11 C 365/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Grenarovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení, že žalovaný není dědicem

I. Určuje se, že celé jméno žalovaného, datum narození, bytem adresa žalovaného, není dědicem po zůstaviteli jméno celé jméno žalobce, datum narození, zemřelém datum, naposledy bytem adresa žalobce.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 29 830 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

1. Žalobci se žalobou ze dne 1. 12. 2021 domáhali určení, že žalovaný celé jméno žalovaného, datum narození, není dědicem po zůstaviteli jméno celé jméno žalobce, datum narození, zemřelém datum (dále jen„ zůstavitel“). Žalobci uvedli, že jsou po shora uvedeném zůstaviteli dědici ze zákona, a to tak, že žalobce č. 1 byl strýcem a žalobce č. 2 bratrancem zemřelého. Žalobci dále uvedli, že v průběhu dědického řízení po zůstaviteli, vedeném JUDr. jméno příjmení, soudním komisařem, pod sp. zn. Nd 105 /2011, 11 D 152/2021, došlo k předložení závěti ze dne 4. 10. 2017, dle které by měl být ustanoven výlučným dědicem zůstavitele žalovaný. Žalobci již v průběhu citovaného dědického řízení namítali, že zůstavitel žádnou závěť za života nesepsal, a že předložená listina nebyla sepsána ani podepsána zůstavitelem. Dle mínění žalobců je zřejmé, že zůstavitel nesepsal předmětnou závěť svou rukou, neboť je zde na první pohled patrná odlišnost v písmu textu závěti a jejího podpisu. Žalobci současně konstatovali, že v době vzniku závěti nebyl zůstavitel pro duševní nemoc schopen činit některé občanskoprávní úkony, o čemž svědčí i řízení o omezení svéprávnosti zůstavitele vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. Nc 5315 2017, zahájené dne 28. 4. 2017. Zůstavitel byl ve shora uvedeném řízení rozsudkem ze dne 10. 1. 2018, č. j. Nc 5315/2017-41, mimo jiné omezen na svéprávnosti pro případ pořízení pro případ smrti v hodnotě převyšující 2 000 Kč. Žalobci tudíž pokládají závěť sepsanou dne 4. 10. 2017 za neplatnou, neboť zůstavitel v té době již prokazatelně trpěl duševní nemocí a neschopností činit právní úkony. Nadto žalobci uvedli, že zůstavitel s rodiči žalovaného již v minulosti vedl spor o vyklizení nemovité věci, kde byla mimo jiné zmíněna závěť zůstavitele, a to jako uzavřená pod nátlakem. Žalobci pro shora uvedené navrhovali vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že žalovaný není dědicem po zůstaviteli jméno celé jméno žalobce, datum narození, zemřelém datum.

2. Žalovaný s podanou žalobu nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí s odkazem na pravost předmětné listiny (závěti), což odůvodnil následujícím způsobem: žalovaný uvedl, že sic zůstavitele závěť psát neviděl, zná však jeho písmo, a zůstavitel mu závěť osobně předal s tím, že„ bude rád, když to po něm bude mít někdo, kdo mu občas s něčím pomohl“. Žalovaný uvedl, že zůstavitele často navštěvoval jak za účelem výpomoci, tak společného trávení volného času, když se zůstavitelem měli i mnohé společné přátele. Žalovaný dále uvedl, že zůstavitel neměl k žalobcům kladný vztah, když s nimi neudržoval žádné styky a jeho jediným blízkým byl tak žalovaný. Žalovaný konstatoval, že o vztahu žalobců a zůstavitele svědčí i skutečnost, že ve shora citovaném řízení o omezení svéprávnosti žalobce byl opatrovníkem zůstavitele jmenován Městys obec, nikoliv jeden z žalobců. Žalovaný uzavřel, že posuzovat duševní stav zůstavitele pouze na základě skutečnosti, že v čase pořízení pro případ smrti bylo vedeno řízení o omezení svéprávnosti zůstavitele, nezakládá neplatnosti projevu vůle zůstavitele. Žalobci by měli dle žalovaného prokázat běžný způsob života zůstavitele, jak svému jednání rozuměl, či nikoliv, jaký byl jeho zdravotní stav v době sepisu závěti, a znalec následně ustanovený soudem posoudit, jestli tyto poznatky o životě zůstavitele ve spojení s jeho duševním stavem, svědčí o schopnosti či neschopnosti projevit vůli v pořízení pro případ smrti. Žalovaný současně konstatoval, že na základě jeho přímluvy zůstavitel svolil s nastěhováním rodičů žalovaného do domu zůstavitele, kde takto žili asi 4 roky, žalobu na vyklizení poté podával nikoliv zůstavitel, ale jeho veřejný opatrovník.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

