12 C 151/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Kremlovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Anonymizováno zastoupená advokátkou JUDr. Irenou Sopkovou sídlem Na Klaudiánce 781/19, 147 00 Praha 4 proti žalované: žalovaná , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o určení vlastnictví

I. Určuje se, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , název, na LV č. , číslo, pro obec , název, a k. ú. , název, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 25 400 Kč k rukám její zástupkyně advokátky JUDr. Ireny Sopkové, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 4. 2024 domáhá proti žalované určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 886 m2, zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , název, , na LV č. , hodnota, pro obec , název, a k. ú. , název, (dále jen „předmětný pozemek“), což odůvodnila následujícím způsobem. Žalobkyně je vlastníkem sousední nemovitosti, zapsané na LV č. , hodnota, v k. ú. , název, , konkrétně pozemku parc. č. st. , hodnota, o výměře 844 m2, jehož součástí je budova č. p. , hodnota, , kterou společně s předmětným pozemkem právní předchůdce žalobkyně , jméno FO, koupil od , jméno FO, , , jméno FO, ml. a , jméno FO, smlouvou ze dne 23. 9. 1967. Předmětem kupní smlouvy ze dne 23. 9. 1967 byl rodinný domek č. pop. , hodnota, v , adresa, a stavební parcela č. , hodnota, a společně s nimi nabyl , jméno FO, i předmětný pozemek tak, jak to vyplývá z potvrzení Místního výboru , adresa, ze dne 29. 12. 1975. Celá kupovaná oblast byla oplocená a užívaná společně s novým domem. V roce 1999 , jméno FO, zemřel a dům jako celek včetně zahrad zdědila žalobkyně. Už právní předchůdce žalobkyně , jméno FO, se ujal užívání nejen pozemku parc. č. st. , hodnota, , ale v dobré vůli a ve vědomí, že koupil také předmětný pozemek, čemuž odpovídala i dohodnutá kupní cena, se ujal i držby předmětného pozemku. Po bezprostřední koupi pozemku parc. č. st. , hodnota, a předmětného pozemku , jméno FO, tyto nemovitosti oplotil a od té doby jsou užívány jako celek, přičemž , jméno FO, a poté žalobkyni nikdo v držbě nerušil. Žalobkyně si byla vědoma toho, že předmětný pozemek nabyla od svých právních předchůdců, jeho držby se chopila po smrti , jméno FO, v roce 1999 a starala se o něj jako o vlastní. Od roku 1999 užívá předmětný pozemek poctivě a nerušeně, přičemž v držbě nebyla nikým rušena a sama tím nepůsobila nikomu újmu. Koncem měsíce listopadu roku 2020 žalobkyně při geodetickém zaměření zjistila, že předmětný pozemek není v katastru nemovitostí evidován na jejím listu vlastnictví. Žalobkyně má za to, že splnila podmínky mimořádného vydržení s tím, že je dán její právní zájem na určení vlastnictví k předmětnému pozemku, když právní stav neodpovídá stavu skutkovému.

2. Žalovaná nárok uplatněný v žalobě neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby, což odůvodnila takto: Žalovaná je vlastníkem předmětného pozemku na základě § 1045 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. ve spojení s § 65 odst. 9 katastrálního zákona po tzv. neidentifikovaném vlastníkovi: , jméno FO, , , jméno FO, . Předmětný pozemek vznikl z původního PK pozemku č. , hodnota, zapsaného v knihovní vložce č. , hodnota, pro kat. obec , název, , kdy předmětem zápisu byl i pozemek č. , hodnota, spolu s obytným domem č. p. , hodnota, . Právní předchůdce žalobkyně , jméno FO, se na základě kupní smlouvy ze dne 23. 9. 1963 stal vlastníkem rodinného domu č. p. , hodnota, se stavební parcelou č. , hodnota, za kupní cenu 9 846,80 Kč, předmětný pozemek předmětem kupní smlouvy nebyl. , právnická osoba, , adresa, vydal dne 30. 6. 1973 , jméno FO, rozhodnutí č. , hodnota, , kterým mu bylo povoleno „oplocení podél státní silnice , název, “ a to mj. za podmínky, že oplocení musí být provedeno jen na vlastním pozemku; ten tak jednal nepoctivě, když oplotil i předmětný pozemek, jehož vlastníkem nebyl. Kupní smlouvou uzavřenou s MNV , adresa, dne 23. 9. 1967 nabyl , jméno FO, pozemek p. č. , hodnota, o výměře 22 m2, který byl sloučen do pozemku p. č. st. , hodnota, , vzhledem k tomu, že v kupní smlouvě je uvedeno, že výměra pozemku p. č. st. , hodnota, je 829 m2, muselo mu být zřejmé, že se při výměře předmětného pozemku, která činí 886 m2, fakticky chopil výměry nesrovnatelně větší. Žalobkyně se stala vlastníkem rodinného domu č. p. , hodnota, v , název, se stavební parcelou č. , hodnota, na základě usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře č. j. , spisová značka, , předmětný pozemek součástí tohoto usnesení nebyl. Žalobkyně se chopila držby předmětného pozemku, jehož výměra je větší než výměra pozemku p. č. st. , hodnota, , muselo jí být tedy jasné, že se ujala držby většího pozemku, než jaký nabyla. Pozemky se nacházejí v přehledném terénu a muselo být tak žalobkyni zřejmé, že užívá více než jednou tak velkou plochu, je zde tudíž dána skutečnost zakládající její nepoctivý úmysl ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (srov. sp. zn. 22 Cdo 1241/2022, 22 Cdo 2307/2022).

