy svědčí jiné důvody, přičemž pro posouzení platnosti kupní smlouvy jsou zásadní ostatní okolnosti jednání účastníků. Účastníci spolu dne 9. 5. 2018 uzavřeli tři smlouvy, smlouvu o zápůjčce, smlouvu o zřízení zástavního práva a kupní smlouvu. Smlouvou o zápůjčce žalovaný poskytl žalobkyni finanční prostředky ve výši 225 000 Kč a uhradil za ni její dluhy ve výši 270 000 Kč, přičemž takto zapůjčená částka se navýšila o odměnu zprostředkovatele (dle mandátní smlouvy) ve výši 135 000 Kč a odměnu za zapůjčení ve výši 252 000 Kč, přičemž zapůjčená částka 495 000 Kč zvýšená částkou 387 000 Kč (celkem 882 000 Kč) měla být plně uhrazena do 9. 5. 2019, tj. do 1 roku. K zajištění závazku uzavřeli účastníci zástavní smlouvu, kterou žalobkyně zastavila žalovanému předmětné nemovitosti v hodnotě 1 800 000 Kč dle znaleckého posudku ze dne 17. 7. 2020 vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] Kupní smlouvou pak žalobkyně prodala žalovanému předmětné nemovitosti za cenu 882 000 Kč, přičemž kupní cena měla být zaplacena zápočtem pohledávky žalovaného za žalobkyní z titulu smlouvy o zápůjčce.

52. Podle § 1309 odst. 1 o. z. platí, že„ při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy“. Podle § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. platí, že„ dokud zajištěný dluh nedospěje, zakazuje se ujednat, že věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu může ponechat“. Toto ustanovení chrání zástavního dlužníka před sjednáváním tzv. propadných zástav ve fázi, než nastoupí uhrazovací funkce zástavního práva. Poté, kdy se zajištěná pohledávka stane splatnou, je takové ujednání mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem přípustné a může být jedním ze způsobů výkonu zástavního práva. Podle § 1359 odst. 1 o. z. totiž platí, že„ jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona.“ 53. Při bližším přezkoumání vztahů mezi účastníky vyplývajících ze všech tří výše uvedených smluv je zřejmé, že kupní smlouva byla účastníky uzavřena za účelem zajištění závazku žalobkyně vůči žalovanému ze smlouvy o zápůjčce. Z dokazování zcela jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně chtěla půjčit, nikoli prodat nemovitost. Potvrzuje to sám žalovaný, když uvedl, že kupní smlouvu dali„ do šuplíku“ a vyplývá to i z výpovědi svědka [příjmení], který uvedl, že„ šuplíková kupka“ (tj. zajištění závazku kupní smlouvou) byla v dané věci projednávána jako varianta, on preferoval kupní smlouvu, což však byla varianta, na kterou nechtěla žalobkyně přistoupit. Soud poukazuje i na SMS zprávy ze dne 19. 3. 2019 a 2. 5. 2019, kde je opět hovořeno o úvěru (hypotéce), kterou si má žalobkyně vzít k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce. Pokud by bylo úmyslem žalobkyně řešit svou finanční situaci prodejem předmětných nemovitostí, nedává žádný smysl uzavřít smlouvu o zápůjčce, když k úhradě závazků žalobkyně mohlo dojít z kupní ceny. Sám žalovaný ostatně tvrdil (ač neprokázal), že bylo mezi účastníky sjednáno, že při prodeji předmětných nemovitostí vyplatí žalovaný žalobkyni rozdíl mezi kupní cenou a dosaženou cenou (obdobně jako při zpeněžení zástavy dle § 1370 o. z.). Fakticky tak žalovaný získal bezprostředně po uzavření kupní smlouvy možnost ponechat si předmětné nemovitosti za kupní cenu 882 000 Kč, případně je libovolným způsobem zpeněžit, neboť se stal jejím vlastníkem). Žalovaný tak jednal způsobem obcházejícím zakázané kogentní ustanovení § 1315 odst. 2 písm. b) o. z.

