11 C 40/2020

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalobkyně správkyně pozůstalosti ve věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp.zn. spisová značka po zůstavitelce jméno příjmení , datum narození , trvale bytem adresa , zemřelé dne 11.9. 2019 proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Janem Růžičkou sídlem Pekařská 1004/26, 602 00 Brno o určení vlastnictví k nemovité věci

I. Žaloba na určení, že vlastníkem pozemku parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [obec], [adresa] zapsané na listu vlastnictví [číslo] v katastrálním území Hořany u Kutné Hory zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, byla ke dni svého úmrtí dne 11. 9. 2019 zůstavitelka [jméno] [příjmení], [datum narození], [rodné číslo], zemřelá dne 11. 9. 2019, naposledy bytem [adresa], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 50 054 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna nahradit státu do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady ve výši 8 941 Kč na účet Okresního soudu v Kutné Hoře.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že vlastníkem pozemku parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [obec], [adresa] zapsané na listu vlastnictví [číslo] v katastrálním území Hořany u Kutné Hory zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora (dále jen„ předmětná nemovitost“) byla ke dni svého úmrtí dne 11. 9. 2019 [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále jen„ zůstavitelka“). Podání žaloby odůvodnila žalobkyně tím, že u zdejšího soudu probíhá dědické řízení po zůstavitelce, kde byla jmenována správcem pozůstalosti. Zůstavitelka dne 2. 2. 2017 darovala předmětnou nemovitost otci žalovaného, který ji dále daroval žalovanému. Zůstavitelka však byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 1. 2019 omezena ve svéprávnosti, přičemž dle znaleckého posudku, ze kterého soud při omezení svéprávnosti vycházel, vyplynulo, že zůstavitelka trpěla demencí již v době uzavření darovací smlouvy ze dne 2. 2. 2017 a nebyla v tu dobu schopna právně jednat. Darovací smlouva tak nemohla být platně uzavřena a žalovaný se tak následně nemohl stát vlastníkem předmětné nemovitosti na základě další darovací smlouvy. Zůstavitelka byla proto vlastníkem předmětné nemovitosti i v okamžiku své smrti. Na podané žalobě má žalobkyně naléhavý právní zájem z toho důvodu, že byla soudem ustanovena jako správce pozůstalosti zůstavitelky.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s tím, že zůstavitelka byla dne 2. 2. 2017 schopna porozumět důsledkům darování předmětné nemovitosti otci žalovaného a darovací smlouva byla platně uzavřena. Poukazoval především na to, že zůstavitelka utrpěla krátce po uzavření darovací smlouvy úraz hlavy, což mohlo mít vliv na její zdravotní stav. Zůstavitelka dále dlouhodobě projevovala přání darovat předmětnou nemovitost a další majetek otci žalovaného, neboť ten se o zůstavitelku dlouhodobě staral. Žalovaný konečně namítal, že předmětnou nemovitost nabyl v dobré víře, že darovací smlouva mezi zůstavitelkou a jeho otcem byla platně uzavřena a že se jeho otec stal vlastníkem předmětné nemovitosti.

