12 C 1/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem JUDr. Petrem Medunou sídlem Revoluční 1044/23, 110 00 Praha 1 proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D. sídlem adresa o nahrazení projevu vůle

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobcem tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen“ zákon o půdě”): 1) [země] - [název žalované], [IČO], se sídlem [adresa žalované] (dále jen“ [název žalované]), spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to: -) parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], -) parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], -) parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], -) parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], -) parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], -) parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], -) parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], -) parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], -) parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], -) parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek]. 2) [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce], je oprávněnou osobou smyslu ust. § 4 zákona o půdě (dále jen„ oprávněná osoba“). 3) Oprávněná osoba má na základě Rozhodnutí [stát. instituce] – Pozemkového úřadu (dále jen„ pozemkový úřad“) - Čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 19. 11. 2002, - Čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 20. 11. 2002, rozhodnutí Ministerstva zemědělství – [pozemkový úřad] (dále jen„ pozemkový úřad“) - Čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 26. 11. 2010, - Čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 22. 4. 2009, - Čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 16. 6. 2011, rozhodnutí [anonymizováno] pozemkového úřadu (dále jen„ pozemkový úřad“) - Sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne 20. 5. 2013, - Čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 19. 7. 2013, - Čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 14. 8. 2013, - Čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 25. 10. 2013, - Čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 9. 12. 2013, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky jí v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě nevydané. 4) [název žalované] k uspokojení nároku oprávněné osoby na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí do vlastnictví žalobci [celé jméno žalobce], tyto pozemky - parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek]. a žalobce tyto pozemky jako oprávněná osoba do svého vlastnictví přijímá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 160 789,80 Kč k rukám jeho zástupce advokáta JUDr. Petra Meduny, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 12. 2021 se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle žalované s bezúplatným převodem pozemků specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí s tím, že je oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále zákon o půdě) a svůj restituční nárok uplatnil v řádných lhůtách. Žalobce uvedl, že je společně se svou sestrou [jméno] [příjmení] právním nástupcem [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného dne [datum], původní oprávněné osoby. Rozhodnutími [stát. instituce] – Pozemkového úřadu čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 19. 11. 2002, čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 20. 11. 2002, Ministerstva zemědělství – [pozemkový úřad] čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 26. 11. 2010, čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 22. 4. 2009, čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 16. 6. 2011, rozhodnutí [anonymizováno] pozemkového úřadu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne 20. 5. 2013, čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 19. 7. 2013, čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 14. 8. 2013, čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 25. 10. 2013, čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 9. 12. 2013, bylo rozhodnuto o restitučních nárocích žalobce, jeho sestry [jméno] [příjmení] a jejich otce a právního předchůdce [jméno] [celé jméno žalobce] na vydání pozemků tak, že žalobce, jeho sestru, případně jejich otce neurčil jejich vlastníky. Dne 8. 11. 2021 pak žalobce uzavřel s [jméno] [příjmení] smlouvou, na základě které [jméno] [příjmení] postoupila a převedla celý svůj zůstatek restitučního nároku na převod náhradních pozemků na žalobce jako postupníka. Původní v restituci nevydané pozemky byly od právních předchůdců žalobce vykoupeny za účelem stavby sídliště a tato výstavba byla také uskutečněna, proto měly být původní pozemky oceněny jako stavební; žalovaná však toto nereflektovala a pozemky ocenila jako ornou půdu a takto restituční nárok i zaevidovala a nadále eviduje. Restituční nárok žalobce byl z části oceněn v rámci soudního řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 34 C 243/2011, v rámci kterého byl vypracován [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] revizní znalecký posudek [číslo] ze dne 27. 1. 2014. Následně pak soudy i v dalších řízeních, v nichž se žalobce se sestrou [jméno] [příjmení] domáhal náhradních pozemků, dospěly k tomu, že restituční nároky žalobce a jeho sestry uplatňované v uvedených soudních řízeních jsou ve výši 15 636 654 Kč. Znaleckým posudkem [číslo] vyhotoveným v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 46 C 333/2016 dne 25. 1. 2018 [anonymizována dvě slova] - [právnická osoba], byly oceněny restituční nároky žalobce a jeho sestry [jméno] [příjmení], vyplývající ze zbývajících rozhodnutí, které jsou předmětem žaloby v této věci, na částku 10 802 000 Kč. Celkový restituční nárok žalobce a jeho sestry tak činí celkem 26 438 654 Kč. Navzdory tomu, že žalobce a jeho sestra byli úspěšní asi v deseti soudních sporech, eviduje žalovaná žalobcův restituční nárok ve výši nesprávné, dokonce v odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 2. 2021, č. j. 46 C 333/2016 – 1848, tvrdila, že restituční nárok byl přečerpán sedminásobně a právo na jeho restituční nárok mu již nesvědčí. Žalobce tak nemá jinou možnost než se náhradních pozemků domáhat soudní cestou, neboť dle žalované je jeho restituční nárok několikanásobně přečerpán.

