11 C 297/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Martou Ondačkovou sídlem Klimentská 46, 110 02 Praha 1 proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 69 590 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 3 656 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 156 Kč ode dne 18. 6. 2021 do 30. 9. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 656 Kč ode dne 30. 9. 2021 do zaplacení, co do částky 280,75 Kč a co do úroku ve výši 24,85 % ročně z částky 54 153,27 Kč od 18. 6. 2021 do 11. 7. 2021.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a) částku 49 276,16 Kč, b) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 46 877, 29 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení c) částku 4 269,07 Kč d) úrok ve výši 7,93% ročně z částky 46 877,29 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 18. 6. 2021 dosáhne částky 145 972 Kč.

III. Žaloba se zamítá co do a) částky 11 162,84 Kč b) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 14 061,71 Kč od 18. 6. 2021 do 30. 9. 2021 a z částky 13 561,71 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení c) částky 945,93 Kč d) úroku ve výši 27,07% ročně z částky 7 275,98 Kč od 18. 6. 2021 do 11. 7. 2021 a úroku ve výši 0,32% ročně z částky 7 275,98 Kč od 11. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 18. 6. 2021 dosáhne částky 145 972 Kč.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 6 812 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 69 590 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 9. 2020, na jejímž základě poskytla žalované částku 56 000 Kč. Žalobkyně se konkrétně domáhala zaplacení 61 753,20 Kč jako jistiny se zákonným úrokem z prodlení, nákladů ve výši 400 Kč, v souvislosti s porušením jednotlivých smluvních ujednání dále žalobkyně po žalované požadovala uhrazení smluvní pokuty ve výši 998 Kč a 5 495,75 Kč (0,1% denně z jistiny od 18. 6. 2021 do 14. 9. 2021), úhradu pojistného ve výši 944 Kč, zaplacení úroku ve výši 2 081,28 Kč a ve výši 8,25% ročně od 12. 7. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované, byla to žalovaná, kdo uvedl záměrně nepravdivé údaje, smlouva je proto platná. Žalobkyně souhlasila s plněném ve splátkách, avšak v minimální výši 1 925,50 Kč.

2. Žalovaná uvedla, že smlouvu o úvěru sice uzavřela, ale z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti nemohla poskytnutý úvěr splácet, když její jediný příjem je z dávek nemocenského pojištění. Dále namítala, že sjednaný úrok je v takové výši, že je to v rozporu s dobrými mravy a že žalobkyně s odbornou péčí neposoudila schopnost žalobkyně splácet spotřebitelský úvěr, když v době uzavření úvěrové smlouvy měla uzavřena další úvěrovou smlouvu u žalobkyně a dalších 5 úvěrových smluv u bankovních a nebankovních poskytovatelů půjček. Konečně uvedla, že je v jejích možnostech splácet toliko 500 Kč měsíčně a požádala soud o poskytnutí možnosti plnit dluh ve splátkách v této výši.

3. Po podání žaloby hradila žalovaná na svůj dluh částku 500 Kč, žalobkyně navíc provedla přepočet jí požadovaného příslušenství. Žalobkyně vzala podanou žalobu zpět co do částky 3 656 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 156 Kč ode dne 18. 6. 2021 do 30. 9. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 656 Kč ode dne 30. 9. 2021 do zaplacení, co do částky 280,75 Kč a co do úroku ve výši 24,85 % ročně z částky 54 153,27 Kč od 18. 6. 2021 do 11. 7. 2021. Soud proto řízení v této části výrokem I. zastavil.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 17. 9. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ úvěrová smlouva“), že byl žalované poskytnut úvěr ve výši 56 000 Kč a že žalovaná zaplatila do podání žaloby na tento úvěr částku 11 953 Kč.

5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018 vydaným Českou národní bankou soud zjistil, že žalobkyně je zapsána v tomto seznamu jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a má k této činnosti povolení.

6. Z dokumentu nazvaného Podpis na dálku soud zjistil obecný způsob uzavírání smluv na dálku žalobkyní včetně procesu ověřování identity druhé smluvní strany.