4. Ze spisu Okresního soudu v Kutné Hoře, vedeného JUDr. jméno příjmení, soudním komisařem, sp. zn. 11 D 152/2021, bylo zjištěno, že po smrti zůstavitele pana jméno celé jméno žalobce, narozeného datum, zemřelého dne datum, probíhalo dědické řízení u shora uvedeného notáře, jako soudního komisaře, kdy v průběhu řízení žalovaný předložil závěť, na základě, které by měl být ustanoven výlučným dědicem zůstavitele, a žalobci, jež toto sporovali, byli odkázáni na podání žaloby ve smyslu ust. § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

5. Z kopie úmrtního listu zapsaného v knize úmrtí matričního úřadu Kutná Hora, svazek 15, ročník 2021, strana 249, pořadové číslo vystaveného dne datum, soud zjistil, že pan jméno celé jméno žalobce, datum narození, zemřel dne datum.

6. Z opisu závěti ze dne 4. 10. 2017, pořízeného dne 17. 3. 2021 JUDr. jméno příjmení, notářem v Kutné Hoře, soud zjistil, že jméno celé jméno žalobce datum narození, zemřelý dne datum, odkázal veškerý svůj majetek žalovanému žalovanému, datum narození, bytem adresa žalovaného.

7. Z protokolu Okresního soudu v Kutné Hoře sepsaného JUDr. jméno příjmení, soudním komisařem, ze dne 29. 9. 2019, č. j. 11 D 152/2021-69, Nd 105/2021, soud zjistil, že dne 17. 3. 2021 předložil žalovaný soudnímu komisaři listinu ze dne 4. 10. 2017, o které tvrdil, že je závětí zůstavitele. Listina byla pravděpodobně sepsána vlastní rukou zůstavitele, který v ní odkázal veškerý svůj majetek žalovanému. Žalobce č. 1 a žalobce č. 2, jako zákonní dědicové v šesté dědické třídě, a žalovaný, jako závětní dědic, dědictví po zůstaviteli neodmítli, a následně uplatili výhradu soupisu pozůstalosti. V rámci jednání o pozůstalosti žalobce č. 1 uvedl, že závěť zůstavitele neuznává za pravou a platnou, když v době jejího sepisu již probíhalo řízení u Okresního soudu v Kutné Hoře o omezení svéprávnosti zůstavitele. Nadto si žalobce č. 1 nebyl vědom existence jakéhokoliv pořízení pro případ smrti zůstavitele, tím spíše ve prospěch žalovaného, když zůstavitel a rodiče žalovaného neměli, dle tvrzení sousedů, vřelý vztah. Žalobce č. 2 závěť zůstavitele taktéž za pravou a platnou neuznal, což odůvodnil duševním stavem zůstavitele a odkazem na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 10. 1. 2018, kde zůstavitel zmínil nátlak na sepis závěti. Žalovaný naopak opakovaně platnost a pravost závěti zůstavitele uznal a uvedl, že i když jejímu sepisu nebyl přítomen, tal dle jeho názoru byla sepsána rukou zůstavitele.

8. Z usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 6. 10. 2021, č. j. 11 D 152/2021-72, Nd 105/2021, soud zjistil, že s ohledem na nemožnost dosažení konsensu stran platnosti a pravosti závěti zůstavitele, bylo žalobci č. 1 a žalobci č. 2 uloženo podání žaloby proti závětnímu dědici, tj. žalovanému, ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení, a to pod sankcí neúspěchu v dědickém sporu.

9. Z usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 28. 4. 2017, č. j. Nc 5315/2017-5, 3 P a Nc 86/2017, bylo zjištěno, že dnem 28. 4. 2017 bylo zahájeno řízení o opatrovnictví jméno celé jméno žalobce, datum narození, které bylo současně spojeno s řízením o svéprávnosti. Opatrovníkem posuzovaného byl jmenován Mgr. jméno příjmení, advokát, se sídlem adresa žalovaného. Znalcem z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie byl ustanoven MUDr. jméno příjmení, bytem adresa.

