12 C 135/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem JUDr. Jaroslavem Horkým sídlem Sokolovská 6/85, 186 00 Praha 8 - Karlín proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí Mgr. Petrou Civínovou sídlem J. Dobrovského 1047, 286 01 Čáslav o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, zapsaného u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], a k pozemkům parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] orná půda, zapsaných u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí].

II. Pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, zapsaný u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], a pozemky parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] orná půda, zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku ve výši 48 530 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře náhradu nákladů státu ve výši 1 905 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře náhradu nákladů státu ve výši 1 905 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 31. 3. 2023 domáhá zrušení podílového spoluvlastnictví k následujícím nemovitým věcem: parcele [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], a dále k parcelám [číslo] [číslo] [číslo] zapsaným na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] (dále jen„ předmětné nemovité věci“) a jejich přikázání do svého výlučného vlastnictví. Žalobce je vlastníkem podílu o velikosti [číslo] na každé z předmětných nemovitých věcí, žalovaný je vlastníkem zbývajícího podílu o velikosti [číslo] Cena vlastnického podílu ve výši [číslo] předmětných nemovitých věcí činí dle znaleckého posudku [číslo] ze dne 20. 3. 2023, zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení], celkovou částku ve výši 48 530 Kč. Dále žalobce uvedl, že žalovaný je nedostatečně identifikovaný vlastník, přičemž s ohledem na datum jeho narození lze postavit najisto, že je již po smrti, přičemž jeho právní nástupci nejsou žalobci známi. Žalobce nemá zájem setrvávat v takovém společném spoluvlastnictví, kde je nemožné činit rozhodnutí o významných záležitostech spojených s užíváním předmětných nemovitostí s neznámým spoluvlastníkem. Žalobce je dostatečně solventní k nákupu předmětných nemovitostí.

2. Soudu se přes pátrání nepodařilo zjistit, zda a kde žalovaný žije, případně zjistit totožnost jeho dědiců, proto byla žalovanému ustanovena k hájení jeho zájmů opatrovnice, která uvedla, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat a každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, pokud tak nežádá v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Má proto za to, že nelze než spoluvlastnictví zrušit či provést oddělení žalobce ze spoluvlastnictví. Překážkou zrušení spoluvlastnictví by byly pouze důvody, které by případné rozhodnutí o zrušení podílového spoluvlastnictví za současné situace vylučovaly, ale takové důvody nyní nejsou opatrovnici žalovaného známy. Současně má za to, že přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobce za současného uložení povinnosti zaplatit žalovanému vypořádací podíl je pro žalovaného příznivější, protože jinak se jejich právo promlčí po deseti letech. K otázce reálného rozdělení předmětných nemovitostí opatrovnice navrhuje, aby soud ustanovil znalce za účelem vypracování znaleckého posudku, případně položil takové otázky znalkyni Ing. [jméno] [příjmení], která vypracovala posudek předložený žalobcem.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

4. V katastru nemovitostí jsou jako podíloví spoluvlastníci k předmětným nemovitým věcem zapsáni účastníci - žalobce k podílu o velikosti [číslo] a žalovaný k podílu o velikosti [číslo] (prokázáno seznamem nemovitostí na [list vlastnictví] [obec], [číslo] [obec] na č. l. 146 -147, výpisem z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 28. 3. 2023 na č. l. 5, výpisem z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 31. 3. 2023 na č. l. 6). Soudem byl zjištěn tvar a prostorové uspořádání každého z předmětných nemovitostí (prokázáno snímky z katastrální mapy na č. l. 113, 114, 115, 117).

5. Žalobce měl na účtu vedeném u [právnická osoba] na jeho osobu za měsíc říjen 2023 příjmy přesahující výdaje o více než 260 000 Kč; ke dni 8. 11. 2023 aktuální zůstatek pak byl ve výši 57 354,52 Kč (prokázáno výpisem z bankovního účtu žalobce za období říjen 2023 na č. l. 140, dokladem o aktuálním zůstatku žalobce ke dni 8. 11. 2023 na č. l. 139).

6. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] má tvar podlouhlého trojúhelníku s příjezdem ze severu přes pozemky [územní celek], u toho pozemku by v případě jeho dělení neměl být s vjezdem problém. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] má ideální obdélníkový tvar, příjezd je po zpevněné komunikaci z východní strany. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] je výměrově malý, má trojúhelníkový tvar a není k němu příjezd, pouze přes pozemky v soukromém vlastnictví. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] je nepravidelný, má tvar kosodélníku, má vjezd ze zpevněné komunikace, vjezd je široký pouze cca 4,10 m, je dostatečný, ale v případě dělitelnosti pozemku by dostatečný již zřejmě nebyl, musel by pravděpodobně zůstat ve vlastnictví pouze jednoho ze spoluvlastníků. Účelem předmětných nemovitostí je zemědělská produkce. Znalkyně k otázce reálné dělitelnosti pozemků uvedla, že„ je třeba vždy zvažovat, zda bude nově vzniklé pozemky účelné obdělávat s tím, že aby to mělo smysl, musí se jednat o násobky 6m, které jsou použitelné pro zemědělské stroje, ideální je šířka 24m, na délce už nezáleží. Ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] by při reálném rozdělení vznikl obdélník při šířce 24 m a délce 14 m, u pozemku parc. [číslo] by to byl obdélník 24x19 m, u pozemku parc. [číslo] se jedná o díl o výměře 22 m2 a u pozemku parc. [číslo] se jedná o díl o výměře 164 m2. Musí se vyřešit příjezd k pozemkům, přičemž souhlas uděluje příslušný stavební úřad. Primárním problémem je nereálné obdělávání, trendem je pozemky zcelovat, ne je zmenšovat a dělit, je třeba si uvědomit značné náklady na geodetické práce, které by byly náročné, neboť se jedná o 4 oddělené pozemky mimo zastavěné území obce. Oddělením podílů [číslo] vznikne vždy pozemek tak malé výměry, který, pokud by byl nabízen k prodeji k zemědělské produkci, tak je neprodejný, hodnota odděleného pozemku by se snížila, bude v podstatě nulová.“ Obvyklá cena zemědělských pozemků z [list vlastnictví], k.ú. [obec] je celkem 2 820 188 Kč (podíl o vel. 1/72 činí 39 170 Kč), pozemku z [list vlastnictví], k.ú. [obec] je 674 082 Kč (podíl o vel. 1/72 činí 9 360 Kč), prokázáno znaleckým posudkem [číslo] ze dne 20. 3. 2023, výslechem znalkyně Ing. [jméno] [příjmení], snímky z katastrální mapy na č. l. 113, 114, 115, 117.

7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní: <i>8. Podle § 1140 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.</i> <i>9. Podle § 1142 odst. 2 o. z. zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu. To neplatí, pokud má být pozemek rozdělen za účelem zřízení stavby nebo za takovým účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit.</i> <i>10. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.</i> <i>11. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.</i> <i>12. Podle § 1147 věty první o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.</i> 13. Ve smyslu shora uvedených ustanovení § 1140 a 1143 o. z. za situace, kdy žalobce neměl nadále zájem setrvat v podílovém spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem a neměl možnost uzavřít s žalovaným dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodl k jeho návrhu soud. Je třeba doplnit, že v řízení nebyly tvrzeny a soudem ani zjištěny důvody, které by případně rozhodnutí o zrušení podílového spoluvlastnictví za současné situace vylučovaly.

