11 C 41/2026

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 402 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 402 Kč od 8. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 18 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne 13. 6. 2024 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 19 998 Kč skládající se z půjčené částky ve výši 11 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 8 998 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr v týdenních splátkách po 334 Kč, z nichž první byla splatná do sedmi dnů od podpisu smlouvy, a každá další do vždy do sedmého dne od předchozí splátky; splatnost celého úvěru byla stanovena na 7. 8. 2025. Žalovaný hradil splátky nepravidelně, žalobkyni celkem uhradil částku ve výši 1 598 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný zbývající část dlužné částky přes výzvy žalobkyně neuhradil, domáhala se jí žalobkyně touto žalobou spolu se zákonným úrokem z prodlení od konečného data splatnosti celého úvěru.

2. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 6. 2024 včetně smluvních podmínek, které jsou její nedílnou součástí, a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že účastníci se pokusili uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 11 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 8 998 Kč. Výše uvedené částky se žalovaný zavázal splatit v 60týdenních splátkách po 333,30 Kč. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný na dluh zaplatil celkem 1 598 Kč. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalobkyně za účelem posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjišťovala osobní poměry žalovaného, jeho příjmy a výdaje, kde žalovaný uvedl, že má základní vzdělání, je svobodný, žije na s rodiči, nevlastní automobil ani nemovitost, a spolu s ním žije v domácnosti jedno nezaopatřené dítě. Žalovaný dále uvedl, že již měl u žalobkyně úvěr. Ohledně svých příjmových poměrů sdělil, že je zaměstnán na plný úvazek na dobu neurčitou u , právnická osoba, , kde jeho čistý měsíční příjem činí 21 002 Kč; žalobkyně měla toto ověřit z pracovní smlouvy a výplatní pásky žalovaného za období dubna a května 2024. Měsíční výdaje domácnosti žalovaného byly poté odhadnuty na 16 452 Kč s tím, že disponibilní příjem žalovaného činil 4 550 Kč; nebylo zde uvedeno, že by žalobkyně vycházela z jiných údajů než odhadů žalovaného o jeho běžných měsíčních výdajích. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 7. 2025 a kopie podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

6. Soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.

7. Soud dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce žalobkyně řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

10. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

16. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná.

21. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

22. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť soudu předložila pouze vlastní smlouvu o úvěru a kartu klienta. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalovaného uvedené v kartě klienta, tedy že by dostatečně ověřovala výši příjmů, a zejména výdajů žalovaného. V kartě klienta je sice uvedeno, že žalovaný měl při žádosti o úvěr žalobkyni předložit výplatní pásky za duben a květen 2024 a pracovní smlouvu, avšak tyto dokumenty žalobkyně soudu nepředložila. Soud tedy konstatuje, že v kartě klienta je žalovaným toliko konstatována výše jeho příjmů a výdajů, tato tvrzení však nejsou doložena žádným relevantním důkazem, např. předložením kopií výplatních pásek či výpisů z účtu. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti uvedených údajů lze mít důvodné pochyby.

23. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, a to s přihlédnutím k výdajům žalovaného, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a přiloženy.

24. Soud nepostupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že dosud nebyla prokázána tvrzení o tom, že skutečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006). Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř.

25. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

26. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 6. 2024 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.

27. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla dne 13. 6. 2024 žalovanému v hotovosti částku 11 000 Kč, žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil částku 1 598 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí částku 9 402 Kč.

28. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 9 402 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný byl ke dni 8. 8. 2025 dle výzvy k plnění odeslané žalovanému zástupcem žalobkyně v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, vyhověl soud žalobě rovněž co do příslušenství z uvedené částky ve smyslu § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (výrok I.).

29. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části zamítnout (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť v řízení úspěšnější žalobkyně měla úspěch pouze v nepatrné části, tj. při odečtení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci za současnému přihlédnutí k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, byla žalobkyně úspěšná pouze do 2,2 %, přičemž o nepatrný neúspěch jde všude tam, kde se poměr plnění ve vztahu k celku blíží nule, zpravidla pod 10 % (srov. BÍLÝ, Martin. § 142 [Náhrada podle úspěchu]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024. Dostupné na beck-online.cz, marg. č. 9.).