7. Z předsmluvního formuláře podepsaném žalovanou dne 17. 9. 2020 pomocí prostředků komunikace na dálku má soud a z prohlášení klienta ze dne 19. 8. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně splnila svou informační povinnost vůči žalované dle § 90 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, zejména údaje o výši, způsobu splácení a nákladech úvěru, a dále mj. následcích prodlení se placením úvěru.

8. Z formuláře hodnocení klienta podepsaného žalovanou pomocí prostředků komunikace na dálku dne 17. 9. 2020 (ověřeno mj. kopií občanského průkazu žalované) soud zjistil, že žalobkyně uvedla, že má pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 23 000 Kč a pravidelné měsíční výdaje ve výši 10 139, Kč, z čehož částka 3 279 Kč představuje pravidelnou splátku na jiný závazek žalované vůči žalobkyni, a částka 3 000 Kč výdaje na bydlení u rodičů. Žalovaná neuvedla, že by měla jiné splátky z úvěrů apod., ač na to byla ve formuláři příslušná kolonka. Jako zaměstnavatele uvedla žalobkyně spol. [právnická osoba] s tím, že žalovaná je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou a neběží jí výpovědní lhůta.

9. Z výpisů z bankovního účtu žalované přiložených k výše uvedenému formuláři soud zjistil, že žalobkyně obdržela dne 4. 6. 2020 na dávkách nemocenského pojištění částku 18 679 Kč, dne 8. 7. 2020 mzdu od spol. [právnická osoba] ve výši 27 733 Kč, dne 7. 8. 2020 od stejného zaměstnavatele mzdu 26 515 Kč a dne 7. 9. 2020 mzdu 22 448 Kč.

10. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 17. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaná v tu dobu neměla žádný záznam v tomto registru.

11. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne 17. 9. 2020 soud zjistil, že žalobkyně interně hodnotila schopnost žalované splácet ve střední ze tří kategorií.

12. Z informačního dokumentu pojištění schopnosti splácet úvěry (základní i rozšířené informace) soud zjistil, že toto pojištění částečně kryje schopnost klientů žalobkyně své závazky vůči žalobkyni.

13. Z přihlášky do pojištění ze dne 17. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaná se přihlásila k pojištění schopnosti splácet úvěrovou smlouvu s tím, že měsíční úhrada pojistného činí 472 Kč a pojištění se vztahuje mj. na pojištění pracovní neschopnosti následkem nemoci i úrazu.

14. Z úvěrové smlouvy včetně její přílohy 1 a dodatku č. 1 smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku dne 17. 9. 2020 smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ úvěrová smlouva“). Na základě úvěrové smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnut žalované na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 56 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 59,85 % ročně (při měsíční frekvenci úročení, RPSN bylo 79,33%) splácet v 36 měsíčních splátkách po 3 851Kč (včetně poplatků za pojištění schopnosti splácet) splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Dle bodu 6.

1. úvěrové smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů a je splatná v každém jednotlivém případě ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Žalobkyně mohla takto požadovat maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok, po zesplatnění žádná další povinnost nevzniká. Dle bodu 6.

2. úvěrové smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s úhradou každé splátky, u níž se ocitne v prodlení o délce 15 dnů, přičemž tato náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dle bodu 6.

3. úvěrové smlouvy platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.

4. úvěrové smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu je žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 6.

5. úvěrové smlouvy dále platí, jestliže po zesplatnění úvěru nebude nová jistina úvěru v den zesplatnění úvěru zaplacena, vzniká žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 2.. úvěrové smlouvy pak bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady, maximálně však do částky odpovídající 120 % částky, kterou měl klient za poskytnutý úvěr celkem zaplatit. Z bodu 9.