2. Žalovaná uznala, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákona o půdě s tím, že eviduje restituční nárok žalobce bez ohledu na čerpání v částce 1 979 390,20 Kč. Dále v průběhu řízení uvedla, že mezi ní, žalobcem a paní [jméno] [příjmení] došlo v návaznosti na mediační řízení dne 22. 2. 2022 k uzavření dohody o narovnání, v rámci které bylo ujednáno, že původní výše restitučního nároku činí 26 438 654 Kč, dosavadní uspokojení restitučních nároků dosahuje částky 19 210 195,38 Kč a zbývající neuspokojená výše restitučního nároku tak činí 7 228 458,62 Kč, K pozemkům, jejichž vydání se žalobce v tomto řízení domáhá, provedla žalovaná lustraci podmínek převoditelnosti a zajistila jejich znalecké ocenění. Konkrétně pak žalovaná u všech požadovaných pozemků konstatovala, že žádný z nich není dotčen zákonnou či judikatorně dovozenou překážkou převoditelnosti a hodnota každého z nich činí: k. ú. [jméno], parc. [číslo] – hodnota 559 852,60 Kč, k. ú. [jméno], parc. [číslo] – hodnota 487 401 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 336 909,10 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 116 608,90 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 116 141,40 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 173 083,60 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 117 508,30 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 116 290 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 176 668 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 3 882 590,65 Kč. S ohledem na to, že výše restitučního nároku byla uzavřením zmiňované dohody o narovnání postavena najisto, má žalovaná za to, že žalobci již nic nebrání uspokojení jeho restitučního nároku formou finančních náhrad nebo zákonem předvídanou formou účasti ve veřejných nabídkách, proto se má žalobce uspokojení domáhat zákonem předvídaným způsobem a pro podání žaloby nejsou splněny podmínky. Závěrem pak má žalovaná za to, že se vůči žalobci nedopouštěla liknavosti a svévole. Uvedla, že výše restitučního nároku žalobce byla žalovanou aktivně řešena a s cílem urovnat vzájemné neshody byla také dne 22. 2. 2022 uzavřena dohoda o narovnání, přinejmenším od tohoto data mohl žalobce svůj nárok uplatňovat, žádné veřejné nabídky se však nezúčastnil, ač tak mohl dne 11. 3. 2022 učinit. Z tohoto žalovaná dovozuje, že není možné žaloba vyhovět, neboť není splněna jedna z podmínek, a to aktivní přístup oprávněné osoby, tedy žalobce.

