12 C 217/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Kremlovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Svobodou sídlem Lublaňská 507/8, 120 00 Praha 2 – Vinohrady proti žalované: Anonymizováno Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Určuje se, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaného v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 22 440,07 Kč k rukám jejího zástupce advokáta Mgr. Tomáše Svobody, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 6. 2024 domáhá proti žalované určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 155 m2, zapsaného v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, (dále jen „předmětný pozemek“), což odůvodnila následujícím způsobem. Prarodič žalobkyně , jméno FO, vlastnil pozemky parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, a stavbu rodinného domu čp. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , v obci , adresa, (dnes zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, jako pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 277 m2, jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, , a pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 167 m2) a na základě přídělové listiny ze dne 5. 6. 1953 nabyl společně se svou manželkou , jméno FO, dle zák. č. 142/1947 vlastnictví taktéž k pozemku parc. č. , Anonymizováno, v obci , adresa, a k. ú. , adresa, , který je dnes v katastru nemovitostí evidován jako předmětný pozemek. Příděl nebyl nikdy zrušen nebo odňat, přičemž k nabytí vlastnictví nebylo třeba zápisu do pozemkové knihy. Dne 26. 11. 1961 zemřel , jméno FO, a předmětný pozemek nabyla jeho manželka , jméno FO, ; ta dne 19. 9. 1963 darovala žalobkyni jako své vnučce , Jméno žalobkyně, , rozené , jméno FO, , pozemky parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, a stavbu rodinného domu čp. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , v obci , adresa, v rozsahu, jak je sama držela a užívala. Žalobkyně byla v době darování nezletilá, proto darovací smlouvu za žalobkyni schválil opatrovnický soud a povolil zápis vlastnictví do pozemkové knihy. Předmětný pozemek nabyli prarodiče žalobkyně přídělem, přičemž ten tvoří spolu s pozemky parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, a stavbou rodinného domu čp. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , v obci , adresa, jeden funkční celek (bezprostředně na ně navazuje a je s nimi oplocen jedním plotem). Prarodiče žalobkyně a poté i sama žalobkyně o předmětný pozemek pečovala, zřizovala na něm výsadbu, přičemž tento stav trvá již nejméně od roku 1964, kdy byly pozemky společně oploceny. V srpnu roku 2023 žalobkyně obdržela od žalované dopis, ve kterém jí bylo sdělováno, že je v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník předmětného pozemku evidována žalovaná. S ohledem na to, že žalovaná není ochotna k mimosoudní dohodě, podává žalobkyně tuto žalobu, neboť má za to, že pokud vlastnictví k předmětnému pozemku nevydrželi její prarodiče, vydržela jej ona sama s tím, že je dán její právní zájem na určení vlastnictví k předmětnému pozemku, neboť bez tohoto určení je její vlastnické právo ohroženo, nebo by se stalo nejistým.