1. úvěrové smlouvy pak vyplývá možnost klienta žádat o odklad splátky s tím, že se v takovém případě úvěr neúročí. Příloha č. 1 úvěrové smlouvy obsahuje toliko prohlášení účastníků, že žalovaná uzavřela pojištění schopnosti splácet ve vztahu k úvěrové smlouvě a zavazuje se hradit pojistné, dodatek č. 1 pak modifikuje úvěrovou smlouvu pouze v tom smyslu, že k jejímu uzavření dochází pomocí prostředků komunikace na dálku.

15. Z oznámení o schválení úvěru k úvěrové smlouvě ze dne 21. 9. 2020 soud zjistil, že žalobkyně úvěr dle úvěrové smlouvy schválila a rovněž žalované zaslala splátkový kalendář s rozpisy jednotlivých splátek.

16. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 18. 9. 2020 byla na účet žalované uvedený v záhlaví smlouvy o úvěru připsána částka 56 000 Kč.

17. Z dopisu ze dne 18. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou, že schválila její žádost o odložení splátek dle úvěrové smlouvy, přičemž dle přiloženého splátkového kalendáře měla být odložena splatnost splátek za první tři měsíce roku 2021 a splatnost celého úvěru byla prodloužena o 3 měsíce.

18. Z výpisu z karty klienta ze dne 14. 9. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně měla předepsány splátky počínaje 12. 10. 2020, přičemž žalovaná uhradila dne 9. 10. 2020, 11. 11. 2020 a 14. 12. 2020 částky 3 851 Kč, poté uhradila dne 12. 4. 2021 částku 100 Kč a dne 4. 6. 2021 částku 300 Kč, celkem 11 953 Kč.

19. Z výzvy ze dne 13. 5. 2021 a 14. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou na prodlení s úhradou splátek a zároveň upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru.

20. Z oznámení ze dne 16. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně k tomuto dni přistoupila k zesplatnění celého nesplaceného zůstatku úvěru pro prodlení žalované delším než 65 dnů se splácením celého úvěru, přičemž uplatnila po žalované celkem dvě smluvní pokuty po 499 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč a dlužné úhrady za pojistné ve výši 944 Kč.

21. Z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby dne 26. 8. 2021 vyzvána k úhradě aktuálně dlužné částky z úvěrové smlouvy včetně smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné jistiny ode dne 18. 6. 2021 do zaplacení, z podacího archu má pak soud prokázané, že tato výzva jí byla odeslána na adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku.

22. Z databáze časových řad ARAD vedené ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření úvěrové smlouvy (září 2020) činila průměrná úroková sazby úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let 7,93 % ročně.

23. Ze zprávy z psychologického vyšetření zpracované Mgr. [příjmení] dne 8. 10. 2021 soud zjistil, že během vyšetření vykazovala žalovaná známky únavy a deprese, byla jí doporučeno zvážit možnost psychofarmakologické kompenzace nálady a problémů se spánkem.

24. Na základě takto provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Účastníci spolu dne 17. 9. 2020 uzavřeli úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 56 000 Kč, přičemž ta se ji zavázala žalobkyni splatit v 36 splátkách po 3 851 Kč (včetně pojistného). Žalovaná nedodržovala podmínky úvěrové smlouvy, dostala se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek a žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 16. 6. 2021 (v podrobnostech viz platby dle výpisu karty klienta). Žalobkyně rovněž uplatnila právo na dvě smluvní pokuty dle čl.

6. úvěrové smlouvy, náklady ve výši 400 Kč dle čl.

6. úvěrové smlouvy a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny od 18. 6. 2021 do 14. 9. 2021.

25. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

30. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

31. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

32. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Podle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

34. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo v sídle dlužníka v době uzavření smlouvy.

35. Podle § 1908 odst. 2 o. z. dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.

36. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

37. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

38. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

39. Soud se nejprve zabýval námitkou žalované ohledně nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní dle § 86 ZSÚ a z toho vyplývající neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 87 ZSÚ. Soud vychází z toho, že žalobkyně ve fázi před uzavřením smlouvy svou úvěruschopnost žalobkyni dokládala, přičemž mezi své další závazky uváděla toliko závazek k žalobkyni s měsíční splátkou 3 279 Kč měsíčně. Pokud žalovaná tvrdí, že v tu dobu splácela dalších 5 úvěrů, jednalo se z její strany o nepoctivé jednání ve smyslu § 6 o. z., dokonce dle názoru soudu hraničící s trestným činem úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, dle kterého se tohoto trestného činu dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Žalovaná se fakticky dovolává pro sebe příznivého výsledku (neplatnost úvěrové smlouvy a z toho např. vyplývající neplatnost ujednání o smluvní pokutě) poukázáním na své vlastní nepoctivé jednání. Pokud by soud argumentaci žalované přisvědčil, byli by při soudním přezkumu platnosti úvěrových smluv znevýhodněny osoby, které při sjednání úvěrové smlouvy poctivě uvedly všechny své závazky (a úvěr jim mohl být poskytnut za horších podmínek) oproti osobám, které vědomě uváděly nepravdivé údaje nebo podstatné údaje zamlčely. Pro soud je proto nemyslitelné, aby takové argumentaci žalované přisvědčil. Z provedeného dokazování navíc vyplynulo, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované poměrně důkladně, když si vyžádala potvrzení o příjmech žalované a nahlížela do jí dostupných dlužnických databází. Soud má za to, že při čistých příjmech žalované přes 20 000 Kč měsíčně a jí deklarovaných výdajích (bez zamlčených splátek) měla žalovaná dostatečné volné finanční prostředky pro splacení úvěru a žalobkyně mohla oprávněně dospět k závěru, že nemá pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Soud proto uzavírá, že úvěrová smlouva není neplatná z důvodů dle § 87 odst. 1 ZSÚ.

40. V souvislosti se sjednanou výší obchodního úroku se soud dále zabýval platností těchto smluvních ujednání účastníků a dospěl k závěru, že ujednání týkající se nominálního úroku za poskytnutí úvěru ve výši 59,85 % ročně z dlužné částky neuhrazené jistiny je s ohledem na obvyklou výši úrokových sazeb poskytovaných bankami v rozporu s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatné. Soud doplňuje, že vnímá rozdíl mezi nominální a efektivní úrokovou sazbou s tím, že při posuzování nominální úrokové sazby je podstatná frekvence úročení (tj. v jakém intervalu bude připisován úrok). Při stejné nominální sazbě bude celková výše úroku připsaného jednou za celý rok logicky nižší než celková výše úroku připsaného vždy za každý měsíc. Pravdou je, že nominální úroková sazba ve výši 59,85% ročně při měsíčním úročení je rovna efektivní úrokové sazbě ve výši 79,33 % ročně. Pro ilustraci soud uvádí, že stejná nominální úroková sazba 59,85 % je při ročním úročení rovna efektivní úrokové sazbě 59,85 %, při úročení po půlroce je rovna efektivní úrokové sazbě 68,80 % ročně, při úročení čtvrtletně efektivní úrokové sazbě 74,67 % ročně a při denním úročení pak efektivní úrokové sazbě 81,85 % ročně. Efektivní úroková míra je tedy ukazatelem toho, kolik dlužník věřiteli reálně zaplatí při různé kombinaci nominálního ročního úroku ročního a splátek v různé frekvenci. Soud proto při posuzování mravnosti úroků dle úvěrové smlouvy vycházel z efektivní úrokové sazby. Ostatně právě proto, aby spotřebitel mohl lépe vyhodnotit výhodnost nebo nevýhodnost smluvního ujednání, byla poskytovatelům spotřebitelských úvěrů uložena povinnost sdělovat spotřebitelům RPSN (roční procentní sazbu nákladů), což je objektivní ukazatel. Ta v tomto případě byla při absenci jakýchkoli jiných poplatků rovna efektivní úrokové sazbě, tedy 79,33 %.

41. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 či 33 Odo 236/2005) vyplývá, že hranice mravnosti úroků se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček. V daném případě smluvený úrok převyšuje úrokovou sazbu danou v době podpisu úvěrové smlouvy (dle údajů ČNB) téměř desetkrát, a tím se dostává do rozporu s dobrými mravy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Sjednaná výše úrokové sazby se tak zcela zjevně příčí dobrým mravům, proto ji soud shledal v souladu se shora citovanou judikaturou dle § 588 o. z. ujednáním absolutně neplatným. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3516/2009), protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy (§ 576 o. z.).

42. Dále soud při posuzování nároku žalobkyně vycházel z toho, že smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok z úvěru je tedy jednou z náležitostí a jedním ze znaků úvěrové smlouvy. Povinnost dlužníka zaplatit věřiteli smluvené úroky vzniká ze závazku ve smlouvě. Soud proto dospěl k závěru, že namísto neplatného ujednání o úroku, je povinností žalovaného zaplatit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy (§ 1802 o. z.). V daném, případě byla výše úrokových sazeb bankovních ústavů v době uzavření smlouvy mezi účastníky ve výši 7,93 % ročně. Soud tak považuje za přiměřený úrok odpovídající právě těmto 7,93 %.

43. Žalobkyni vzniklo z úvěrové smlouvy právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 56 000 Kč a dále úroku ve výši 7,93 % ročně z poskytnuté jistiny 56 000 Kč, a to od 18. 9. 2020 (tj. ode dne poskytnutí úvěru). Soud považuje část smlouvy, dle které měla žalovaná hradit poskytnutý úvěr ve splátkách po 3 851 Kč za platnou, byť počet splátek bude reálně nižší, než 36 dle smlouvy. Ze splátky 3 851 Kč bylo 472 Kč určeno na pojištění schopnosti splácet, částka 3 379 Kč pak na splátku úvěru jako takového. Vzhledem k tomu, že žalovaná na úvěrovou smlouvu částečně hradila, je třeba tyto splátky úvěru na vzniklý dluh započítat. Soud při zápočtu jednotlivých splátek úvěru postupoval podle obecných ustanovení občanského zákoníku (§ 1932 o. z.), když účastníky sjednaný způsob zápočtu splátek na jistinu a úrok nebylo s ohledem na neplatnost ujednání o výši úroku možné užít. K datu splatnosti první splátky dne 12. 10. 2020 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 303,33 Kč, splátka ze dne 9. 10. 2020 ve výši 3 851 Kč se proto započetla tak, že částka 472 Kč byla určena na pojistné, byl splacen úrok ve výši 303,33 Kč (přičemž vzhledem k absenci oznámení žalované o úmyslu předčasně splatit dluh dle bodu 5.

3. úvěrové smlouvy se tato splátka započetla ke dni splatnosti první splátky) a o zbylou částku 3 075,67 Kč se ponížila jistina, která tak ke dni 12. 10. 2020 činila 52 924,33 Kč. Ke dni 12. 11. 2020 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 355,48 Kč, splátka ze dne 11. 11. 2020 ve výši 3 851 Kč se proto započetla tak, že částka 472 Kč byla určena na pojistné, byl splacen úrok ve výši 355,48 Kč a o zbylou částku se ponížila jistina, která tak ke dni 12. 11. 2020 činila 49 900,81 Kč. Ke dni 14. 12. 2020 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 345,98 Kč, splátka ze dne 14. 12. 2020 ve výši 3 851 Kč se započetla tak, že částka 472 Kč byla určena na pojistné, byl splacen úrok ve výši 355,48 Kč a o zbylou částku se ponížila jistina, která tak ke dni 14. 12. 2020 činila 46 877,29 Kč. Ke dni 12. 1. 2021 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 284,69 Kč. Poté žalovaná požádala o odložení splátek, úrok proto od 12. 1. 2021 do 11. 4. 2021 neběžel, od 12. 4. 2021 do 16. 6. 2021 pak úrok činil 672,11 Kč Celkem činil úrok z jistiny 46 877,29 Kč za období od 12. 1. 2021 do zesplatnění úvěru dne 16. 6. 2021 částku 956,87 Kč. Částečné platby ve výši 100 Kč dne 27. 4. 2021 a 300 Kč dne 4. 6. 2021 soud započetl oproti úroku, ke dni zesplatnění úvěru tak dluh žalované činil částku 46 877,29 Kč na jistině a 556,87 Kč na úroku.

