12 C 185/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Jindřichem Křížem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha proti žalovanému: žalovaný , IČO IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. Ing. Pavlem Bezouškou sídlem náměstí Jana Žižky z Trocnova 2/2, 286 01 Čáslav - Staré Město o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 990 060,20 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 990 060,20 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 990 060,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 990 060,20 Kč od , datum, do zaplacení, což odůvodnila tím, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. č. , hodnota, , ostatní plocha o výměře 5 881 m2, č. , hodnota, ostatní plocha o výměře 870 m2, č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří o výměře 165 m2 a č. , hodnota, , ostatní plocha o výměře 2 673 m2, k.ú. a obec , adresa, , zapsaných na LV , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora (dále jen „Pozemky“). Celková výměra Pozemků činí 9 589 m2 a jsou v rozporu s vůlí žalobkyně užívány jako veřejné prostranství. Žalobkyně adresovala žalovanému předžalobní upomínku ze dne , datum, za období od , datum, do , datum, na částku 870 201,75 Kč a předžalobní upomínku ze dne , datum, za období od , datum, do , datum, na částku 990 060,20 Kč, ani na jednu však nebylo ze strany žalovaného žádným způsobem reagováno. Žalobkyně proto požadovala vydání bezdůvodného obohacení za období od , datum, do , datum, , a to v celkové výši 990 060,20 Kč (od , datum, do , datum, požaduje 33 Kč za m2, od , datum, do , datum, požaduje 36 Kč za m2, obojí podle příslušných výměrů Ministerstva financí). K úrokům z prodlení uvedla, že je požaduje ode dne , datum, do zaplacení, a to ve výši 14,75 % ročně.

2. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě ve lhůtě třiceti dnů, byl poučen, že ve výzvě je povinen uvést, zda nárok uznává a případně vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé a označit k nim důkazy. Žalovaný byl zároveň poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud prvního stupně za to, že nárok uznává, a ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného žádným způsobem reagováno, pročež soud prvního stupně vyhlásil dne , datum, rozsudek pro uznání č. j. 12 C 185/2024-74 (dále jen „Rozsudek pro uznání“), ve kterém žalobkyni přiznal nárok na uhrazení částky 990 060,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 990 060,20 Kč od , datum, do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení ve výši 49 504 Kč.

3. Proti Rozsudku pro uznání podal žalovaný včasné odvolání. Uvedl, že soud prvního stupně rozhodl Rozsudkem pro uznání, přestože nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání. Žalobkyně uplatnila u soudu prvního stupně žalobu na zaplacení částky 990 060,20 Kč, která měla představovat nárok z titulu bezdůvodného obohacení vznikajícího užíváním pozemků ve vlastnictví žalobkyně jako veřejné prostranství. Předmětné pozemky sice byly žalobkyní zakoupeny od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, nicméně insolvenční správce společnosti , právnická osoba, . od tohoto právního jednání dne , datum, odstoupil, neboť nebyla prokázána úhrada dílčí kupní ceny. Zároveň byly předmětné pozemky zahrnuty do soupisu majetkové podstaty dlužnice , právnická osoba, ., v současné době je veden incidenční spor na jejich vyloučení z majetkové podstaty. K předmětným pozemkům, včetně případného nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy má dispoziční oprávnění insolvenční správce. Těchto skutečností si přitom žalobkyně musela být vědoma, žaloba tudíž byla podána předčasně, zároveň jejím podáním mohl být spáchán i trestný čin. Žalovaný má vzhledem k uvedenému za to, že žalobkyně nebyla ve sporu aktivně věcně legitimována a že tedy nebyly splněny předpoklady pro vydání Rozsudku pro uznání, neboť nebyly splněny podmínky řízení. Tento nedostatek přitom měl vést k zastavení řízení, nikoliv k vydání napadeného rozhodnutí.

4. K odvolání žalovaného žalobkyně uvedla, že mezi podmínky řízní nelze řadit aktivní legitimaci žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že se považuje za osobu aktivně legitimovanou k podání žaloby, o čemž svědčí stav zapsaný v katastru nemovitostí. Je možné disponovat předmětem incidenční žaloby, tedy i podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, je-li to nutné k odvrácení újmy, kterou může být promlčení. Rozsudek pro uznání byl vydán právem.

5. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, č. j. 28 Co 32/2025-168, rozhodl o tom, že „Rozsudek pro uznání se mění v části výroku I. týkající se úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 990 060,20 Kč od , datum, do zaplacení tak, že v tomto rozsahu se Rozsudek pro uznání nevydává, a ve výroku II. tak, že o nákladech řízení se nerozhoduje; ve zbývajícím rozsahu se výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.“ Odvolací soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny ke všem nárokům žalobkyně. Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 990 060,20 Kč, a to od , datum, do zaplacení, přičemž z žaloby vyplývá, že částka 990 060,20 Kč představuje tvrzené bezdůvodné obohacení za období od , datum, do , datum, , a dále že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 870 201,75 Kč za období od , datum, do , datum, výzvou ze dne , datum, a následně k zaplacení částky 990 060,20 Kč za období od , datum, do , datum, výzvou ze dne , datum, . Z uvedeného je zřejmé, že se žalovaný nemohl dostat se zaplacením částky 990 060,20 Kč do prodlení ke dni , datum, a že žalobkyně požaduje zaplacení úroku z prodlení od data, které výzvě k zaplacení (alespoň části) žalované částky předcházelo, a současně nebylo možné beze všech pochybností na základě tvrzení uvedených v žalobě uzavřít, z jaké částky by požadavek na zaplacení úroku z prodlení byl důvodný. Odvolací soud dále uvedl, že otázka věcné legitimace není podmínkou řízení – naopak se jedná o institut, který odpovídá na otázku, zda žalobci svědčí právo, kterého se domáhá, a zda tomuto jeho právu odpovídá povinnost tížící žalovaného – tedy zda je namístě žalobě po jejím meritorním projednání vyhovět či nikoliv. Jinými slovy věcná legitimace označuje stav vyplývající z hmotného práva. Vyřešení otázky věcné legitimace tedy z povahy věci předpokladem pro vydání rozsudku pro uznání není. Vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování a jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce, soud rozhodne o nároku, který je předmětem sporu, podle této zákonné fikce uznání, přičemž tak činí bez ohledu na to, zda žalobní tvrzení jsou podložena důkazy a zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku. Bez dalšího tak nemá vliv tvrzení žalovaného, že předmětné pozemky byly žalobkyní zakoupeny od společnosti , právnická osoba, ., následně byly zahrnuty do soupisu majetkové podstaty této dlužnice a je veden incidenční spor o jejich vyloučení z majetkové podstaty, neboť soud při vydání výzvy podle § 114b o. s. ř. pouze zkoumá, zda žaloba obsahuje významná skutková tvrzení, z nichž se odvíjí uplatněný nárok (a těmto požadavkům předmětná žaloba vyhověla), a bylo na žalovaném, aby uvedl tvrzení, jež nárok žalobkyně zpochybňují, ve vyjádření na výzvu soudu prvního stupně.

6. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2025, č. j. 28 Co 32/2025-168, podal žalovaný dovolání, o kterém nebylo dosud rozhodnuto.

7. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

8. Ze zkráceného znění usnesení na č. l. 148-149 se podává, že usnesením ze dne 22. 12. 2021, č. j. , spisová značka, , Krajský soud v Ostravě zjistil úpadek společnosti , právnická osoba, . a prohlásil na majetek této společnosti konkurz.

9. Ze soupisu majetkové podstaty společnosti , právnická osoba, . ze dne 29. 3. 2022 (č. l. 113-128), jakož i z aktualizovaného soupisu majetkové podstaty společnosti , právnická osoba, . ze dne 1. 4. 2025 (č. l. 242-248) se podává, že insolvenční správce pojal do soupisu majetkové podstaty společnosti , právnická osoba, . i Pozemky, a to již v roce 2022.

10. Z žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty ze dne , datum, (č. l. 175-178) se podává, že žalobkyně podala žalobu datovanou k , datum, na vyloučení majetku z majetkové podstaty. Předmětem této žaloby jsou i předmětné Pozemky. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2025, č. j. , incidenční spisová značka, , se podává, že o žalobě žalobkyně na vyloučení majetku z majetkové podstaty ze dne , datum, nebylo dosud rozhodnuto.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 4 se podává, že k datu , datum, byla jako vlastnice Pozemků v katastru nemovitostí zapsána žalobkyně.

12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

13. Usnesením ze dne 22. 12. 2021, č. j. , spisová značka, Krajský soud v Ostravě zjistil úpadek společnosti , právnická osoba, . a prohlásil na majetek této společnosti konkurz.

14. Insolvenční správce pojal do soupisu majetkové podstaty společnosti , právnická osoba, . i Pozemky, a to již v roce 2022.

15. Žalobkyně podala žalobu datovanou k , datum, na vyloučení majetku z majetkové podstaty. Předmětem této žaloby jsou i předmětné Pozemky. O žalobě žalobkyně na vyloučení majetku z majetkové podstaty ze dne , datum, nebylo dosud rozhodnuto.

16. K datu 14. 5. 2024 byla jako vlastnice Pozemků v katastru nemovitostí zapsána žalobkyně.

17. Ačkoli byly v řízení provedeny další důkazy, soud z nich nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti.

18. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní:

19. Podle § 217 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. (dále jen „ins. zák.“) insolvenční správce vyřadí ze soupisu majetkové hodnoty, o kterých v průběhu insolvenčního řízení vyjde najevo, že nenáleží do majetkové podstaty; to platí bez zřetele k tomu, že v době vyřazení se již osoba, která má z vyřazení prospěch, nemůže domáhat vyloučení těchto majetkových hodnot z majetkové podstaty. Učiní tak po projednání s věřitelským výborem a poté, co vyrozumí insolvenční soud; tím není vyloučena možnost opětovného soupisu vyřazených majetkových hodnot do majetkové podstaty.

