11 C 234/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 110,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 400 Kč od [datum] do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do a) částky 4 084 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 084 Kč od [datum] do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 400 Kč od [datum] do [datum] b) částky 1 626,20 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 780,69 Kč.

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 110,20 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že dne [datum] s žalovaným uzavřela distančním způsobem na adrese [webová adresa] smlouvu o úvěru s postupným čerpáním až do výše 14 400 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to dne [datum] v částce 14 400 Kč. Žalovaný však ke stanovenému dni splatnosti dne [datum] neuhradil ničeho, a dostal se tak dne [datum] do prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobkyně na žalovaném požadovala zaplatit jistinu ve výši 14 400 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 890 Kč, poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, poplatek za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně, zákonný úrok z prodlení a také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku od [datum] do [datum]. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že prověřila finanční situaci žalovaného prostřednictvím rejstříků a dále dle údajů, které žalovaný sám uvedl.

2. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, z listiny s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů a Sazebník, ze dne [datum] a z autorizace ověření totožnosti žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobkyně pokusila se žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru s postupným čerpáním, kdy výše úvěrového limitu měla činit 14 400 Kč. V čl. II bod 5 smlouvy byly sjednány služby„ Presto“ za 165 Kč a Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně. Dle čl. IX smlouvy byl sjednán datum splatnosti dne [datum] a jednorázová výše splátky 18 484 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 1734,52 %. Celková výše poplatku za sjednání úvěru byla sjednána ve výši 3 890 Kč Smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátek byla sjednána ve výši 0,1 % denně z jistiny. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla částka 14 400 Kč vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Z obecných principů posuzování úvěruschopnosti a interních pravidel žalobkyně spolu s listinou nazvanou identifikovatelné příjmy a výpisem o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně se pokusila posoudit úvěruschopnost žalovaného, kdy v listině nazvané identifikovatelné příjmy, jako„ výši ověřeného čistého měsíčního příjmu“ žalovaného, uvedla částku 26 719 (bez udání měny, zřejmě Kč). Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud dále zjistil, že počet členů ve společně hospodařící domácnosti žalovaného byly 2 osoby, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem byly 2 osoby, výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem byla 12 300 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 4 395 Kč, disponibilní příjem 20 200 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku ze stejného dne soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k dlužné částky. V řízení nebylo nikterak tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný na svůj dluh vůči žalobkyni něčeho uhradil. Soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

5. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná.

16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

17. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť soudu předložila pouze vlastní smlouvu o úvěru, seznam principů posuzování úvěruschopnosti a interních pravidel žalobkyně spolu, listinu nazvanou identifikovatelné příjmy a výpis o posouzení úvěruschopnosti. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. V předložených listinách je pouze žalobkyní toliko konstatována výše příjmů a výdajů žalovaného, tvrzení žalobkyně však není doloženo žádným relevantním důkazem, např. předložením kopií výplatních pásek. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v posouzení úvěruschopnosti žalovaného lze mít důvodné pochyby. Dále není nikterak specifikováno, jakým konkrétním způsobem žalobkyně ověřila výdaje žalovaného, a zda k tomuto žalovaný doložil nějakých dokladů. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (a to ohledně příjmů i výdajů žalovaného) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila.

18. Soud nepostupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že dosud nebyla prokázána tvrzení o tom, že skutečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006). Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř.

19. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalovaného, tedy že by dostatečně ověřovala výši příjmů, a zejména výdajů žalovaného. Takový postup soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

20. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srov. § 588 o. z.).

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným distančním způsobem na adrese [webová adresa], neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.

22. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 14 400 Kč, žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby ničeho neuhradil, jeho bezdůvodné obohacení tak činí částku 14 400 Kč.

23. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 14 400 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný byl ke dni [datum] dle výzvy k plnění odeslané žalovanému zástupcem žalobkyně v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, vyhověl soud žalobě rovněž co do příslušenství z uvedené částky ve smyslu § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (výrok I.).

24. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení smluvní pokuty zamítnout. Stejně tak důsledky neplatnosti smlouvy o úvěru dopadají i na žalobkyní požadované příslušenství úvěru (úroky z prodlení, poplatky spojené s úvěrem, poplatky za urgenci opožděných plateb), jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 780,69 Kč, přičemž tato částka představuje 34,58 % z jejich celkové výše (rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného v řízení vč. příslušenství). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 805 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 110,20 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 452 Kč ve výši 252 Kč.

26. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.