11 C 33/2026

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2 - Vyšehrad proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 171 588,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku - částku 171 588,50 Kč, - kapitalizovaný úrok ve výši 62 882,26 Kč, - úrok 15 % ročně z částky 169 488,50 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení, - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 40 835,39 Kč od 26. 3. 2024 do 4. 11. 2025, - zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 171 588,50 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 48 665,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 171 588,50 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 23. 5. 2022 uzavřeli s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota s úvěrovým rámcem ve výši 183 000 Kč, na jejímž základě žalovaný načerpal peněžní prostředky v celkové výši 191 668 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,17 % z výše sjednaného úvěrového rámce, vždy k 20. dni v měsíci, splatnost první splátky byla sjednána na měsíc následující po prvním čerpání úvěru; před poskytnutím úvěru žalobkyně náležitě zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně celý úvěr ke dni 11. 3. 2024 zesplatnila. Žalovaný ke dni podání žaloby na svůj dluh uhradil pouze částku 93 559 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala úhrady dlužné jistiny úvěru ve výši 169 488,50 Kč, nákladů na vymáhání v částce 600 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, úroků z prodlení a zákonných úroků z prodlení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však přes výzvy ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou s předmětem podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota vč. úvěrových podmínek, z dohledání informací o činnosti klienta, z fotokopie OP, ze zvukového záznamu o schvalování úvěru a z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný dne 23. 5. 2022 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 25,88 % s tím, že dlužnou částku je třeba splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 3,166 % z úvěrového rámce, splatné vždy k 20. dni v měsíci, a to spolu se sjednaným pojistným ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. Splatnost první splátky byla sjednána na 20. 6. 2026. Pro případ prodlení se zaplacením splátky si strany dojednali smluvní pokutu v částce 500 Kč za každou splátku, pro případ nižší dlužné splátky maximálně ve výši dlužné částky, a současně se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit případné náklady na vymáhání ve výši 300 Kč za úkon. Žalovaný při žádosti o úvěr ke svým majetkovým poměrům uvedl, že má učňovské vzdělání, je svobodný, žije u rodičů, je zaměstnán od srpna 2021 u společnosti právnická osoba, adresa, IČO IČO, jeho čistý měsíční příjem činí 24 000 Kč, další příjem domácnosti poté činil 30 000 Kč. Své měsíční výdaje žalované vyčíslil na 8 000 Kč.

6. Z potvrzení o výši příjmů od společnosti právnická osoba adresa, IČO IČO ze dne 2. 8. 2022 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného v období duben–červen 2022 činil 21 691 Kč.

7. Z dodatku k úvěrové smlouvě č. hodnota ze dne 24. 8. 2022 soud zjistil, že si účastníci dojednali změnu úvěrového rámce smlouvy č. hodnota na výši 183 000 Kč s tím, že měsíční splátka bude činit 5 794 Kč.

8. Z lustrace žalovaného v systému NRKI, karty klienta a přehledů na účtu žalovaného soud dále zjistil, že žalobkyně prováděla lustraci žalovaného v systémech NRKI, SOLUS, insolvenčním rejstříku i dalších registrech, a stran finančních poměrů žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by zavdaly důvod pochybovat o jeho solventnosti. Z lustrace v systému NRKI bylo pouze zjištěno, že žalovaný v minulosti svým závazkům, které měl, dostál.

9. Z listiny nazvané maximální limit splátky a výňatku znaleckého posudku soud zjistil, že žalobkyně se po zpracování údajů uvedených žalovaným zaobírala jeho finanční situací, a po započtení splátky na jiný závazek ve výši 2 269 Kč, vyčíslila maximální splátku žalovaného na 17 504 Kč měsíčně. Žalobkyně ve svých výpočtech vždy kalkulovala s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení.

10. Z výpisu čerpání soud zjistil, že žalovaný načerpal od žalobkyně částku ve výši 191 668 Kč, a na svůj dluh uhradil částku 93 559 Kč, přičemž částka 22 179,50 Kč byla započtena na jistinu, zbývající částka na příslušenství, smluvní pokutu a sjednané pojistné, rozdíl tedy činí 169 488,50 Kč.

11. Z oznámení o zesplatnění vč. dokladu o odeslání ze dne 12. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve lhůtě 14 dnů s tím, že v důsledku chování žalovaného došlo k zesplatnění veškerých závazků vyplývajících z úvěru č. hodnota.

12. Z předžalobní výzvy vč. dokladu o odeslání ze dne 5. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.

13. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo dne 23. 5. 2022 k platnému uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ve znění dodatku ze dne 24. 8. 2022, na základě, kterého žalovaný načerpal od žalobkyně finanční prostředky, které řádně a včas nesplácel, v důsledku čehož došlo k zesplatnění jeho závazku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 1908 odst. 2 o. z. dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.

19. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Soud shledal, že mezi žalovaným a žalobkyní došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z., a také ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 183 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedodržoval podmínky předmětné smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, žalobkyně pohledávku zesplatnila. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v celém rozsahu vyhověl.

23. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně svou povinnost náležitě splnila, když před uzavřením samotné smlouvy sama vyvinula aktivitu a nespokojila se pouze s výpisy z bankovních a nebankovních registrů, ale dále se věnovala posouzení finanční situace žalovaného. Žalobkyně si za účelem uzavření smlouvy se žalovaným nechala zapracovat vlastní interní dokument, a to nejenom na podkladě tvrzení žalovaného, ale na základě informací z jeho výpisů z bankovního účtu a potvrzení od zaměstnavatele, přičemž v takto zpracovaném dokumentu nebyly nalezeny žádné závady. Žalovaný v době uzavírání smlouvy bydlel u rodičů, tudíž bytovou situaci měl náležitě zajištěnou a žalobkyně neměla žádný způsob, jak ověřit jeho výdaje s tím související. Soudu proto nezbylo než uzavřít, že žalobkyně své povinnosti stanovené v zákoně o spotřebitelském úvěru dostála.

24. Soud dále přiznal žalobkyni za období od 5. 11. 2025 do zaplacení sjednaný úrok ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný smluvní a zákonný úrok, a zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb..

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 47 665,20 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří soudní poplatek ve výši 6 864 Kč, odměna advokáta stanovená podle ust. § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif”), z tarifní hodnoty ve výši 171 588,50 Kč, sestávající z částky 4 980 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) g), h) advokátní tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemný návrh ve věci samé, účast na jednání soudu) včetně čtyřech paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátní tarifu, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 720 Kč ve výši 7 081,20 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH.).

26. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.