11 C 83/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum narození bytem Adresa žalovaného o 84 752,87 Kč s příslušenstvím I. Žaloba s návrhem, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku- částku 84 752,87 Kč,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 832,43 Kč,- kapitalizovaný úrok ve výši 5 751,63 Kč,- zákonný úrok z prodlení z částky 84 752,87 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně,- úrok 14,75 % ročně z částky 80 092,87 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítáII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 84 752,87 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .), IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“), uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč, a to tak, že část prostředků byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a část byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně na žalovaným uvedený účet, přičemž žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli hradit úrok ve výši 14,75 % ročně, poplatky za poskytnutí bankovních služeb a v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 20 % z dlužné částky; žalovaný nehradil splátky včas, žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila a žalovanému uložila neprodleně uhradit částku 90 994,67 Kč skládající se z jistiny, úroků, poplatků a smluvní pokuty. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností k , datum, k postoupení shora uvedených pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému právním předchůdcem žalobkyně oznámeno. Žalobkyně se v tomto řízení po žalovaném domáhala úhrady postoupené jistiny v částce 80 092,87 Kč spolu s úrokem 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, dlužné části poplatků a smluvní pokuty ve výši 4 660 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 5 754,63 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 5 832,43 Kč, to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně. Žalovaný přes výzvy žalobkyně ničeho ze shora uvedeného neuhradil.

2. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nikterak nevyjádřil.

3. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne , datum, uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr dosud uhradil částku ve výši 303 622,36 Kč a odkázala na skutečnost, že před poskytnutím úvěru žalovanému byla řádně zkoumána jeho úvěruschopnost.

4. Z listiny nazvané smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček ze dne , datum, vč. všeobecných obchodních podmínek a všeobecných produktových podmínek, sazebníku poplatků, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z oznámení o zesplatnění bylo zjištěno, že dne , datum, se právní předchůdce žalobkyně, jako úvěrující, a žalovaný, jako úvěrovaný, pokusili uzavřít smlouvu o úvěru, na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout bezhotovostně částku ve výši 250 000 Kč, a to tak, že částka 212 268,01 Kč a částka 20 503,97 Kč byly použity na úhradu stávajících závazků žalovaného u žalobkyně, a zbývající část prostředků byla poskytnuta bezhotovostně na uvedený účet s tím, že úvěrovaný se zavázal splácet dlužnou částku s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % a úhradou pojištění ve 108 pravidelných měsíčních splátkách po 4 796,06 Kč se splatností ke každému 20. dni v měsíci, počínaje dnem , datum, ; celková úhrada úvěrovaného měla činit 475 559,13 Kč. Žalobkyně následně úvěr prohlásila za splatný ke dni , datum, .

5. Z žádosti žalovaného o úvěr a vyjádření žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně se vlastním šetřením pokusila zkoumat úvěruschopnost žalovaného. V žádosti žalovaného o úvěr je toliko uvedeno, že jeho měsíční čistý příjem činí 13 478 Kč, přičemž celkový příjem domácnosti činí 60 000 Kč, má středoškolské vzdělání, je zaměstnán v , právnická osoba, , adresa, , IČO , IČO, , pracovní poměr měl uzavřen na dobu určitou od , datum, do , datum, , byl svobodný, žil ve vlastní nemovitosti a u žalobkyně měl dva aktivní závazky, jeden ve výši 212 268,01 Kč a druhý ve výši 20 503,97 Kč. Žalobkyně dále žalovaného lustrovala v registrech NRKI a BRKI a provedla vlastní interní výpočet jeho schopnosti splácet dle automatického modelu.

6. Z potvrzení žalovaného o příjmu má soud za prokázané, že čistý měsíční příjme žalovaného činil v roce 2018 částku 13 478 Kč.

7. Z výpisu z úvěrového účtu (platební historie žalovaného) a sdělení žalobkyně ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému dne , datum, poskytla částku 250 000 Kč a žalovaný žalobkyni dosud uhradil částku 303 622,36 Kč.

8. Z dohody a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznamu postupovaných pohledávek dohody o úplatě a potvrzení o úplatě má soud za prokázané, že dne , datum, byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni , datum, , tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za portfolio pohledávek.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vč. podacího lístku ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován.

10. Z předžalobních výzvy a dokladu o odeslání předžalobní výzvy ze dne , datum, , má soud za prokázané, že před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky.

11. Soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

13. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

14. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

24. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

25. Za shora zjištěného skutkového stavu soud nemá prokázáno, že žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet, a to co se týče jeho příjmů, tak i jeho výdajů a celkových majetkových poměrů. Žalobkyně vycházela z informací zjištěných od žalovaného, které ověřovala pouze z výpisů z jeho účtu. Dále žalovaného prověřovala v registrech NRKI a BRKI a ve své interní databázi, aby zjistila míru jeho zadluženosti a ověřila, zda žalovaný není osobou, která již v době poskytnutí úvěru nebyla schopna splácet své závazky. Byť žalobkyně zjistila čistý měsíční příjem žalovaného a skutečnost, že má další dva závazky u žalobkyně, žalobkyně dále nezkoumala další nezbytné výdaje žalovaného související se základními a běžnými potřebami osoby, ani nezkoumala jejich skladbu a věrohodnost. Postup žalobkyně tak byl ryze formální, když se žalobkyně spokojila s informacemi od žalovaného, aniž by si od něho vyžádala příslušná vysvětlení a doklady (doklady o výši záloh za energie apod.). Současně soud nemůže pominout skutečnost, že se žalobkyně nepozastavila nad tím, že žalovaný žalobkyni doložil výplatní pásku na čistý měsíční příjem ve výši 13 478 Kč, přičemž celkový měsíční příjem domácnosti uvedl ve výši 60 000 Kč, k čemuž ničeho nedoložil, a žalobkyně poté na základě tohoto vyššího příjmu posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

26. Soud nepostupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že dosud nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně k poučení soudu předložila toliko interní listiny žalobkyně stran způsobu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, žádost žalovaného o úvěr, jeho výplatní pásku a výpis z úvěrového účtu. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila relevantní doklady stran výdajů a příjmů žalovaného, kterými by podložila svá tvrzení uvedená v listinách.

27. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, a soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srov. § 588 o. z.).

29. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.

30. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

31. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, bezhotovostně částku 250 000 Kč; přičemž žalovaný žalobkyni před podáním žaloby uhradil částku 303 622,36 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí částku 0 Kč. Vzhledem ke shora uvedenému a zejména skutečnosti, že žalovaný již celou výši dlužné částky uhradil, nezbylo soudu než návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnout. (výrok I.).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly (výrok II.).