10. Ze znaleckého posudku MUDr. jméno příjmení, ustanoveného znalce, bytem adresa, bylo zjištěno, že posuzovaný jméno celé jméno žalobce, datum narození, trpí duševní poruchou, která je trvalá a neléčitelná – lehkou mentální retardací, která ovlivňuje jeho schopnost právně jednat. S poruchou rozumových schopností je spjata snadná ovlivnitelnost a důvěřivost. Ustanovený znalec konstatoval, že posuzovaný je schopen samostatně nakládat s finančními prostředky a jměním jen do omezené výše, za vhodnou částku považuje znalec 2 000 Kč měsíčně. Posuzovaný taktéž není schopen pořizovat pro případ smrti nad navrhovanou částku a jednat v pracovněprávních vztazích.

11. Z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 10. 1. 2018, č. j. Nc 5315/2017-41, 3 P a Nc 86/2017, 3 P a Nc 88/2017, bylo zjištěno, že posuzovaný jméno celé jméno žalobce, datum narození, byl na dobu pěti let od právní moci tohoto rozsudku omezen na svéprávnosti, a opatrovníkem mu byl jmenován Městys obec, sídlem adresa . Omezení na svéprávností se mimo jiné týkalo majetkoprávního jednání a dispozic s finančními prostředky, jejichž hodnota převyšuje 2 000 Kč a pořízení pro případ smrti v hodnotě převyšující 2 000 Kč.

12. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 7 C 285/2018, především z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 13. 12. 2018, č. j. 7 C 285/2018-46, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2019, č. j. 30 Co 71/2019-86, bylo zjištěno, že panu celé jméno žalovaného, datum narození, a paní jméno příjmení, datum narození, tj. rodičům žalovaného, byla uložena povinnost vyklidit nemovitost pana jméno celé jméno žalobce („ zůstavitele“), datum narození, když bylo zjištěno, že smlouva o pronájmu uzavřená mezi rodiči žalovaného a zůstavitelem je neplatná, neboť zůstavitel v době jejího uzavření nebyl pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat.

13. Z výslechu svědka jméno příjmení, datum narození, bytem adresa, souseda zůstavitele, soud zjistil, že svědek se se zůstavitelem znal od mládí a ví, že zůstavitel, jeho matka i bratr, měli problém s alkoholem, který se postupně stupňoval, přičemž zůstavitel a jeho bratr pili hodně, často byli bez práce, a po smrti matky neměli příliš dobrý vztah. V domě, kde zůstavitel žil byly dvě bytové jednotky, kdy ovšem v jedné části, tam kde přebýval zůstavitel, se nedalo topit. Ohledně vztahu zůstavitele a rodičů žalovaného svědek uvedl, že vyjma občasného uvaření kávy, se o zůstavitele nikterak nestarali. Do domu zůstavitele se dostali přes pana příjmení, kterému otec žalovaného dělal přidavače, s tím, že zůstavitel posléze oslovil svědka s žádostí o pomoc s jejich odstěhováním, což si při následné konfrontaci za účasti Policie ČR rozmyslel. Svědek konstatoval, že dle jeho mínění zůstavitel již před omezením na svéprávnosti nebyl schopen rozeznávat realitu a byl snadno ovlivnitelný. Když svědek zůstaviteli vypomáhal se zařizováním sociálních dávek, zmínily úřednice sociálního odboru možnost přezkumu duševního stavu zůstavitele, následkem čehož svědek tuto záležitost konzultoval se starostkou Městyse obec, která podala podnět na zahájení řízení o omezení svéprávnosti. Svědek dále uvedl, že rodiče žalovaného se v minulosti snažili získat dům zůstavitele, když mu za nemovitost nabízeli nejprve 100 000 Kč, poté 50 000 Kč a nakonec neurčité měsíční splátky. Ohledně vztahu zůstavitele a žalobců svědek vypověděl, že oba žalobce zná a ví, že o zůstavitele se staral otec žalobce č. 2, vypomáhal mu, a také žádal svědka, aby na zůstavitele dohlédnul.