3. Z darovací smlouvy ze dne 2. 2. 2017 soud zjistil, že zůstavitelka darovala předmětnou nemovitost panu [jméno] [celé jméno žalovaného], otci žalovaného. Z darovací smlouvy ze dne 12. 11. 2019 soud zjistil, že otec žalovaného daroval předmětnou nemovitost žalovanému. Z výpisů z katastru pro předmětnou nemovitost ze dne 2. 2. 2017, 1. 10. 2019 a 28. 1. 2020 soud zjistil, že k těmto dnům byli v katastru nemovitostí jako vlastníci předmětné nemovitosti vedeni k těmto datům postupně zůstavitelka, otec žalovaného a žalovaný.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že zůstavitelka byla tímto rozsudkem na dobu 5 let omezena ve svéprávnosti, pokud jde o veškerá právní jednání a správu jejího majetku. Opatrovníkem zůstavitelky bylo jmenováno Město Kutná Hora. Soud své rozhodnutí založil především na znaleckém posudku znalce [titul]. [jméno] [příjmení] a dospěl k závěru, že zůstavitelka trpí duševní poruchou – demencí, která způsobuje vymizení schopnosti právně jednat. Z tohoto rozsudku rovněž soud zjistil, že zůstavitelka byla dne 9. 8. 2018 zhlédnuta, přičemž bylo zjištěno, že umístění zůstavitelky v [příjmení] [jméno] zařizovali manželé [celé jméno žalovaného] (rodiče žalovaného), zůstavitelka je bezdětná, nemá žádné příbuzné, pouze sousedy [anonymizováno], kteří jediní ji navštěvují, a to každý týden. Ti za zůstavitelku také složili částku 80 000 Kč určenou pro hrazení jejích potřeb. Zůstavitelka sama uvedla, že k [anonymizováno] má důvěru, starají se o ní od jejího pádu, má radost, když za ní přijedou. Z tohoto rozsudku rovněž soud zjistil, že [jméno] [příjmení] v řízení vypovídala jako svědek a uvedla, že zůstavitelka byla jejich dlouhodobá sousedka v [obec] (předmětná nemovitost) a zná ji cca 35-38 let. Její manžel zůstavitelce pomáhal s pracemi okolo předmětné nemovitosti. Nikdy od zůstavitelky nic nepřijali, v roce 2017 projevila zůstavitelka přání darovat předmětnou nemovitost a další majetek manželům [příjmení], což učinila. Z tohoto rozsudku rovněž soud zjistil, že otec žalovaného vypovídal, že se se zůstavitelkou zná cca 38 let, společně vedle sebe žijí v Hořanech. V posledních letech, když zůstavitelka již nezvládla starosti o dům, tak otec žalovaného pomáhal zůstavitelce s pracemi okolo domu jako sekání zahrady, řešil vodu, elektroměr apod. pomáhal jí i s opravou garáže. Od podzimu roku 2016 za zůstavitelkou jezdil do Prahy mj. s jídlem a zařídil jí pobyt v domově důchodců, ale z toho vzhledem k úrazu zůstavitelky sešlo. Ještě před úrazem projevila zůstavitelka přání darovat otci žalovaného majetek, uložila mu, ať zařídí smlouvy. Otec žalovaného slíbil, že se o ni postará a převedl finanční prostředky ve prospěch zůstavitelky [příjmení] [jméno], kde zůstavitelka před smrtí pobývala.

5. Z výslechu svědka [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento byl od 13. 12. 2018 ošetřujícím lékařem zůstavitelky, a to až do její smrti. V tu dobu trpěla zůstavitelka těžkým stupněm demence, dle názoru svědka nebyla zůstavitelka v prosinci 2018 schopna činit žádné právní jednání.

6. Z výslechu [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento byl jako advokát osloven otcem žalovaného, aby připravil darovací smlouvy, kterými měla žalovaná darovat majetek otci žalovaného. Dostavil se spolu s otcem žalovaného do bytu zůstavitelky a nejprve vedl se zůstavitelkou neformální rozhovor, aby si ověřil, zda je schopná právního jednání. Zůstavitelka dělala na svědka dojem, že se jedná o vitální paní schopnou vést běžnou konverzaci, v bytě měla pořádek, nepůsobila zmateným dojmem. Zůstavitelka svědkovi sdělila, že se o ni [celé jméno žalovaného] a sousedka paní [příjmení] starají, otec žalovaného jí vozí jídlo. Poté svědek nechal zůstavitelku přečíst připravené darovací smlouvy, zůstavitelka pak měla dotazy ohledně některých ustanovení. Svědkovi popsala okolnosti jejího definitivního rozhodnutí darovat otci žalovaného nemovitosti, mj. i předmětnou nemovitost. Svědek označil otce žalovaného za velice čestného člověka s tím, že nepochyboval o jeho úmyslech. Svědek soudu předložil i kopii knihy podpisů, kdy dne 2. 2. a 6. 2. 2017 ověřoval podpisy na smlouvách uzavřených mezi zůstavitelkou a otcem žalovaného.