3. Žalobce se v následné replice vyjádřil tak, že souhlasí s oceněním náhradních pozemků i s tím, že v souladu s uzavřenou dohodou činí výše jeho neuspokojeného restitučního nároku částku ve výši 7 228 458,62 Kč. K návrhu žalované zamítnout žalobu pro nedostatek svévole a liknavosti žalované uvedl, že byl se svou se sestrou [jméno] [příjmení] v rámci mimosoudních jednání o uzavření Dohody o narovnání opakovaně žalovanou ujišťován, že v případě jejího uzavření žalovaná uspokojí restituční nárok žalobce v již zahájených soudních řízeních převodem vhodných a ze strany žalované prověřených náhradních pozemků a poskytne potřebnou součinnost tím, že soudům předloží relevantní podklady a informace, aby řízení byla co nejdříve skončena. Skutečnost, že žalovaná navrhuje žalobu zamítnout, byť všechny žádané pozemky jsou způsobilé k převodu na žalobce, považuje žalobce za další důkaz svévole a liknavosti žalované při uspokojení restitučního nároku žalobce. Dále žalobce zdůraznil, že restituce jeho rodiny byla soudy opakovaně posouzena; i z obsahu spisu je zřejmé, že restituce žalobce trvá neúměrně dlouho dobu, rok 2022 je již třicátým rokem, co restituční řízení běží a žalobce, jeho sestra a předtím i jejich právní předchůdci byli od počátku restitučního řízení poškozeni nesprávným oceněným restitučních nároků. Žalobce byl se sestrou již 9krát úspěšní s obdobnou žalobou a soudy opakovaně konstatovaly, že žalovaná při uspokojování restitučního nároku žalobce a jeho sestry postupuje svévolně a liknavě, v důsledku čehož představuje žaloba na převod konkrétních pozemků pro žalobce jediný prostředek proti takové libovůli. Pokud liknavý přístup žalované k řešení restitučního nároku žalobce odůvodňoval podání žaloby, nemůže být zpochybněn postupem žalované až v průběhu soudního řízení. Zdůraznil, že žalovaná nezařazuje do veřejných nabídek dostatečné množství vhodných pozemků k uspokojení tak významného nároku žalobce; to platí i pro nabídku ze dne 11. 3. 2022, v rámci které nebyl obsažen ani jeden pozemek dosahující výměry 1 ha tak, aby na něm žalobce mohl provozovat zemědělskou výrobu. Předmětem tohoto soudního řízení jsou však pozemky o výměře 54, 0511 ha, které nejsou dotčeny žádnou překážkou převoditelnosti a které bude moci žalobce obhospodařovat.

4. Soud vzal v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za svá nesporná tvrzení účastníků, která učinili při soudním jednání: a. Žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a je jedinou oprávněnou osobou ve vztahu k čerpání restitučního nároku založeného následujícími rozhodnutími: Pozemkového úřadu Magistrátu [anonymizováno] [územní celek] [číslo jednací] ze dne 19. 11. 2002, Pozemkového úřadu Magistrátu [anonymizováno] [územní celek] [číslo jednací] ze dne 20. 11. 2002, Ministerstva zemědělství – [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 22. 4. 2009, Ministerstva zemědělství – [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 26. 11. 2010, Ministerstva zemědělství – [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 16. 6. 2011, SPÚ [číslo jednací] ze dne 20. 5. 2013, SPÚ [číslo jednací] ze dne 19. 7. 2013, SPÚ [číslo jednací] ze dne 14. 8. 2013, SPÚ [číslo jednací] ze dne 25. 10. 2013, SPÚ [číslo jednací] (2) ze dne 9. 12. 2013. b. Mezi účastníky a paní [jméno] [příjmení] (narozenou dne 19. 4. 1954) došlo dne 22. 2. 2022 k uzavření dohody o narovnání. c. Původní výše restitučního nároku žalobce činila 26 438 654 Kč. d. Ke dni 26. 5 2022 byl uspokojen restituční nárok žalobce co do výše 19 210 195,38 Kč. e. Ke dni 26. 5. 2022 nebyl uspokojen restituční nárok žalobce co do částky 7 228 458,62 Kč. f. Všechny požadované náhradní pozemky jsou ke dni 26. 5. 2022 ve vlastnictví [země] s právem hospodaření žalované a jsou převoditelné. g. Požadované pozemky mají tuto hodnotu: k. ú. [jméno], parc. [číslo] – hodnota 559 852,60 Kč, k. ú. [jméno], parc. [číslo] – hodnota 487 401 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 336 909,10 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 116 608,90 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 116 141,40 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 173 083,60 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 117 508,30 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 116 290 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 176 668 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 3 882 590,65 Kč. h. Celková hodnota požadovaných náhradních pozemků činí 6 083 053,55 Kč.

