11 C 31/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: název , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2 - Vyšehrad proti žalovanému: jméno FO , narozený datum bytem adresa o zaplacení 29 097,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku- částku 23 835,18 Kč,- zákonný úrok z prodlení z částky 23 835,18 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně.

II. Žaloba se zamítá co do částky 5 261,99 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 200,94 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 26 697,17 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 968,57 Kč od 25. 8. 2023 do 13. 11. 2023.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 994,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 097,17 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, ze dne 10. 8. 2022.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru (šikovný účet) č. , číslo, , úvěrových podmínek, potvrzení o provedení ověření bonity klienta, posouzení úvěryschopnosti klienta, výpisu z obchodního rejstříku, má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingovém úvěru č. , číslo, . Žalovaný byl v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se uzavřením smlouvy zavázal takto poskytnutý revolvingový úvěr společnosti vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4.00 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky, případně nepravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání.

4. Z kalendáře-výpisu čerpání, splátek a úhrad, výzvy ke splacení celého dluhu, podacího archu má soud za prokázané, že v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 41 585,18 Kč. Žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil celkem 17 750 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1 úvěrových podmínek, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 10. 8. 2023. Žalovaný byl vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 10. 8. 2023. Výzva ke splacení celého úvěru byla žalovanému zaslána doporučeně poštou.

5. Z předžalobní upomínky a potvrzení o podání má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

6. Naopak v řízení nebylo prokazováno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěryschopnost žalovaného. S ohledem na to, že se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout potřebná poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

23. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

24. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, ale řádně neprokázala. Žalobkyně sice doložila potvrzení o provedení ověření bonity klienta, ale údaje uváděné v tomto potvrzení nejsou nijak doloženy, například potvrzením o příjmu žalovaného nebo pracovní smlouvou atp. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 41 585,18 Kč. Žalovaný na tento závazek uhradil celkem 17 750 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni částku 23 835,18 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení, které soud žalobkyni přiznal od doruční předžalobní výzvy k plnění, kdy zohlednil tři dny na doruční předžalobní výzvy a sedm dnů na dobrovolné plnění žalovaného. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo než žalobu ve zbytku jako nedůvodnou zamítnout.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve částečný úspěch, soud jí tedy přiznal 38 % účtovaných nákladů řízení ve výši 994,08 Kč za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 164 Kč, odměnu advokáta podle § 14b, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (v platném znění) ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč, paušální částku náhrady hotových výdajů 300 Kč (3 úkony po 100 Kč) podle § 14b advokátního tarifu, + 21% DPH. Při posuzování poměru úspěchu ve věci vycházel soud nejen z přiznané jistiny, ale v souladu s konstantní judikaturou zohlednil i úspěch účastníků stran příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne ze dne 26. 7. 2006 sp. zn. 7 Cmo 507/2005). Soud vyšel z toho, že žalobkyně požadovala celkem částku 21 425,25 Kč, když do této částky započetl i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodnutí a přiznáno ji bylo celkem 16 440,90 Kč, rovněž s kapitalizovaným příslušenstvím ke dni rozhodnutí. Lhůta, Anonymizováno, k plnění náhrady nákladů byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění podle § 149 odst. 1 o.s.ř.