7. Z výslechu [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato svědkyně byla od roku 2010 sousedkou zůstavitelky v jejím bydlišti v Praze. Svědkyně uvedla, že zůstavitelka byla introvertní, se zůstavitelku se nenavštěvovala ani spolu nevedly dlouhé hovory, o soukromí spolu nehovořily. Zůstavitelku charakterizovala jako starší osamělou paní, rozhovory probíhaly normálně, zůstavitelka nemluvila zmateně. Zůstavitelka přibližně půl roku před svým úrazem kontaktovala svědkyni častěji s žádostí o sousedskou pomoc ‚vybírání poštovní schránky, pomoc s telefonem. Zůstavitelka se blíže stýkala s nějakou paní, kterou svědkyně nezná. V zimě roku 2017 svědkyně zjistila, že zůstavitelka v bytě upadla, zavolala jí záchrannou službu. Během poskytování první pomoci zůstavitelka normálně komunikovala, hůře se pohybovala. Svědkyně od tohoto úrazu zůstavitelku neviděla.

8. Z výslechu [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně jako zaměstnanec města Kutná Hora od března 2019 fakticky vykonávala funkci opatrovníka zůstavitelky. Při prvním setkání svědkyně se zůstavitelkou byla zůstavitelka dobře naladěná, vnímala, uvedla, že [sousedy] zná více než 30 let, sama je vdova a nemá žádné příbuzné, o [sousedech] nemůže říct nic špatného, jsou to její sousedi, starají se o ni, pokud jde o její majetek, chtěla jim ho dát a mrzí ji, že mají kvůli soudu problémy. Svědkyně tento rozhovor označila za duchaplný. Před další schůzkou se zůstavitelkou dne 8. 7. 2019 se svědkyně dotázala na situaci zůstavitelky a bylo jí soc. pracovnicemi sděleno, že žádost o poskytnutí soc. služby podávali [sousedi], zůstavitelku navštěvují každý týden, nosí jí sladkosti a starají se o ni. Před touto schůzkou se svědkyně setkala i s [sousedy], kteří jí ukázali přehled finančních prostředků zůstavitelky. Na schůzce samé zůstavitelka poznala svědkyni i [sousedy], rozhovor trval kolem 30 minut, nebyl nijak náročný, ale odpovědi zůstavitelky byly jednoznačné. Při poslední schůzce v září 2019 již byla zůstavitelka unavená a nekomunikovala, přibližně týden po ní zemřela.

9. Z výslechu [jméno] [příjmení], matky žalovaného, soud zjistil, že svědkyně znala zůstavitelku cca 30-40 let, byly sousedky na chalupě. Když zůstavitelka jezdila na chalupu, vídaly se jednou za 14 dní nebo jednou za měsíc. S manželem jí pomáhali se zahradou, navštěvovali jí i v Praze. Poté, co byla zůstavitelka umístěna v [domově] [důchodců], chodili za ní s manželem každý týden. Svědkyně se zůstavitelkou hovořila například o novinkách a událostech v obci nebo v rodině svědkyně. Zůstavitelka sama přišla s návrhem na darování majetku [sousedům], měla to dlouhodobě v úmyslu, v lednu 2017 začala podnikat konkrétní kroky.

10. Z výslechu otce žalovaného soud zjistil, že se se zůstavitelkou znali skoro 40 let, celou dobu se vídali na chalupě v Hořanech. V roce 1983 zemřel zůstavitelce manžel, poté zůstala sama. Jak zůstavitelka stárla, začal jí pomáhat s domem, zahradou. Zůstavitelka také měla byt v [část obce], zde jí otec žalovaného pomáhal řešit problémy s garáží, s dopisy od různých„ šmejdů“ apod. Darování majetku (předmětná nemovitost, další nemovitost, finanční prostředky) byla iniciativa zůstavitelky, na její popud otec žalovaného oslovil [titul]. [příjmení]. V době uzavírání darovacích smluv působila zůstavitelka normálně, vyrovnaně, neměla žádné úlety. Dle dohody otec žalovaného z darovaných finančních prostředků hradil po úraze zůstavitelky pobyt v nemocnici následné péče a v [domově] [důchodců]. Poté, co byl otec žalovaného požádán opatrovnicí zůstavitelky, zbývající finanční prostředky vrátil a například náklady pohřbu zůstavitelky hradil z rodinných financí. Předmětnou nemovitost se rozhodl darovat synovi (žalovanému) proto, že vzhledem k věku nechtěl vlastnit větší majetek. Žalovaný byl o zdravotním stavu žalobkyně informován, v posledních letech se ale se zůstavitelkou nevídali.