54. Přímo ke sjednávání propadných zástav ze smluv o půjčce a obcházení zákona obecně existuje konstantní judikatura. Celou problematiku shrnuje nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 119/01, který uvedl, že„ obcházení zákona spočívá ve vyloučení závazného pravidla záměrným použitím prostředku, který sám o sobě není zákonem zakázaný, v důsledku čehož se uvedený stav stane z hlediska pozitivního práva nenapadnutelným. Jednání in fraudem legis představuje postup, kdy se někdo chová podle práva, ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího. V posuzovaném případě uzavření kupní smlouvy samo o sobě zákonu neodporuje. Situaci je však nutné posoudit v kontextu ostatních smluvních ujednání souběžně uzavřených. Z nich vyplývá, že kupní smlouva byla, stejně jako smlouva o zřízení zástavního práva, uzavřena za účelem zajištění smlouvy o půjčce, a že realizací sjednaného zajištění mělo dojít k převodu vlastnického práva k zástavě na zástavního věřitele, tedy k propadnutí zástavy. Takové ujednání svými důsledky obchází kogentní zákonnou úpravu realizace zástavního práva. Kupní smlouvu je proto třeba považovat podle ustanovení § 39 OZ (pozn. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) za absolutně neplatnou pro obcházení zákona.“ 55. Jakkoli občanský zákoník 89/2012 Sb. neobsahuje výslovné ustanovení, že právní jednání, které obchází zákon, je neplatné (jako § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), je nepochybné, že obcházení zákona lze postavit na roveň jeho porušení. Lze odkázat například na znění § 547 o. z. (právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu) nebo na římskoprávní zásadu quando aliquid prohibetur, prohibetur et omne per quod devenitur ad illud (cokoli je zakázáno, pak vše, čím by toho mohlo být dosaženo, je zakázáno také). Ke stejnému závěru dochází i odborná literatura (viz např. Eliáš, Karel. Porušení zákona oklikou: fraus legis facta v civilním právu, Právník, Praha: Ústav státu a práva akademie věd ČR, v. v. i., 2018 ročník 157, č. 11/ 2018, str. 897-921). Soud proto uzavírá, že předmětná kupní smlouva byla sjednána v rozporu se zákonem.

56. Na tomto závěru soudu nemůže nic změnit ani námitka žalovaného, že bylo ujednáno nebytí nemovitosti do vlastnictví žalovaného až v okamžiku, kdy se dluh stane dospělým a za cenu určenou po dospělosti dluhu, když se dluh stal dospělým dne 16. 5. 2019. V okamžiku uzavření kupní smlouvy se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému nabýt vlastnické právo k nemovitosti za pevně danou kupní cenu. Z § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. vyplývá, že jde o zákaz ujednání propadné zástavy, ne o zákaz nastoupení právních účinků. Porušením ustanovení § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. je tak již uzavření kupní smlouvy (byť„ do šuplíku“ jak uvádí žalovaný) a skutečnost, že žalovaný práva z kupní smlouvy uplatní až v okamžiku dospělosti dluhu, nemá na posouzení neplatnosti kupní smlouvy žádný vliv.

57. Pro neplatnost kupní smlouvy (a smlouvy o zápůjčce) svědčí rovněž i jejich povaha, neboť jde o tzv. lichevní smlouvy. Podle § 1796 o. z. platí, že„ neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.“ Judikatura popisuje lichvu jako„ právní jednání, které je v rozporu s dobrými mravy, jejím podstatným objektivním znakem je hrubý nepoměr vzájemných plnění, neboť takový nepoměr je v rozporu s ústavní zásadou přiměřenosti“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16).