20. Podle § 249 odst. 1 ins. zák. není-li zákonem stanoveno jinak, je osobou oprávněnou k podání žaloby nebo jiného návrhu k vymožení nároku dlužníka včetně jeho zajištění, který se týká majetkové podstaty, po prohlášení konkursu pouze insolvenční správce; návrh podaný jinou osobou soud zamítne.

21. Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že závěr o aktivní věcné legitimaci je otázkou existence podmínek řízení. K posouzení důvodnosti žaloby soud může přistoupit jen tehdy, byla-li včas podána přípustná žaloba osobou k tomu oprávněnou a pokračování v řízení nebrání neodstraněné vady žaloby nebo nedostatek podmínek řízení (srovnej např. rozsudek NSS sp. zn. 8 Aps 6/2007). V dané věci je nesporné, že byl prohlášen konkurs na majetek , právnická osoba, . s účinky prohlášení ke dni , datum, a byl ustanoven insolvenční správce; žaloba byla podána dne , datum, . Dle § 249 odst. 1 insolvenčního zákona „Není-li zákonem stanoveno jinak, je osobou oprávněnou k podání žaloby nebo jiného návrhu k vymožení nároku dlužníka včetně jeho zajištění, který se týká majetkové podstaty, po prohlášení konkursu pouze insolvenční správce; návrh podaný jinou osobou soud zamítne.“, přičemž pro potřeby správního soudnictví bude třeba formu rozhodnutí modifikovat, neboť návrh podaný jinou osobou správní soud nezamítá podle věty poslední citovaného ustanovení (neboť nerozhoduje meritorně), ale odmítá jako návrh podaný osobou zjevně k tomu neoprávněnou. Výhradní oprávnění insolvenčního správce podávat žaloby ohledně nároků dotýkajících se majetkové podstaty tedy vyplývá přímo z citovaného ustanovení insolvenčního zákona a je nepochybné, že jen jemu svědčí oprávnění podat ve věci žalobu. Pokud by žalobu skutečně podal dlužník, podala by ji osoba zjevně neoprávněná a krajský soud by postupoval v souladu se zákonem, pokud by ji odmítl. Uvedenou otázkou se zdejší soud zabýval rovněž v rozhodnutí č. j. 1 Afs 55/2004 – 98 ze dne 13. 7. 2005, ve kterém uvedl: „Pro oblast civilního řízení soudního konstatoval Nejvyšší soud pod bodem XXIII. stanoviska R 52/98, že úpadce prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty, ani způsobilost procesní. Žalobu o těchto nárocích, podanou úpadcem po prohlášení konkursu, je třeba zamítnout proto, že dispoziční oprávnění k majetku konkursní podstaty přešla na správce konkursní podstaty, tj. pro nedostatek aktivní věcné legitimace (srov. rozsudek Rozsudek NSS ze dne 6. 2. 2018, č. j. 5 Afs 283/2017 – 50).

22. Nevyvratitelná právní domněnka, že určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně (§ 225 odst. 3 insolvenčního zákona), nenastane tehdy, jestliže insolvenční soud na základě včas podané žaloby pravomocně rozhodne, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, kterou projedná a rozhodne jako incidenční spor; jiný než insolvenční soud nemůže posuzovat příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka, a to ani jako otázku předběžnou (srov. Rozsudek NS ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014)

23. Vzhledem ke skutečnosti, že o jistině ve výši 990 060,20 Kč bylo již rozhodnuto Rozsudkem pro uznání ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2025, č. j. 28 Co 32/2025-168, soud prvního stupně rozhodl toliko o úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 990 060,20 Kč od , datum, do zaplacení.

24. Z dokazování vyplynulo, že insolvenční správce pojal do soupisu majetkové podstaty společnosti , právnická osoba, . i Pozemky, a to již v roce 2022. Po prohlášení konkurzu je k podání civilní žaloby týkající se majetkové podstaty oprávněn pouze insolvenční správce (srov. § 249 odst. 1 ins. zák.). Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty. Jiný, než insolvenční soud nemůže posuzovat příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka, a to ani jako otázku předběžnou. Z dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalobu na vyloučení majetku z majetkové podstaty (datovanou k , datum, ) podala a k dnešnímu dni o ní nebylo rozhodnuto. Aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení (aby nedošlo k promlčení či prekluzi nároku, jak uvádí žalobkyně) týkající se majetku v majetkové podstatě, tak měl a má výlučně insolvenční správce. Žalobkyně tak k podání projednávané žaloby nemohla mít aktivní věcnou legitimaci a soud tak nemohl žalobě (nad rámec pravomocného Rozsudku pro uznání) vyhovět (výrok I.).

25. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když míra úspěchu účastníků byla srovnatelná (úspěch žalobkyně v částce 990 060,20 Kč a úspěch žalovaného v částce 731 369,67 Kč, přičemž tato částka odpovídá pětinásobku ročního plnění). Soud rovněž dospěl k závěru, že jsou ve věci dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř., když žalobkyně, která měla ve věci převážný úspěch, neměla k podání žaloby aktivní věcnou legitimaci a svého úspěchu dosáhla toliko na základě Rozsudku pro uznání, tedy na základě procesního rozhodnutí, nikoliv na základě hmotněprávního úspěchu ve věci.