11. Z vyjádření [jméno] [příjmení] ze dne 17. 8. 2020 (kterým se svědkyně omlouvala z dožádaného výslechu pro svůj pokročilý věk a vzhledem k epidemiologické situaci) soud zjistil, že paní [příjmení] byla sousedka zůstavitelky v Praze. Od roku 2015 docházela paní [příjmení] do bytu zůstavitelky a pomáhala jí, občas jí nakoupila, ale větší nákupy dělal otec žalovaného. S tím se později domluvila, že se budou střídat v návštěvách u zůstavitelky. [příjmení] [příjmení] se zůstavitelka při rozhovorech jevila jako zcela normální, zůstavitelku navštěvovala jak doma, tak i po úraze v nemocnici na [obec] nebo v LDN [část obce]. I při posledním setkání začátkem roku 2018 se paní [příjmení] jevila zůstavitelka duševně zdráva. Úmysl převést majetek na otce žalovaného jí zůstavitelka sdělila s tím, že je úplně sama a otec žalovaného je její dlouhodobý známý.

12. Ze znaleckého posudku MUDr. Maria Bysse ze dne 23. 6. 2018 soud zjistil, že tento znalecký posudek byl podán v řízení o svéprávnosti zůstavitelky. V únoru 2017 byla zůstavitelka osm dní hospitalizovaná po pádu s úderem do hlavy, byla diagnostikována demence a stav byl komplikovaný mj. deliriem. Z vyšetření zůstavitelky došel znalec k závěru, že zůstavitelka trpí duševní poruchou – demencí, která je zřetelná nejméně dva roky, je již středně těžkého stupně a není léčbou ovlivnitelná.

13. Ze znaleckého posudku MUDr. Maria Bysse ze dne 12. 12. 2018 soud zjistil, že zůstavitelka byla po úraze hospitalizována od 13. 2. do 21. 2. 2017 na interně [nemocnice] na [obec] v [obec] a od 21. 2. 2017 do 5. 2. 2018 v Městské nemocnici následné péče s diagnózou demence, delirium nasedající na demenci aj. Ze zdravotnické dokumentace je dle znalce zřejmé, že již v době úrazu trpěla zůstavitelka demencí, která byla přítomna i době podpisu předmětné darovací smlouvy. Zůstavitelka nebyla schopna plně porozumět důsledkům uzavření darovací smlouvy dne 2. 2. 2017.

14. Z výslechu svědka MUDr. Maria Bysse soud zjistil, že svědek vyšetřoval zůstavitelku v červnu 2018, zůstavitelka nebyla orientována, nevěděla, kde je, kolik je jí let, nebyla schopna splnit ani základní úlohy testu na demenci. Svědek vypracovával znalecké posudky, měl k dispozici lékařskou dokumentaci z doby hospitalizace zůstavitelky po úraze. Již v době hospitalizace byla konstatována těžká demence, úraz mohl mít vliv na zdravotní stav zůstavitelky, ale dle názoru svědka se zdravotní stav zůstavitelky nemohl za několik dní zhoršit, diagnózu demence považoval svědek za jistou.

15. Z vyjádření MUDr. Jiřího Švarce, Ph.D. soud zjistil, že tato osoba dříve byla aktivním znalcem v oboru zdravotnictví, mj. odvětví psychiatrie a písemně se vyjádřila v tom smyslu, že znalecké posudky MUDr. Maria Bysse obsahují věcné chyby, například špatnou diagnózu MUDr. Švarc dále uvedl, že pro závěr, že demence zůstavitelky byla zřetelná již dva roky před vypracování znaleckého posudku, tj. v červenci 2016, nejsou v posudku zmíněny žádné podklady, první podklady jsou z doby hospitalizace zůstavitelky po úraze (únor 2017).