44. Žalovaná rovněž žalobkyni řádně neuhradila dvě měsíční splátky pojistného ve výši 944 Kč (2x 472 Kč). Žalobkyně rovněž do zesplatnění řádně uplatnila nárok na dvě smluvní pokuty po 499 Kč za prodlení s jednotlivými splátkami úvěru dle bodu 6.

1. úvěrové smlouvy a dvě úhrady nákladů po 200 Kč dle bodu 6.

2. úvěrové smlouvy. Od 18. 6. 2021 do 14. 9. 2021 pak žalobkyně uplatnila rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny denně dle bodu 6.

5. úvěrové smlouvy, přičemž při jistině 46 877,29 Kč její výše činí 4 269,07 Kč.

45. Soud proto žalobkyni přiznal na jistině částku 46 877,29 Kč spolu s úrokem ve výši 7,93% ročně (omezeným tak, jak jej žalobkyně vymezila). Protože se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením jistiny, přiznal soud žalobkyni rovněž úrok z prodlení z jistiny ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 18. 6. 2021 do zaplacení. Soud žalobkyni dále přiznal částku 2 898,87 Kč představující úrok do 16. 6. 2021 ponížený o platbu žalované ve výši 500 Kč učiněnou po podání žaloby (56,87 Kč), smluvních pokut dle bodu 6.

1. úvěrové smlouvy (998 Kč), nákladů dle bodu 6.

2. úvěrové smlouvy (400 Kč) a dlužné splátky pojistného (944 Kč). Soud rovněž žalobkyni přiznal smluvní pokutu dle bodu 6.

5. úvěrové smlouvy ve výši 4 269,07 Kč, ve zbytku pak žalobu zamítl.

46. Soud neshledal žádné důvody pro to, aby žalované bylo poskytnuto dobrodiní splátek dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Důvodem pro takové rozhodnutí soudu je skutečnost, že žalovaná zamlčela existenci svých dalších závazků při sjednávání úvěrové smlouvy a jednala tak nepoctivě ve smyslu § 6 o. z. (blíže viz odst. 39 rozsudku). To však žalované nebrání, aby si plnění ve splátkách případně sjednala přímo se žalobkyní.

47. Žalobkyně byla ve věci, pokud jde o jistinu a nikoli příslušenství, úspěšná co do částky 54 045,23 Kč, naopak neúspěšná byla co do částky 15 264,77 Kč, když do úspěchu žalobkyně soud zahrnul úhradu 500 Kč, pro kterou byla žaloba vzata zpět, naopak do neúspěchu žalobkyně soud zahrnul zastavení řízení v částce 3 156 Kč, kdy zastavení řízení z důvodu přepočtu výše smluvní pokuty zavinila z procesního hlediska žalobkyně. Úspěch žalobkyně tak představuje přibližně 78 %, neúspěch naopak 22%. Soud rovněž zohlednil, že žalobkyně byla ve větší míře neúspěšná i co do příslušenství pohledávky (úroku) a dospěl k závěru, že žalobkyně byla v řízení úspěšná přibližně jen co do 75% a náleží jí proto poměrná náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a to přesně jejich polovina. Své náklady řízení žalobkyně vyčíslila na částku 13 624Kč, z čehož částku 3 460 Kč činil zaplacený soudní poplatek, částku 7 800 Kč jako odměnu advokáta za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) v sazbě 3 900 Kč za úkon dle § 7 a 8 AT a dva režijní paušály dle § 13 odst. 4 AT a 21% DPH ve výši 1 764 Kč. Jiné náklady řízení žalobkyně nepožadovala, soud proto žalobkyni přiznal 50% z jí požadovaných nákladů, tj. částku 6 812 Kč.