58. Ústavní soud dále ve výše citovaném rozhodnutí uvedl, že„ subjektivním znakem lichvy je též tíseň. Při rozhodování, zda byla určitá smlouva uzavřena v tísni, není dle Ústavního soudu úkolem soudů hodnotit to, jak se dlužník dostal do špatné finanční situace a jaká byla jeho platební morálka, nýbrž zkoumat, jak dlužník sjednání předmětné smlouvy vnímal a zda věřitel nezneužil jeho obtíží k prosazení podmínek příčících se zásadám férovosti.“ Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně je starobní důchodkyní, jejímž příjmem je důchod a příležitostné brigády. Žalobkyně dlouhodobě bojovala s finančními problémy, které nejprve řešila sjednáním několika smluv o poskytnutí úvěru. Žalobkyně nebyla schopna splácet všechny své závazky, přičemž při jednání s největším věřitelem spol. [právnická osoba] jí byla nabídnuta sanace dluhu větší půjčkou s tím, že bude pro věřitele zřízeno zástavní právo k nemovitosti žalobkyně. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně měla dluhy, které nebyla schopna splácet a zároveň se za dluhy styděla a měla obavu žádat rodinu o pomoc. Komentářová literatura dospěla k závěru, že o tíseň se jedná nejen v případě, kdy je někdo ohrožen ve své fyzické či ekonomické existenci nebo prakticky donucen k určitému jednání. Postačí taková vážná nesnáz, že strana přistoupí na lichevní smlouvu jako na„ menší zlo“ (PETROV, Jan. § 1796 (Lichva). In: HULMÁK, Milan, PETROV, Jan, LAVICKÝ, Petr, DVOŘÁK, Bohumil, ŠILHÁN, Josef, DÁVID, Radovan, RICHTER, Tomáš, LASÁK, Jan. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 334.). Ač žalobkyně objektivně měla nemovitost v hodnotě přesahující její dluhy, vzhledem k její dluhové historii a věku pro ni nebylo možné dosáhnout na úvěr u banky, a prodej nemovitosti by znamenal, že se o dluzích žalobkyně dozví její rodina. Sám žalovaný vypověděl, že žalobkyně uvedla, že chce mít klidné léto a o pomoc požádá syna až o Vánocích. Žalobkyně proto subjektivně svou situaci vnímala jako tíživou. Lze mít proto za odůvodněný závěr, že žalobkyně uzavírala smlouvu o zápůjčce i kupní smlouvu v tísni.

59. Pokud jde o hrubý nepoměr, dospěl Ústavní soud ve výše citovaném nálezu I. ÚS 3308/16 k závěru, že (hrubý)„ nepoměr může být relevantně posouzen pouze na základě rozdílu objektivních hodnot plnění poškozeného a protiplnění lichváře, což je v každém konkrétním případě nezbytné stanovit na základě rozsáhlého zhodnocení dané věci.“ Judikatura civilních soudů dosud nedospěla k obecné definici hrubého nepoměru, která by byla určena numericky. Lze však vycházet z judikatury trestních soudů ohledně trestného činy lichvy dle § 218 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, když úprava § 1796 o. z. definici lichvy z trestního zákoníku téměř doslova přebírá. Poměrně bohatá je judikatura u půjček a jejich úroků, kde Nejvyšší soud dospěl k závěru, že poskytnutí půjčky peněz zakládá hrubý nepoměr při ročním úroku 70% (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1282/2004), 66% (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2003, sp. zn. 5 Tdo 248/2003) nebo dokonce 44% za situace, kdy byla půjčka zajištěna zajišťovacím právem k nemovitosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013).