16. Ze znaleckého posudku MUDr. Petra Kozelka, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace gerontopsychiatrie ze dne 17. 6. 2020 soud zjistil, že tento znalec měl k dispozici zdravotnickou dokumentaci zůstavitelky včetně zprávu její praktické lékařky z doby před úrazem. Znalec mj. uvedl, že závěr MUDr. Bysse ohledně existence duševní poruchy (demence) ve dnech 2. 2. 2017 a 6. 2. 2017 není podložen zdravotnickou dokumentací, MUDr. Byss evidentně vycházel z posudku ohledně stavu zůstavitelky ke dni jeho vypracování, aniž si vyžádal zdravotnickou dokumentaci zůstavitelky k období před úrazem zůstavitelky. Znalec dále uvedl, že při vyšetření dne 13. 2. 2017 (bezprostředně po úraze) nebyly splněny předpoklady pro diagnózu delirium nasedající na demenci, když diagnózu demence nelze určit dříve než 6 měsíců po prodělaném deliriu. Znalec dospěl k závěru, že zůstavitelka ve dnech 2. 2. 2017 a 6. 2. 2017 netrpěla žádnou závažnou duševní poruchou, když se v anamnéze zůstavitelky neprokázala žádná forenzně závažná psychopatologie včetně syndromu demence, která by zpětně zpochybnila její schopnost vnímat realitu a projevit svobodnou vůli. Znalec dále dospěl k závěru, že lze souhlasit s MUDr. Byssem v tom směru, že zůstavitelka trpěla v červnu 2018 demencí, avšak jeho závěr, že zůstavitelka trpěla demencí již před dvěma roky nelze považovat za správný a podložený.

17. Ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr Josefa Křepely ze dne 16. 1. 2021 stvrzeného při výslechu znalce dne 30. 3. 2021 soud zjistil, že znalec dospěl k závěru, že nic nenasvědčuje tomu, že by zůstavitelka v době podpisu darovací smlouvy dne 2. 2. 2017 trpěla forenzně významnou duševní poruchou nebo chorobou. Zůstavitelka byla schopna porozumět důsledkům uzavření smlouvy, nic nenasvědčuje tomu, že by byla ve stavu snadné ovlivnitelnosti nebo důvěřivosti vůči jiným lidem. Úraz ze dne 13. 2. 2017 nevznikl jako projev duševní poruchy zůstavitelky, s vysokou pravděpodobností byla jeho příčina jiná (artróza,„ nemotornost“ v důsledku vysokého věku, hypohydratace apod.). Delirium zůstavitelky po úraze vzniklo z více příčin, nikoli jako přímý následek úrazu, příznaky deliria léčbou odezněly. Během cca roční hospitalizace se pak u zůstavitelky postupně rozvinulo duševní onemocnění – demence. Znalec zdůraznil, že diagnóza zůstavitelky po úraze 13. 2. 2017 – delirium nasedající na demenci byla hrubě nesprávná, syndrom demence je možné stanovit až po 6 měsících po prodělaném deliriu. Z CT vyšetření mozku zůstavitelky po úraze nebylo zjištěno poškození mozku, zůstavitelka navíc při převozu do nemocnice komunikovala, byla orientovaná. Příčinou deliria byla dle znalce s vysokou pravděpodobností infekce nebo dehydratace, je zcela vyloučeno, aby zůstavitelka měla delirium v době sepisu smlouvy dne 2. 2. 2017.

18. Ze zprávy Městského úřadu Kutná Hora, odboru sociálních věcí a zdravotnictví ze dne 21. 8. 2019 jako opatrovníka zůstavitelky vypracované [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že opatrovník nepovažoval za vhodné a účelné řešení podání žaloby na určení vlastnictví zůstavitelky k předmětné nemovitosti i dalšímu majetku, který zůstavitelka darovala otci žalovaného. Se zůstavitelkou bylo o této záležitosti hovořeno a ta srozumitelně uvedla, že [sousedi] jsou její sousedi a lidé, kteří se o ni vždy starali, vždy jí pomáhali a nemůže o nich říct nic špatného. Dále uvedla, že si pamatuje, že jim darovala svůj nemovitý majetek, s tímto rozhodnutím souhlasí, protože nemá nikoho, komu by byt i dům přenechala. Opatrovník dále uvedl, že po dohodě s manžely [sousedi] došlo k převodu finančních prostředků zůstavitelky zpět na její účet, přičemž bylo zrušeno dispoziční právo paní [příjmení] k tomuto účtu. Opatrovník uzavřel, že zůstavitelka má dostatečné finanční prostředky k životu v [domově] [důchodců] a k potřebné péči, proto není tento stav zůstavitelce na újmu. Ze spisu Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. [spisová značka], zejména z usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že v této věci se jedná o pozůstalostní řízení po zůstavitelce [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [adresa], zemřelé dne 11. 9. 2019. Zůstavitelka neměla žádné příbuzné, dědictví připadne státu. Pohřeb vypravil otec žalovaného. Usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. 11. 2019, č. j. [číslo jednací] byl správcem pozůstalosti po zůstavitelce jmenován žalobce. Dědické řízení je nyní přerušeno do skončení tohoto řízení a dalších řízení o určení vlastnictví k majetku, který zůstavitelka darovala otci žalovaného.

19. Důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], kompletní zdravotnickou dokumentací zůstavitelky a opatrovnickým spisem zůstavitelky soud pro nadbytečnost neprováděl. Z těchto důkazů by totiž nemohly být zjištěny jiné skutečnosti, než které vyplynuly z již provedeného dokazování.

20. Z takto provedených důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že zůstavitelka byla bezdětná vdova, která neměla bližších příbuzných. Zůstavitelka a manželé [sousedi] byli desítky let sousedy v Hořanech (předmětnou nemovitost užívala zůstavitelka jako chatu), kde se spřátelili. Jak zůstavitelka stárla, ubývaly jí životní síly a potřebovala pomoc nejprve s údržbou předmětné nemovitosti, poté i se sebeobsluhou, tj. například nákupy a přípravou jídla. Tuto pomoc jí poskytovali především manželé [sousedi], otec [žalovaného] za zůstavitelkou jezdil i do jejího bydliště do Prahy. Pomoc jí dále poskytovaly sousedky v [příjmení] [jméno] [příjmení] a v malé míře i [jméno] [příjmení]. S vědomím, že nemá, komu by předmětný majetek odkázala a jako ocenění za přátelství a pomoc, které se jí od [sousedů] dostalo, se zůstavitelka rozhodla převést svůj majetek na otce žalovaného a mj. s ním uzavřít dne 2. 2. 2017 darovací smlouvu na předmětnou nemovitost. Soud při tomto skutkovému závěru vycházel především z výpovědí [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení]. Soud nepominul, že se jedná o rodiče žalovaného, výpověď manželů [sousedi] je ale při srovnání s jejich výpovědí v řízení o omezení svéprávnosti zůstavitelky prakticky konzistentní, navíc je podporována dalšími důkazy. O svém vztahu k [sousedům] a úmyslu darovat jim svůj majetek především hovořila sama zůstavitelka, a to jednak při zhlédnutí soudem v řízení o omezení svéprávnosti (viz rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), tak i při rozhovorech se svědkyní [titul]. [jméno] [příjmení] (viz její výpověď a viz zpráva MěÚ KH ze dne 21. 8. 2019. Rovněž z vyjádření [jméno] [příjmení] vyplývá, že otec žalovaného dlouhodobě poskytoval zůstavitelce pomoc a ta měla v úmyslu darovat mu majetek. Konečně nelze pominout ani svědectví [titul]. [jméno] [příjmení], který se zůstavitelkou hovořil v okamžiku podpisu darovací smlouvy mj. o pohnutkách zůstavitelky k uzavření této smlouvy. Všechny výše uvedené důkazy podporují svědecké výpovědi manželů [sousedi], naopak z žádného provedeného důkazu nevyplývá nic, čím by byla jejich svědecká výpověď zpochybněna.

21. Soud dále dospěl ke skutkovému závěru, že i po uzavření darovací smlouvy dne 2. 2. 2017 manželé [sousedi] pomáhali zůstavitelce, když jí mj. zařídili umístění v [domově] [důchodců], pravidelně jí navštěvovali a financovali její péči. To opět vyplývá především z výpovědí manželů [sousedi], o kterých nemá soud důvod pochybovat (viz výše), z výslechu [titul]. [jméno] [příjmení] a ze zprávy MěÚ KH ze dne 21. 8. 2019.

