11 C 38/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 742 036 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 74 203,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 667 832,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 742 036 Kč od 20.3.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 3. 2025 domáhá po žalovaném zaplacení celkové částky 742 036 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný dne 5. 8. 1994 v době své vojenské služby u útvaru , Anonymizováno, manipuloval při nácviku na přísahu v rozporu se svými povinnostmi s přiděleným samopalem a způsobil tak poranění oka pana , jméno FO, (dále jen „poškozený“) s trvalou slepotou tohoto oka. V řízení u Okresního soudu Praha – západ sp. zn. 13 T 363/95 byl žalovaný uznán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle ust. § 224 odst. 1, 2 trestního zákona. Žalobkyně uznala úraz poškozeného jako úraz pracovní, z titulu pracovněprávní odpovědnosti tak žalobkyně uhradila poškozenému za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 jako náhradu za ztrátu na výdělku celkem částku 226 235 Kč, za období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 jako náhradu za ztrátu na výdělku celkem částku 259 373 Kč a za období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 jako náhradu za ztrátu na výdělku celkem částku 256 428 Kč. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení částky 742 036 Kč dle § 440 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), žalovaného vyzvala 28.2.2025 k její úhradě, na což žalovaný nereagoval. Ve stanovené lhůtě žalovaný ničeho neuhradil a dne 20. 3. 2025 se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu.

