11 C 72/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha proti žalované: jméno FO , narozená datum bytem adresa o zaplacení 16 007,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 27. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá:a) co do částky 10 307,16 Kč,b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 588,93 Kč,c) kapitalizovaného úroku ve výši 1 897,85 Kč,d) zákonného úroku z prodlení z částky 8 540,70 Kč od 28. 9. 2023 do 26. 2. 2024 ve výši 11,75 %e) zákonného úroku z prodlení z částky 2 840,70 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení ve výši 11,75 %f) úroku 18,39 % ročně z částky 8 540,70 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR-Okresnímu soudu v Kutné Hoře do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 16 007,16 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“), uzavřela s žalovanou dne 20. 7. 2021 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byly žalované v hotovosti při podpisu smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se spolu s poskytnutou částkou zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit úrok za zapůjčené finanční prostředky ve výši 5 101 Kč, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, a za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč, a to v 52týdenních splátkách po 394 Kč. Žalovaná si při uzavření smlouvy zvolila doplňkovou službu pojištění, za niž se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 1 560 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek splatným v celém rozsahu. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila částku ve výši 4 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi právním předchůdcem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 27. 9. 2023 k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Přes výzvy žalobkyně žalovaná zbytek dluhu neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, z dokumentu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, vč. smluvních podmínek, zařazení zákazníka do pojistného programu a z výpisu z OR má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru č. , číslo, . Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 5 101 Kč, odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, a za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč, a to v 52týdenních splátkách po 394 Kč. Žalovaná si při uzavření smlouvy zvolila doplňkovou službu pojištění, za niž se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 1 560 Kč, a to v 52týdenních splátkách po 394 Kč. Svým podpisem na dokumentu s názvem smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne 20. 7. 2021 potvrdila žalovaná převzetí peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč v hotovosti.

5. Z přehledu plateb-tabulky umoření má soud za prokázané, že žalovaná na pohledávku uhradila celkem 4 300 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 vč. seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že dne 21. 9. 2023 byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 27. 9. 2023, tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku má soud za prokázané, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována.

8. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání má soud za prokázané, že před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky.

9. Soud dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce žalobkyně řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

11. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

12. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

25. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

26. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť předložila pouze vlastní smlouvu o úvěru a kartu zákazníka. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalované uvedené v zákaznické kartě, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů, a zejména výdajů žalované. Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem, zejména předložením kopií ověřovaných listin. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby. V zákaznické kartě není nikterak specifikováno, jakým způsobem byly ověřeny výdaje žalované, resp. ze zákaznické karty vyplývá, že výdaje byly pouze odhadovány. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru nesplnila. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

27. Soud nepostupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že dosud nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. , spisová značka, ). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006). Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř.

28. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by její právní předchůdce ověřoval tvrzení žalované, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů, a zejména výdajů žalované. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

29. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. , spisová značka, , ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srov. § 588 o. z.).

30. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvě o úvěru č. , číslo, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, neboť má tyto smlouvy za neplatné, a to s účinky ex tunc.

31. Za situace, kdy jsou smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

32. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 20. 7. 2021 v hotovosti 10 000 Kč; žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila 4 300 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí částku 5 700 Kč. Vzhledem ke shora uvedenému, nezbylo soudu než návrh žalobkyně částečně zamítnout (výrok II.) a vyhovět pouze co do částky 5 700 Kč s příslušenstvím, kdy přiznal zákonný úrok z prodlení od doruční předžalobní výzvy žalované, kdy vzal v potaz tři dny na doručení předžalobní výzvy a sedm dnů na dobrovolné plnění žalované. Soud oproti výroku vyhlášeného rozsudku v souladu s ustanovením § 164 o.s.ř. ve výroku I. tohoto rozsudku doplnil lhůtu k plnění.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení byla úspěšná žalovaná a té dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III.).

34. Soud dále rozhodl o povinnosti žalobkyně uhradit soudní poplatek v částce 200 Kč, neboť dle položky 1 bod 1) písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., Sazebníku soudních poplatků, soudní poplatek za návrh, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí 1 000 Kč, a žalobkyně uhradila pouze částku 800 Kč odpovídající soudnímu poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dle položky 2 bod 1) písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci nebylo možno vydat elektronický platební rozkaz, rozhodl soud výrokem IV. tohoto rozsudku o povinnosti žalobkyně doplatit zbývající část soudního poplatku.