22. Soud konečně dospěl ke skutkovému závěru, že v době uzavření darovací smlouvy dne 2. 2. 2017 netrpěla zůstavitelka žádnou duševní poruchou, která by měla významný vliv na její schopnost porozumět důsledkům uzavření darovací smlouvy nebo způsobila její snadnou ovlivnitelnost či důvěřivost vůči otci žalovaného. Soud se při hodnocení důkazů přiklonil ke znaleckému posudku znalce MUDr. Josefa Křepely, který přesvědčivě vyložil, na základě jakých důvodů není správný závěr znalce MUDr. Maria Bysse, že zůstavitelka trpěla demencí od července 2016. Správnost znaleckého posudku MUDr. Josefa Křepely podporují i stranou žalovanou předložený znalecký posudek MUDr. Petra Kozelka a odborné vyjádření MUDr. Jiřího Švarce, Ph.D. Všichni výše jmenovaní vytýkají závěrům MUDr. Maria Bysse fakticky totéž, tj. že diagnóza zůstavitelky po úraze 13. 2. 2017 – delirium nasedající na demenci byla hrubě nesprávná, když syndrom demence je možné stanovit až po 6 měsících po prodělaném deliriu a také to, že pro závěr o tom, že by zůstavitelka trpěla demencí již od července 2016, neexistovaly žádné podklady. Závěr, že zůstavitelka v době uzavření darovací smlouvy netrpěla duševní poruchou je podporován i dalšími provedenými důkazy. Svědek [titul]. [jméno] [příjmení] byl přítomen přímo podpisu darovací smlouvy a v neformálním rozhovoru ověřoval jako poučený laik (avšak v oblasti práva profesionál) schopnost zůstavitelky právně jednat. O tom, že zůstavitelka v daný okamžik netrpěla duševní poruchou, svědčí i výpověď [jméno] [celé jméno žalovaného]. Rovněž svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nepozorovaly na zůstavitelce žádné příznaky duševní poruchy, byť nebyly přímo přítomny podpisu darovací smlouvy. Konečně, o správnosti závěru znalce MUDr. Křepely svědčí i skutečnost, že zůstavitelka projevovala přání darovat svůj majetek manželům [sousedi] dlouhodobě, a to i v době, kdy již byla omezena na svéprávnosti (viz výslech [titul]. [jméno] [příjmení]). Zůstavitelka neměla potomky ani jiné byť vzdálené příbuzné, stýkala se převážně s [sousedy] a [jméno] [příjmení], její záměr majetek darovat právě manželům [sousedi] kteří jí dlouhodobě pomáhali, proto nelze považovat za nelogický nebo iracionální (zvláště za situace, kdy alternativou bylo připadnutí majetku státu jako odúmrť), naopak za lidsky zcela pochopitelný. Ze všech těchto důvodů má soud za to, že zůstavitelka nejednala při uzavření darovací smlouvy dne 2. 2. 2017 v duševní poruše a rozuměla důsledkům uzavřené darovací smlouvy.

23. Výše uvedený skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:

24. Jako první se soud zabýval otázkou existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. V daném případě je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnictví, neboť žalobkyně je správcem dědictví po zůstavitelce, přičemž byla ustanovena soudem mj. z důvodu možnosti podání této žaloby. Správce pozůstalosti má povinnost péče řádného hospodáře (viz § 1411 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), a v podané žalobě tvrdí, že je vlastníkem předmětných nemovitostí byla v okamžiku smrti zůstavitelka, která však není v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí zapsána (a dědické řízení dosud nebylo skončeno) a pokud by bylo žalobě vyhověno, rozsudek by byl podkladem pro uvedení zápisu v katastru nemovitostí do souladu s právním stavem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 692/2005).

25. Soud se dále zabýval otázkou platnosti darovací smlouvy ze dne 2. 2. 2017, konkrétně námitkou její neplatnosti v důsledku jednání zůstavitelky v duševní poruše. Podle § 581 o. z. platí, že„ není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.“ V době uzavření darovací smlouvy nebyla zůstavitelka omezena ve svéprávnosti, k tomu došlo až rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Soud dále dospěl ke skutkovému závěru, že zůstavitelka nejednala při uzavření darovací smlouvy dne 2. 2. 2017 v duševní poruše a rozuměla důsledkům uzavřené darovací smlouvy. Nebyly proto naplněny podmínky pro neplatnost právního jednání zůstavitelky ve smyslu § 581 o. z., darovací smlouva uzavřená dne 2. 2. 2017 nemůže být neplatná z důvodu neschopnosti zůstavitelky právně jednat pro duševní poruchu.

