12 C 189/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 63 197,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 832,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 832,35 Kč od [datum] do zaplacení a částku 5 026,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 026,39 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení: a) částky 17 096,52 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 994,96 Kč, s úrokem ve výši 18,2 % ročně z částky 48 976,87 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 476,87 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 644,52 Kč od [datum] do zaplacení, b) částky 7 242,46 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 960,61 Kč, s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 9 568,85 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 268,85 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 242,46 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení nejprve částky ve výši 50 928,87 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček, kterou s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] ([IČO], dále jen„ právní předchůdce“) uzavřela dne [datum]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 18,2 % ročně; tímto úvěrem byl konsolidován dosavadní závazek žalované u právního předchůdce částkou ve výši 43 531,57 Kč, když zbývající část jistiny byla žalované bezúčelově poskytnuta na účet. Právní předchůdce s žalovanou sjednal rovněž pojištění, měsíční splátka žalované za poskytnutí úvěru byla sjednána ve výši 1 260,65 Kč, resp. 1 373,65 Kč i s pojištěním. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, právní předchůdce proto úvěr ke dni [datum] zesplatnil. Dlužná částka se skládá z jistiny úvěru ve výši 48 976,87 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 994,96 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 435,45 Kč, úroku ve výši 18,2 % ročně z částky 48 976,87 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 476,87 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku ve výši 21 167,65 Kč. Žalobkyně se dále domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 12 268,85 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností vyplývajících ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] kterou s právním předchůdcem žalovaná uzavřela dne [datum] a na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr až do limitu 10 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 22,99 % ročně Žalovaná se zavázala úvěr uhradit v měsíčních splátkách ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Žalovaná smlouvu porušila, když se dostala do prodlení se splácením úvěru, proto právní předchůdce revolvingovou smlouvu ke dni [datum] ukončil a úvěr zesplatnil. Dluh žalované tvoří jistina ve výši 9 568,85 Kč, poplatky ve výši 2 700 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 960,61 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 682,56 Kč, úrok ve výši 22,99 % ročně z částky 9 568,85 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 268,85 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná z revolvingového úvěru čerpala celkem částku ve výši 66 549,01 Kč a na svůj dluh uhradila celkem částku ve výši 61 522,62 Kč. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěrů vycházel právní předchůdce z údajů uvedených v žádosti o úvěr ze dne [datum], náhledu do registru, z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, výpisů z úvěrového účtu, platební historie.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalovaná s právním předchůdcem chtěla dne [datum] uzavřít smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček, v rámci které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 55 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 18,2 %. Měsíční splátka byla sjednána ve výši 1 260,65 Kč, resp. 1 373,65 Kč i s pojištěním; celková částka splatná žalovanou byla ve výši 91 428,95 Kč. Tímto úvěrem byl konsolidován dosavadní závazek žalované u právního předchůdce částkou ve výši 43 531,57 Kč, když zbývající část jistiny byla žalované bezúčelově poskytnuta na účet (zjištěno ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček ze dne [datum]). Dne [datum] právní předchůdce poskytl na konsolidovaný úvěr bezhotovostně částku ve výši 43 531,57 Kč a žalované bezhotovostně poskytl částku ve výši 11 468,43 Kč (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu č. 2019). Právní předchůdce žalované oznámil zesplatnění úvěru ke dni [datum] (zjištěno z oznámení ze dne [datum]). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka převedena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením ze dne [datum]). Dne [datum] zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne [datum], včetně kopie podacího lístku).

5. Žalovaná s právním předchůdcem chtěla dne [datum] uzavřít smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty. Ve smlouvě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 22,99 %. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit v měsíčních splátkách ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty (spotřebitel) ze dne [datum]). Žalovaná z revolvingového úvěru čerpala celkem částku ve výši 66 549,01 Kč a na svůj dluh uhradila celkem částku ve výši 61 522,62 Kč. Právní předchůdce žalované oznámil zesplatnění úvěru upomínkou ze dne [datum] (zjištěno z upomínky ze dne [datum]). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka převedena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením ze dne [datum]). Dne [datum] zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne [datum], včetně kopie podacího lístku).

6. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

7. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce smlouvy uzavíral v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelské smlouvy ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvy neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. <i>10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>12. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.</i> <i>16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> <i>18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>19. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>21. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 23. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

24. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením každé ze smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že právní předchůdce své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostál.

25. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila toliko samotnou smlouvu o konsolidačním úvěru ze dne [datum], smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne [datum] a žádosti o úvěr ze dne [datum]; dále pak měl právní předchůdce pátrat v dostupných registrech. Dle údajů uvedených ve formuláři žádosti o úvěr byla žalovaná zaměstnána u [příjmení] [jméno] [obec] jako zdravotní personál s čistým měsíčným příjmem 15 000 Kč, celkové příjmy domácnosti činily 25 000 Kč; žalovaná bydlela v nájmu a neuvedla žádné vyživované osoby. Ohledně výdajů bylo ve formuláři uvedeno, že hradí jiné měsíční splátky celkem 1 023,81 Kč. Z náhledu do registru mohl právní předchůdce zjistit, že žalovaná je povinna splácet částku ve výši 1 023,81 Kč, dále pak částku 500 Kč a částku 300 Kč.

26. Žalobkyně nepředložila ničeho, z čeho by vyplývalo, jakým způsobem byly ověřeny příjmy a výdaje žalované, resp. z uvedených dat vyplývá, že příjmy a výdaje byly pouze odhadovány (výdaje nebyly vůbec konkretizovány). Ve vztahu ke zkoumání příjmů a výdajů žalované však soud takovéto zkoumání právním předchůdcem žalobkyně nemůže hodnotit jako dostatečné. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES soudní dvůr vyslovil, že tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce vycházel z informací od žalované, nicméně právní předchůdce žalobkyně již vůbec nezkoumal, jaké jsou konkrétní příjmy žalované a její domácnosti či její výdaje na bydlení, ostatní náklady domácnosti, neboť všechny tyto údaje by se zcela jistě projevily v posouzení její schopnosti splácet předmětné úvěry. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (a to k příjmům a výdajům žalované) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru nesplnil. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

27. Soud zcela nevylučuje, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné žádosti o úvěr, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že žalobkyně (právní předchůdce) tyto údaje v době uzavírání smlouvy ověřovala (např. nahlédnutím do listin předložených žalovanou). Žalobkyně se však vystavuje riziku, že soudu tato tvrzení nebudou postačovat, a tudíž s ohledem na neudržení důkazního břemena při nepředložení ověřovaných listin (či jiných důkazních prostředků) dospěje k závěru o nesplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

28. S ohledem na to, že dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalované splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně dostačujícím způsobem označeny, k žalobě nebyly ani přiloženy, nepostupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že skutečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Při jednání dne [datum] soud poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně označila důkaz, a to výslech svědkyně [jméno] [příjmení], tento důkaz soud neprovedl, neboť jeho provedením nemohla žalobkyně dostát své povinnosti uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti žalované, stejně tak skutečnost, že zcela rezignovala na zkoumání příjmů a výdajů žalované, když k tomuto v žádostech o úvěr nebylo uvedeno ničeho.

29. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalované, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů a výdajů žalované. Takový postup právního předchůdce žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je na místě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

31. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, která by měly svůj právní základ ve smlouvě o konsolidačním úvěru ze dne [datum] a ve smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdcem a žalovanou, neboť má tyto smlouvy za neplatné, a to s účinky ex tunc.

32. Za situace, kdy je smlouva o konsolidačním úvěru ze dne [datum] neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdce poskytl, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne [datum] bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila částku ve výši 21 167,65 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí 33 832,35 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne [datum], v níž byla žalované stanovena lhůta plnění do [datum]. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od [datum] do zaplacení. Současně soud dospěl k závěru, že je smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] neplatná, proto se žalobkyně po žalované může domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdce poskytl, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne [datum] bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 66 549,01 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila částku ve výši 61 522,62 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí 5 026,39 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne [datum], v níž byla žalované stanovena lhůta plnění do [datum]. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od [datum] do zaplacení (výrok I.).

33. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III.).

35. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).