11 C 453/2020

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. Kateřinou Perthenovou sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 61 757 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku: a) částku 32 127,72 Kč, b) úrok ve výši 8,23 % ročně z částky 32 127,72 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 188 870 Kč, c) zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 127,72 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, d) částku 998 Kč, e) zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 998 Kč od 19. 10. 2019 do zaplacení, f) částku 14 397,82 Kč.

II. Žaloba se zamítá co do: a) částky 9 629,28 Kč, b) úroku ve výši 95,92 % ročně z částky 39 829,86 Kč od 19. 10. 2019 do 10. 9. 2020, c) úroku ve výši 95,92 % ročně z částky 7 702,14 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 188 870 Kč, d) úroku ve výši 87,69 % ročně z částky 32 127,72 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 188 870 Kč, e) zákonného úroku ve výši 10% ročně z částky 49 757 Kč od 19. 10. 2019 do 10. 1. 2020, z částky 48 757 Kč od 11. 1. 2020 do 12. 2. 2020, z částky 47 757 Kč od 13. 2. 2020 do 6. 4. 2020, z částky 46 757 Kč od 7. 4. 2020 do 19. 5. 2020, z částky 45 757 Kč od 20. 5. 2020 do 9. 6. 2020, z částky 44 757 Kč od 10. 6. 2020 do 10. 8. 2020, z částky 42 757 Kč od 11. 8. 2020 do 10. 9. 2020 a z částky 9 629,28 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, f) částky 4 604,18 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 61 757 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru (dále jen„ úvěrová smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované částku 40 000 Kč. V souvislosti s porušením jednotlivých smluvních ujednání potom žalobkyně požadovala po žalovaném uhrazení smluvní pokuty ve výši 19 002 Kč za prodlení od zesplatnění do data 22. 12. 2020, smluvní pokuty za pozdní platby před zesplatněním ve výši 998 Kč, náhrady nákladů ve výši 400 Kč, zaplacení úroku ve výši 95,92% z jistiny a úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z úvěrové smlouvy, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře ke smlouvě a dodejky, předsmluvního formuláře a dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] podepsaná oběma stranami dne 24. 4. 2019. K uzavření smlouvy pak v souladu s bodem 1.. úvěrové smlouvy došlo až doručením oznámení o schválení úvěru dne 26. 4. 2019. Na základě úvěrové smlouvy byl žalované již dne 24. 4. 2019 poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 151,62 % ročně (RPSN bylo ve stejné výši) splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 279 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červnem 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru, které bylo žalované zasláno na dodejku. Dle bodu 6.

1. úvěrové smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů a je splatná v každém jednotlivém případě ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dle bodu 6.

2. úvěrové smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s úhradou každé splátky, u níž se ocitne v prodlení o délce 15 dnů, přičemž tato náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dle bodu 6.

3. úvěrové smlouvy platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.

4. úvěrové smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu je žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 6.

5. úvěrové smlouvy dále platí, jestliže po zesplatnění úvěru nebude nová jistina úvěru v den zesplatnění úvěru zaplacena, vzniká žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 2.. úvěrové smlouvy pak bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady, maximálně však do částky odpovídající 120 % částky, kterou měl klient za poskytnutý úvěr celkem zaplatit.

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018 vydaným Českou národní bankou soud zjistil, že žalobkyně je zapsána v tomto seznamu jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a má k této činnosti povolení.

5. Z formuláře hodnocení klienta, ověření v registru SOLUS a v registru NRKI má soud za prokázané, že žalobkyně prověřovala schopnost žalované řádně hradit úvěr, jakož i její úvěrovou historii. Úvěruschopnost žalované dále vyplývá z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu a výplatní pásky, kdy všechny tyto listiny dokládají, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činil v prvním kalendářním čtvrtletí roku 2019 cca 14 000 Kč, žalovaná neměla jiné dluhy a na bydlení vydávala částku cca 1 600 Kč měsíčně.

