12 C 244/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Kremlovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 31 090,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (IČO , IČO, , dále jen „právní předchůdce“), uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , na jejímž základě bylo žalovanému umožněno čerpat úvěr až do výše , částka, ; žalovaný načerpal v průběhu trvání úvěrového vztahu částku celkem ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 % z částky, která byla čerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdce dne , datum, smlouvu ukončil a vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši , částka, ; aktuální výše úrokové sazby činila 22,99 % ročně. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil částku ve výši , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi právním předchůdcem a žalobkyní došlo s účinností k , datum, k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěru vycházel právní předchůdce z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o úvěr ze dne , datum, , jeho žádost žalobkyně hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra České republiky atd., dále vycházela z příjmu žadatele, kdy žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši , částka, s tím, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí , částka, . Příjmy a výdaje žalovaného pak právní předchůdce zkoumal z výpisů z účtu, který měl žalovaný u právního předchůdce veden. Z interních zdrojů právní předchůdce zjistil, že má vůči němu žalovaný v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek , částka, , z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíční splátky , částka, .

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že úvěr od právního předchůdce čerpal, nezkontroloval si, zda jej splácí, je však připraven uhradit svůj dluh. V době uzavírání předmětné smlouvy se mu narodil syn, splácel auto částkou ve výši asi , částka, měsíčně, jeho náklady na bydlení činily asi , částka, .

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalovaný s právním předchůdcem chtěli dne , datum, uzavřít smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , ve které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového limitu , částka, a žalovaný se zavázal vrátit čerpané peněžní prostředky v měsíčních splátkách ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce, úroky z úvěru, poplatky, zákonného úroku z prodlení plus veškeré dosud neuhrazené částky po splatnosti, nejméně , částka, ; úroková sazba byla sjednána ve výši 22,99 % (zjištěno ze Smlouvy ze dne , datum, ). Žalovaný čerpal celkem , částka, (prokázáno výpisy ke kreditní kartě). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně dopisem ze dne , datum, vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámením ze dne , datum, včetně podacího lístku). Dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne , datum, , včetně kopie podacího lístku).

5. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

20. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že právní předchůdce své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostál.

21. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila pouze vlastní smlouvu o úvěru, žádost o úvěr, dále pak měl právní předchůdce pátrat v dostupných registrech a měl také k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného, které však byly soudu doloženy s částmi, které nebylo možné přečíst. Dle údajů uvedených ve formuláři žádosti o úvěr byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou s čistým příjmem , částka, , přičemž následně je ve formuláři uvedeno, že „čistý příjem domácnosti“ činí , částka, měsíčně. Žalovaný bydlel ve vlastním domě/bytě, měl družku a uvedl jednu vyživovanou osobu. Ohledně výdajů bylo ve formuláři uvedeno, že hradí interní měsíční splátky ve výši , částka, a externí měsíční splátky ve výši , částka, . Z výpisů z běžného účtu vedeného na žalovaného za období od února 2022 do června 2022 zjistil právní předchůdce, že na účet žalovaného jsou měsíčně připisovány platby od , právnická osoba, . a dále ošetřovné; žalovaný byl v měsíci červnu 2022 v záporném obratu o cca 10 tis. Kč, některé podstatné platby byly na výpisech začerněny.

22. Žalobkyně nepředložila ničeho, z čeho by vyplývalo, jakým způsobem byly ověřeny výdaje žalovaného, resp. z uvedených dat vyplývá, že výdaje byly pouze odhadovány, současně má soud výhrady i k tomu, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce ověřil příjmy žalovaného a o jaké příjmy se vlastně jedná (a zda ohledně těchto příjmů se jedná o příjmy pravidelné či nikoliv, tedy zda se jedná o použitelné příjmy dle smyslu zákona o spotřebitelském úvěru), když nebyly doloženy pracovní smlouvy, rozhodnutí o dávkách apod. Ve vztahu ke zkoumání minimálně výdajů žalovaného však soud takovéto zkoumání právním předchůdcem žalobkyně nemůže hodnotit jako dostatečné. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES soudní dvůr vyslovil, že tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně, resp. její právní předchůdce vůbec nezkoumal, jaké jsou konkrétní výdaje žalovaného na bydlení, ostatní náklady domácnosti, neboť všechny tyto údaje by se zcela jistě projevily v posouzení jeho schopnosti splácet předmětný úvěr. Právní předchůdce zcela rezignoval na zkoumání výdajů žalovaného a k tomuto nepředložil žádné podklady (např. nájemní smlouvu, příp. výpis z katastru nemovitostí, prohlášení rodičů o tom, jaké náklady má žalovaný s bydlením a to zvláště za situace, kdy výpisy z účtu byly v některých položkách začerněny aj.), soudu proto nezbývalo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnil. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

23. Soud zcela nevylučuje, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné žádosti o úvěr, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že žalobkyně (právní předchůdce) tyto údaje v době uzavírání smlouvy ověřovala (např. nahlédnutím do listin předložených žalovaným). Žalobkyně se však vystavuje riziku, že soudu tato tvrzení nebudou postačovat, a tudíž s ohledem na neudržení důkazního břemena při nepředložení ověřovaných listin (či jiných důkazních prostředků) dospěje k závěru o nesplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

24. S ohledem na to, že dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně dostačujícím způsobem označeny, k žalobě nebyly ani přiloženy, nepostupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Při jednání dne , datum, soud poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně ničeho dalšího neoznačila.

25. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalovaného, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů a výdajů žalovaného. Takový postup právního předchůdce žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní přihlédne i bez návrhu. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdcem a žalovaným, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.

26. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná na základě § 86 odst. 1 věta druhá ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdce poskytl. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému celkem peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil , částka, , žalovaný je tak z titulu speciální právní úpravy, dané ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, povinen žalobkyni zaplatit , částka, . Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne , datum, , v níž byla žalovanému stanovena lhůta plnění do , datum, . Ode dne následujícího je tak žalovaný s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od , datum, do zaplacení (výrok , právnická osoba, této souvislosti dále soud musel vyřešit tzv. novou dobu splatnosti této částky, jež by měla být buď účastníky dohodnuta nebo soudem určena, a neodvisí čistě jen od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od zjištění možností dlužníka. Žádná taková dohoda o „nové“ době splatnosti mezi žalobkyní a žalovaným tvrzena a doložena nebyla, proto soud, vzal-li v potaz poměry žalovaného, jež lze zjistit z jeho tvrzení v souvislosti s podanou žádostí o poskytnutí úvěru i s tím, co sám při jednání uvedl, s ohledem na období, které již reálně uplynulo od uzavření posuzované smluvního vztahu (více jak 2 roky) a které pak reálně uplynulo od oznámení právního předchůdce o prohlášení úvěru za splatný, je toho názoru, že touto přiměřenou dobou k zaplacení žalovaným žalobkyni dosud nevrácené jistiny je doba 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

27. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci byli v řízení stejně úspěšní, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III.).