11 C 345/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Martou Ondačkovou sídlem Klimentská 46, 110 02 Praha 1 proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 46 792 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a) částku 1 011,42 Kč, b) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 011,42 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, c) částku 3 268,06 Kč, d) úrok ve výši 8,41% ročně z částky 1 011,42 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 1. 2021 dosáhne částky 196 776 Kč,

II. Žaloba se zamítá co do a) částky 34 832,58 Kč b) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 57 844 Kč od 23. 1. 2021 do 9. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 51 844 Kč od 10. 2. 2021 do 18. 3. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 45 844 Kč od 19. 3. 2021 do 14. 4. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 39 844 Kč od 15. 4. 2021 do 16. 6. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 34 832,58 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, c) částky 7679,99 Kč d) úroku za poskytnutí úvěru ve výši 54,06% ročně, a to z částky odpovídající dlužné původní jistině úvěru od 23. 1. 2021 do zaplacení, tj. úroku za poskytnutí úvěru ve výši 62,47% ročně z částky 47 904,44 Kč od 23. 1. 2021 do 18. 3. 2021, ve výši 62,47% ročně z částky 43 347,89 Kč od 19. 3. 2021 do 14. 4. 2021, ve výši 62,47% ročně z částky 37 347,89 Kč od 15. 4. 2021 do 16. 6. 2021 a ve výši 54,06% ročně z částky 32 336,47 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 1. 2021 dosáhne částky 196 776 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 46 792 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 10. 2019, na jejímž základě poskytla žalované částku 50 000 Kč. Žalobkyně se konkrétně domáhala zaplacení 33 347,89 Kč jako jistiny se zákonným úrokem z prodlení, nákladů ve výši 1 000 Kč, v souvislosti s porušením jednotlivých smluvních ujednání dále žalobkyně po žalované požadovala uhrazení smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a 10 948,05 Kč a konečně i zaplacení úroku ve výši 62,47 % ročně z jistiny od 23. 1. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z úvěrové smlouvy, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře ke smlouvě a dodejky, předsmluvního formuláře a dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako věřitelkou na straně jedné a žalovanou jako klientem na straně druhé byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] podepsaná dne 4. 10. 2019 (dále jen„ úvěrová smlouva“). K uzavření smlouvy pak v souladu s bodem 1.. úvěrové smlouvy došlo až doručením oznámení o schválení úvěru dne 8. 10. 2019 žalované. Na základě úvěrové smlouvy byl žalované 4. 10. 2019 poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 83,86 % ročně (RPSN bylo ve stejné výši) splácet v 60 měsíčních splátkách po 2 733 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopadem 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru doručeného žalované dne 8. 10. 2019. Dle bodu 6.

1. úvěrové smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů a je splatná v každém jednotlivém případě ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Žalobkyně mohla takto požadovat maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle bodu 6.

2. úvěrové smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s úhradou každé splátky, u níž se ocitne v prodlení o délce 15 dnů, přičemž tato náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dle bodu 6.

3. úvěrové smlouvy platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.

4. úvěrové smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu je žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 6.

5. úvěrové smlouvy dále platí, jestliže po zesplatnění úvěru nebude nová jistina úvěru v den zesplatnění úvěru zaplacena, vzniká žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 2.. úvěrové smlouvy pak bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady, maximálně však do částky odpovídající 120 % částky, kterou měl klient za poskytnutý úvěr celkem zaplatit.

4. Z prohlášení klienta ze dne 3. 10. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně splnila svou informační povinnost vůči žalované dle § 90 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018 vydaným Českou národní bankou soud zjistil, že žalobkyně je zapsána v tomto seznamu jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a má k této činnosti povolení.

6. Z formuláře hodnocení klienta, ověření v registru SOLUS a v registru NRKI má soud za prokázané, že žalobkyně prověřovala schopnost žalované řádně hradit úvěr, jakož i její úvěrovou historii. Úvěruschopnost žalované dále vyplývá pracovní smlouvy a jejích dvou dodatků, výplatnic žalované a z výpisu z účtu žalované, kdy všechny tyto listiny dokládají, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činil v době uzavření úvěrové smlouvy cca 23 000 Kč, výdaje cca 5 000 Kč a žalovaná neměla jiné dluhy.