2. Žalovaná nárok uplatněný v žalobě neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby, což odůvodnila takto: Předmětný pozemek byl v rámci pozemkového katastru zapsán jako část parcely PK č. , Anonymizováno, , přičemž vlastnické právo na stát přešlo v souvislosti se zamýšleným převzetím nemovitostí, jež byly předmětem revize. Tato poznámka byla do knihovní vložky č. , hodnota, zapsána na základě návrhu a oznámení Ministerstva zemědělství, č.j. , Anonymizováno, , ze dne 27. 1. 1948, později byl pozemek PK parc. č. , Anonymizováno, přepsán do knihovní vložky č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, na základě ověření odboru zemědělství ONV v Kutné Hoře, zn. Zem-, Anonymizováno, , ze dne 5. 7. 1962 a ust. § 14 vládního nařízení č. 81/1958 Sb. ve prospěch státu – Státního statku v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , národní podnik, kdy bývalý velkostatek , adresa, byl vykoupen pro Československý stát podle zákona č. 142/1947 Sb. a za účelem provedení knihovního pořádku došlo k odepsání krom jiného sporné parcely z knihovní vložky č. , hodnota, a zapsány do nově zřízené vložky č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, . Žalobkyně dovozuje vznik svého vlastnického práva z darovací smlouvy ze dne 19. 9. 1963, kterou na ni , jméno FO, převedla rodinný dům č. p. , Anonymizováno, a pozemek KN , Anonymizováno, o výměře 187 m2, přičemž , jméno FO, dovozovala své vlastnické právo k předmětným nemovitostem z přídělové listiny ONV v Kutné Hoře pro k.ú. , adresa, ze dne 5. 6. 1953, dle které nabyli dům čp. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, prarodiče žalobkyně , jméno FO, a , jméno FO, . Obsahem přídělu byla parcela č. , Anonymizováno, o výměře 155 m2, přičemž z grafického přídělového plánu a dalších mapových podkladů lze dovodit, že parcela GP č. , Anonymizováno, odpovídá předmětnému pozemku. Z přídělové listiny vyplývá, že jestliže přídělce nebude plnit uložené povinnosti, mohou být k jejich plnění učiněna vhodná opatření, případně může být příděl odňat nebo zrušen, z toho žalovaná dovozuje, že i již jednou přidělené nemovitosti mohly být později odňaty, resp. příděl zrušen. Žalobkyně nikdy nebyla vlastníkem předmětného pozemku a nemohla vlastnické právo k němu ani vydržet, neboť předmětný pozemek, dříve označený jako KN , Anonymizováno, , nebyl uveden v darovací smlouvě. Žalobkyně nemohla být v dobré víře také proto, že kdykoli po nabytí nemovitostí mohla a měla nahlédnout do katastru nemovitostí a přesvědčit se o tom, že jde o cizí pozemek. Žalovaná má za to, že žalobkyně musela mít povědomí o tom, že výměra pozemků, jejichž je výlučným vlastníkem (444 m2) neodpovídá výměře užívaných pozemků (599 m2) a žalobkyně tak svoji dobrou víru nezbytnou pro vydržení vlastnického práva doposud neprokázala. Žalobkyně nemohla předmětný pozemek vydržet, neboť nesplnila podmínky stanovené zákonem pro vydržení, a to zejména podmínku dobré víry u oprávněné držby, příp. poctivost a pravost držby.

3. Soud vzal v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za svá nesporná tvrzení účastníků, která učinili při soudním jednání, konkrétně tato:- žalobkyně je na základě darovací smlouvy ze dne 19. 9. 1963, schválené Okresním soudem v Kutné Hoře dne 26. 9. 1963 pod čj. Nc 214/63, vlastníkem pozemků parc. č. , hodnota, o výměře 277 m2, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a parc. č. , hodnota, o výměře 167 m2, zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, ,- žalovaná je v katastru nemovitostí evidována jako vlastník pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 155 m2, zapsaného na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, ,- žalobkyně užívá pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 155 m2 v k. ú. , adresa, , který není zastavěn žádnou stavbou.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z porovnání totožnosti parcel před obnovou katastrálního operátu s parcelami po obnově katastrální operátu (č. l. 8) se podává, že dle přídělové listiny – grafického přídělového plánu pozemek parc. č. PK , Anonymizováno, o výměře 155 m2 v k.ú. , adresa, je po obnově katastrálního operátu označen jako parc. č. , hodnota, , zahrada, o výměře 155 m2 v k.ú. , adresa, .

6. Ze srovnávacího sestavení parcel (č. l. 65) se podává, že dle grafického přídělového plánu z dubna 1948 byla parcela , Anonymizováno, oddělena z parcely dle PK , Anonymizováno, .

7. Z grafického přídělového plánu ze dne 2. 4. 1948 (č. l. 68) se podává, že pod číslem 12 byl uveden , jméno FO, , č. p. , Anonymizováno, , výměra 155 m2; u všech 23 parcel v řadě (konkrétně od parcely č. , Anonymizováno, až po st. , Anonymizováno, ) dochází ke sloučení s částí pozemku odděleného z č. , Anonymizováno, a hranice všech pozemků je v přímé linii.

8. Z vložky č. , hodnota, desek zemských kat. území , adresa, (č. l. 36 – 37) se podává, že je zde evidován pozemek , Anonymizováno, – role; pod poř. č. , hodnota, vkladu se uvádí, že podle návrhu ministerstva zemědělství ze dne 27. 1. 1948 zamýšlí ministerstvo zemědělství převzíti nemovitosti zde zapsané a že jde o majetek, který je předmětem revize.