2. Žalovaný ve svém podání ze dne 24. 4. 2025 navrhuje, aby soud při svém rozhodování přihlédl k tomu, že své povinnosti vůči žalobkyni plní, a aby opět použil moderačního práva a snížil částku podle rozsudku okresního soudu v Kutné Hoře č.j. 12 C 251/2023-61 a odvolacího rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 23 Co 272/2023-83, který potvrdil rozsudek prvního stupně. Žalovaný především poukazuje na to, že žalobkyně již téměř 30 let soudně vymáhá po žalovaném regresy s tím, že žalovaný opakovaně žádá u soudu moderaci výše regresních náhrad. Žalovaný by chtěl poukázat na okolnosti, za jakých došlo ke škodné události, tedy že mu v té době bylo 18 let, byl vojákem z povolání krátkou chvíli a dosud neměl osvojené všechny zásady správné manipulace se zbraní. Současně zdůraznil, že zbraně byly vydávány bez kontroly, nebylo požadováno jejich vrácení, v zásobnících neměly být žádné náboje, přičemž v samopalu žalovaného jeden slepý náboj zůstal; žalobkyně tak nezajistila dohled a kontrolu nad vojáky. Žalovaný přiznává, že se dopustil chyby, byla to ale nešťastná náhoda, za kterou je trestán už skoro 30 let, a to nejen tím, že byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s odložením výkonu na zkušební dobu 2,5 let, což se projevilo záznamem v rejstříku trestů a komplikovalo mu hledání nového zaměstnání, ale právě také tím, že žalobkyně každý rok zpětně požaduje po žalovaném zaplatit poskytnuté náhrady. Žalovaný se snaží vše poctivě hradit, splácí měsíčně 4 500 Kč dle splátkového kalendáře, přičemž nyní splácí teprve dluh z roku 2009 a nepochybně nikdy nebude schopen uhradit celou částku za regresní náhrady, tedy bude muset splácet neurčitou částku do konce života. K 22. 4. 2025 již žalobkyni uhradil 1 173 213 Kč a zbývající dluh k datu jeho vyjádření k žalobě činí 774 143,68 Kč s příslušenstvím + 742 036 Kč s příslušenstvím (současná žaloba). Žalovaný sice pokaždé žádá soud o moderaci výše regresní náhrady, ale nikdy neví, zda a o kolik mu soud tuto náhradu sníží, tedy žije a bude žít velmi dlouhou dobu v nejistotě, která má na psychiku jeho i celé jeho rodiny velmi nepříznivý vliv. Vymáhání regresních úhrad je tak pro žalovaného a jeho rodinu horším trestem než samotný trest dle trestního rozsudku, neboť tento trest je v částce a výšce neurčitý a neomezený. Žalovaný má za to, že tento druh nekončícího peněžitého trestu je nepřiměřeně tvrdý, a je proto na místě použít korektiv dobrých mravů. Žalovaný dále uvádí, že soudy již opakovaně snížily regresní nároky žalobkyně, odkazuje na poslední rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře č.j. 12 C 251/2023-61 ze dne 20. 10. 2023, kdy soud snížil žalovanou částku na jednu sedminu a toto potvrdil i Krajský soud v Praze jakožto soud odvolací. Co se týče své finanční situace, žalovaný uvádí, že nevlastní žádný nemovitý majetek, vlastní deset let staré vozidlo zn. Citroen, které využívá k přepravě do zaměstnání; manželka vlastní staré vozidlo Peugeot a pozemek s garáží. Žalovaný žije s manželkou, zletilým synem (18 let) a nezletilou dcerou (15 let) v rodinném domě s rodiči manželky, přičemž manželka dům zdědí na základě závěti, nicméně již vyplatila svého bratra z podílu na domě, k čemuž použila úvěr ve výši 601 000 Kč (celkově splatí 1 202 000 Kč, měsíční splátka 4 320 Kč). Další roční rodinné náklady tvoří 30 000 Kč na uhlí, 8 000 Kč stočné, 3 800 Kč opady, 9 700 Kč povinná ručení na dvě vozidla, 5 766 Kč pojištění domu; pojištění domácnosti 2 548 Kč, 7 000 Kč inkaso, 4 500 Kč splátka regresu, 20 000 Kč stravování, 4 000 Kč náklady na oblečení a boty, 9 000 Kč náklady na dopravu do zaměstnání a náklady za domov mládeže nezletilé dcery v , právnická osoba, 4 000 Kč. Příjmy žalovaného činily v období od 4/2024 do 3/2025 v průměru čistého 54 127 Kč, průměrný čistý příjem manželky 27 704 Kč. Dále žalovaný uvedl, že náklady na provoz domácnosti rostou, a to i s ohledem na věk dětí, syn žalovaného navštěvuje střední školu, kde musí hradit veškeré učebnice a potřeby do školy a také náklady na dojíždění. Žalovaný by chtěl synovi umožnit vedení studentského života, jako mají jeho spolužáci, syn by se například rád účastnil zahraničních výměnných pobytů se spřátelenými školami. Dcera žalovaného již také studuje na střední škole, ta je ale vzdálená od bydliště rodiny a musí tudíž být ubytována na internátu, což pro rodinu představuje další nemalé výdaje. Dále žalovaný uvedl, že před dvěma lety se náhle zhoršil zdravotní stav jeho tatínka, kdy mu byla diagnostikována demence třetího stupně. Po několika měsících, kdy o něj s manželkou pečovali v domácím prostředí, byl tatínek žalovaného hospitalizován, a nakonec po nelehkém zvažování umístěn do Domova se zvláštním režimem – , Anonymizováno, Žalovaný se rozhodnutím zdejšího soudu stal jeho opatrovníkem. V současné době zvládá žalovaný hradit pobyt i stravu z tatínkova důchodu, který činí 25 433 Kč, kdy domov stojí měsíčně 19 200 Kč, a navíc z důchodu odchází měsíčně SIPO ve výši 5 693 Kč na tatínkův byt. Pobyt tatínka v zařízení se pravidelně zdražuje a je jen otázkou času, kdy jej budou muset doplácet ze svého. Na závěr svého vyjádření žalovaný uvedl, že celá tato situace, které dodnes lituje a bude ji litovat celý život, extrémně zatěžuje jeho i jeho rodinu, přičemž by rád zajistil rodině kvalitní život. Žalovaný celý život pracuje, navštěvuje svého otce a pomáhá i manželčiným rodičům. Našel si velice dobře placené zaměstnání, které ale i tak nestačí na zajištění kvalitní úrovně života pro všechny členy jeho rodiny. Žalovaný nikdy nebyl veden na úřadu práce, nepobíral žádné dávky, vždy se snažil vydělat co nejvíce peněz. Tato situace, která trvá již přes 30 let, se začíná podepisovat i na manželství žalovaného, jeho manželka v loňském roce změnila zaměstnání, aby alespoň trochu zvýšila příjem rodiny. Dluh se bohužel každoročně navyšuje a tuto částku není a nebude schopen nikdy splatit.

3. Soud vzal v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za svá nesporná tvrzení účastníků, které učinili při soudním jednání, konkrétně tato:- žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 17. 11. 1995, sp. zn. 13 T 363/95, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona,- žalobkyně uznala úraz pana , jméno FO, úrazem pracovním s tím, že , Anonymizováno, za škodu způsobenou úrazem odpovídá v plném rozsahu,- žalobkyně přípisem ze dne 28. 2. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu v celkové výši 742 036 Kč v termínu do 7 dnů od doručení výzvy, kterou převzal osobně žalovaný proti podpisu dne 12. 3. 2025,- žalovaný dodržuje splátkový kalendář a splácí řádně a včas žalobkyni 4 500 Kč měsíčně,- žalovaný ke dni 22.4.2025 uhradil žalobkyni částku převyšující 1 000 000 Kč.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 17. 11. 1995, sp. zn. 13 T 363/95, soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle § 224 odst. 1 a 2 trestního zákona, jehož se dopustil tím, že v prostoru vojenského útvaru , Anonymizováno, manipuloval s přiděleným samopalem v rozporu s článkem 26 cvičebního řádu a vystřeleným cvičným nábojem zasáhl do levého oka poškozeného, jemuž způsobil tržně zhmožděnou ránu oka s trvalou slepotou, a to z nedbalosti.