7. Z karty klienta, celkem 3 výzev k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru a oznámení o zesplatnění úvěrové smlouvy ze dne 21. 12. 2021 má soud za prokázané, že žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaná uhradila celkem 20 splátek po 2 733 Kč a k tomu částku 136 Kč, celkem uhradila částku 54 796 Kč. Žalovaná uhradila dne 15. 10. 2019 částku 2 733 Kč, dne 13. 11. 2019 částku 2 733 Kč, dne 19. 12. 2019 částku 2 733 Kč, dne 20. 2. 2020 částku 2 733 Kč, dne 15. 4. 2020 částku 2 733 Kč, dne 15. 5. 2020 částku 2 733 Kč, dne 15. 6. 2020 částku 2 733 Kč, dne 14. 7. 2020 částku 2 733 Kč, dne 15. 7. 2020 částku 2 200 Kč, dne 29. 7. 2020 částku 533 Kč, dne 14. 9. 2020 částku 2 733 Kč, dne 12. 11. 2020 částku 2 733 Kč, dne 11. 12. 2020 částku 2 733 Kč, dne 9. 2. 2021 částku 6 000 Kč, dne 18. 3. 2021 částku 6 000 Kč, dne 14. 4. 2021 částku 6 000 Kč a dne 16. 6. 2021 částku 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplatila včas splátky dle splátkového kalendáře, žalobkyně žalovanou celkem 3x vyzvala (19. 10. 2020, 18. 12. 2020 a 18. 1. 2021) k úhradě jednotlivých splátek a zároveň žalovanou upozorňovala na možnost zesplatnění úvěru. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 21. 1. 2021 žalobkyně současně uplatnila uplatnila vůči žalované smluvní pokutu dle čl.

6. úvěrové smlouvy ve výši 1 497 Kč a náklady dle čl.

6. úvěrové smlouvy ve výši 1 000 Kč.

8. Z předžalobní výzvy a podacího archu má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby dne 13. 10. 2021 vyzvána k úhradě celé žalované částky.

9. Z vyjádření znalce k úročení pohledávek a přílohy k tomuto vyjádření bylo zjištěno, že existují dva základní výpočty úrokové míry, a to nominální úroková míra a efektivní úroková míra.

10. Z databáze časových řad ARAD vedené ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření úvěrové smlouvy (říjen 2019) činila průměrná úroková sazby úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let 8,41 % ročně.

11. Z výše uvedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne 4. 10. 2019 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s obchodním úrokem ve výši 83,86% ročně, a to ve 60 měsíčních splátkách po 2 733 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nedodržovala podmínky předmětné smlouvy, dostala se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek a žalobkyně tak pohledávky zesplatnila ke dni 21. 1. 2021. V řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaná na svůj dluh hradila více, než uvedla žalobkyně, tj. více než 54 796 Kč.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

17. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo v sídle dlužníka v době uzavření smlouvy.

18. Podle § 1908 odst. 2 o. z. dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.

19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

22. Soud shledal, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z., na základě níž žalobkyně poskytla žalované dne 4. 10. 2019 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s obchodním úrokem ve výši 83,86% ročně, a to ve 60 měsíčních splátkách po 2 733 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nedodržovala podmínky předmětné smlouvy, dostala se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek a žalobkyně tak pohledávky zesplatnila ke dni 21. 1. 2021. Žalobkyně je tak po žalované oprávněna požadovat zaplacení dlužné jistiny včetně příslušenství. Soud se však zabýval otázkou, zda žalobkyni vznikl nárok na celou částku, kterou žalobkyně po žalované požadovala.