14. Z výslechu svědkyně příjmení jméno příjmení, datum narození, bytem adresa žalobce, starostky Městyse obec, soud zjistil, že Městys obec podal podnět na zahájení řízení o omezení svéprávnosti zůstavitele a poté mu byl ustanoven opatrovníkem. Svědkyně zůstavitele znala celý život, neboť pochází ze stejné obce a konstatovala, že zůstavitel byl celoživotně závislý na alkoholu, byl jednodušší – nebyl schopen rozpoznat smysl úředních záležitostí popř. napsat souvislou větu a pochopit její význam, nebyl schopen vzdělání, dělal jen pomocné práce. Ohledně žalovaného a jeho rodiny uvedla, že žalovaného osobně nezná, ale je si jistá, že se se zůstavitelem nepřátelil, neboť se jí o tom zůstavitel nikdy nezmínil, naopak se jí svěřil s bujarými oslavami, které se u něj v domě konali, a se snahou rodiny žalovaného získat dům zůstavitele již za jeho života. Zůstavitel za svědkyní pravidelně docházel shora uvedené konzultovat a zmínil se také o nabídce odkupu domu s tím, že se o něj rodina žalovaného doživotně postará, a uhradí veškeré exekuce vedené na zůstavitele, což mu svědkyně nedoporučila. Nadto po ustanovení obce opatrovníkem zůstavitele bylo zjištěno, že na zůstavitele žádné exekuce vedeny nejsou.

15. Z výslechu svědka jméno příjmení, datum narození, bytem adresa, kamaráda žalovaného, soud zjistil, že svědek se se žalovaným přátelí zhruba 8-10 let, přičemž se spolu s jeho rodinou často navštěvují. Svědek znal také zůstavitele a uvedl, že žalovaný a zůstavitel byli přátelé, měli pěkný vztah. Při společných návštěvách s žalovaným zůstaviteli vypomáhali, např. mu měnili tašky na střeše, či dovedli do domu teplou vodu. Svědek dále uvedl, že zůstavitel žalovanému slíbil odkup jeho domu s tím, že by tam zůstavitel mohl dožít. O zůstavitele se dle tvrzení svědka starali rodiče žalovaného, svědek viděl, jak mu v jeho přítomnosti dávají jídlo, o nikom jiném naopak nikdy neslyšel; dalo by se říci, že žalovaný a jeho rodina se zůstaviteli snažili nahradit jeho biologickou rodinu. Zůstavitele naposledy viděl při příležitosti zabíjačky, nejspíše v roce 2020. Na svědka zůstavitel působil jako prostý člověk, vzdělaný, nikdy ho neviděl ve vyloženě podnapilém stavu.

16. Z výslechu svědka jméno příjmení, datum narození, bytem adresa, soud zjistil, že svědek vyrůstal spolu se žalovaným v dětském domově, před 12 lety opět obnovili kontakt a od té doby se pravidelně cca 2x týdně stýkají. Dále svědek vypověděl, že zůstavitele znal zhruba 10 let, přičemž do jeho bydliště jezdil asi dvakrát do měsíce. V jeho domě krom zůstavitele žili také rodiče žalovaného, ale každý měl svou oddělenou část, a dle pohledu svědka, spolu měli dobrý vztah, když matka žalovaného se o zůstavitele před jeho smrtí starala. Svědek jezdil za rodiči žalovaného a zůstavitelem pravidelně, neboť žalovaného a jeho rodiče zná od mala, jinak je sám, což měl se zůstavitelem společné, proto si rozuměli. Zůstavitel byl dle jeho názoru dobrý člověk s vlastními názory, ale těžce závislý na alkoholu, následkem čehož zanedbával i osobní hygienu. Svědek konstatoval, že nikdo z rodiny zůstavitele zůstaviteli nepomáhal, ani tam nikdy neviděl nikoho cizího. Oslav, které se u zůstavitele konali, se účastnil i sám zůstavitel. Ohledně navádění k výpovědi svědek uvedl, že ví, že má říkat pravdu, nikdo ho nenaváděl.

17. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh žalovaného na vyhotovení znaleckého posudku z oboru psychiatrie za účelem posouzení způsobilosti zůstavitele pořídit pro případ smrti, a to zejména s ohledem na existenci znaleckého posudku MUDr. jméno příjmení, bytem adresa, ze dne 18. 11. 2017, který byl podkladem pro řízení o omezení svéprávnosti zůstavitele, a kde byla současně posuzována jeho schopnost vstupovat do majetkoprávních a finančních vztahů vč. schopnosti pořizovat pro případ smrti.

18. Soud dále zamítl výslech svědků jméno příjmení, datum narození, bytem adresa, jméno příjmení, datum narození, bytem adresa, jméno příjmení, datum narození, bytem adresa, bytem adresa, když s ohledem na provedené výslechy a prokázaný stav řízení, shledal jejich výslech za nadbytečný a nehospodárný.

19. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

20. Dle ust. § 168 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), soud vyšetří dědická práva všech, které vyrozuměl o jejich dědickém právu nebo kteří řádně uplatnili své dědické právo, jestliže dědictví neodmítli nebo zaniklo-li jim právo odmítnout dědictví nebo je-li odmítnutí dědictví neplatné anebo jestliže se k odmítnutí dědictví nepřihlíží. Nemohou-li všechna dědická práva vedle sebe obstát, je tu spor o dědické právo.

21. Dle ust. § 170 odst. 1 z. ř. s., v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

22. Dle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Dle ust. § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

25. Dle ust. § 1525 o. z. nesvéprávný není způsobilý pořizovat, nejedná-li se o případy uvedené v § 1526 až 1528.

26. Dle ust. § 1528 odst. 1 o. z. kdo byl na ve svéprávnosti omezen, může v rámci omezení pořizovat jen formou veřejné listiny.

27. Po zhodnocení provedených důkazů v souladu s ust. § 132 o. s. ř. dospěl soud ke zjištění následujícího skutkového stavu:

28. Soud v prvé řadě uvádí, že žaloba podaná ve smyslu § 170 odst. 1 z. ř. s. není určovací žalobou ve smyslu § 80 o. s. ř., nýbrž jde o žalobu o určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu. Taková žaloba proto nemůže být zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a žalobce není povinen tvrdit a prokazovat skutečnosti o takovém právním zájmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 940/2004). Soud proto nezkoumal existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

29. Současně soud konstatuje, že žalobce uplatnil svůj nárok u soudu ve lhůtě k tomu určené. Usnesení zdejšího soudu ze dne 6. 10. 2021, č. j. 11 D 152/2021-72, Nd 105/2021, jímž byl žalobce odkázán k podání této žaloby ve lhůtě do dvou měsíců od právní moci, nabylo právní moci dne 28. 10. 2021. Žalobci podali k věcně a místně příslušnému soudu žalobu dne 1. 12. 2021.

30. Po zhodnocení všech předložených důkazů soud vyšel ze situace, že listina označená žalovaným jako závěť, je neplatná, neboť zůstavitel v době jejího vzniku nebyl pro duševní poruchu, která nebyla jen přechodná, schopen právně jednat. Ze znaleckého posudku MUDr. jméno příjmení zpracovaného ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. P 23/2018, vyplynulo, že zůstavitel v době vzniku závěti trpěl duševní poruchou, konkrétně lehkou mentální retardací, která nebyla jen přechodná, ale trvalá a neléčitelná. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že zůstavitel nebyl schopen posoudit následky sepisu závěti, což ostatně dokládá i skutečnost, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10. 1. 2018, č. j. Nc 5315/2017-41, 3 P a Nc 86/2017, 3 P a Nc 88/2017, byl zůstavitel omezen na svéprávnosti, mimo jiné pro případ pořízení pro případ smrti v hodnotě převyšující 2 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že ze shora citovaného znaleckého posudku, jakožto i výpovědi svědků vyplynulo, že zůstavitelova duševní porucha trvala delší časové období, nebyla jen přechodná, nelže než uzavřít, že listina označená jako závěť, jež měla být sepsána zůstavitelem v říjnu roku 2017 je absolutně neplatná.

31. Soud své závěry dále opírá o ust. § 1525 a. n. o. z., kdy osoba, která není plně svéprávná, nemůže pořídit pro případ smrti, a pokud by se o to pokusila jinak než veřejnou listinou, je takové jednání absolutně neplatné (srov. ust. § 581 o. z.). Soud v souladu s ust. § 588 a § 580 odst. 1 o. z. přihlédne k neplatnosti takového právního jednání i bez návrhu, neboť odporuje zákonu tak, jak to účel a smysl zákona dle ust. § 581 a ust. § 1525 o. z. vyžaduje za účelem ochrany slabších osob.

32. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a určil, že žalovaný není dědicem po zůstaviteli jméno celé jméno žalobce, datum narození, zemřelém datum, naposledy bytem adresa žalobce.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 830 Kč. Náhrada nákladů řízení spočívá v odměně advokáta za 2x 5 úkonů právní služby dle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”), ve spojení s ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 2 500 Kč za úkon poníženo o 20%, náhradě hotových výdajů dle ust. § 13 advokátního tarifu ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne 7. 2. 2022, účast na jednání soudu dne 3. 3. 2022 a 21. 4. 2022) ve výši 10x 300 Kč, zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a 21 % z částky 23 000 Kč, tjn. DPH ve výši 4 830 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalobci domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.