6. Ze sdělení ČSSZ Praha 5 ze dne 4. 1. 2022 se podává, že poškozenému byla od ledna 2022 zvýšena výměra invalidního důchodu na částku 9 166 Kč měsíčně.

7. Ze sdělení ČSSZ Praha 5 ze dne 11. 3. 2022 a 29. 8. 2022 se podává, že poškozenému byla od června 2022 zvýšena výměra invalidního důchodu na částku 9 598 Kč, respektive od září 2022 na 9 895 Kč.

8. Ze sdělení sekce právní a majetkové , Anonymizováno, ze dne 9. 3. 2022 se podává, že žalobkyně přiznala poškozenému náhradu za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2022 ve výši 16 502 Kč měsíčně.

9. Z rozhodnutí legislativního a právního odboru , Anonymizováno, , Oddělení pro právní zastupování ze dne 13. 3. 2022, 12. 5. 2022, 24. 5. 2022, 18. 7. 2022, 25. 7. 2022, 31. 8. 2022, 26. 9. 2022, 1. 11. 2022, 28. 11. 2022, 13. 12. 2022 a 1. 2. 2023 se podává, že žalobkyně přiznala poškozenému náhradu za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1. 2. 2022 do 31. 5. 2022 ve výši 16 502 Kč měsíčně, od 1. 6. 2022 do 31. 8. 2022 ve výši 18 386 Kč měsíčně, od 1. 9. 2022 do 31. 10. 2022 ve výši 19 538 Kč měsíčně a od 1. 11. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 19 472 Kč měsíčně.

10. Ze sdělení ČSSZ ze dne 30. 12. 2022 se podává, že poškozenému byla od ledna 2023 zvýšena výměra invalidního důchodu na částku 10 341 Kč měsíčně.

11. Ze sdělení ČSSZ ze dne 26. 5. 2023 se podává, že poškozenému byla od června 2023 zvýšena výměra invalidního důchodu na částku 10 886 Kč měsíčně.

12. Z rozhodnutí Legislativního a právního odboru , Anonymizováno, , Oddělení pro právní zastupování ze dne 27. 3. 2023, 31. 3. 2023, 27. 4. 2023, 6. 6. 2023, 3. 7. 2023, 8. 8. 2023, 28. 8. 2023, 27. 9. 2023, 31. 10. 2023, 4. 12. 2023, 28. 12. 2023 a 29. 1. 2024 se podává, že žalobkyně přiznala poškozenému náhradu za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1. 1. 2023 do 31. 5. 2023 ve výši 20 581 Kč měsíčně a od 1. 6. 2023 do 31. 12. 2024 ve výši 20 742 Kč měsíčně.

13. Z potvrzení ČSSZ o výši invalidního důchodu ze dne 7. 3. 2024 se podává, že poškozený k 1. 1. 2024 pobíral invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 11 246 Kč měsíčně.

14. Z rozhodnutí Legislativního a právního odboru , Anonymizováno, Oddělení pro právní zastupování ze dne 11. 3. 2024, 28. 3. 2024, 30. 4. 2024, 28. 5. 2024, 26. 6. 2024, 29. 7. 2024, 27. 8. 2024, 26. 9. 2024, 18. 11. 2024, 2. 12. 2024, 31. 12. 2024 a 3. 2. 2025 se podává, že žalobkyně přiznala poškozenému náhradu za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 ve výši 20 382 Kč měsíčně.

15. Z výběru položek bankovních výpisů žalobkyně – výpisy z účtů se podává, že žalobkyně poškozenému přiznané částky hradila.

16. Z výzvy Legislativního a právního odboru , Anonymizováno, , Oddělení pro právní zastupování ze dne ze dne 28. 2. 2025 + doručenky se podává, že žalobkyně zaslala dne 28. 2. 2025 žalovanému předžalobní vý zvu, kterou si tento osobně převzal dne 12. 3. 2025.

17. Z výpisu z KN, LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, se podává, že vlastníkem nemovitosti, kde žalovaný žije se svojí rodinou, je jeho manželka, paní , jméno FO, .