26. Podle § 588 o. z. pak platí, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Soud se proto zabýval platností darovací smlouvy i z tohoto hlediska a dospěl k závěru, že uzavřená darovací smlouva nepředstavuje jednání naplňující znaky dle výše citovaného ustanovení. Darovací smlouva byla co do formy i obsahu uzavřena perfektně, zákonu neodporuje, natož aby mu odporovala v míře narušující veřejný pořádek. Darovací smlouva se rovněž zjevně nepříčí dobrým mravům, neboť jak již soud uvedl výše, za situace, kdy zůstavitelka neměla potomků ani bližších příbuzných je darování majetku (byť značné hodnoty) osobám, které zůstavitelce dlouhou dobu nezištně pomáhaly, zcela obvyklé a rozhodně v tom nelze spatřovat jednání zjevně se příčící dobrým mravům.

27. Jestliže byla darovací smlouva uzavřená dne 2. 2. 2017 mezi zůstavitelkou a otcem žalovaného platně uzavřena, stal se otec žalovaného vlastníkem předmětné nemovitosti a mohl darovací smlouvou ze dne 12. 11. 2019 platně převést vlastnické právo k předmětné nemovitosti na žalovaného. Ten je tak vlastníkem předmětné nemovitosti zcela po právu. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, přiznal soud procesně zcela úspěšnému žalovanému jejich plnou náhradu dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení tvoří odměna advokáta určená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dle § 9 odst. 4 písm. b) AT činí tarifní hodnota 50 000 Kč, sazba za jeden úkon právní služby dle § 7 AT pak částku 3 100 Kč. V řízení učinil právní zástupce žalovaného celkem 8 úkonů (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření dne 20. 2. 2020, zastupování při jednání dne 14. 5. 2020, sepis vyjádření dne 11. 6. 2020 a zastupování při jednáních dne 7. 7. 2020, 4. 8. 2020, 8. 9. 2020 a 30. 3. 2021, za něž mu náleží odměna ve výši 24 800 Kč a 8 režijních paušálů po 300 Kč (celkem 2 400 Kč) dle § 13 odst. 4 AT. Soud oproti tomu nepřiznal žalovanému odměnu advokáta za úkon sdělení dotazů znalci ze dne 5. 10. 2020, protože důkaz znaleckým posudkem navrhoval právě žalovaný (přičemž dotazy znalci takto navržený důkaz specifikují). Nejedná se proto o úkon podřaditelný pod úkony právní služby dle § 11 odst. 1 nebo 2 AT a právnímu zástupci žalovaného za něj odměna nenáleží.

29. Žalovanému rovněž náleží náhrada hotových výdajů advokáta spočívajících v náhradě cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 AT na trase Brno – Kutná Hora a zpět k jednáním ve dnech 14. 5. 2020, 7. 7. 2020, 4. 8. 2020, 8. 9. 2020 (vzdálenost 2x70 km, použité vozidlo tov. zn. Mercedes Benz, spotřeba paliva dle TP 4,4 l motorové nafty /100 km, cena paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. 31,80 Kč, náhrada za opotřebení vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. 4,20 Kč/km) ve výši 1 703 Kč za jednu cestu tam a zpět, a k jednání dne 30. 3. 2021 (cena paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 27,20 Kč, náhrada za opotřebení vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 4,40 Kč/km) ve výši 1 702 Kč za jednu cestu tam a zpět, celkem 8 514 Kč. Právnímu zástupci žalovaného rovněž náleží náhrada advokáta za promeškaný čas dle § 14 AT ve výši 4 000 Kč (10 zameškaných půlhodin na 1 jednání po 100 Kč).

30. K celkové částce 39 714 Kč (24 800+2 400+8 514+4 000) náleží právnímu zástupci žalovanému rovněž 21 % DPH, jehož je plátcem, a to ve výši 8 340 Kč. Žalovaný má rovněž nárok na náhradu nákladů ve výši 2 000 Kč, které vynaložil jako zálohu na znalecký posudek. Celková výše nákladů žalovaného tak činí 50 054 Kč a právě tuto částku soud žalovanému na náhradě nákladů řízení přiznal.

31. Soud dále uložil neúspěšné žalobkyni náhradu nákladů státu dle § 148 odst. 1 o.s.ř. Výše těchto nákladů činila 8 600 Kč přiznaných na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 26. 1. 2021, č. j. 11 C 40/2020-177 a 2 341 Kč přiznaných na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 8. 4. 2021, č. j. 11 C 40/2020, celkem 10 941 Kč, přičemž částku 2 000 Kč pokryla záloha uhrazená žalovaným. Soud proto uložil žalobkyni zaplatit na nákladech státu částku 8 941 Kč.