5. Z emailové korespondence zástupce žalované z adresy: [email] zástupci žalobce ze dne 1. 2. 2022 se podává, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] z AK [obec] [anonymizována dvě slova] sdělila zástupci žalobce mimo jiné, že všechny pozemky, o které [anonymizováno] [celé jméno žalobce] nově žádá, jsou v současnosti lustrovány, budou oceněny, pokud budou k převodu vhodné s tím, že neprodleně po dokončení tohoto procesu žalovaná soudu předloží všechny podstatné informace, aby řízení byla co nejdříve skončena. Dále sdělila, že otázku součinnosti v nových řízeních lze řešit gentlemanskou dohodou stran o tom, že na procesu lustrace a ocenění ničeho měněno nebude a bez zbytečného odkladu budou výsledky sděleny soudu s tím, že nemají zájem řízení uměle prodlužovat a komplikovat.

6. Z nabídky pozemků pro oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb. ze dne 11. 3. 2022 v rámci okresu [obec] se podává, že dne 11. 3. 2022 zveřejnila žalovaná nabídku na pozemky v k. ú. [obec], [obec], [obec], [anonymizováno], [obec], [část obce], [obec], [obec], [obec], [anonymizováno], [obec], [obec] s výměrou pozemků od 15 m2 po 9 371 m2, v hodnotě od 83,90 Kč po 57 832 Kč.

7. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 2. 2021, č. j. 46 C 333/2016-1848, se podává, že z nabídky pozemků oprávněným osobám pro [část Prahy] dne 21. 1. 2011, 13. 6. 2011, 5. 9. 2011, 21. 10. 2011, 10. 1. 2012, 18. 6. 2012, 3. 9. 2012, 26. 10. 2012, 17. 5. 2013, 9. 8. 2013 soud zjistil, že žalovaná v období od 21. 1. 2011 až do 9. 3. 2013 zveřejnila celkem 44 nabídek náhradních pozemků, přičemž se ve valné části z nich jednalo o pozemky o hodnotě pod 10 000 Kč, ohodnocení nejdražšího pozemku činilo 650 250 Kč (bod 17. odůvodnění rozsudku).

8. Z výpisu z registru ekonomických subjektů ze dne 25. 5. 2020 se podává, že žalobce je zemědělským podnikatelem, osobou samostatně výdělečně činnou, činnosti rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti, ostatní profesní, vědecké a technické činnosti j.n., podpůrné činnosti pro rostlinnou výrobu.