9. Z přídělové listiny, vydané Okresním národním výborem v Kutné Hoře dne 5. 6. 1953 (č. l. 9) se podává, že po provedeném přídělovém řízení podle zákona č. 142/1947 bylo pro , jméno FO, a , jméno FO, (, adresa, ) vydána přídělová listina, dle níž se uskutečňuje převod vlastnického práva k pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 0,0155 ha, role 2, k. ú. , adresa, . V listině se mj. uvádí, že jde o vkladnou listinu ve smyslu § 11 zákona č. 90/1947 Sb. s tím, že podle předpisů nového občanského zákoníku není k nabytí vlastnictví k nemovitostem třeba zápisu v pozemkové knize.

10. Z ověření, vydaného Odborem zemědělství Okresního národního výboru v Kutné Hoře dne 5. 7. 1962 zn. Zem-, Anonymizováno, (č. l. 39) se podává, že odbor zemědělství osvědčil, že bývalý velkostatek , adresa, , dříve patřící , jméno FO, , byl vykoupen pro Československý stát dle zák. č. 142/1947 Sb., o revizi I. pozemkové úpravy; toto ověření je vkladu schopnou listinou a na základě ní bude proveden knihovní pořádek. Ověření se týká mj. pozemků zapsaných ve vl. Č. , Anonymizováno, kat. území , adresa, , konkrétně pozemek parc. č. kat. , Anonymizováno, role.

11. Z knihovní vložky č. , hodnota, katastrální území , adresa, (č. l. 37 – 38, 66 - 67) se podává, že dne 20. 10. 1962 došlo k zapsání z vložky č. , hodnota, desek zemských mj. parcelní číslo , Anonymizováno, a téhož dne podle ověření odboru zemědělství ONV v Kutné Hoře ze dne 5. 7. 1962 došlo ke vkladu vlastnického práva pro Československý stát, Státní statek v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , národní podnik.

12. Z usnesení Státního notářství v Kutné Hoře č. d. , Anonymizováno, ze dne 22. 2. 1962 (č. l. 10) se podává, že v dědické věci po , jméno FO, bylo potvrzeno, že veškerý majetek převzala vdova , jméno FO, s tím, že dle této listiny lze na nemovitosti: dům čp. , Anonymizováno, se st.p.č. , hodnota, a zahradou č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, vložit pro , jméno FO, vlastnické právo.

13. Z usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře č. j. N-91/62 ze dne 19. 3. 1962 (č. l. 15) se podává, že soud povolil dle usnesení státního notářství v Kutné Hoře ze dne 22. 2. 1962 č. j. D 1097/61, ve vložce číslo , hodnota, poz. knihy , adresa, na dům čp. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, se stavební parcelou č. , hodnota, a zahradou č. , Anonymizováno, zápis práva vlastnického pro manželku , jméno FO, .

14. Ze smlouvy darovací, sepsané formou notářského zápisu dne 19. 9. 1963 č. j. , Anonymizováno, (č. l. 11 – 13) se podává, že důchodkyně , jméno FO, jako darující sjednala s nezletilou , jméno FO, , narozenou , Datum narození žalobkyně, jako obdarovanou smlouvu darovací, jejímž předmětem byl rodinný dům č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, se stav. parc. č. , hodnota, a zahradou č. kat. , Anonymizováno, ve výměře 187 m2, zapsané ve vl. č. , hodnota, pozemkové knihy , adresa, .

15. Z usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. 9. 1963, č.j. Nc 214/63 (č. l. 14) se podává, že opatrovnický soud schválil smlouvu darovací za nezletilou , jméno FO, , narozenou , Datum narození žalobkyně, pod č. j. , Anonymizováno, .

16. Z usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře č. j. , Anonymizováno, ze dne 29. 1. 1964 (č. l. 16) se podává, že soud povolil dle notářského zápisu ze dne 19. 9. 1963 , Anonymizováno, ve vložce číslo , hodnota, poz. knihy , adresa, na dům čp. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, se stavební parcelou č. , hodnota, a zahradou č. , Anonymizováno, zápis práva vlastnického pro nezletilou , jméno FO, .