3. Soud vzal v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za svá nesporná tvrzení účastníků, která učinili při soudním jednání, konkrétně tato:- žalobkyně je na základě usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře č. j. , spisová značka, , vlastníkem pozemku parc. č. st. , hodnota, o výměře 844 m2, jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , zapsaného na LV č. , hodnota, pro obec , název, a k. ú. , název, ; dále se na pozemku v minulosti nacházela stodola,- žalovaná je v katastru nemovitostí evidována jako vlastník předmětného pozemku.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z kupní smlouvy ze dne 23. 9. 1967 (č. l. 15 – 16) se podává, že , jméno FO, jako kupující sjednal kupní smlouvu s prodávajícími: , jméno FO, , , jméno FO, ml. a , jméno FO, na koupi domku čp. , hodnota, v , adresa, se st. parcelou č. , hodnota, a se stodolou za kupní cenu stanovenou MNV , adresa, ve výši 9 846,80 Kčs.

6. Z kupní smlouvy ze dne 23. 9. 1967 (č. l. 40) se podává, že , jméno FO, jako kupující sjednal s Místním národním výborem , adresa, dne 23. 9. 1967 kupní smlouvu na pozemek č. , hodnota, o výměře 22 m2, který je využíván jako předzahrádka domku čp. , hodnota, s tím, že bude sloučen se staveb. parcelou č. , hodnota, o výměře 829 m2; podmínkou registrace této smlouvy bylo, že se tak stane společně s kupní smlouvou, kterou , jméno FO, kupuje domek čp. , hodnota, v , adresa, se st.p. , hodnota, .

7. Z rozhodnutí Místního národního výboru , adresa, ze dne 30. 6. 1973 (č. l. 39) se podává, že Místní národní výbor , adresa, rozhodl o žádosti , jméno FO, a povolil mu oplocení podél státní silnice , Anonymizováno, za několika podmínek, mj. za podmínky, že bude provedeno jen na vlastním pozemku.

8. Z potvrzení Místního národního výboru , adresa, ze dne 27. 12. 1975 (č. l. 15) se podává, že , právnická osoba, , adresa, potvrdil, že , jméno FO, vlastní parcely č. , hodnota, o výměře 844 m2, nezem. plocha, č. , hodnota, o výměře 886 m2, zahrada.

9. Z notářského zápis sepsaného JUDr. Alenou Tomaidesovou dne 18. 12. 1997 č. j. , Anonymizováno, (č. l. 68) se podává, že , jméno FO, sepsal závěť, dle které pro případ své smrti odkázal veškerý svůj majetek žalobkyni; dále se uvádí, že je , jméno FO, vlastníkem domu čp. , hodnota, se stp., hodnota, , hodnota, v , název, kat. území , název, .

10. Z usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 21. 2. 2000 č. j. , spisová značka, (č. l. 17, 69-70) se podává, že ve věci dědictví po , jméno FO, , zemřelém dne , datum, , nabyla žalobkyně jako závětní dědička dům čp. , hodnota, v , adresa, se st. , hodnota, v kat. území , název, ; toto usnesení nabylo právní moci dne 16. 3. 2000.

11. Z leteckých snímků (čl. 91-94) a snímků katastrální mapy (č. l. 7, 8, 11) se podává, že předmětný pozemek má tvar trojúhelníku, kdy jednou svojí stranou přiléhá ke komunikaci, jednou k sousední parcele č. st. , hodnota, a zbývající k poli, je osázen stromy a zatravněn; jeho tvar i povaha jako zahrady se v průběhu let nemění.