6. Z karty klienta, výzev k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru a oznámení o zesplatnění smlouvy o úvěru ze dne 17. 10. 2019 má soud za prokázané, že žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaná řádně a včas uhradila toliko první splátku úvěru dne 12. 6. 2019 ve výši 3 279 Kč a poté dne 16. 7. 2019 řádně (byť ne včas) druhou splátku v téže výši. Vzhledem k tomu, že žalovaná vůbec neplatila další splátky dle splátkového kalendáře, žalobkyně ji opakovaně (dne 13. 9. 2019 a 14. 10. 2019) vyzvala k úhradě jednotlivých splátek, uplatnila vůči ní smluvní pokutu dle čl.

6. úvěrové smlouvy ve výši 998 Kč a náklady dle čl.

6. úvěrové smlouvy ve výši 400 Kč (obojí za prodlení se splátkami č. 3 a č. 4) a zároveň žalovanou upozorňovala na možnost zesplatnění úvěru. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 17. 10. 2019.

7. Z karty klienta má dále soud za prokázané, že žalovaná kromě prvních dvou splátek uhradila ještě dne 10. 1. 2020 částku 1 000 Kč, dne 12. 2. 2020 částku 1 000 Kč, dne 6. 4. 2020 částku 1 000 Kč, dne 19. 5. 2020 částku 1 000 Kč, dne 9. 6. 2020 částku 1 000 Kč, dne 10. 8. 2020 částku 2 000 Kč a dne 10. 9. 2020 částku 1 000 Kč.

8. Z předžalobní výzvy a podacího archu má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě celého dluhu včetně smluvní pokuty dle čl. 6 a 6.

5. úvěrové smlouvy a nákladů dle čl.

6. úvěrové smlouvy.

9. Z vyjádření znalce k úročení pohledávek a přílohy k tomuto vyjádření bylo zjištěno, že existují dva základní výpočty úrokové míry, a to nominální úroková míra a efektivní úroková míra.

10. Z databáze časových řad ARAD vedené ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření předmětné smlouvy o půjčce činila průměrná úroková sazby úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let 8,23 % ročně.

11. V řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaná na svůj dluh hradila více, než uvedla žalobkyně.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 1813 o. z. zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

16. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

18. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo v sídle dlužníka v době uzavření smlouvy.

19. Podle § 1908 odst. 2 o. z. dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.

20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

23. Soud shledal, že mezi žalobkyní a žalovanou, došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne 24. 4. 2019 peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s obchodním úrokem ve výši 151,62 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 3 297 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nedodržovala podmínky předmětné smlouvy, dostala se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek a žalobkyně tak pohledávky zesplatnila ke dni 17. 10. 2019.

24. V souvislosti se sjednanou výší obchodního úroku se soud předně zabýval platností těchto smluvních ujednání účastníků a dospěl k závěru, že ujednání týkající se efektivního úroku za poskytnutí úvěru ve výši 151,62 % ročně z dlužné částky neuhrazené jistiny je s ohledem na obvyklou výši úrokových sazeb poskytovaných bankami v rozporu s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatné. Soud doplňuje, že vnímá rozdíl mezi nominální a efektivní úrokovou sazbou tak, jak argumentovala žalobkyně, nicméně argumentace žalobkyně v tom smyslu, že efektivní úroková sazba ve výši 151,62 % ročně je bez dalšího rovna nominální sazbě ve výši 95,92 % ročně, je poněkud zavádějící. Při posuzování nominální úrokové sazby je podstatná frekvence úročení (tj. v jakém intervalu bude připisován úrok, který poté přirůstá k jistině). Při stejné nominální sazbě bude celková výše úroku připsaného jednou za celý rok logicky nižší než celková výše úroku připsaného vždy za každý měsíc (za předpokladu, že úrok přirůstá k jistině). Pravdou je, že nominální úroková sazba ve výši 95,92% ročně při měsíčním úročení a přirůstání úroku k jistině je rovna efektivní úrokové sazbě ve výši 151,62 % ročně. Pro ilustraci soud uvádí, že stejná nominální úroková sazba 95,92 % je při ročním úročení rovna efektivní úrokové sazbě 95,92 %, při úročení po půlroce je rovna efektivní úrokové sazbě 118,92 % ročně, při úročení čtvrtletně efektivní úrokové sazbě 136,26 % ročně a při denním úročení pak efektivní úrokové sazbě 160,63 % ročně (vše opět za předpokladu přirůstání úroku k jistině). Efektivní úroková míra je tedy ukazatelem toho, kolik dlužník věřiteli reálně zaplatí při kombinaci nominálního ročního úroku a různé frekvence úročení. Soud proto při posuzování mravnosti úroků dle úvěrové smlouvy vycházel z efektivní úrokové sazby. Ostatně právě proto, aby spotřebitel mohl lépe vyhodnotit výhodnost nebo nevýhodnost smluvního ujednání, byla poskytovatelům spotřebitelských úvěrů uložena povinnost sdělovat spotřebitelům RPSN (roční procentní sazbu nákladů), což je objektivní ukazatel. Ta v tomto případě byla při absenci jakýchkoli jiných poplatků rovna efektivní úrokové sazbě, tedy 151,62 %.

25. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 či 33 Odo 236/2005) vyplývá, že hranice mravnosti úroků se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček. V daném případě smluvený úrok převyšuje úrokovou sazbu danou v době podpisu úvěrové smlouvy (dle údajů ČNB) více než osmnáctkrát, a tím se dostává do rozporu s dobrými mravy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Sjednaná výše úrokové sazby se tak zcela zjevně příčí dobrým mravům, proto ji soud shledal v souladu se shora citovanou judikaturou dle § 588 o. z. ujednáním absolutně neplatným. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3516/2009), protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy (§ 576 o. z.).

26. Dále soud při posuzování nároku žalobkyně vycházel z toho, že smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok z úvěru je tedy jednou z náležitostí a jedním ze znaků úvěrové smlouvy. Povinnost dlužníka zaplatit věřiteli smluvené úroky vzniká ze závazku ve smlouvě. Soud proto dospěl k závěru, že namísto neplatného ujednání o úroku, je povinností žalovaného zaplatit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy (§ 1802 o. z.). V daném, případě byla výše úrokových sazeb bankovních ústavů v době uzavření smlouvy mezi účastníky ve výši 8,23 % ročně. Soud tak považuje za přiměřený úrok odpovídající právě těmto 8,23 %.

27. Žalobkyni vzniklo z úvěrové smlouvy právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 40 000 Kč a dále úroku ve výši 8,23 % ročně z poskytnuté jistiny 40 000 Kč, a to od 25. 4. 2019 (tj. ode dne následujícího po dni poskytnutí úvěru) do zesplatnění (17. 10. 2019). Vzhledem k tomu, že žalovaná na úvěrovou smlouvu částečně platila, je třeba tyto splátky úvěru na vzniklý dluh započítat. Soud při zápočtu jednotlivých splátek úvěru postupoval podle obecných ustanovení občanského zákoníku (§ 1932 o. z.), když účastníky sjednaný způsob zápočtu splátek na jistinu a úrok nebylo s ohledem na neplatnost ujednání o výši úroku možné užít. K datu splatnosti první splátky dne 13. 6. 2019 vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 450,96 Kč, splátka ze dne 12. 6. 2019 se proto započetla vůči tomuto úroku a o zbylou částku 2 828,04 Kč se ponížila jistina, která tak ke dni 13. 6. 2019 činila 37 171,96 Kč. Ke dni 16. 7. 2019 (již po splatnosti druhé splátky) vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši 276,59 Kč, splátka ze dne 16. 7. 2019 se proto započetla vůči tomuto úroku a o zbylou částku 3 002,41 Kč se ponížila jistina, která tak ke dni 16. 7. 2019 činila částku 34 169,55 Kč. Poté, co se žalovaná dostala do prodlení s dalšími dvěma splátkami, vznikl žalobkyni také nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč (čl.

6. úvěrové smlouvy) a nákladů ve výši 400 Kč (čl.