17. Z prohlášení a z návrhu na provedení zápisu práva správy nemovitostí ve vlastnictví státu Pozemkového fondu ČR ze dne 16. 6. 1997 (č. l. 72 – 73) se podává, že Pozemkový fond předložil katastrálnímu úřadu seznam nemovitostí, které ke dni 24. 6. 1991 přešly dle § 17 zákona č. 229/91 Sb. do správy Pozemkového fondu ČR, a požádal o zápis práva správy uvedených nemovitostí; součástí seznamu je taktéž předmětný pozemek, který přešel do správy Pozemkového fondu z organizace , právnická osoba, .

18. Z dopisu Státního pozemkového úřadu ze dne 21. 8. 2023, zn. SPU , č. účtu, /Kř (č. l. 17) se podává, že bylo k rukám žalobkyně zasláno sdělení, v němž žalovaná vyzvala žalobkyni k vyplnění formuláře žádosti o užívání předmětného pozemku, neboť bylo zjištěno, že žalobkyně předmětný pozemek užívá a k užívání ji neopravňuje žádná smlouva.

19. Z emailové korespondence účastníků v období od 19. 1. 2024 do 21. 3. 2024 (č. l. 18 -19) se podává, že zástupce žalobkyně žádal žalovanou o sdělení, zda žalovaná bude ochotna napravit nesoulad mezi vlastnictvím a zápisem v katastru nemovitostí, což žalovaná odmítla.

20. Z prohlášení , jméno FO, ze dne 1. 6. 2024 (č. l. 25) se podává, že ta prohlásila, že žila až do roku 1987 na adrese , adresa, a od roku 1987 na dané místo jezdila navštěvovat své rodiče, kdy v , adresa, bydlela v domě čp. , Anonymizováno, , Jméno žalobkyně, . Všechny zahrady v ulici byly na jejich konci z pohledu ulice zarovnána do jedné přímky, stejně tak to měla , Jméno žalobkyně, , která s nimi sousedila, měla tuto část zahrady oplocenou jedním plotem, starala se o ni a udržovala ji, včetně výsadby. Dále , jméno FO, prohlásila, že od svých rodičů ví, že zadní část zahrady měli i předci , jméno FO, oplocenou v rozsahu, jako je tomu nyní.

21. Z účastnické výpovědi žalobkyně se podává, že žije v domě č. p. , Anonymizováno, od svého narození, původní majitelé byli její prarodiče. Když dědeček , jméno FO, zemřel, zdědila to babička, která to vzápětí darovala žalobkyni. K domu vždy náležela zahrada i s předmětným pozemkem, její děda, když jí byly asi dva, až tři roky stavěl na konci zahrady drátěný plot s podezdívkou; ta podezdívka tam stále je a před plotem jsou osázené túje, které žalobkyně v 70. letech sázela s manželem. Všichni sousedé v , Anonymizováno, ulici to mají zaplocené stejně ve stejné uliční čáře, za jejího dědy si to všichni dokupovali. Do té doby, než se na žalobkyni asi před dvěma roky obrátila žalovaná, nevěděla žalobkyně, že není zapsána v katastru, do té doby neměla žádnou pochybnost nad tím, proč ten pozemek užívá.

22. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

23. Předmětný pozemek byl v minulosti evidován jako parcela PK , Anonymizováno, o výměře 155 m2 v k.ú. , adresa, , která byla v dubnu 1948 na základě grafického přídělového plánu oddělena z parcely dle PK , Anonymizováno, stejným plánem byly z pozemku , Anonymizováno, i další pozemky sloučené k celkem 23 parcelám v řadě, hranice všech pozemků byla v přímé linii. Dne 5. 6. 1953 byla Okresním národním výborem Kutné Hoře po provedeném přídělovém řízení podle zákona č. 142/1947 vydána přídělová listina pro , jméno FO, a , jméno FO, , dle níž byl uskutečněn převod vlastnického práva k pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 0,0155 ha k. ú. , adresa, .

