11 C 41/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: název IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2 - Vyšehrad proti žalované: jméno FO , narozená datum bytem adresa o zaplacení 17 251,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku- částku 15 198 Kč,- zákonný úrok z prodlení z částky 15 198 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15%.

II. Žaloba se zamítá co do částky 2 053,24 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 1 789,72 Kč,- úroku 15 % ročně z částky 15 198 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 570,70 Kč od 25. 8. 2023 do 13. 11. 2023, zákonného úrok z prodlení z částky 2 053,24 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 1 206,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 17 251,24 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, ze dne 13. 4. 2023.

2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , číslo, , úvěrových podmínek, potvrzení o provedení ověření bonity klienta, potvrzení o proplacení smlouvy, posouzení úvěryschopnosti klienta, výpisu z obchodního rejstříku, má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, ze dne 13. 4. 2023. Žalovaná byla v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se uzavřením smlouvy zavázala takto poskytnutý revolvingový úvěr společnosti vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4.00 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky, případně nepravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání.

4. Z kalendáře-výpisu čerpání, splátek a úhrad, výzvy ke splacení celého dluhu, podacího archu má soud za prokázané, že v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 15 198 Kč. Žalovaná na pohledávku žalobkyně nic neuhradila. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1 úvěrových podmínek, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 10. 8. 2023. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 10. 8. 2023. Výzva ke splacení celého úvěru byla žalované zaslána doporučeně poštou.

5. Z předžalobní upomínky a potvrzení o podání má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

6. Naopak v řízení nebylo prokazováno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěryschopnost žalované. S ohledem na to, že se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout potřebná poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

23. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

24. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, ale řádně neprokázala. Žalobkyně sice doložila potvrzení o provedení ověření bonity klienta, ale údaje uváděné v tomto potvrzení nejsou nijak doloženy, kdy je zde například uvedeno, že příjem ostatních členů domácnosti je 32 000 Kč, ale z této listiny ani není patrné, kdo tohoto příjmu dosahuje a jakým způsobem. Některé údaje jsou již z logiky věci nesmyslné, například, že výdaje domácnosti jsou nulové.

25. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 15 198 Kč. Žalovaná na tento závazek nic neuhradila. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni částku 15 198 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení, které soud žalobkyni přiznal od doruční předžalobní výzvy k plnění, kdy zohlednil tři dny na doruční předžalobní výzvy a sedm dnů na dobrovolné plnění žalované. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo než žalobu ve zbytku jako nedůvodnou zamítnout.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, soud jí tedy přiznal 53,58 % účtovaných nákladů řízení ve výši 1 206,62 Kč za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta podle § 14b, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (v platném znění) ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč, paušální částku náhrady hotových výdajů 300 Kč (3 úkony po 100 Kč) podle § 14b advokátního tarifu, + 21% DPH. Při posuzování poměru úspěchu ve věci vycházel soud nejen z přiznané jistiny, ale v souladu s konstantní judikaturou zohlednil i úspěch účastníků stran příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne ze dne 26. 7. 2006 sp. zn. , spisová značka, ). Soud vyšel z toho, že žalobkyně požadovala celkem částku 21 425,25 Kč, když do této částky započetl i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodnutí a přiznáno ji bylo celkem 16 440,90 Kč, rovněž s kapitalizovaným příslušenstvím ke dni rozhodnutí. Lhůta k plnění náhrady nákladů byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění podle § 149 odst. 1 o.s.ř.