60. I v případě kupní smlouvy již judikatura podobnou situaci řešila, když Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 4 Tz 6/2001 dospěl k závěru, že„ u osoby, která si kromě plnění vyplývajícího ze smlouvy o půjčce pro případ, že tento hlavní závazek nebude protistranou splněn, nechá slíbit ve formě zajištění závazku převodem práva (§ 553 ObčZ) další plnění, například převod vlastnického práva k nemovitosti na základě kupní smlouvy, lze ve vztahu k tomuto akcesorickému závazku, při naplnění všech ostatních znaků, dovozovat odpovědnost za trestný čin lichvy podle § 253 odst. 1 TrZ pouze tehdy, pokud její jednání je i v této části pokryto zaviněním alespoň ve formě eventuálního úmyslu.“ V tomto případě se jednalo o situaci, kdy si poškozený jednak fakticky vypůjčil částku 450 000 Kč a pod hrozbou neuzavření smlouvy musel podepsat půjčku ve výši 600 000 Kč s tím, že spolu s úroky bude muset vrátit celkem 630 000 Kč, a v rámci zajištění tohoto závazku na sebe obviněná převedla rodinný dům poškozeného v hodnotě 1 400 000 Kč, který následně prodala za částku 720 000 Kč, ze které uspokojila svou pohledávku vůči poškozenému. Dále lze vycházet z odborné literatury, která k otázce hrubého nepoměru uvádí, že se„ nová úprava odchyluje od § 934 OZO (obecný zákoník občanský z roku 1811, ze kterého současný o. z. ideově vychází), který vychází z hranice jedné poloviny. Důvodová zpráva k tomu uvádí: Podle výsledků odborných diskuzí k této otázce již nad návrhem věcného záměru se však nenavrhuje stanovit jako relevantní kritérium právě polovinu ceny, neboť to by mohlo vést k některým tvrdostem. Považuji však za vhodné omezit právní nejistotu tak, že východisko bude představovat právě hranice jedné poloviny a soudy se od ní odchýlí, jen jsou-li pro to zvláštní důvody, které by v odůvodnění soudního rozhodnutí měly být zvlášť popsány“ (PETROV, Jan. § 1793 (Neúměrné zkrácení). In: HULMÁK, Milan, PETROV, Jan, LAVICKÝ, Petr, DVOŘÁK, Bohumil, ŠILHÁN, Josef, DÁVID, Radovan, RICHTER, Tomáš, LASÁK, Jan. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 314.).

61. V projednávaném případě sice nebyl sjednán úrok, ale odměna pro žalovaného a dokonce i odměna pro zprostředkovatele, kterou je nutno zohlednit, neboť to nebyla žalobkyně, kdo by aktivně poptávala zápůjčku, ale tato zápůjčka jí byla nabídnuta. Ze skutkových zjištění soudu (viz odst. 30 tohoto rozsudku) vyplývá, že v případě smlouvy o zápůjčce činila roční procentní sazba nákladů s odměnou pro zprostředkovatele 78,18 % (žalobkyně si na jeden rok fakticky půjčila 495 000 Kč a měla vrátit celkem 882 000 Kč). Obvyklá roční úroková sazba zápůjčky zajištěné nemovitostí v době sjednání zápůjčky se pohybovala mezi 5 – 15 %, v případě neexistence zajištění nemovitostí pak mezi 10 – 20 %. Obvyklá roční procentní sazba nákladů ze zápůjčky zajištěné nemovitostí se v předmětné době pohybovala mezi 6- 20 %, v případě neexistence zajištění nemovitostí pak mezi 10- 20 %. Soud dodává, že roční procentní sazba nákladů je jakožto objektivní kritérium srovnatelné s úroky dle výše citované judikatury. Z výše uvedeného je zřejmé, že roční procentní sazba nákladů svou výší přesahuje obvyklou sazbu zhruba čtyřnásobně a tato výše současně již přesahuje hranici, kterou trestní soudy považují za rozhodnou pro naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy dle § 218 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.