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

10. Žalobce je ke dni 25. 5. 2020 zemědělským podnikatelem; dále je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a je jedinou oprávněnou osobou ve vztahu k čerpání restitučního nároku založeného následujícími rozhodnutími Pozemkového úřadu Magistrátu [anonymizováno] [územní celek] [číslo jednací] ze dne 19. 11. 2002, Pozemkového úřadu Magistrátu [anonymizováno] [územní celek] [číslo jednací] ze dne 20. 11. 2002, Ministerstva zemědělství – [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 22. 4. 2009, Ministerstva zemědělství – [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 26. 11. 2010, Ministerstva zemědělství – [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 16. 6. 2011, SPÚ [číslo jednací] ze dne 20. 5. 2013, SPÚ [číslo jednací] ze dne 19. 7. 2013, SPÚ [číslo jednací] ze dne 14. 8. 2013, SPÚ [číslo jednací] ze dne 25. 10. 2013, SPÚ [číslo jednací] (2) ze dne 9. 12. 2013. Žalovaná v období od 21. 1. 2011 až do 9. 3. 2013 zveřejnila celkem 44 nabídek náhradních pozemků, přičemž se ve valné části z nich jednalo o pozemky o hodnotě pod 10 000 Kč, ohodnocení nejdražšího pozemku činilo 650 250 Kč. Dne 1. 2. 2022 sdělil zástupce žalované zástupci žalobce prostřednictvím emailu, že otázku součinnosti v nových řízeních lze řešit gentlemanskou dohodou stran o tom, že na procesu lustrace a ocenění ničeho měněno nebude a bez zbytečného odkladu budou výsledky sděleny soudu s tím, že nemají zájem řízení uměle prodlužovat a komplikovat. Dne 22. 2. 2022 došlo mezi účastníky a paní [jméno] [příjmení] (narozenou dne [datum]) k uzavření dohody o narovnání. Původní výše restitučního nároku žalobce činila 26 438 654 Kč, ke dni 26. 5 2022 byl uspokojen restituční nárok žalobce co do výše 19 210 195,38 Kč a k tomuto dni nebyl uspokojen restituční nárok žalobce co do částky 7 228 458,62 Kč. Všechny požadované náhradní pozemky jsou k dnešnímu dni ve vlastnictví [země] s právem hospodaření žalované a jsou převoditelné. Požadované pozemky mají tuto hodnotu: k. ú. [jméno], parc. [číslo] – hodnota 559 852,60 Kč, k. ú. [jméno], parc. [číslo] – hodnota 487 401 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 336 909,10 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 116 608,90 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 116 141,40 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 173 083,60 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 117 508,30 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 116 290 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 176 668 Kč, k. ú. [obec], parc. [číslo] – hodnota 3 882 590,65 Kč. Celková hodnota požadovaných náhradních pozemků činí 6 083 053,55 Kč. Dne 11. 3. 2022 zveřejnila žalovaná nabídku na pozemky v k. ú. [obec], [obec], [obec], [anonymizováno], [obec], [část obce], [obec], [obec], [obec], [anonymizováno], [obec], [obec] s výměrou pozemků od 15 m2 po 9 371 m2, v hodnotě od 83,90 Kč po 57 832 Kč.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>12. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě je oprávněnou osobou podle tohoto zákona státní občan [obec] a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.</i> <i>13. Podle § 4 odst. 2 zákona o půdě zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany [obec] a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a jeho manžel.</i> <i>14. Podle § 5 odst. 1 zákona o půdě povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona nemovitost drží, s výjimkou a) podniků se zahraniční majetkovou účastí a obchodních společností, jejichž společníky nebo účastníky jsou výhradně fyzické osoby. Tato výjimka neplatí, jde-li o věci nabyté od právnických osob po 1. říjnu 1990, b) cizích států.</i> <i>15. Podle § 11 odst. 1 zákona o půdě nelze pozemky vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8, b) na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště, c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, d) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976, e) na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976, f) nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu č. 12/1945 Sb., dekretu č. 28/1945 Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.</i> <i>16. Dle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále zákon o SPÚ) nelze podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, převádět</i> <i>a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto,</i> <i>b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 3 odst. 4, § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování,</i> <i>c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav,</i> <i>d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu,</i> <i>e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech,</i> <i>f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu,</i> <i>g) pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí, nebo</i> <i>h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b).</i> <i>17. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.</i> <i>18. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.</i> 19. Dle ustálené soudní judikatury platí, že důvodnost žaloby na uložení povinnosti Pozemkovému fondu České republiky uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů není třeba − při liknavém postupu fondu − vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (srov. 31 Cdo 3767/2009). Ani postup podle nového ustanovení § 11a zákona o půdě (jež zásadně předpokládá převod pozemků oprávněným osobám na základě veřejných nabídek Pozemkového fondu) nemusí být vždy zárukou řádného plnění povinností Pozemkového fondu k převodu náhradních pozemků. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem Pozemkového fondu, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné. Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), je ovšem třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup Pozemkového fondu ČR (nyní pozemkového úřadu) lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný; uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. 28 Cdo 5389/2014).

20. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákona o půdě k vydání náhradních pozemků v hodnotě pozemků nevydaných. V této souvislosti soud dále poznamenává, že mezi účastníky řízení v zásadě nebylo sporu o skutkovém stavu, ale shoda mezi nimi nepanovala stran právního náhledu na věc ve vztahu k tomu, zda jednání žalované vůči žalobci vykazuje znaky libovůle a liknavosti.

21. Žalovaná rozhodla o restitučním nároku žalobce, který byl právními předchůdce žalobce uplatněn již v roce 1992, v průběhu let 2002 až 2013 a ocenila jej na částku 1 979 390,20 Kč. V průběhu tohoto soudního řízení ze shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že nesporná výše restitučního nároku žalobce činí 26 438 654 Kč, když žalovaná sama v průběhu řízení přecenila restituční nárok žalobce na částku více než třináctinásobně vyšší, než tomu bylo původně. Žalobce se tak dosud mohl domoci při jakkoli aktivní účasti ve veřejných nabídkách při nesprávném ocenění restitučního nároku uspokojení tohoto nároku v zásadně nižší výši. Je tak patrné, že žalovaná postupovala vůči žalobci liknavě a svévolně, když neučinila žádné kroky k přecenění jeho nároku, a to ani částečnému, čímž de facto znemožnila poskytnutí adekvátní ekvivalentní náhrady za nevydané pozemky. Účast na veřejných nabídkách, v nichž nelze reálného uspokojení restitučních nároků dosáhnout, postrádá smysl, a nelze proto uzavřít, že by se žalobce o veřejné nabídky bez legitimního důvodu nezajímal. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 6. 2015 sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, jestliže žalovaná setrvale zpochybňuje výši nároku žalobkyně, pak by žalobkyně nejspíše ani v budoucnu nemohla svůj nárok uplatnit regulérním způsobem podle § 11a zákona o půdě, načež by ji nezbylo, než se znovu obrátit na soud, tentokráte s žalobou o určení práva (ačkoliv výše jejího nároku – jako otázka předběžná – byla řešena již v tomto řízení). Takový důsledek označil dovolací soud za obtížně akceptovatelný a neslučitelný s principy právního státu, jenž musí dbát nejen na dodržování právně formálních postupů, ale i principu spravedlnosti v chování a jednání státu. Obdobně lze poukázat též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016 sp. zn. 28 Cdo 4078/2015, kdy bylo zjištěno, že žalovaná ([anonymizována tři slova]) evidovala restituční nároky žalobců v částce zcela nepřiměřeně nízké, že při stanovení hodnoty restitučních nároků neakceptovala podklady předložené žalobci (územní plány, územní rozhodnutí a další předložené listiny), aniž by si jejich existenci ověřila dalším postupem, nečinila žádné kroky k odstranění této spornosti, přičemž její„ odlišný názor na výši nároku“ se ukázal později jako evidentně nesprávný. Za takto zjištěného skutkového stavu věci nevybočuje dle Nejvyššího soudu právní závěr odvolacího soudu v otázce uspokojení restitučních nároků žalobců převodem náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku žalované z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když žalovaná ([anonymizována tři slova]) uvedeným (svévolným) postupem, který je v rozporu se zákonem o půdě, fakticky ztížila, ne-li znemožnila žalobcům uspokojení jejich restitučních nároků, pakliže neuznala správnou výši těchto nároků. Shodně pak viz usnesení ze dne 19. 10. 2016 sp. zn. 28 Cdo 4480/2016.