24. Dne 5. 7. 1962 bylo odborem zemědělství osvědčeno, že bývalý velkostatek , adresa, , dříve patřící , jméno FO, , byl vykoupen pro Československý stát dle zák. č. 142/1947 Sb., o revizi I. pozemkové úpravy; toto ověření se týkalo mj. pozemku parc. č. kat. , Anonymizováno, Dne 20. 10. 1962 došlo ke vkladu vlastnického práva pro Československý stát, Státní statek v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , národní podnik. Dne 16. 6. 1997 předložil , právnická osoba, katastrálnímu úřadu seznam nemovitostí, které ke dni 24. 6. 1991 přešly dle § 17 zákona č. 229/91 Sb. do správy Pozemkového fondu ČR z organizace , právnická osoba, , a požádal o zápis práva správy mj. předmětného pozemku.

25. Dne 19. 3. 1962 povolil Okresní soud v Kutné Hoře dle usnesení státního notářství v Kutné Hoře ze dne 22. 2. 1962 č. j. D 1097/61, ve vložce číslo , hodnota, poz. knihy , adresa, na dům čp. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, se stavební parcelou č. , hodnota, a zahradou č. , Anonymizováno, zápis práva vlastnického pro manželku , jméno FO, , která v dědické věci po , jméno FO, převzala veškerý majetek: dům čp. , Anonymizováno, se st.p.č. , hodnota, a zahradou č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Dne 29. 1. 1964 povolil Okresní soud v Kutné Hoře dle notářského zápisu ze dne 19. 9. 1963 , Anonymizováno, ve vložce číslo , hodnota, poz. knihy , adresa, na dům čp. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, se stavební parcelou č. , hodnota, a zahradou č. , Anonymizováno, práva vlastnického pro nezletilou , jméno FO, , která jako obdarovaná sjednala s , jméno FO, jako darující darovací smlouvu, sepsanou formou notářského zápisu a schválenou opatrovnickým soudem. K domu náležela zahrada i s předmětným pozemkem, vše oplocené plotem, který vybudoval , jméno FO, a který je zde dosud. Všechny domy v , Anonymizováno, ulici mají pozemky zahrady zaplocené stejně ve stejné uliční čáře. Na základě dopisu žalované ze dne 21. 8. 2023 se žalobkyně poprvé dozvěděla o tom, že není zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného pozemku a byla žalovanou vyzvána k vyplnění žádosti o užívání předmětného pozemku.

26. Ačkoli byly v řízení provedeny další důkazy, soud z nich nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti.

27. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní:

28. Podle § 80 o. s. ř. se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

29. Jelikož se žalobkyně domáhá podanou žalobou určení vlastnického práva k předmětnému pozemku, zabýval se soud nejprve otázkou, zda je zde dán naléhavý právní zájem na tomto určení, přičemž dospěl k závěru, že ano. Pokud by se žalobkyní tvrzené skutečnosti podařilo prokázat, pak by na žalobkyni za splnění všech okolností přešlo vlastnické právo k předmětnému pozemku žalované, avšak bez akceptování tohoto stavu žalovanou by žalovaná byla nadále zapsána jako vlastník tohoto v katastru nemovitostí. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně shledává naléhavý právní zájem na určení vlastnických či spoluvlastnických poměrů tam, kde prostřednictvím vydaného rozhodnutí má dojít k odstranění neshody mezi stavem skutečným a stavem evidovaným v katastru nemovitostí (k tomu srovnej např. 26 Cdo 4641/2015, 22 Cdo 4036/2013). Za této situace tedy žalobkyni na určení jejího vlastnického práva svědčí naléhavý právní zájem.

30. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, právní poměry týkající se (mj.) věcných práv se řídí ustanoveními tohoto zákona; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

31. Podle § 8 odst. 1, písm. f) zákona č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy pozemkový majetek získaný pro účely přídělů podle tohoto zákona jest určen spolu s ostatním zabraným majetkem, pokud nebyl nebo nebude podržen státem pro účely všeobecně prospěšné (§ 10 záborového zákona), ani dosud nebyl přidělen, pro příděl dělníkům, veřejným a soukromým zaměstnancům a maloživnostníkům do výměry nejvýše 0,5 hektaru pro stavbu vlastního domu nebo na zřízení zahrádky nebo na rozšíření provozních zařízení.

32. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 90/1947 Sb., o zavedení knihovního pořádku ohledně konfiskovaného nepřátelského majetku vkladnými listinami jsou vedle rozhodnutí o přídělu (přídělových listin), vydaných fondem nebo i, pokud jde o majetek konfiskovaný podle dekretu 108/1945 Sb., jiným příslušným úřadem, také jiná rozhodnutí nebo prohlášení fondu anebo jiného příslušného úřadu o přechodu konfiskovaného majetku na jiného nabyvatele.