62. Ze skutkových zjištění soudu (viz odst. 31 tohoto rozsudku) vyplývá, že hodnota nemovitosti činí 1 800 000 Kč, kupní cena pak částku 882 000 Kč. Takový rozdíl v plnění přesahuje odbornou literaturou uváděnou hranici jedné poloviny pro hrubý nepoměr. Dále lze odkázat na výše citovaný rozsudek sp. zn. 4 Tz 6/2001, kde byla řešena skutkově obdobná situace, a soud dospěl k závěru, že může jít za splnění dalších podmínek o lichvu z hlediska trestněprávního. Soud navíc poukazuje na zásadu subsidiarity trestní represe (princip ultima ratio), podle které má být trestního práva užíváno až v okamžiku, kdy nepostačí uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Lichevní jednání dle § 1796 o. z. proto ještě nemusí být trestným činem ve smyslu § 218 trestního zákoníku, avšak lichevní jednání, které je trestným činem je vždy lichvou dle § 1796 o. z.

63. Soud také nemůže odhlédnout od komplexního posouzení smlouvy o zápůjčce a kupní smlouvy, kdy si žalobkyně fakticky půjčila částku 495 000 Kč a pozbyla vlastnického práva k nemovitosti v hodnotě 1 800 000 Kč. Je nutno také přihlédnout k tomu, že žalovaný nevrátil žalobkyni částku 99 000 Kč, které mu žalobkyně zaplatila na splátkách dle smlouvy o zápůjčce. Lze mít proto za odůvodněný závěr, že vzájemná plnění v případě smlouvy o zápůjčce i v případě smlouvy kupní byla v hrubém nepoměru, a to v neprospěch žalobkyně.

64. Posledním znakem lichvy ve smyslu § 1796 o. z. je zneužití. O zneužití ve smyslu komentovaného § 1796 jde v situaci, kdy zneužívající věděl nebo musel vědět jak o tísni, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení, lehkomyslnosti, případně jiné slabosti, tak i o hrubém nepoměru plnění, a přesto jich využil. V projednávaném případě žalovaný věděl, že žalobkyně je v tíživé situaci, když byl kontaktován paní [příjmení], což byla osoba jednající za předchozího věřitele žalobkyně společnost [právnická osoba] s tím, že žalobkyně potřebuje další půjčku. Ostatně, i žalovaný ve svém účastnickém výslechu uváděl, že žalobkyně mu před podpisem předmětných smluv dne 9. 5. 2018 sdělovala, že má problémy s dluhy a u této společnosti má aktuálně dluh okolo milionu Kč s tím, že když zaplatí hned, dají ji slevu. Žalovaný stejně tak dobře věděl, že o dluzích žalobkyně neví její rodina (opět viz jeho účastnický výslech) a že se žalobkyně před ní snaží své dluhy utajit. Lze mít proto za odůvodněný závěr, že žalovaný při sjednávání smluv dne 9. 5. 2018 zneužil tísně žalobkyně.

65. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný velice dobře věděl o dluzích žalobkyně i o tom, že své dluhy tají před rodinou (tedy že žalobkyně byla v tísni) a této situace zneužil, když se žalobkyní uzavřel smlouvu o zápůjčce i smlouvu kupní, kde bylo plnění získané žalobkyní v hrubém nepoměru s plněním, které žalovaný žalobkyni poskytl. Smlouva o zápůjčce i kupní smlouva ze dne 9. 5. 2018 jsou proto smlouvami lichevními dle ust. § 1796 o. z. a jsou z toho důvodu neplatné. V případě, že by byla smlouvou lichevní shledána toliko smlouva o zápůjčce, lze dovodit i neplatnost kupní smlouvy, neboť uzavření kupní smlouvy a smlouvy o zápůjčce od sebe nelze oddělit za situace, kdy kupní smlouva měla sloužit jako zajištění závazku žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce (viz § 576 o. z.). Soud pro úplnost dodává, že i v případě, že by jeho právní názor ohledně naplnění všech znaků lichvy dle § 1796 o. z. nebyl správný, pak by se i tak byla kupní smlouva příčila dobrým mravům právě pro hrubý nepoměr vzájemných plnění.

66. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že„ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ Podle § 586 odst. 1 o. z, pak platí, že„ je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.“ Podle § 588 o. z. pak platí, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Neplatnost kupní smlouvy tedy může být absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu, i relativní, které se musí žalobkyně dovolat.