23. V souvislosti se sjednanou výší obchodního úroku se soud předně zabýval platností tohoto smluvního ujednání a dospěl k závěru, že ujednání týkající se efektivního úroku za poskytnutí úvěru ve výši 83,86 % ročně z dlužné částky neuhrazené jistiny je s ohledem na obvyklou výši úrokových sazeb poskytovaných bankami v rozporu s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatné. Soud doplňuje, že vnímá rozdíl mezi nominální a efektivní úrokovou sazbou tak, jak argumentovala žalobkyně, nicméně argumentace žalobkyně v tom smyslu, že efektivní úroková sazba ve výši 83,86 % ročně je bez dalšího rovna nominální sazbě ve výši 62,47 % ročně, je poněkud zavádějící. Při posuzování nominální úrokové sazby je podstatná frekvence úročení (tj. v jakém intervalu bude připisován úrok). Při stejné nominální sazbě bude celková výše úroku připsaného jednou za celý rok logicky nižší než celková výše úroku připsaného vždy za každý měsíc. Pravdou je, že nominální úroková sazba ve výši 62,47% ročně při měsíčním úročení je rovna efektivní úrokové sazbě ve výši 83,86 % ročně. Pro ilustraci soud uvádí, že stejná nominální úroková sazba 62,47 % je při ročním úročení rovna efektivní úrokové sazbě 62,47 %, při úročení po půlroce je rovna efektivní úrokové sazbě 72,23 % ročně, při úročení čtvrtletně efektivní úrokové sazbě 78,69 % ročně a při denním úročení pak efektivní úrokové sazbě 86,67 % ročně. Efektivní úroková míra je tedy ukazatelem toho, kolik dlužník věřiteli reálně zaplatí při různé kombinaci nominálního ročního úroku a splátek v různé frekvenci. Soud proto při posuzování mravnosti úroků dle úvěrové smlouvy vycházel z efektivní úrokové sazby. Ostatně právě proto, aby spotřebitel mohl lépe vyhodnotit výhodnost nebo nevýhodnost smluvního ujednání, byla poskytovatelům spotřebitelských úvěrů uložena povinnost sdělovat spotřebitelům RPSN (roční procentní sazbu nákladů), což je objektivní ukazatel. Ta v tomto případě byla při absenci jakýchkoli jiných poplatků rovna efektivní úrokové sazbě, tedy 83,86 %.

24. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 či 33 Odo 236/2005) vyplývá, že hranice mravnosti úroků se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček. V daném případě smluvený úrok převyšuje úrokovou sazbu danou v době podpisu úvěrové smlouvy (dle údajů ČNB) téměř desetkrát, a tím se dostává do rozporu s dobrými mravy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Sjednaná výše úrokové sazby se tak zcela zjevně příčí dobrým mravům, proto ji soud shledal v souladu se shora citovanou judikaturou dle § 588 o. z. ujednáním absolutně neplatným. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3516/2009), protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy (§ 576 o. z.).

25. Dále soud při posuzování nároku žalobkyně vycházel z toho, že smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok z úvěru je tedy jednou z náležitostí a jedním ze znaků úvěrové smlouvy. Povinnost dlužníka zaplatit věřiteli smluvené úroky vzniká ze závazku ve smlouvě. Soud proto dospěl k závěru, že namísto neplatného ujednání o úroku, je povinností žalovaného zaplatit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy (§ 1802 o. z.). V daném případě byla výše úrokových sazeb bankovních ústavů v době uzavření smlouvy mezi účastníky ve výši 8,41 % ročně. Soud tak považuje za přiměřený úrok odpovídající právě těmto 8,41 % ročně.

26. Žalobkyni vzniklo z úvěrové smlouvy právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 50 000 Kč a dále úroku ve výši 8,41 % ročně z poskytnuté jistiny 50 000 Kč, a to od 4. 10. 2019 (tj. ode dne poskytnutí úvěru). Soud považuje část smlouvy, dle které měla žalovaná hradit poskytnutý úvěr ve splátkách po 2 773 Kč za platnou, byť počet splátek by reálně činil kolem dvaceti. Vzhledem k tomu, že žalovaná na úvěrovou smlouvu částečně hradila, je třeba tyto splátky úvěru na vzniklý dluh započítat. Soud při zápočtu jednotlivých splátek úvěru postupoval podle obecných ustanovení občanského zákoníku (§ 1932 o. z.), když účastníky sjednaný způsob zápočtu splátek na jistinu a úrok nebylo s ohledem na neplatnost ujednání o výši úroku možné užít. K datu splatnosti první splátky dne 17. 11. 2019 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 518,42 Kč, splátka ze dne 15. 10. 2019 ve výši 2 733 Kč se proto započetla vůči tomuto úroku (přičemž vzhledem k absenci oznámení žalované o úmyslu předčasně splatit dluh dle bodu 5.