6. úvěrové smlouvy). Ke vzniku těchto nároků došlo až po zaplacení prvních dvou splátek. K zesplatnění celého dluhu došlo dne 17. 10. 2019 a úrok do dne zesplatnění proto z jistiny 34 169,55 Kč činil částku 716,52 Kč.

28. Žalobkyni dále vznikl nárok na úrok ve výši 8,23 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dosud nesplacené jistiny 34 169,55 Kč, který žalobkyně požaduje vždy od 19. 10. 2019. Žalovaná částečně plnila částkou 1 000 Kč dne 10. 1. 2019. S ohledem na znění § 1932 o.z. se část splátky ve výši 400 Kč započetla na náklady dle čl.

6. úvěrové smlouvy a o zbylou částku 600 Kč se ponížil úrok z prodlení ve výši 786,11 Kč, který tak ke dni 10. 1. 2020 činil částku 186,11 Kč. Ke dni další částečné úhrady 1 000 Kč (12. 2. 2020) se úrok z prodlení zvýšil o částku 308,09 Kč na částku 494,20 Kč. Úrok z prodlení tak byl částečnou úhradou zcela umořen, zbylá částka 505,80 Kč se započetla na běžný úrok, který tak byl snížen z 900,52 Kč na 394,72 Kč. Ke dni další částečné úhrady 1 000 Kč (6. 4. 2020) činil úrok z prodlení 504,14 Kč (částečnou úhradou zcela umořen) a běžný úrok 809,63 Kč (částečnou úhradou snížen na 313,77 Kč). Ke dni další částečné úhrady 1 000 Kč (19. 5. 2020) činil úrok z prodlení 401,45 Kč (částečnou úhradou zcela umořen) a běžný úrok 644,16 Kč (částečnou úhradou snížen na 45,61 Kč). Ke dni další částečné úhrady 1 000 Kč (9. 6. 2020) činil úrok z prodlení 196,05 Kč (částečnou úhradou zcela umořen) a běžný úrok 206,96 Kč (částečnou úhradou zcela umořen). O zbylou částku 596,99 Kč se ponížila jistina, která nově činila 33 572,56 Kč. Ke dni další částečné úhrady 2 000 Kč (10. 8. 2020) činil úrok z prodlení z nové jistiny 568,72 Kč (částečnou úhradou zcela umořen) a běžný úrok 468,05 Kč (částečnou úhradou zcela umořen). O zbylou částku 963,23 Kč se ponížila jistina, která nově činila 32 609,33 Kč. Ke dni další částečné úhrady 1 000 Kč (10. 9. 2020) činil úrok z prodlení z nové jistiny 284,36 Kč (částečnou úhradou zcela umořen) a běžný úrok 234,03 Kč (částečnou úhradou zcela umořen). O zbylou částku 481,61 Kč se ponížila jistina, která nově činila 32 127,72 Kč.

29. Ke dni vyhlášení tohoto rozsudku tak dlužná jistina činila 32 127,72 Kč a žalobkyni rovněž vznikl nárok na úrok z této částky od 11. 9. 2020 ve výši 8,23% ročně do zaplacení, a to až do částky 188 870 Kč (dle bodu 2.. úvěrové smlouvy).

30. V souvislosti s prodlením žalované s platbami jednotlivých splátek potom vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu dle bodu 6.

1. úvěrové smlouvy (do zesplatnění) ve výši 2 x 499 Kč, tj. 998 Kč.

31. Na základě zesplatnění celého úvěru žalobkyni dále vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dosud nesplacené části jistiny dle bodu 6.

5. úvěrové smlouvy, a to v období od 18. 10. 2019 (tj. den po zesplatnění úvěru, přičemž žalobkyně v žalobě požaduje smluvní pokutu od 19. 10. 2020) do 9. 6. 2020 z částky 34 169,55 Kč (tj. 8 029,84 Kč), od 10. 6. 2020 do 10. 8. 2020 z částky 33 572,56 Kč (tj. 2 047,93 Kč), od 11. 8. 2020 do 10. 9. 2020 z částky 32 609,33 Kč (tj. 1 010,89 Kč) a od 11. 9. do 22. 12. 2020 z částky 32 127,72 Kč (smluvní pokutu za další dny již žalobkyně neuplatňuje), tj. 3 309,16 Kč. Z titulu smluvní pokuty dle bodu 6.