12. Ze srovnávací sestavy parcel (č. l. 41) se podává, že pozemek parc. č. , hodnota, v k.ú. , název, , zapsaný v knihovní vložce , hodnota, odpovídá dnešní parcele č. , hodnota, o výměře 886 m2, zahrada.

13. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, se podává, že je manželem žalobkyně od roku 1996. , jméno FO, se rozhodl asi dva až tři roky před svou smrtí, že sepíše závěť, a vše odkázal žalobkyni. Již v té době byly pozemky o výměře asi 1 500 m2 oploceny stejným plotem jako nyní; jedná se o drátěný plot bez podezdívky, plot zde takto byl a svědek vyměňoval maximálně nějakou jeho část. Pozemky se nacházejí na kraji obce směrem k , město, , přiléhá k nim komunikace, která je s nimi v úrovni a asi zhruba polovina toho oplocení je u komunikace, pak je pole a sousedé, jedná se o rovinné pozemky s ovocnými stromy. Takto to vypadlo již v roce 1995 a stejně to vypadá i dnes. Někdy v druhém pololetí roku 2020 byla možnost zavést vodu, v této souvislosti si pozvali geodeta a přišlo se na tento problém.

14. Z účastnické výpovědi žalobkyně se podává, že její otčím , jméno FO, postavil v roce 1974 dům, předtím zboural stodolu, vykácel staré stromy a zasadil nové. Žalobkyni , jméno FO, vyprávěl, že pozemky koupil cca v roce 1967-1968 od starších lidí z Prahy, kteří měli na pozemku menší domeček, který pak , jméno FO, zboural. Žalobkyně byla dítě, když se tam nastěhovali, oplocení pak cca v roce 1975-1976 budoval , jméno FO, ; jednalo se o pletivo se sloupky. Toto oplocení je tam do dnešního dne. Pozemky mají výměru asi 1 500 m2, mimo pozemek, který je předmětem žaloby, se na pozemku nachází přístup k domu, dům a za domem byl kurník a kotec pro králíky, záhony, pařník a višeň, studna a velký ořech. Žalobkyni nikdy nikdo neoslovil s tím, že není vlastníkem předmětného pozemku, zjistili to až poté, co jim to řekl geodet na podzim roku 2020.

15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

16. Dne 23. 9. 1967 , jméno FO, sjednal kupní smlouvu s , jméno FO, , , jméno FO, ml. a , jméno FO, na dům čp. , hodnota, v , jméno FO, se st. parcelou č. , hodnota, a se stodolou; téhož dne sjednal kupní smlouvu taktéž s Místním národním výborem , adresa, na pozemek č. , hodnota, o výměře 22 m2, který byl využíván jako předzahrádka domku čp. , hodnota, s tím, že byl v této kupní smlouvě upozorněn na výměru staveb. parcely č. , hodnota, ve výši 829 m2. V roce 1973 povolil Místní národní výbor , adresa, , jméno FO, oplocení podél státní silnice , název, mj. za podmínky, že bude provedeno jen na vlastním pozemku. Dne 27. 12. 1975 Místní národní výbor vydal potvrzení, že , jméno FO, vlastní parcely č. , hodnota, o výměře 844 m2, nezem. plocha, č. , hodnota, o výměře 886 m2, zahrada. V letech 1975, 1976 , jméno FO, vybudoval kolem pozemku parc. č. st. , hodnota, a předmětného pozemku drátěný plot se sloupky, bez podezdívky, který tu je dodnes. Dne 18. 12. 1997 sepsal před notářem , jméno FO, závěť, dle které pro případ své smrti odkázal veškerý svůj majetek žalobkyni; v závěti se uvádí, že je , jméno FO, vlastníkem domu čp. , hodnota, se stp. , hodnota, v , název, kat. území , název, bez uvedení výměry dané parcely. , jméno FO, zemřel dne 16. 7. 1999 a žalobkyně nabyla na základě usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne , datum, č. j. , spisová značka, jako závětní dědička dům čp. , hodnota, v , název, se st. , hodnota, v kat. území , adresa, ; výměra pozemku není uvedena. Předmětný pozemek je osázen stromy a je užíván jako zahrada. Na podzim roku 2020 při geodetickém zaměření žalobkyně zjistila, že je žalovaná v katastru nemovitostí evidována jako vlastník předmětného pozemku.