33. Podle § 111 odst. 1 zákona č. 141/1950 Sb., obč. zák. (dále jen „střední občanský zákoník“) vlastnictví k věcem jednotlivě určeným převádí se už samou smlouvou, není-li nic jiného ze zvláštních předpisů.

34. Podle § 114 středního občanského zákoníku v případech, v kterých tak zákon stanoví, přechází vlastnictví přímo ze zákona anebo výrokem soudu, úřadu nebo orgánu veřejné správy. Jde-li o věc nemovitou, zapíše se také přechod vlastnictví v knize pozemkové nebo železniční, anebo se u soudu uloží listina.

35. Podle § 143 středního občanského zákoníku držitelem je, kdo s věcí nakládá jako se svou anebo kdo vykonává právo pro sebe.

36. Podle § 145 odst. 1 středního občanského zákoníku je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je držitelem oprávněným.

37. Podle ustanovení § 130 odst.1 zákona č. 40/1964 Sb. , ve znění od 1.1.1992 (dále jen obč.zák.), je oprávněným držitelem ten, kdo je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

38. Podle § 132 odst. 1 obč.zák. vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

39. Podle § 134 odst. 1 obč.zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

40. Podle ustálené judikatury (srov. 22 Cdo 2320/98, Pl. ÚS 1/95) po 1. 1. 1951 (kdy byl v našem právním řádu opuštěn intabulační princip) zůstalo jedinou podmínkou pro nabytí vlastnictví k přiděleným nemovitostem přídělové řízení završené vydáním přídělové listiny; vkladu vlastnického práva do pozemkové knihy nebylo k nabytí vlastnického práva zapotřebí. Výše zmíněný nález Ústavního soudu ČR k tomu uvádí: „Pokud jde o příděly a přídělové řízení, postrádá zákon č. 142/1947 Sb. ustanovení, jež by se dotýkalo principu intabulace, neboť v ustanovení § 8 odst. 8 pouze stanoví, že pro úpravu právních poměrů vztahujících se na přidělenou půdu platí přiměřeně ustanovení části čtvrté zákona ze dne 8. května 1947, č. 90 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek. Vzhledem k ustanovení § 17 zákona č. 142/1947 Sb., podle kterého pro řízení podle tohoto zákona, včetně vyvlastnění půdy podle § 1 odst. 3, platily - s výhradou ustanovení § 8 - přiměřeně příslušné předpisy záborového zákona a zákonů jej doplňujících, to tedy dále znamená, že požadavek intabulace jako podmínky nabytí vlastnictví k přiděleným nemovitostem, zakotvený v ustanovení § 28 náhradového zákona, platil i po nabytí účinnosti citovaného zákona č. 142/1947 Sb. Odlišná situace nastala teprve účinností středního občanského zákoníku, umožňujícího v ustanovení § 111 odst. 1 nabytí vlastnictví k věcem jednotlivě určeným, tedy i k nemovitostem, již samou smlouvou. Obdobně zde ustanovením § 114 pozbyl zápis v pozemkové knize konstitutivní povahu i v případech přechodu vlastnictví výrokem soudu, úřadu nebo orgánu veřejné správy. Ústavní soud má proto za to, že vzhledem k těmto ustanovením byl v našem právním řádu dnem účinnosti občanského zákoníku z roku 1950, tj. dnem 1. 1. 1951, výslovně opuštěn intabulační princip. Po účinnosti uvedeného občanského zákoníku zůstalo tedy jedinou podmínkou nabytí vlastnictví k přiděleným nemovitostem přídělové řízení završené vydáním přídělové listiny, takže přídělci podle zákona č. 142/1947 Sb., u nichž vklad vlastnického práva do pozemkových knih nebyl do 31. 12. 1950 proveden, nabyli vlastnického práva k nim dnem 1. 1. 1951, tj. dnem účinnosti občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. Vzhledem k ustanovením § 111 odst. 1, § 114 cit. obč. zák. nebylo již podmínkou nabytí vlastnictví k nemovitostem, ať již převodem či přechodem, převzetí držby - podmínka odevzdání nezbytná k převodu vlastnictví byla stanovena pouze u věcí určených podle druhu -, což znamená, že vlastnictví k přidělené nemovitosti na přídělce přešlo již na základě právoplatné přídělové listiny“.

41. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že prarodičům žalobkyně , jméno FO, a , jméno FO, byl v roce 1953 přidělen do jejich vlastnictví předmětný pozemek, dříve parcela PK , Anonymizováno, o výměře 155 m2 v k.ú. , adresa, , přiléhající k již jimi vlastněným nemovitostem (domu se zahradou). Totožnost přiděleného pozemku byla doložena listinami, ostatně ani nebyla sporná. Tento pozemek byl od té doby nepřetržitě držen a užíván v rodině , jméno FO, až do současnosti, aniž by byla jeho držba zpochybňována. V přídělové listině ze dne 5. 6. 1953 bylo sděleno, že aniž by bylo třeba zápisu do knih, stali se , jméno FO, a , jméno FO, vlastníky předmětného pozemku, nepochybně jej užívali s tím, že jsou jeho vlastníky. A protože nebylo třeba zápisu, nenechali si své vlastnické právo zapsat. To vedlo k tomu, že evidenčně byl předmětný pozemek nadále zapsán na Československý stát ve správě Státního statku , adresa, a poté žalované.

42. Aplikujeme-li shora uvedenou judikaturu na danou věc, je z provedeného dokazování zřejmé, že se prarodiče žalobkyně , jméno FO, a , jméno FO, stali vlastníky předmětného pozemku a tento také jako vlastní užívali. V dané věci je však předmětem řízení vlastnické právo žalobkyně a při jeho určení nelze vyjít z toho, že její právní předchůdci již vlastnické právo nabyli, neboť v takovém případě by se museli domáhat určení vlastnického práva k předmětnému pozemku přímo právní předchůdci žalobkyně, respektive s ohledem na to, že ti již zemřeli, bylo by třeba domáhat se určení, že ti byli vlastníkem předmětného pozemku ke dni své smrti a následně provést vypořádání dědictví (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2004 sp. zn. 22 Cdo 1826/2004). Žalobkyni nesvědčí žádný právní titul o převodu předmětného pozemku (nebyl označen v darovací smlouvě ze dne 19. 9. 1963), v řízení ale nebylo pochyb o tom, že žalobkyně od roku 1963 po celou dobu nakládá s předmětným pozemkem jako s vlastním a vykonává tedy vlastnické právo pro sebe. Právním důvodem oprávněné držby zde je domnělý titul, tedy právě darovací smlouva z roku 1963, na základě níž byla přesvědčena o tom, že od právního předchůdce získala i předmětný pozemek, který byl již v té době připlocen k ostatním pozemkům v držení právního předchůdce žalobkyně.

43. Občanský zákoník z roku 1964 v původním znění (od 1. 4. 1964 do 31. 3. 1983) nabytí práva vydržením vůbec neupravoval. Institut vydržení byl opětovně zaveden do praxe až novelou účinnou od 1. 4. 1983, která přinesla jen částečné řešení, neboť omezovala jak okruh subjektů vydržení, tak i předmět vydržení, když nebylo možno vydržet zejména vlastnické právo k pozemkům ve vlastnictví státu. Teprve novela občanského zákoníku provedená zákonem č. 509/1991 Sb. většinu omezení odstranila. Znamenalo to, že vlastníkem vydrženého pozemku se stal držitel okamžikem, kdy splnil podmínky vydržení, když další právní skutečnosti pro nabytí vlastnického práva zákon již nevyžadoval. Vlastnické právo k pozemku vydržením nabyla osoba, která kdykoliv po 1. lednu 1992 splnila podmínky vydržení, stanovené § 134 obč.zák.; při posuzování těchto podmínek je třeba přihlížet k době, po kterou měl oprávněný držitel pozemek v držbě před 1. lednem 1992 (srov. 22 Cdo 1193/98).