5. úvěrové smlouvy, tak žalobkyni vzniklo právo na zaplacení částky 14 397,82 Kč.

32. Vedle toho vzniklo žalobkyni také právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně z částky 33 125,72 Kč (tj. z neuhrazené jistiny ve výši 32 127,72 Kč a smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 998 Kč), přičemž nárok na úrok z prodlení z neuhrazené jistiny lze přiznat od 11. 9. 2020 (viz výše) a úrok z neuhrazené smluvní pokuty lze přiznat od 19. 10. 2019 do zaplacení.

33. Soud tedy výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 127,72 Kč jako neuhrazenou jistinu spolu s úrokem ve výši 8,23% ročně z této částky od 11. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 188 870 Kč a spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 11. 9. 2020 do zaplacení, dále částku 998 Kč jako smluvní pokutu do zesplatnění spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 19. 10. 2019 do zaplacení a dále částku 14 397,82 Kč jako smluvní pokutu po zesplatnění.

34. Výrokem II. potom soud jako nedůvodnou zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 629,28 Kč jako neuhrazené jistiny, úroku ve výši úroku 95,92 % ročně z částky 39 829,86 Kč od 19. 10. 2019 do 10. 9. 2020 (tj. úroku z celé jistiny do dne poslední částečné úhrady žalované), úroku ve výši 95,92 % ročně z částky 7 702,14 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení (tj. úroku z nepřiznané části jistiny), úroku ve výši 87,69 % ročně z částky 32 127,72 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení (tj. úroku svou výší přesahující obvyklý úrok z přiznané jistiny). Soud dále žalobu zamítl co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 49 757 Kč od 19. 10. 2019 do 10. 1. 2020, z částky 48 757 Kč od 11. 1. 2020 do 12. 2. 2020, z částky 47 757 Kč od 13. 2. 2020 do 6. 4. 2020, z částky 46 757 Kč od 7. 4. 2020 do 19. 5. 2020, z částky 45 757 Kč od 20. 5. 2020 do 9. 6. 2020, z částky 44 757 Kč od 10. 6. 2020 do 10. 8. 2020, z částky 42 757 Kč od 11. 8. 2020 do 10. 9. 2020 (tj. úrok z prodlení z celé jistiny do doby poslední částečné úhrady žalované) a z částky 9 629,28 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení (tj. z nepřiznané části jistiny). Soud konečně nepřiznal část smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 4 604,18 Kč.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu ve věci. Při posuzování poměru úspěchu ve věci vycházel soud nejen z přiznané jistiny, ale v souladu s konstantní judikaturou zohlednil i úspěch účastníků stran příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne ze dne 26. 7. 2006 sp. zn. 7 Cmo 507/2005). Ke dni vyhlášení tohoto rozsudku se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 61 757 Kč, přičemž jí bylo přiznáno 47 523,54 Kč (tj. cca 77%). Jen žalobkyní požadovaný úrok však ke dni vyhlášení tohoto rozsudku činil částku 51 811,99 Kč (úrok ve výši 95,92% ročně z částky 39 829,86 Kč od 19. 10. 2019 do 25. 2. 2021), přiznáno však bylo toliko 1 214,80 Kč (úrok ve výši 8,23 % ročně z částky 32 127,72 Kč od 11. 9. 2020 do 25. 2. 2020). Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení pak ke dni vyhlášení tohoto rozsudku činil částku 6 329,85 Kč, avšak fakticky bylo přiznáno jen 1 616,06 Kč Celkem tak žalobkyně ke dni vydání tohoto rozsudku po žalované včetně příslušenství požadovala 119 898,84 Kč, avšak přiznáno jí bylo toliko 50 354,40 Kč. Při zohlednění žalobkyní požadovaného příslušenství proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, převážně úspěšná byla naopak žalovaná. Ta však náhradu nákladů řízení nepožadovala, soud jí proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.