22. Lze tedy shrnout, že žalobce se nemohl domoci uspokojení svého restitučního nároku zásadně předpokládaným způsobem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků uskutečňované [anonymizována tři slova], jehož právní nástupkyní je žalovaná, neboť tato nabídka neměla potřebné kvalitativní a kvantitativní parametry a kromě toho byl účast v nabídkových řízeních žalobci prakticky znemožněna nesprávným oceněním nevydaných pozemků ze strany [anonymizována tři slova]. Postup žalované založený na nesprávném ocenění restitučního nároku žalobce, na které byla ze strany žalobce opakovaně upozorňována, lze označit za liknavý, resp. svévolný, přičemž ze shora citované judikatury Nejvyššího soudu plyne, že právě v takových případech může oprávněná osoba svůj nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního pozemku. Je třeba také zdůraznit, že rozdíl mezi oceněním žalované a v řízení nesporným oceněním byl výrazný a bránil uspokojení podstatné části nároku žalobce. Chování žalované při vyřizování restitučního nároku žalobce proto soud shledal liknavým, když sama žalovaná v průběhu řízení před soudem původní výši nároku žalobce přehodnotila. S ohledem na uvedené je žalobce oprávněn obrátit se na soud a domáhat se bezúplatného převodu konkrétních náhradních pozemků; soud proto zkoumal, zda vybrané pozemky jsou pozemky vhodnými k převodu.

23. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že považuje za nepřijatelné odkazovat oprávněnou osobu 30 let po řádném uplatnění restitučního nároku na povinnost účastnit se veřejné nabídky za situace, kdy jí špatně stanovená výše restitučního nároku fakticky bránila v řádném uspokojení tohoto nároku a navíc v situaci, kdy právě oprávněná osoba sama aktivně přispěla ke správnému zjištění jeho výše.

24. V řízení na základě shora uvedeného bylo prokázáno, že restituční nárok žalobce nebyl dosud zcela uspokojen a soud současně dovodil liknavost jednání žalované. Na základě shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování nutno uzavřít, že všechny zvolené pozemky jsou vhodné k převodu jako náhradní pozemky a že jejich převodu nebrání zákonné překážky. Pokud jde o ocenění náhradních pozemků, vyšel soud ze shodných tvrzení účastníků, dle kterých celková cena požadovaných pozemků činí 6 083 053,55 Kč. Uvedená cena pozemků nepřesahuje mezi účastníky nespornou výši dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobce 7 228 458,62 Kč. Hodnota převáděných pozemků současnou výši zůstatku restitučních nároků žalobce tedy nepřevyšuje. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že je na místě žalobě vyhovět, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a projev vůle žalované k uzavření této dohody tedy nahradil.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 160 789,80 Kč (výrok II.). Soud vyšel při určení výše odměny advokáta zastupujícího stranu žalující z toho, že předmět řízení je penězi ocenitelný, neboť je známa hodnota vydávaných náhradních pozemcích a v této hodnotě je uspokojován restituční nárok žalobce. Soud tedy postupoval dle § 6 odst. 1, § 7 bod. 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ a. t.”) s tím, že tarifní hodnotou je tedy cena vydaných pozemků ve výši 6 083 053,55 Kč. Výše odměny za jeden úkon činí částku ve výši 32 660 Kč, celkem tedy 130 640 Kč za čtyři úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, vyjádření žalobce ze dne 22. 5. 2022, účast na jednání soudu dne 26. 5. 2022), rovněž náhradu nákladů řízení tvoří paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za čtyři citované úkony právní služby dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada cestovného ve výši 1 263,40 Kč za cestu k jednání soudu dne 26. 5. 2022 ze sídla advokáta a zpět, v celkové délce 170 km při spotřebě paliva 5,8 l na 100 km, tarifní ceně paliva ve výši 47,10 Kč a sazbě náhrady za použití osobního silničního motorového vozidla ve výši 4,70 Kč za 1 km, a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 131 840 Kč částkou 27 686,40 Kč, neboť zástupce žalobců je plátcem DPH. Pro úplnost soud dodává, že zástupce žalobce nepožadoval náhradu za ztrátu času k jednání soudu, proto ji soud nepřiznal. Zaplacení těchto nákladů řízení soud uložil žalované v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); o splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.