11 C 76/2026

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Liborem Chovancem sídlem Jana Palacha 2944, 530 02 Pardubice proti žalované: Jméno žalované, narozená datum bytem Adresa žalované o 24 988,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 500 Kč od 8. 3.2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 2 414 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 976,43 Kč od 8.3.2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši 3 562,43 Kč od 16.11.2025 do 13.2.2026, nákladů spojených s uplatnění pohledávky ve výši 1 000 Kč, částky 74,74 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1408,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 24 988,74 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, kterou s žalobkyní uzavřela dne 25. 8. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a na jejímž základě načerpala žalovaná finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni revolvingový úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1 250 Kč, vždy ke každému 15. dni v měsíci, přičemž splatnost první splátky byla stanovena na 15. 11. 2025. Žalovaná však, i přes upomínky žalobkyně, nehradila předepsané splátky řádně a včas, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu a žalobkyně celou jistinu úvěru zesplatnila. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala dlužné jistiny spolu s příslušenstvím, a dále nákladů na vymáhání a smluvní pokuty, k jejíž hrazení se žalovaná zavázala ve smlouvě o úvěru.

2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z dokumentu s názvem předsmluvní informace, dokumentu s názvem smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru s přílohami, z žádosti o čerpání a z potvrzení o zaplacení verifikační platby má soud za prokázané, že žalobkyně se dne 25. 8. 2025 pokusila se žalovanou uzavřít smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši 25 000 Kč s tím, že čerpání bude probíhat v tzv. tranších. Čerpaná tranše musí být dělitelná číslem 500, nesmí nikdy překročit úvěrový rámec a současně musí dosahovat alespoň 5 % úvěrového rámce, nejméně však 10 000 Kč v případě první tranše a 1 000 Kč v případě kterékoliv další tranše. Celkem měla žalovaná zaplatit žalobkyni částku 90 000 Kč, úvěr měl být sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) měla činit 76,18 %, výše minimální splátky 1 250 Kč a datum první splátky bylo stanoveno na 15. 9. 2025. Žalobkyně se pokoušela zkoumat úvěruschopnost žalované, když vycházela nejenom z tvrzení žalované, ale i z údajů na jejím bankovním účtu. Žalobkyně zjistila, že měsíční čistý příjem žalované činí 43 876 Kč, její výdaje spojené s bydlením a domácností částku 14 207 Kč měsíčně, měsíční finanční závazky částku 20 898 Kč, hazardní hry a sázky 296 Kč měsíčně. Finanční zůstatek byl žalobkyní vypočten na 2 806 Kč. Žalovaná byla lustrována v insolvenčním rejstříku, centrálním rejstříku exekucí, interní databázi žalobkyně a registru SOLUS, kdy bylo zjištěno, že žalovaná není v insolvenci, není na její osobu vedena exekuce, má výbornou platební morálku a u žalobkyně žádný další závazek. Žalobkyně dále z tvrzeních žalované zjistila, že žalovaná má střední vzdělání s maturitou, je svobodná, bezdětná. K těmto zjištěním nebyly žalobkyní předloženy žádné listiny.

6. Z potvrzení o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 5. 9. 2025 částku 25 000 Kč.

7. Z upomínek vč. dokladů o odeslání a předžalobní výzvy ze dne 21. 2. 2026 vč. dokladu o odeslání má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

8. Z tabulky umoření má soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni před podáním žaloby uhradila dne 15. 9. 2025 částku ve výši 1 250 Kč a dne 10. 9. 2025 částku ve výši 1 250 Kč, tj. částku 2 500 Kč.

9. Soud však z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

11. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

12. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

22. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně vycházela pouze z informací poskytnutých žalovanou o jejích příjmech a výdajích, které za pomocí své interní metodiky přepočítala, aniž by je ovšem reálně ověřovala, resp. k žalobě nebyly přiloženy žádné dokumenty prokazující příjmy, výdaje a závazky žalované v době uzavírání smlouvy (např. pracovní smlouvy, výplatní pásky, nájemní smlouvy), a byť tedy žalobkyně tvrdí, že disponovala výpisy z účtu žalované, tak toto nikterak neprokazuje. Soud konstatuje, že žalobkyně byla především povinna na základě reálných a dostatečných podkladů posoudit, zda žalovaná bude s ohledem na její měsíční rozpočet schopna uhradit nový závazek. Žalobkyně však k posuzování úvěruschopnosti přistupovala zjevně nikoli individuálně, ale spíše formálně a statisticky, když z provedených důkazů nevyplývá, že by si podklady k finanční situaci žalované aktivně opatřovala. Žalobkyně tak sice možná postupovala podle svých interních metodik, avšak věrohodnosti vstupních údajů nevěnovala patřičnou pozornost. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

23. Soud nepostupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že skutečně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř.

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne 25. 8. 2025, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.

25. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 4. 9. 2025 částku ve výši 25 000 Kč; žalovaná žalobkyni před podáním žaloby uhradila 2 500 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí částku 22 500 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná, i přes výzvy žalobkyně, dlužnou částku neuhradila, ocitla se v prodlení s úhradou dluhu, a žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení od 8. 3. 2026 ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

26. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývající části uplatněného nároku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 408,04 Kč, přičemž tato částka představuje 52,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,24 % a úspěchu žalované v rozsahu 23,76 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 183 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 988,74 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013).

28. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Nesplní-li povinná dobrovolně to, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci.