12 C 251/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 209 656 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 950,86 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 169 931,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 198 253 Kč od [datum] do zaplacení a částky 9 774 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 403 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení celkové částky 209 656 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] v době své vojenské služby u útvaru [číslo] [příjmení] [jméno] manipuloval při nácviku na přísahu v rozporu se svými povinnostmi s přiděleným samopalem a způsobil tak poranění oka pana [jméno] [jméno] (dále jen„ poškozený“) s trvalou slepotou tohoto oka. V řízení u Okresního soudu Praha – západ sp. zn. 13 T 363/95 byl žalovaný uznán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle ust. § 224 odst. 1, 2 trestního zákona. Žalobkyně uznala úraz poškozeného jako úraz pracovní, z titulu pracovněprávní odpovědnosti tak žalobkyně uhradila poškozenému za období od [datum] do [datum] jako náhradu za ztrátu na výdělku celkem částku 198 253 Kč; dále žalobkyně vyplatila poškozenému za měsíc březen 2021, květen 2021 za nepřetržité období od června 2021 do prosince 2021 po 1 267 Kč měsíčně jako daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním ve společné domácnosti dle § 35c, 35d zákona č. 586/2012 Sb., o dani z příjmu, celkem tedy za 9 měsíců částku 11 403 Kč. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení částky 209 656 Kč dle § 440 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), žalovaného vyzvala v červenci 2022 k její úhradě, na což žalovaný reagoval přípisem ze dne [datum], v němž uvedl, že požadovanou částku neuhradí, neboť pouze rozhodnutím soudu může dosáhnout jejího snížení. Ve stanovené lhůtě žalovaný ničeho neuhradil a dne [datum] se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu.

2. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout pro rozpor s dobrými mravy, případně snížení žalobkyní uplatněného nároku v co největší míře z důvodů zvláštního zřetele hodných. Především žalovaný poukazuje na okolnosti, za jakých došlo ke škodné události, tedy že mu v té době bylo 18 let, byl vojákem z povolání krátkou chvíli a dosud neměl osvojené všechny zásady správné manipulace se zbraní. Současně zdůraznil, že zbraně byly vydávány bez kontroly, nebylo požadováno jejich vrácení, v zásobnících neměly být žádné náboje, přičemž v samopalu žalovaného jeden slepý náboj zůstal; žalobkyně tak nezajistila dohled a kontrolu nad vojáky. Žalovaný přiznává, že se dopustil chyby, byla to ale nešťastná náhoda, za kterou je trestán už skoro 30 let, a to nejen tím, že byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s odložením výkonu na zkušební dobu 2,5 let, což se projevilo záznamem v rejstříku trestů a komplikovalo mu hledání nového zaměstnání, ale právě také tím, že žalobkyně každý rok zpětně požaduje po žalovaném zaplatit poskytnuté náhrady. Žalovaný se snaží vše poctivě hradit, splácí měsíčně 4 500 Kč dle splátkového kalendáře, přičemž nyní splácí teprve dluh z roku 2009. K [datum] již žalobkyni uhradil 1 087 713 Kč a zbývající dluh k datu [datum] činí 859 643,68 Kč. Vymáhání regresních úhrad je tak pro žalovaného a jeho rodinu horším trestem než samotný trest dle trestního rozsudku. Žalovaný má za to, že tento druh nekončícího peněžitého trestu je nepřiměřeně tvrdý, a je proto na místě použít korektiv dobrých mravů. Co se týče své finanční situace, žalovaný uvádí, že nevlastní žádný nemovitý majetek, vlastní osm let staré vozidlo zn. Citroen, který využívá k přepravě do zaměstnání; manželka vlastní staré vozidlo Peugeot a pozemek s garáží. Žalovaný žije s manželkou a dvěma nezletilými dětmi v rodinném domě s rodiči manželky, přičemž manželka dům zdědí na základě závěti, nicméně již vyplatila svého bratra z podílu na domě, k čemuž použila úvěr ve výši 601 000 Kč (celkově splatí 1 202 000 Kč, měsíční splátka 3 253 Kč). Další roční rodinné náklady tvoří 30 000 Kč na uhlí, 6 800 Kč stočné, 1 400 Kč opady, 6 100 Kč povinná ručení na dvě vozidla, 7 000 Kč pojištění domu; měsíční náklady 7 000 Kč inkaso, 4 500 Kč splátka regresu, 19 000 Kč stravování, 4 000 Kč náklady na oblečení a boty, 9 000 Kč náklady na dopravu do zaměstnání. Příjmy žalovaného činily v období od 7/ 2022 do 6/ 2023 v průměru čistého 47 773 Kč, průměrný čistý příjem manželky 23 937 Kč. Dále žalovaný uvedl, že náklady na provoz domácnosti rostou a to i s ohledem na věk dětí, syn žalovaného navštěvuje střední školu a dcera nastupuje do deváté třídy; současně se v mezidobí zhoršil zdravotní stav otce žalovaného, který byl umístěn do zdravotnického zařízení, za jeho pobyt žalovaný aktuálně nemusí nic doplácet.

3. Soud vzal v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za svá nesporná tvrzení účastníků, které učinili při soudním jednání, konkrétně tato: žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 17. 11. 1995, sp. zn. 13 T 363/95, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona, žalovaný dodržuje splátkový kalendář a splácí řádně a včas žalobkyni 4 500 Kč měsíčně.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 17. 11. 1995, sp. zn. 13 T 363/95, soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle § 224 odst. 1 a 2 trestního zákona, jehož se dopustil tím, že v prostoru vojenského útvaru [číslo] [příjmení] [jméno] manipuloval s přiděleným samopalem v rozporu s článkem 26 cvičebního řádu a vystřeleným cvičným nábojem zasáhl do levého oka poškozeného, jemuž způsobil tržně zhmožděnou ránu oka s trvalou slepotou, a to z nedbalosti.

6. Ze stanoviska žalobkyně ze dne [datum] se podává, že žalobkyně posoudila žádost žalovaného o prominutí pohledávek a jeho žádosti nevyhověla, neboť žalovaný nesplňuje podmínky pro prominutí pohledávky dle § 34 odst. 1 zákona o majetku státu.

7. Z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 21. 9. 2021, č. j. 7 C 135/2021-56, se podává, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni za období od [datum] do [datum] částku 36 177,20 Kč, tedy 1/5 z žalobkyní požadovaných 180 886 Kč. Dále se z tohoto rozhodnutí podává, že dle rozhodnutí Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. 9. 2000, č. j. 8 C 861/95-55, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2001, č. j. 23 Co 640/2000-71, je žalobkyně dle pracovního práva odpovědná za úraz poškozeného, byť zapříčiněného žalovaným, neboť škoda na zdraví poškozeného byla způsobena při plnění služebních povinností. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 17. 10. 2017, č. j. 24 D 442/2017-42, Nd 139/2017, soud zjistil, že tímto rozhodnutím byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti po [jméno] [příjmení], na jejímž základě nabývá pozůstalý vnuk [jméno] [příjmení], [datum narození], aktiva pozůstalosti zahrnující zejména bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa] v obci [obec], část [část obce], postaveného na pozemku parc. č. st. 253, zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. [část obce], s povinností uhradit pasiva pozůstalosti a vyplatit pozůstalé dceři [jméno] [příjmení] a pozůstalému vnukovi [jméno] [příjmení] každému na jeho dědický podíl částku 350 000 Kč do [datum] s tím, že pozůstalá vnučka [jméno] [příjmení] nenabývá ničeho. Z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] a [právnická osoba], se podává, že manželce žalovaného byl poskytnut úvěr ve výši 601 000 Kč.

8. Z rozhodnutí o odškodnění za úraz ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], květen 2021, [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a z výběru položek bankovních výpisů soud zjistil, že žalobkyně za období od [datum] do [datum] zaplatila poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku částku každý měsíc částku 16 729 Kč a dále dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] vždy částku 1 267 Kč.

9. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] a dodejky se podává, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě 198 253 Kč do 15 dnů od doručení dopisu.

10. Z potvrzení o příjmu žalovaného za období 7/ 2022 až 6/ 2023 se podává, že čistý příjem žalovaného činí 573 271 Kč.

11. Z evidence práv pro osobu soud zjistil, že na žalovaného nejsou v katastru nemovitostí evidována vlastnická ani jiná věcná práva.

12. Ze mzdových listů [jméno] [příjmení] se podává, že čistý příjem za období roku 2022 činil celkem částku 272 189 Kč a za období roku 2023 (do června 2023) částku 149 926 Kč.

13. Z dopisu žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný reagoval na výzvu žalobkyně k zaplacení 198 253 Kč tak, že je nucen se nechat žalovat, protože jen rozhodnutím soudu může dosáhnout snížení požadované částky.

14. Z vyčíslení dlužné částky ze dne [datum] se podává, že celkem z 9 pohledávek v celkové původní výši 614 513,76 Kč s příslušenstvím žalovaný dluží žalobkyni ke dni [datum] částku 859 643,68 Kč.

15. Z úřední činnosti je soudu dále známo, že regresní nárok za předcházející období žalobkyně vymáhala po žalovaném již v několika řízeních. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. 10 C 171/2001-31, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 23 Co 327/2002-47, bylo zjištěno, že byl schválen smír účastníků, dle něhož se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 115 526,40 Kč. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. 3 C 131/2003-58, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 23 Co 588/2005, a dále rozsudků zdejšího soudu č. j. 7 C 117/2005-41, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 19 Co 545/2006-74, a dále č. j. 8 C 232/2007-89, 21 C 25/2009-84, 23 C 79/2010-77, bylo zjištěno, že soud využil svého moderačního práva a náhradu snížil o jednu třetinu. Z rozsudků zdejšího soudu č. j. 107 C 3/2013-101 a 109 C 5/2014-85, 107 C 14/2015-114 a 108 C 9/2016-117 bylo zjištěno, že se soud od dosavadní praxe odklonil a náhradu snížil na jednu polovinu. Z rozsudku OS v [obec], č. j. 7 C 84/2020-74, pak soud shledal důvody pro moderaci nároku žalobkyně na jednu pětinu a současně s ohledem na dobré mravy žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z žalované částky.

16. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

17. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 17. 11. 1995, sp. zn. 13 T 363/95, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona a soud je dle § 135 odst. 1 o. s. ř. tímto rozhodnutím vázán, přičemž žalobkyně je dle pracovního práva odpovědná za úraz poškozeného, byť zapříčiněného žalovaným, neboť škoda na zdraví poškozeného byla způsobena při plnění služebních povinností. Žalobkyně za období od [datum] do [datum] zaplatila poškozenému celkem částku 209 656 Kč (k zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 198 253 Kč byl žalovaný vyzván dopisem ze dne [datum], k zaplacení částky 11 403 Kč představující daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s poškozeným ve společné domácnosti byl žalovaný vyzván doručením žaloby, tedy dne [datum]).

18. Žalovaný ke dni [datum] dluží žalobkyni částku 859 643,68 Kč, což žalobkyni splácí měsíčními částkami po 4 500 Kč, žádosti žalovaného o prominutí pohledávek žalobkyně nevyhověla. 19. [příjmení] měsíční příjem žalovaného činil v období od 7/ 2022 až 6/ 2023 cca 47 770 Kč, čistý příjem jeho manželky v období od [datum] do [datum] cca 23 450 Kč. Žalovaný nevlastní žádné nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, manželka žalovaného čerpala dle smlouvy ze dne [datum] úvěr ve výši 601 000 Kč.

20. Ačkoli byly v řízení provedeny další důkazy, soud z nich nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Dále soud pro nadbytečnost zamítl další žalovaným navrhované důkazy, a to svědeckou výpověď manželky žalovaného, neboť skutkový stav byl soudem již náležitě zjištěn. <i>21. Podle § 364 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, se náhrada škody z pracovního úrazu, k němuž došlo před 1. lednem 2007, řídí zákonem č. 65/1965 Sb.</i> <i>22. Podle § 205c odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) má zaměstnavatel, který nahradil poškozenému škodu, nárok na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.</i> <i>23. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů.</i> <i>24. Podle § 420 odst. 1 a 3 obč. zák. odpovídá každý za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.</i> <i>25. Podle § 450 obč. zák. soud náhradu škody přiměřeně sníží z důvodů zvláštního zřetele hodných. Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila; přihlédne přitom také k poměrům fyzické osoby, která byla poškozena. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.</i> 26. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je co do základu důvodná. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky odpovídající škodě vzniknuvší poškozenému v podobě ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti a dále v podobě daňového zvýhodnění na vyživované dítě žijící s poškozeným ve společné domácnosti dle § 35c, 35d zákona č. 586/2012 Sb., o dani z příjmu, a to za období od [datum] do [datum]. Vzhledem k tomu, že ke škodě došlo při plnění služebních povinností poškozeného a tento ji u žalobkyně uplatil, nahradila žalobkyně poškozenému tuto škodu z titulu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. S ohledem na shora citované ustanovení má však žalobkyně, jakožto zaměstnavatel poškozeného, regresní nárok na úhradu toho, co plnila, a to vůči tomu, kdo by byl za škodu odpovědný podle práva občanského. V rovině občanského práva je to pak žalovaný, koho stíhá povinnost k náhradě škody vůči poškozenému, neboť právě žalovaný se dopustil protiprávního jednání, když nedovoleným způsobem manipuloval se svěřenou zbraní, které bylo příčinou vzniku škody na zdraví poškozeného.

27. Přímý škůdce však v souladu s citovaným ustanovením § 205c odst. 1 zákoníku práce poskytuje zaměstnavateli náhradu jen v rozsahu, v jakém nese za škodu podle občanského práva odpovědnost. Soud po zhodnocení jak osobních a majetkových poměrů žalovaného, tak okolností vzniku úrazu poškozeného, dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro aplikaci moderačního práva dle § 450 obč. zák. a rozsah náhrady tak snížit. Jak již bylo soudy mnohokrát konstatováno, především pak v rozsudku Okresního soudu Praha – západ sp. zn. 13 T 363/95, žalovaný nezpůsobil újmu na zdraví poškozeného úmyslně, ale z nedbalosti. Je třeba zdůraznit, že k úrazu poškozeného došlo v době plnění vojenské služby žalovaným i poškozeným v jejich rané dospělosti, a to za mimořádné situace, kdy se po vydání zbraní vojáci shromažďovali na nácvik přísahy bez bezprostředního dohledu nadřízených. Jejich nízký věk, nezkušenost a neznalost situace vedly k tomu, že nerozpoznali, jak je třeba se v takových podmínkách chovat. Pokud jde o poměry žalovaného, pak bylo v tomto i shora citovaných řízeních zdejšího soudu zjištěno, že žalovaný žije s manželkou, dvěma nezletilými dětmi a rodiči v rodinném domě ve vlastnictví otce manželky. Žalovaný i manželka mají pouze příjem ze zaměstnání. Největší finanční zátěží rodiny žalovaného je splácení úvěru 601 000 Kč, který si musela manželka žalovaného vzít u [právnická osoba], na výplatu dědického podílu svého bratra; dále žalovaný žalobkyni splácí svůj dluh měsíčními splátkami po 4 500 Kč. Od posledního rozhodování o témže nároku žalobkyně za předcházející časové období se osobní situace žalovaného změnila tím, že jeho děti mají s ohledem na svůj věk větší životní potřeby.

28. Soud na základě shora uvedeného dospívá k závěru, že žalovaný svým dosavadním jednáním prokázal zájem řádně a včas dostát všem svým povinnostem, a proto má soud za to, že jsou ve věci dány okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro něž lze rozsah náhrady škody snížit. Konkrétně tyto okolnosti soud shledává v dlouhodobém a poctivém přístupu žalovaného, který se své odpovědnosti nezříká, plní své závazky řádně, dále spočívají i v dlouhém časovém odstupu od škodné události a v neposlední řadě je jimi i změna rodinných poměrů žalovaného, která představuje další finanční zátěž.

29. Soud proto v daném případě snížil náhradu škody na jednu sedminu oproti částce, kterou žalobkyně vyplatila poškozenému, tedy přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 29 950,86 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. Úroky z prodlení soud žalobkyni nepřiznal s ohledem na dobré mravy, neboť zohlednil, že žalovaný se snaží své povinnosti dlouhodobě plnit. Soud proto dospěl k závěru, že za této situace, jakož i pro výše zmiňované okolnosti případu, není s ohledem na dobré mravy na místě úroky z prodlení žalobkyni přiznat.

30. Pro úplnost soud ke korektivu dobrých mravů uvádí, že nedospěl k závěru, že je nárok žalobkyně zcela v rozporu s dobrými mravy, neboť má za to, že zaměstnavatel, byť je jím stát, hradí poškozenému ročně náhradu škody způsobené mu pracovním úrazem, dosahující již aktuálně částky přes 200 tis. Kč ročně, proto není na místě ponechat břemeno této povinnosti pouze na zaměstnavateli bez ohledu na to, že je jím v dané věci stát.

31. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 150 o. s. ř., neboť ačkoli byl v řízení úspěšnější po moderaci náhrady škody žalovaný, dospěl soud k závěru, že jsou v dané věci důvody hodné zvláštního zřetele pro jejich nepřiznání žalovanému. Okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (srov. 23 Cdo 2941/2013). Soud přihlédl především ke skutečnostem, jež vedly k soudnímu uplatnění nároku, kdy žalobkyně je povinna v zájmu péče o veřejný majetek vymáhat po žalovaném regresní náhrady, nárok žalobkyně je v základu po právu a procesní neúspěch se odvíjí od uplatnění moderačního práva soudem.

32. Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. nebylo státu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v situaci, kdy žalobkyně je od soudních poplatků osvobozena a žalovaný je s ohledem na moderaci náhrady škody procesně úspěšnějším.