18. Z negativního lustra žalovaného v Katastru nemovitostí se podává, že na žalovaného nejsou v KN vedena žádná vlastnická, ani jiná věcná práva.

19. Z mzdového výměru žalovaného za období od 4. 2024-9. 2024 a od 10.2024-3. 2025 se podává, že průměrný čistý příjem žalovaného za období od dubna do září 2024 činil 54 481 Kč a od října 2024 do března 2025 53 773 Kč.

20. Z průměrného výdělku manželky žalovaného za období 6/2024-3/2025 se podává, že tento činil v tomto období 27 709 Kč čistého.

21. Ze spisu Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 12 C 251/2023 se podává, že žalobkyně podala u zdejšího soudu na žalovaného žalobu dne 28. 6. 2023 ve které žalovala žalovaného o částku 200 748 Kč s příslušenstvím. Zdejší soud ji rozsudkem ze dne 20. 10. 2023 přiznal částku 29 950,86 Kč, neboť shledal důvody zvláštního zřetele hodné a žalovanou částku ponížil na 1/7. Tyto okolnosti shledal především v dlouhodobém poctivém přístupu žalovaného, v dlouhém časovém odstupu od události a změnou rodinných poměrů žalovaného. Tento rozsudek potvrdil svým rozsudkem ze dne 9. 1. 2024 i Krajský soud v Praze jakožto soud odvolací. Ze spisu bylo dále zjištěno, že žalobkyně posoudila žádost žalovaného o prominutí pohledávek a jeho žádosti nevyhověla, neboť žalovaný nesplňuje podmínky pro prominutí pohledávky dle § 34 odst. 1 zákona o majetku státu.

22. Z úřední činnosti je soudu dále známo, že regresní nárok za předcházející období žalobkyně vymáhala po žalovaném mimo shora uvedenou spisovou značku již v několika řízeních. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. 10 C 171/2001-31, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 23 Co 327/2002-47, bylo zjištěno, že byl schválen smír účastníků, dle něhož se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 115 526,40 Kč. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. 3 C 131/2003-58, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 23 Co 588/2005, a dále rozsudků zdejšího soudu č. j. 7 C 117/2005-41, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 19 Co 545/2006-74, a dále č. j. 8 C 232/2007-89, 21 C 25/2009-84, 23 C 79/2010-77, bylo zjištěno, že soud využil svého moderačního práva a náhradu snížil o jednu třetinu. Z rozsudků zdejšího soudu č. j. 107 C 3/2013-101 a 109 C 5/2014-85, 107 C 14/2015-114 a 108 C 9/2016-117 bylo zjištěno, že se soud od dosavadní praxe odklonil a náhradu snížil na jednu polovinu. Z rozsudku OS v Kutné Hoře, č. j. 7 C 84/2020-74, pak soud shledal důvody pro moderaci nároku žalobkyně na jednu pětinu a současně s ohledem na dobré mravy žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z žalované částky.

23. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

24. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 17. 11. 1995, sp. zn. 13 T 363/95, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona a soud je dle § 135 odst. 1 o. s. ř. tímto rozhodnutím vázán, přičemž žalobkyně je dle pracovního práva odpovědná za úraz poškozeného, byť zapříčiněného žalovaným, neboť škoda na zdraví poškozeného byla způsobena při plnění služebních povinností. Žalobkyně za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2024 zaplatila poškozenému celkem částku 742 036 Kč. K zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 742 036 Kč byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 28. 2. 2025.

25. Žalovaný ke dni 24. 4. 2025 uhradil žalobkyni částku přesahující 1 000 000 Kč a dále splácí dluh za předchozí období měsíčními částkami po 4 500 Kč, žádosti žalovaného o prominutí pohledávek žalobkyně nevyhověla.

26. Čistý měsíční příjem žalovaného činil v období od 4/2024 až 3/2025 cca 54 127 Kč, čistý příjem jeho manželky v období od 1. 6. 2024 do 31. 3. 2025 cca 27 709 Kč. Žalovaný nevlastní žádné nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, rodinný dům, ve kterém žalovaný žije se svojí rodinou, vlastní manželka žalovaného, ta na něj splácí hypotéku.

27. Podle § 364 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, se náhrada škody z pracovního úrazu, k němuž došlo před 1. lednem 2007, řídí zákonem č. 65/1965 Sb.

28. Podle § 205c odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) má zaměstnavatel, který nahradil poškozenému škodu, nárok na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.

29. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

30. Podle § 420 odst. 1 a 3 obč. zák. odpovídá každý za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

31. Podle § 450 obč. zák. soud náhradu škody přiměřeně sníží z důvodů zvláštního zřetele hodných. Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila; přihlédne přitom také k poměrům fyzické osoby, která byla poškozena. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.

32. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je co do základu důvodná. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky odpovídající škodě vzniknuvší poškozenému v podobě ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2024. Vzhledem k tomu, že ke škodě došlo při plnění služebních povinností poškozeného a tento ji u žalobkyně uplatil, nahradila žalobkyně poškozenému tuto škodu z titulu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. S ohledem na shora citované ustanovení má však žalobkyně, jakožto zaměstnavatel poškozeného, regresní nárok na úhradu toho, co plnila, a to vůči tomu, kdo by byl za škodu odpovědný podle práva občanského. V rovině občanského práva je to pak žalovaný, koho stíhá povinnost k náhradě škody vůči poškozenému, neboť právě žalovaný se dopustil protiprávního jednání, když nedovoleným způsobem manipuloval se svěřenou zbraní, které bylo příčinou vzniku škody na zdraví poškozeného.

33. Přímý škůdce však v souladu s citovaným ustanovením § 205c odst. 1 zákoníku práce poskytuje zaměstnavateli náhradu jen v rozsahu, v jakém nese za škodu podle občanského práva odpovědnost. Soud po zhodnocení jak osobních a majetkových poměrů žalovaného, tak okolností vzniku úrazu poškozeného, dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro aplikaci moderačního práva dle § 450 obč. zák. a rozsah náhrady tak snížit. Jak již bylo soudy mnohokrát konstatováno, především pak v rozsudku Okresního soudu Praha – západ sp. zn. 13 T 363/95, žalovaný nezpůsobil újmu na zdraví poškozeného úmyslně, ale z nedbalosti. Je třeba zdůraznit, že k úrazu poškozeného došlo v době plnění vojenské služby žalovaným i poškozeným v jejich rané dospělosti, a to za mimořádné situace, kdy se po vydání zbraní vojáci shromažďovali na nácvik přísahy bez bezprostředního dohledu nadřízených. Jejich nízký věk, nezkušenost a neznalost situace vedly k tomu, že nerozpoznal, jak je třeba se v takových podmínkách chovat. Pokud jde o poměry žalovaného, pak bylo v tomto i shora citovaných řízeních zdejšího soudu zjištěno, že žalovaný žije s manželkou a dvěma dětmi (nezletilou dcerou a zletilým synem, který stále studuje) v rodinném domě ve vlastnictví manželky. Žalovaný i manželka mají pouze příjem ze zaměstnání. Náklady na bydlení a stravu se vlivem inflace od doby minulého rozhodnutí zvýšily, rovněž děti žalovaného mají s ohledem na svůj věk větší životní potřeby, kdy obě již studují na střední škole.

34. Soud na základě shora uvedeného dospívá k závěru, že žalovaný svým dosavadním jednáním prokázal zájem řádně a včas dostát všem svým povinnostem, a proto má soud za to, že jsou ve věci dány okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro něž lze rozsah náhrady škody snížit. Konkrétně tyto okolnosti soud shledává v dlouhodobém a poctivém přístupu žalovaného, který se své odpovědnosti nezříká, plní své závazky řádně, dále spočívají i v dlouhém časovém odstupu od škodné události a v neposlední řadě je jimi i změna rodinných poměrů žalovaného, která představuje další finanční zátěž.

35. Soud proto v daném případě snížil náhradu škody na jednu desetinu oproti částce, kterou žalobkyně vyplatila poškozenému, tedy přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 74 203,60 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. Úroky z prodlení soud žalobkyni nepřiznal s ohledem na dobré mravy, neboť zohlednil, že žalovaný se snaží své povinnosti dlouhodobě plnit. Soud proto dospěl k závěru, že za této situace, jakož i pro výše zmiňované okolnosti případu, není s ohledem na dobré mravy na místě úroky z prodlení žalobkyni přiznat.

36. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 150 o. s. ř., neboť ačkoli byl v řízení úspěšnější po moderaci náhrady škody žalovaný, dospěl soud k závěru, že jsou v dané věci důvody hodné zvláštního zřetele pro jejich nepřiznání žalovanému. Okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (srov. 23 Cdo 2941/2013). Soud přihlédl především ke skutečnostem, jež vedly k soudnímu uplatnění nároku, kdy žalobkyně je povinna v zájmu péče o veřejný majetek vymáhat po žalovaném regresní náhrady, nárok žalobkyně je v základu po právu a procesní neúspěch se odvíjí od uplatnění moderačního práva soudem.