11 C 43/2026

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Martou Ondačkovou sídlem Thunovská 192/27, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 82 148 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 23. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 11 124 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 61 124 Kč ve výši 12,75 % ročně z částky 61 124 Kč od 18. 7. 2024 do 22. 11. 2024, co do zákonného úroku z prodlení z částky 11 124 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení, co do částky 21 024,96 Kč, co do úroku ve výši 78,08 % ročně z částky 50 000 Kč od 18. 7. 2024 do 10. 8. 2024 ve výši 2 489,28 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 11. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení:

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 82 148 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal dne 18. 3. 2024, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, a to převodem na účet dne 27. 3. 2024. Žalovaný se zavázal hradit z poskytnutého úvěru kromě jistiny i úrok se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 78,08 % ročně, to vše v pravidelných 48měsíčních splátkách po 3 419 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, ocitl se tak v prodlení s úhradou dlužné částky, následkem čehož žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru. Před zesplatnění celého úvěru žalovaný na pohledávku nic neuhradil. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady nesplacené jistiny a dlužného úroku přirostlého ke dni zesplatnění k úvěru, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně, smluvních pokut ve výši 998 Kč a 21 024,96 Kč, náhrady nákladů žalobkyně vzniklých s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, úroku ve výši 78,08 % ročně z částky 50 000 Kč od 18. 7. 2024 do 10.8.2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 11. 8. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 18. 7. 2024 dosáhne částky 196 934 Kč. Žalovaný přes výzvy žalobkyně zbytek dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018 vydaným Českou národní bankou soud zjistil, že žalobkyně je zapsána v tomto seznamu jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a má k této činnosti povolení.

5. Z dokumentu nazvaného Podpis na dálku soud zjistil obecný způsob uzavírání smluv na dálku žalobkyní včetně procesu ověřování identity druhé smluvní strany.

6. Z dokumentu s názvem návrh na uzavření úvěrové smlouvy/smlouva o úvěru č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, smlouvy o úvěru, kopie občanského průkazu žalovaného, hodnocení klienta, předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře ke smlouvě a dodejky má soud za prokázané, že žalobkyně se pokusila se žalovaným, prostředky komunikace na dálku, uzavřít smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kdy žalovaný tento dokument podepsal dne 18. 3. 2024 a žalobkyně úvěr schválila dne 28. 3. 2024 (dále jen „úvěrová smlouva“). Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal, spolu s úrokem ve výši 78,07 % ročně (RPSN ve výši 113,05 %), splácet v 48měsíčních splátkách po 3 419 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2024, to vše dle splátkového kalendáře.

7. Z prohlášení klienta, potvrzení o vedení účtu, potvrzení o provedení transakce, výpisu z registru SOLUS, výpisu z nebankovního registru klientských informací, potvrzení o příjmu, výplatnic a listiny s názvem hodnocení klienta má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela zkoumat úvěruschopnost žalovaného, kdy zjistila, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 30 920 Kč ze zaměstnání, ostatní příjmy nemá. Měsíční výdaje žalovaného jsou uvedeny v souvislosti s bydlením v částce 5 550 Kč a částkou životního minima ve výši 4 860 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný žije sám a pracuje na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru a zaslané SMS má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému dne 27. 3. 2024 vyplatila částku ve výši 50 000 Kč na vrub jeho bankovního účtu č. , č. účtu, .

9. Z předložené karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný na pohledávku žalobkyně nic neuhradil.

10. Z oznámení žalobkyně a výzev k zaplacení má soud za prokázané, že žalobkyně se pokusila žalovaného vyzvat k úhradě dlužné částky.

11. Z předžalobní výzvy a podacího archu má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby dne 12. 11. 2024 vyzván k úhradě celkové dlužné částky.

12. Soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

14. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

15. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná.

26. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

27. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť soudu předložila pouze vlastní smlouvu o úvěru, předsmluvní formulář, zprávy banky, potvrzení o výši příjmu, výpis z registru SOLUS, výpis z nebankovního registru klientských informací a listinu s názvem hodnocení klienta.

28. Žalobkyně vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným o jeho výdajích, aniž by je ověřovala (např. nájemní smlouvy). Samotné zjištění žalobkyně, že žalovaný byl dle výpisů z „registrů dlužníků“ osobou bez dalších závazků nemůže vést k závěru, že žalovaný byl osobou způsobilou splácet úvěr. Co se týče výdajů (životních nákladů) žalovaného, tak žalobkyně vycházela z úředně stanovené částky životního minima ve výši 4 860 Kč, která o situaci žalovaného nic nevypovídá a nákladů na bydlení ve výši 5 550 Kč. Tato částka se ovšem sama o sobě jeví jako nereálně nízká vzhledem k cenám bydlení v roce 2024 a tomu, že žalovaný neuvedl žádnou další osobu, se kterou by se na nákladech bydlení podílel. Žalobkyně se tuto disproporci nepokusila nijak objasnit. Ostatní výdaje žalovaného žalobkyně vůbec nezjišťovala, což rovněž činí posouzení jeho finanční situace nekompletním. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila.

29. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, a to s přihlédnutím k výdajům žalovaného, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a přiloženy.

30. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně žalobní tvrzení nedoplnila a důkazy neoznačila.

31. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu.

32. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, uzavřené distančním způsobem mezi žalobkyní a žalovaným, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.

33. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 27.3.2024 částku ve výši 50 000 Kč na vrub jeho bankovního účtu č. , č. účtu, , žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby nic neuhradil , jeho bezdůvodné obohacení tak činí částku 50 000 Kč.

34. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, kdy přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč od doruční předžalobní výzvy žalovanému, kdy vzal v potaz tři dny na doručení předžalobní výzvy a sedm dnů na dobrovolné plnění žalovaného.

35. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části zamítnout (výrok II.).

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího, zkapitalizovaného, ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Po zohlednění těchto částek soud dospěl k závěru, že úspěch účastníků v řízení byl téměř shodný, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.