17. Ačkoli byly v řízení provedeny další důkazy, soud z nich nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti.

18. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní:

19. Podle § 80 o. s. ř. se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

20. Jelikož se žalobkyně domáhá podanou žalobou určení vlastnického práva k předmětnému pozemku, zabýval se soud nejprve otázkou, zda je zde dán naléhavý právní zájem na tomto určení, přičemž dospěl k závěru, že ano. Pokud by se žalobkyní tvrzené skutečnosti podařilo prokázat, pak by na žalobkyni za splnění všech okolností přešlo vlastnické právo k předmětnému pozemku žalované, avšak bez akceptování tohoto stavu žalovanou by žalovaná byla nadále zapsána jako vlastník tohoto v katastru nemovitostí. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně shledává naléhavý právní zájem na určení vlastnických či spoluvlastnických poměrů tam, kde prostřednictvím vydaného rozhodnutí má dojít k odstranění neshody mezi stavem skutečným a stavem evidovaným v katastru nemovitostí (k tomu srovnej např. 26 Cdo 4641/2015, 22 Cdo 4036/2013). Za této situace tedy žalobkyni na určení jejího vlastnického práva svědčí naléhavý právní zájem.

21. V souladu s § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) oprávněný držitel se stává vlastníkem nemovité věci, má-li ji v držbě po dobu deseti let.

22. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, právní poměry týkající se (mj.) věcných práv se řídí ustanoveními tohoto zákona; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

23. Pokud u žalobkyně počala vydržecí desetiletá doba dle dosavadní právní úpravy, citovaného § 134 odst. 1 obč. zák., běžet nejpozději dne 16. 3. 2000 na základě pravomocného usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře, č. j. , spisová značka, , s ohledem na rovněž citovaný § 3028 odst. 2 o. z. nedoběhla, když do účinnosti nového občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb. k 1. 1. 2014 dosud neuplynula, a vlastnické právo žalobkyně jeho vydržením do té doby nenabyla. Proto se podmínky vydržení budou řídit v souladu s § 3028 odst. 2 o. z. tímto (novým) občanským zákoníkem účinným od 1. 1. 2014. Současná právní úprava pak neumožňuje nadále (na rozdíl od právní úpravy platné a účinné do 31. 12. 2013) řádné vydržení nemovitosti v desetileté vydržecí době v případě držby založené pouze na putativním (domnělém) titulu (srov. též Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, komentář k § 1089, strana 315-316 , popř. k § 992, strana 91-92).

24. Podle § 989 odst. 1 o. z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

25. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

26. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

27. Podle § 1096 o. z. odst. 2 se při mimořádném vydržení nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

28. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

29. V obecné rovině je na místě uvést, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani – pro dobu držby před 1. 1. 2014 - držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. V § 992 odst. 1 o. z. nejde – na rozdíl od § 1095 o. z. – o „poctivost“ v obecném smyslu (k tomu viz Spáčil, J., Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 96, a další literaturu tam uvedenou). Nepoctivým může být i ten držitel, který jen z nedbalosti, někdy i nevědomé, neví, že mu právo, které vykonává, nenáleží; takový držitel nejedná v nepoctivém úmyslu. Naproti tomu v nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu. Kvalifikace držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře „v nejméně přísném pojetí“ (Petrov, J. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1163). Samotný „nikoliv nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný (např. že smlouva, na jejímž základě se chopil držby vlastnického práva, je z nějakého důvodu neplatná), srov. 22 Cdo 1241/2022, 22 Cdo 3387/2021.

30. K mimořádnému vydržení zákon vyžaduje splnění dvou podmínek, a to uplynutí vydržecí doby a aby nebyl držiteli prokázán „nepoctivý úmysl“. Držitel tak vydrží vlastnické právo, aniž by prokazoval cokoli jiného než držbu po dobu 20 let. Neprokazuje tedy právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá ani jakýkoli charakter držby. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Úmysl jako vnitřní stav sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení (stejně tak úmysl) projevuje navenek. Tento závěr platí i pro posuzování držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Tento úmysl nelze zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností, zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo – při splnění předpokladu § 4 odst. 1 o. z., tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu; přitom, podobně jako v právu trestním, může jít o úmysl přímý (držitel ví, že jedná nepoctivě a takto jednat i chce), nebo o úmysl nepřímý (s tím, že jeho jednání může být nepoctivé, je srozuměn (srov. 22 Cdo 3387/2021).