44. K nabytí vlastnictví vydržením dochází ze zákona, okamžikem splnění podmínek vydržení, není třeba žádného dalšího právního úkonu. Samotná držba je již od dob římského práva v první řadě dána fyzickým ovládáním věci (tzv. corpus possessionis) a druhé řadě vůlí být vlastníkem věci, držet ji jako vlastník (tzv. animus possidendi). Držitel dále musí být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, a to nepřetržitě po dobu 10 let. V soudní praxi také není pochyb o tom, že dobrá víra zde musí být„ se zřetelem ke všem okolnostem.“ Nebylo možné (a nyní také nelze) vycházet jen ze subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele se musela vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu („ titulu“), který by mohl mít za následek vznik práva (viz např. 2 Cdon 1178/96). Oprávněným držitelem ve smyslu § 130 odst. l obč. zák. byl držitel, který věc držel v omluvitelném omylu, že mu věc patří. Za omluvitelný se výjimečně považoval i omyl právní. Dobrá víra zaniká ve chvíli, kdy se držitel od kohokoli či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří.

45. V dané věci tedy bylo nutné posoudit, zda na žalobkyni v době od uzavření darovací smlouvy v roce 1963 až do 1. 1. 1992 je možné nahlížet jako na oprávněnou držitelku ve smyslu § 130 obč.zák. Podle ustálené judikatury v případě oprávněné držby části sousedního pozemku platí, že pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části sousední parcely, kterou nenabyl, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku. Nelze stanovit jednoznačně hledisko pro posouzení, jaký poměr ploch nabytého a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen nabytý pozemek; každý případ je třeba posuzovat individuálně. Oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více (např. půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru, v nepřehledném terénu, pozemky tvoří ohrazený ucelený funkční celek, pozemek převedla na držitele osoba blízká, zástavba pozemků ovlivňuje možnost rozpoznat, že pozemek užívaný je podstatně větší než pozemek nabytý a další, viz 22 Cdo 1261/2007, 22 Cdo 751/2011). Tyto závěry jednoznačně dopadají i na danou věc, žalobkyně se v roce 1963 chopila držby předmětného pozemku, který byl již připlocen k nemovitostem, které nabyla od své babičky, porovnáním výměry pozemků skutečně jí darovaných o celkové výměře 444 m2 ku fakticky drženým pozemkům o celkové výměře 599 m², pak jde o navýšení o cca 35 % skutečně drženého pozemku nad výměru pozemků nabytých. Vzhledem k situaci, kdy pozemky získala ještě jako dítě darováním od osoby blízké, u které žalobkyně neměla důvod k větší opatrnosti ohledně rozsahu od ní nabytého majetku, i s ohledem na skutečnost, že všechny pozemky v ulici tvořily stejnou hraniční čáru, pak tento rozdíl plochy skutečně nabyté a skutečně držené, nevylučuje dobrou vírou žalobkyně o tom, že držela předmětný pozemek od počátku z omluvitelného omylu, který bez zaměření všech pozemků nemohla rozeznat. Soud tak dospívá k závěru, že žalobkyně byla oprávněným držitelem předmětného pozemku již od roku 1963 a to nepřetržitě až do chvíle, kdy ji v roce 2023 žalovaná vyzvala dopisem k řešení jejího užívání předmětného pozemku. S ohledem na ustálenou judikaturu, dle které si oprávněný držitel může započítat dobu oprávněné držby i před datem 1. 1. 1992, je zřejmé žalobkyně nabyla vlastnické právo k předmětnému pozemku ke dni 1. 1. 1992, když splnila zákonné podmínky pro vydržení pozemku. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 440,07 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, 2 x účast na jednání dne 30. 10. 2024, dne 4. 12. 2024) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Soud dále přiznal zástupci žalobkyně náhradu cestovních výdajů ve výši 2 x 206,64 Kč za cestu ke 2 jednáním soudu z Kolína do Kutné Hory a zpět v celkové délce 28 km osobním automobilem zn. Škoda Octavia při průměrné spotřebě 4,6 l na 100 km, ceně nafty 38,7 Kč/l a základní sazbě náhrady 5,60 Kč za 1 km jízdy, náhradu za ztrátu času ke 2 jednáním soudu v trvání 4 × 30 minut v celkové částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 14 413,28 Kč částkou 3 026,80 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal zástupci žalobkyně odměnu za předžalobní výzvu, neboť v obsahu spisu není předžalobní výzva obsažena a tato nebyla prováděna jako důkaz.

47. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.