67. Soud má za to, že se v projednávaném případě jedná o neplatnost absolutní dle § 588 o. z., k níž musí soud přihlížet i bez návrhu. Kupní smlouva odporuje zákonu, přičemž rovněž zjevně narušuje veřejný pořádek. Pojem veřejného pořádku je literaturou chápán jako souhrn základních východisek právního řádu, na kterých je třeba bezvýhradně trvat (viz Eliáš, K., K pojetí dispozitivního práva v občanském zákoníku. Bulletin advokacie. 2015, č. 9, s. 13-24). Ustanovením § 1315 o. z. chrání zákon dlužníka mj. před sjednáním propadné zástavy. Ze skutečnosti, že je toto ustanovení nadepsáno jako zakázané ujednání, je zřejmé, že zákonodárce trvá na tom, aby bylo bez výhrad dodržováno. Soud má dále za to, že právní jednání účastníků zahrnující i kupní smlouvu (neplatné přímo dle § 1796 o. z.), se zjevně příčí dobrým mravům, kdy si žalobkyně fakticky půjčila částku 495 000 Kč a pozbyla vlastnického práva k nemovitosti v hodnotě 1 800 000 Kč. Soud odkazuje na svou argumentaci v odstavcích 57 až 66 tohoto rozsudku k tomu, že jde o lichevní smlouvu, která je již ze své podstaty v rozporu s dobrými mravy. Soud dále vzal do úvahy skutečnost, že hrubý nepoměr mezi plněními při zohlednění jak smlouvy o zápůjčce, tak smlouvy kupní přesahuje hranice, které pro lichvu stanoví trestní právo a dále skutečnost, že kromě hrubého nepoměru mezi plněními byla v rozporu se zákonem fakticky sjednána i propadná zástava. Za tohoto stavu věci nelze než konstatovat zjevný rozpor s dobrými mravy a z toho vyplývající absolutní neplatnost kupní smlouvy.

68. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že ustálená soudní praxe zastává názor, že„ právo dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu bylo vykonáno jak tehdy, bylo-li uplatněno žalobou (vzájemnou žalobou) podanou u soudu nebo námitkou v rámci obrany proti uplatněnému právu v řízení před soudem, tak i v případě, že bylo vykonáno vůči ostatním (všem) účastníkům právního úkonu jen mimosoudně“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 948/2006), přičemž právní účinky dovolání se relativní neplatnosti nastávají dojitím projevu vůle všem subjektům relativně neplatného právního jednání. Žalobkyně v žalobních důvodech vyložila, z jakých důvodů považuje kupní smlouvu za neplatnou. Byť se soud se všemi důvody uváděné žalobkyní neztotožnil, lze mít podání žaloby a její doručení žalovanému za dovolání se relativní neplatnosti kupní smlouvy.

69. Nezbývá než uzavřít, že pokud soud shledal kupní smlouvu jako neplatnou, je žalobkyně vlastníkem nemovitosti a žaloba byla podána důvodně. Na tomto závěru soudu nemohou nic změnit ani námitky žalovaného v tom smyslu, že žalobkyně jednala v rozporu s dobrými mravy, když použila část zápůjčky na jiný účel, zatajila, že jednala o úvěru zprostředkovaném žalovaným, půjčovala si další finanční prostředky, při výpovědích zatajila pravdu nebo nepravdivě vypovídala a před soudem zamlčela podstatné skutečnosti. I pokud by totiž soud dospěl k závěru, že skutečně šlo o jednání v rozporu s dobrými mravy, pak k tomuto jednání došlo až poté, co byly předmětné smlouvy uzavřeny. Na platnost kupní smlouvy proto takové jednání nemohlo mít žádný vliv. Skutečnost, že žalobkyně tajila před rodinou své dluhy, nemůže být posuzována jako jednání žalobkyně v rozporu s dobrými mravy mající jakoukoli relevanci k platnosti kupní smlouvy. Konečně, i pokud by žalobkyně skutečně uvedla cenu předmětných nemovitostí v zástavní smlouvě částkou 1 000 000 Kč, ač byla skutečná cena vyšší, nemohlo se jednat o jednání v rozporu s dobrými mravy, naopak, vyšší cena předmětných nemovitostí by byla žalovanému ku prospěchu. Soud proto žalobě vyhověl.

70. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, přiznal soud procesně zcela úspěšné žalobkyni jejich plnou náhradu dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení tvoří odměna advokáta určená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dle § 9 odst. 4 písm. b) AT činí tarifní hodnota 50 000 Kč, sazba za jeden úkon právní služby dle § 7 AT pak částku 3 100 Kč. V řízení učinil právní zástupce žalobkyně celkem 12 úkonů (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby včetně návrhu na podání předběžného opatření, zastupování při jednání dne 28. 1. 2020, zastupování při jednání dne 11. 6. 2020, sepis podání ze dne 31. 8. 2020, zastupování při jednání dne 3. 9. 2020 (2 úkony), sepis podání ze dne 7. 9. 2020, zastupování při jednání dne 29. 10. 2020, 12. 1. 2021, 18. 2. 2021 a 25. 2. 2021 (odměna za ½ úkonu dle § 11 odst. 2 písm. f) AT), za něž mu náleží odměna ve výši 35 650 Kč a 12 režijních paušálů po 300 Kč (celkem 3 600 Kč) dle § 13 odst. 4 AT. Soud oproti tomu nepřiznal žalobkyni odměnu advokáta za požadované úkony sepis podání návrhu na předběžné opatření (když toto bylo součástí žalobního návrhu) a sepis doplnění tvrzení a důkazů ze dne 25. 2. 2020, když tímto úkonem byla doplňována žalobní tvrzení a označeny důkazy, což však žalobkyně mohla učinit již v žalobním návrhu - na rozdíl od doplnění ze dne 31. 8. 2020, kde žalobkyně reagovala na nové skutečnosti a podání ze dne 7. 9. 2020, kde žalobkyně navrhla důkazy k posouzení věrohodnosti svědka v reakci na jeho výslech).

71. Žalobkyni rovněž náleží náhrada hotových výdajů advokáta spočívajících v náhradě cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 AT na trase Praha – Kutná Hora a zpět k jednáním ve dnech 28. 1. 2020, 11. 6. 2020, 3. 9. 2020 a 29. 10. 2020 (vzdálenost 2x70 km, použité vozidlo tov. zn. Mercedes Benz, spotřeba paliva dle TP 4,9 l motorové nafty /100 km, cena paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. 31,80 Kč, náhrada za opotřebení vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. 4,20 Kč/km) ve výši 806,14 Kč za jednu cestu tam a zpět, a k jednáním dne 12. 1. 2021, 18. 2. 2021 a dne 25. 2. 2021 (cena paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 27,20 Kč, náhrada za opotřebení vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 4,40 Kč/km) ve výši 802,59 Kč za jednu cestu tam a zpět, celkem 5 632,33 Kč. Žalobkyni rovněž náleží náhrada advokáta za promeškaný čas dle § 14 AT ve výši 4 200 Kč (6 zameškaných půlhodin na 1 jednání po 100 Kč).

72. K celkové částce 49 082,33 Kč (35 650+3 600+5 632,33+4 200) náleží právnímu zástupci žalobkyně rovněž 21 % DPH, jehož je plátcem, a to ve výši 10 307,28 Kč. Celková výše nákladů žalobkyně na právní zastoupení tak činí 59 389,62 Kč a právě tuto částku soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal.

73. S ohledem na to, že procesně úspěšná žalobkyně byla osvobozena od soudního poplatku soud v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil soud žalovanému zaplatit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 5 000 Kč dle Položky 4 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, a za návrh na vydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč dle Položky 5 Sazebníku poplatků.