31. V dané věci se žalobkyně domáhá určení vlastnictví k předmětnému pozemku na základě vydržení vlastnického práva, což opírá o tzv. putativní titul, kdy nedisponuje žádným právním titulem k nabytí předmětného pozemku, avšak předmětný pozemek užívala v domnění, že jej nabyla na základě shora uvedeného usnesení ve věci dědictví po , jméno FO, . Z provedeného dokazování soud zjistil, že předmětný pozemek navazuje na pozemek parc. č. st. , hodnota, a je s ním funkčně spojen v zahradu a oplocen, a to již od roku 1975, případně 1976. Žalobkyně se chopila držby předmětného pozemku společně s pozemkem parc. č. st. , hodnota, , hodnota, nejpozději v březnu roku 2020 na základě pravomocného rozhodnutí soudu ve věci dědictví po , jméno FO, a tedy v souladu s § 3066 o. z. splnila nejpozději v březnu roku 2020 jednu ze dvou nezbytných podmínek mimořádného vydržení, tedy vydržecí dobu 20 let.

32. Žalovaná tvrdila v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (konkrétně sp. zn. 22 Cdo 2307/2022) nepoctivý úmysl žalobkyně vycházející z toho, že se žalobkyně chopila držby pozemku o rozloze přibližně stejné, jako má pozemek, který na základě rozhodnutí dědického soudu výslovně nabyla. Byť je tato skutečnost nezpochybnitelná, nesporná, když předmětný pozemek je o výměře 886 m2 a pozemek parc. č. st. , hodnota, má výměru 844 m2, posuzoval soud v této věci v souladu se shora uvedenou judikaturou všechny okolnosti dané věci a dospěl k závěru, že nebyl prokázán nikoliv nepoctivý úmysl žalobkyně. Žalobkyně od svého dětství užívala uvedené pozemky jako jeden celek, předmětný pozemek byl připlocen k pozemku jejího právního předchůdce, v závěti jí pak její právní předchůdce odkazoval pozemek, aniž by zde byla uváděna jeho výměra, a stejně tomu tak bylo i ve vlastním rozhodnutí dědického soudu; právním předchůdcem žalobkyně byl její otčím, tedy osoba jí blízká, u kterého žalobkyně neměla důvod k větší opatrnosti ohledně rozsahu od něho nabytého majetku. Současně je nutné upozornit na potvrzení Místního národního výboru , adresa, ze dne 27. 12. 1975, kterým bylo právnímu předchůdci žalobkyně písemně potvrzeno vlastnictví nejenom parcely č. , hodnota, o výměře 844 m2, ale taktéž předmětného pozemku o výměře 886 m2. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že z listiny žalobkyně mohla zjistit, že je majetek jejího předchůdce tvořen dvěma pozemky, a to včetně informace o jejich výměře, tato listina však vlastnictví jejího právního předchůdce potvrzovala, je tedy opět vyloučen její nepoctivý úmysl; to platí tím spíše pro zápisy v takovém seznamu, které mají původ v letech 1948 až 1990, ev. i o něco později kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitostem. Současně nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by se žalobkyně do držby vetřela úmyslně lstí, držba předmětného pozemku na žalobkyni přešla současně s vlastnickým právem k pozemku parc. č. st. , hodnota, , čímž je z povahy věci lstivé vetření se do držby vyloučeno. Všechny tyto okolnosti zcela vyvážily okolnost, že se jedná o pozemky přibližně stejné výměry, když současně je třeba upozornit na to, proč skutečný vlastník předmětného pozemku proti držbě po dobu 20 let nezasáhl, je tedy možné dospět k závěru, že držbou a užíváním předmětného pozemku žalobkyně žalované nepůsobila újmu.

33. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žalobkyně je vlastníkem předmětného pozemku, a to na základě jeho mimořádného vydržení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z šesti úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, 3 x účast na jednání dne 20. 9. 2024, dne 30. 10. 2024, dne 20. 11. 2024, podání ve věci ze dne 30. 10. 2024) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal zástupkyni žalobkyně odměnu za repliku k vyjádření žalované ze dne 25. 10. 2024, neboť v obsahu právního úkonu nebyly obsaženy žádné nové skutečnosti (šlo toliko o polemiku s žalovanou – rozvinutí předešlých úvah uvedených v žalobě), jež by měly odraz v probíhajícím řízení, replika nebyla soudem žádaná. Dále s ohledem na ustálenou judikaturu a za situace, kdy se zástupkyně žalobkyně osobně účastnila jednání soudu, při kterém závěrečný návrh přednesla, nebyla soudem taktéž přiznána odměna za závěrečný návrh zástupkyně žalobkyně ze dne 12. 11. 2024, neboť tento úkon nemá oporu v a. t., přičemž lze připomenout např. usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 8 To 59/99: "Závěrečnou řeč obhájce vypracovanou písemně nelze pokládat za "písemné podání ve věci samé" ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a proto za tento úkon odměna nepřísluší."35. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.