3. úvěrové smlouvy se tato splátka započetla ke dni splatnosti první splátky) a o zbylou částku 2 214,58 Kč se ponížila jistina, která tak ke dni 17. 11. 2019 činila 47 785,42 Kč. Ke dni 17. 12. 2019 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 330,31 Kč, splátka ze dne 13. 11. 2019 ve výši 2 733 Kč se proto vůči němu započetla, nová jistina ke dni 17. 12. 2020 činila částku 45 382,73 Kč. Ke dni 17. 1. 2020 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 323,67 Kč, splátka ze dne 19. 12. 2019 ve výši 2 733 Kč se proto vůči němu započetla, nová jistina ke dni 17. 1. 2020 činila částku 42 973,40 Kč. Ke dni 20. 2. 2020 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 335,73 Kč, splátka ze dne 20. 2. 2020 ve výši 2 733 Kč se proti vůči němu započetla, nová jistina činila 40 576,13 Kč. Ke dni 15. 4. 2020 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 512,80 Kč, splátka ve výši 2 733 Kč se vůči němu započetla, nová jistina činila 38 355,93 Kč. Ke dni 15. 5. 2020 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 264,40 Kč, splátka ve výši 2 733 Kč se vůči němu započetla, nová jistina činila 35 887,33 Kč. Ke dni 15. 6. 2020 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 255,63 Kč, splátka ve výši 2 733 Kč se vůči němu započetla, nová jistina činila 33 409,96 Kč. Ke dni 14. 7. 2020 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 222,63 Kč, splátka ve výši 2 733 Kč se vůči němu započetla, nová jistina činila 30 899,59 Kč. Ke dni 15. 7. 2020 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 7,10 Kč, splátka ve výši 2 200 Kč se vůči němu započetla, nová jistina činila 28 706,69 Kč. Ke dni 29. 7. 2020 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 92,35 Kč, splátka ve výši 533 Kč se vůči němu započetla, nová jistina činila 28 266,04 Kč. Ke dni 14. 9. 2020 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 305,27 Kč, splátka ve výši 2 733 Kč se vůči němu započetla, nová jistina činila 25 838,31 Kč. Ke dni 12. 11. 2020 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 350,29 Kč a nárok na náklady dle bodu 6.

2. úvěrové smlouvy ve výši 200 Kč (uplatněné ve výzvě k úhradě ze dne 19. 10. 2020, započteno v souladu s § 1932 o.z.), splátka ve výši 2 733 Kč se vůči nim započetla, nová jistina činila 23 655,60 Kč. Ke dni 11. 12. 2020 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 157,63 Kč, splátka ve výši 2 733 Kč se vůči němu započetla, nová jistina činila 21 080,23 Kč. Ke dni 18. 12. 2020 žalobkyně uplatnila nárok na náklady dle bodu 6.

2. úvěrové smlouvy ve výši 800 Kč a nárok na smluvní pokutu podle čl.

6. úvěrové smlouvy ve výši 998 Kč. Ke dni 18. 1. 2021 pak žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu podle čl.

6. úvěrové smlouvy ve výši 499 Kč.

27. Ke dni 23. 1. 2021 došlo k zesplatnění dluhu dle čl. 6 smlouvy, přičemž úrok k tomuto datu ve výši 198,88 Kč přirostl dle č. 6. k jistině úvěru. Nová jistina úvěru činila ke dni 21. 1. 2021 částku 21 279,11 Kč, přičemž žalovaná byla dle čl.

6. úvěrové smlouvy povinna tuto částku zaplatit ke dni zesplatnění. Žalobkyni vznikl od okamžiku zesplatnění nárok na úrok z prodlení z nové jistiny, tj. z částky 21 279,11 Kč, nárok na běžný úrok pak zůstal zachován z původní jistiny ve výši 21 080,23 Kč. Od okamžiku zesplatnění měla žalobkyně dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nové jistiny ve výši 21 279,11 Kč, nárok na náklady dle čl.

6. úvěrové smlouvy ve výši 800 Kč a nárok na smluvní pokutu podle čl.

6. úvěrové smlouvy ve výši 1 497 Kč.

28. Dne 9. 2. 2021 uhradila žalovaná částku 6 000 Kč, soud toto částečné plnění započetl v souladu s § 1933 odst. 1 o.z. na původní závazek z úvěru, přičemž postupoval dle pravidel uvedených v § 1932 odst. 1 o.z. ve znění účinném do 30. 6. 2021. Soud konkrétně započetl 800 Kč na náklady dle čl.