14. Jde-li pak o otázku vypořádání podílového spoluvlastnictví, i současná úprava dle o. z. stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být jednotlivé způsoby vypořádání použity. Soud rozhodující o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tak není vázán návrhy účastníků (§ 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), a proto byl soud v projednávané věci povinen nejprve zkoumat, zda je rozdělení společných věcí možné, neboť soud je povinen hledat cestu, aby - pokud je to možné - byly věci ve spoluvlastnictví účastníků reálně rozděleny, byť i takové řešení nevyhoví všem účastníkům (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5353/2015). Reálným rozdělením nemovité věci se pak rozumí reálné rozdělení zpravidla v součinnosti se znalcem a při nezbytné existenci oddělovacího geometrického plánu. Reálným rozdělením tak není, jestliže se více samostatných věcí rozdělí bez dalšího mezi účastníky. Přitom nelze v zásadě namítat nic proti takovému rozdělení druhově stejných věcí, kdy každý z účastníků dostane určitou věc a částka stanovená na vyrovnání pak není vysoká (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2631/2005).

15. Je třeba předeslat, že s ohledem na uvedenou judikaturu bylo vyloučeno uvažovat o případném přikázání samostatných pozemků mezi jednotlivé účastníky bez jejich reálného rozdělení. Tento způsob kolidoval již se samotnou skutečností, že podílu žalovaného nedosahuje svojí velikostí na žádný z předmětných pozemků. Vycházeje z judikaturních závěrů tak byl soud v této věci nucen nejprve zvažovat, zda je namístě předmětné pozemky reálně rozdělit.

16. U předmětných nemovitých věcí bylo nutno zohlednit, že pozemky jsou po formální i materiální stránce pozemky zemědělskými, které na sebe nenavazují, nacházejí se na odlišných místech. Zemědělský pozemek může být přitom rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu (srovnej ustanovení § 1142 odst. 2 o.z., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5353/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 789/2019). Vzhledem k tomu, že spoluvl. podíl žalovaného činí 1/72 z celku pak by reálným rozdělením každého z předmětných nemovitých věcí došlo ke vzniku pozemku tak malé výměry, která by byla zemědělsky nevyužitelná, tak je tomu bez pochyby u pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec] a [číslo] v k.ú. [obec]. Ačkoliv u pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec] by i po jejich rozdělení nově vzniklé pozemky (co do podílu 1/72) byly nadále přístupny z veřejné komunikace, jednalo by se o pozemky o výměře cca 330 m2 a 450 m2, tedy jejich reálným dělením by taktéž došlo ke ztížení možností jejich obdělávatelnosti. Současně je třeba zdůraznit, jak bylo konstatováno znalkyní, že je trendem pozemky zcelovat a nikoli je dělit, je to ekonomicky nákladné a současně se hodnota takto oddělených pozemků snižuje a to v podstatě na nulovou hodnotu. Soud tak vzhledem ke všem shora uvedeným okolnostem projednávané věci uzavřel, že dělení společných věcí v tomto řízení není možné a ani vhodné.

17. Za shora uvedeného se soud zabýval tím, zda jsou při nemožnosti dělení společných věcí ve smyslu § 1147 o. z. splněny podmínky pro to, aby byly předmětné nemovitosti přikázány do vlastnictví některého ze spoluvlastníků. Žalobce o přikázání předmětných pozemků do jeho vlastnictví od počátku navrhoval. Ačkoliv pak z ustanovení § 1147 o. z. vyplývá jediná přímá podmínka pro přikázání společné věci za náhradu, a to právě zájem spoluvlastníka o přikázání věci do jeho vlastnictví, je nutné také zkoumat jeho solventnost. Tímto způsobem se totiž každému ze spoluvlastníků dostane majetkové hodnoty odpovídající hodnotě jeho spoluvlastnického podílu a naopak zamezí tomu, že spoluvlastník, jemuž by byla přisouzena náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016). Žalobce pak v řízení prokázal, že je solventní, neboť jeho finanční možnosti umožňují zaplacení vypořádacího podílu žalovanému takřka okamžitě. Proto soud po zrušení podílového spoluvlastnictví k jednotlivým nemovitostem (výrok I.) rozhodl o způsobu vypořádání tak, že předmětné nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II.). Při určení výše částky na vypořádacím podílu soud vycházel z podílu žalovaného na předmětných nemovitostech. Soud má na výši vypořádacího podílu shodný názor jako znalkyně, kdy celková hodnota předmětných nemovitostí (3 494 270 Kč) zjištěná ke dni 20. 3. 2023 byla vydělena podílem 1/72. Soud tak dospěl k výši vypořádacího podílu ve výši 48 530 Kč. Soud jen podotýká, že vzhledem k v řízení zjištěným skutečnostem vycházel z hodnoty předmětných nemovitostí zjištěné k datu jejich ocenění znaleckým posudkem, tj. ke dni 20. 3. 2023, neboť nebyly tvrzeny ani zjištěny skutečnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat na změny v cenách nemovitostí v mezidobí od jejich ocenění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2437/2012).

18. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žádný z účastníků neměl ve věci úspěch oproti neúspěchu druhé strany řízení. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je zvláštním druhem řízení, tzv. iudicium duplex, ve kterém se rozdíly mezi postavením žalobce a žalovaného stírají, neboť oba účastníci mohou vystupovat na jedné či druhé straně v závislosti na tom, který z účastníků podá žalobu dříve. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení tak nelze zvýhodnit účastníka jen proto, že podal žalobu dříve a soud věc projednal a rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví. I tak je nicméně základním pravidlem rozhodování o náhradě nákladů v tomto druhu řízení zásada úspěchu ve věci. Toto základní pravidlo lze v konkrétním případě korigovat buď nepřiznáním náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků, jsou-li pro takový závěr dány důvody hodné zvláštního zřetele, nebo přiznání náhrady nákladů řízení neúspěšnému žalovanému, jestliže svých chováním nezavdal příčinu k podání žaloby o vypořádání společného jmění manželů či zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Okolnost, že soud není vázán návrhem a může předmět řízení vypořádat i jinak, má samozřejmě pro úvahy soudu o náhradě nákladů řízení taktéž význam. Ta se však neprojevuje ve vyloučení možnosti aplikace § 142 o.s.ř., ale ve způsobu, jakým stanovit úspěch ve věci (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 1441/11, nález Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 186/20, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3183/2014). V projednávané věci tak nebylo možno do úspěchu či neúspěchu ve věci započíst skutečnost, že podílové spoluvlastnictví účastníků bylo zrušeno. Do míry úspěchu a neúspěchu ve věci by pak mohla být případně zahrnuta skutečnost, jaký způsob vypořádání každý z účastníků navrhoval a jak soud o tomto způsobu nakonec rozhodl. Ačkoliv soud o vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodl způsobem, který navrhoval žalobce, vzal v potaz, že žalovaný se řízení osobně nezúčastnil a jeho skutečné stanovisko nemohlo být zjištěno. Nutno podotknout, že tomuto způsobu vypořádání opatrovnice žalovaného ani neoponovala. Za tohoto stavu tak soud dospěl k závěru, že není možné rozhodnout dle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž bylo třeba dále zohlednit i skutečnost, že výsledkem tohoto řízení nebylo ve skutečnosti zasaženo do majetkové hodnoty některého z účastníků a každý z účastníků si z řízení odnesl majetkovou hodnotu, s níž do řízení vstupoval (byť v jiné formě). <i>19. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.</i> 20. V souvislosti s tímto řízením vznikly státu náklady řízení v celkové výši 3 810 Kč, a to za výslech znalkyně Ing. [jméno] [příjmení] při jednání dne 8. 11. 2023 (viz usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 9. 11. 2023, č. j. 12 C 135/2023-135). O povinnosti každého účastníka zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 1 905 Kč (výroky V. a VI. tohoto rozsudku), soud rozhodl podle shora citovaného ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má toto právo vůči oběma stranám řízení rovným dílem, neboť ve věci obě strany zaznamenaly stejný úspěch.