6. úvěrové smlouvy, 198,88 Kč na běžný úrok přirostlý do okamžiku zesplatnění, 92,29 Kč na běžný úrok z původní jistiny ve výši 21 080,23 Kč a 91,38 Kč na úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z jistiny ve výši 21 279,11 Kč. Zbytek splátky se započetl na jistinu, která tak činila 16 461 Kč. Ke dni 9. 2. 2021 tak dluh žalované vůči žalobkyni činil 16 461 Kč na jistině, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 21 279,11 Kč od 22. 1. 2021 do 9. 2. 2021, tj. 425,58 Kč.

29. Dne 18. 3. 2021 uhradila žalovaná částku 6 000 Kč, soud toto částečné plnění započetl v souladu s § 1933 odst. 1 o.z. na původní závazek z úvěru, přičemž postupoval dle pravidel uvedených v § 1932 odst. 1 o.z. ve znění účinném do 30. 6. 2021. Soud konkrétně započetl 140,33 Kč na běžný úrok a 137,66 Kč na úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně. Zbytek splátky se započetl na jistinu, která tak činila 10 738,99 Kč. Ke dni 18. 3. 2021 tak dluh žalované vůči žalobkyni činil 10 738,99 Kč na jistině, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, smluvní pokutu ve výši 425,58 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 16 461 Kč od 10. 2. 2021 do 18. 3. 2021, tj. 609,06 Kč.

30. Dne 14. 4. 2021 uhradila žalovaná částku 6 000 Kč, soud toto částečné plnění započetl v souladu s § 1933 odst. 1 o.z. na původní závazek z úvěru, přičemž postupoval dle pravidel uvedených v § 1932 odst. 1 o.z. ve znění účinném do 30. 6. 2021. Soud konkrétně započetl 66,81 Kč na běžný úrok a 65,54 Kč na úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně. Zbytek splátky se započetl na jistinu, která tak činila 4 871,34 Kč. Ke dni 14. 4. 2021 tak dluh žalované vůči žalobkyni činil 4 871,34 Kč na jistině, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, smluvní pokutu ve výši 425,58 Kč, smluvní pokutu ve výši 609,06 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 10 738,99 Kč od 19. 3. 2021 do 14. 4. 2021, tj. 289,95 Kč.

31. Dne 16. 6. 2021 uhradila žalovaná částku 4 000 Kč, soud toto částečné plnění započetl v souladu s § 1933 odst. 1 o.z. na původní závazek z úvěru, přičemž postupoval dle pravidel uvedených v § 1932 odst. 1 o.z. ve znění účinném do 30. 6. 2021. Soud konkrétně započetl 70,71 Kč na běžný úrok a 69,37 Kč na úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně. Zbytek splátky se započetl na jistinu, která tak činila 1 011,42 Kč. Ke dni 16. 6. 2021 tak dluh žalované vůči žalobkyni činil 1 011,42 Kč na jistině, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, smluvní pokutu ve výši 425,58 Kč, smluvní pokutu ve výši 609,06 Kč, smluvní pokutu ve výši 289,95 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 4 871,34 Kč od 15. 4. 2021 do 16. 6. 2021, tj. 306,89 Kč.

32. Ke dni podání žaloby, tj. k 1. 11. 2021 (do kdy žalobkyně požadovala smluvní pokutu) činil dluh žalované vůči žalobkyni 1 011,42 Kč spolu s úrokem ve výši 8,41% ročně z této částky od 17. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 1. 2021 dosáhne částky 196 776 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 011,42 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, smluvní pokutu ve výši 425,58 Kč, smluvní pokutu ve výši 609,06 Kč, smluvní pokutu ve výši 289,95 Kč, smluvní pokutu ve výši 306,89 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 1 011,42 Kč od 17. 6. 2021 do 1. 11. 2021, tj. 139,58 Kč. Celková výše smluvní pokuty tak činila 3 268,06 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ve výše uvedeném rozsahu a ve zbytku ji zamítl.

33. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, když byla žaloba téměř zcela zamítnuta, proto by jí náležela poměrná náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná však náhradu nákladů řízení nepožadovala, soud proto rozhodl tak, že se jejich náhrada nepřiznává žádnému z účastníků.