12 C 301/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Kremlovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 219 457,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,b) náhradu nákladů řízení v částce , částka, k rukám zástupce žalobkyně advokáta , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem, ,vše v měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem ve výši 8,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, kterou s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., (IČO , IČO, , dále jen „právní předchůdce“) žalovaný uzavřel dne , datum, a na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok 8,99 % ročně a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru a vše se zavázal splatit do , datum, v měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek ke dni , datum, splatným v celém rozsahu. Dlužná částka se skládá z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , úroku z úvěru a zákonných úroků z prodlení. Žalovaný na svůj závazek doposud uhradil celkem částku ve výši , částka, , přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěru vycházel právní předchůdce z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, dále z výpisu z účtu žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že předmětnou smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel, přičemž v době sjednání předmětné smlouvy měl s právním předchůdcem uzavřenou ještě jednu smlouvu o čerpání kontokorentu ve výši , částka, . V roce 2021 byl žalovaný zaměstnán u , právnická osoba, a přispíval matce měsíčně , částka, na nájem. Nyní je nezaměstnaný, je proto schopen hradit měsíčně splátky maximálně ve výši , částka, .

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalovaný s právním předchůdcem chtěl dne , datum, uzavřít smlouvu o úvěru, ve které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal vrátit je spolu s úrokem ve výši 8,99 % ročně do , datum, , a to ve splátkách po , částka, (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne , datum, ). Dne , datum, žalovaný od právního předchůdce obdržel peněžní prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostně na účet žalovaného č. , č. účtu, (zjištěno z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, ). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně právním předchůdcem vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámením ze dne , datum, včetně podacího lístku). Dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne , datum, , včetně kopie podacího lístku).

5. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Právní předchůdce smlouvu uzavíral v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

21. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že právní předchůdce své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostál.

22. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila toliko výpisy z účtu žalovaného. Z žádosti o úvěr právní předchůdce zjistil, že žalovaný nemá žádné výdaje, jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , nesplácí ničeho. Právní předchůdce nahlédnutím do registrů zjistil, že žalovaný čerpá revolvingový úvěr s limitem , částka, s orientační splátkou , částka, , dále kontokorentní úvěr s limitem , částka, s orientační měsíční splátkou , částka, a také úvěr mimo právního předchůdce se splátkou ve výši , částka, měsíčně; jeho celkové úvěrové zatížení tak bylo , částka, měsíčně, přičemž splátka předmětného úvěru k tomu navíc činila , částka, . Z výpisů z účtu žalovaného za období od listopadu 2020 do října 2021 právní předchůdce ověřil měsíční příjem žalovaného a zjistil, že žalovaný používá svůj bankovní účet k sázkám na webových stránkách sazka.cz, ifortuna.cz, chance.cz, tipsport.cz, kdy žalovaný provedl transakce v řádech tisíce korun českých.

23. Ve vztahu ke zkoumání výdajů žalovaného však soud takovéto zkoumání právním předchůdcem nemůže hodnotit jako dostatečné. Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ Právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr za situace, kdy mu bylo známo nebo mělo být riskantní chování žalovaného v podobě sázení prostřednictvím webových stránek a skutečnost, že žalovaný splácí další úvěr/úvěry. Současně žalobkyně nedoložila, že by právní předchůdce ověřoval úvěrovou historii žalovaného, jeho dluhové zatížení, nebo zda ověřil, zda vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Soud takovéto zkoumání úvěruschopnosti nemůže hodnotit jako dostatečné. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

24. Je samozřejmé, že budoucí věřitel pro svůj konečný závěr o tzv. úvěruschopnosti žadatele o úvěr, coby spotřebitele, nemá zakázáno využívat i veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva, ovšem tyto údaje musí vždy konkrétně porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi, k čemuž ovšem v projednávané věci zcela zjevně ze strany právního předchůdce nedošlo, spokojil-li se zcela jen s tvrzeními žadatele, jež ale nejsou ani dostatečná (úplná), absentují-li z jeho strany jakékoliv údaje o jeho výdajích, nadto v té situaci, že mu z výpisů z běžného účtu muselo být zřejmé, že žadatel podstupuje nepřiměřená rizika.

25. S ohledem na to, že dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně dostačujícím způsobem označeny, k žalobě nebyly ani přiloženy, nepostupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že skutečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Při jednání dne , datum, soud poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně ničeho dalšího neoznačila.

26. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalovaného, tedy že by dostatečně ověřoval výši výdajů žalovaného. Takový postup právního předchůdce žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

27. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je na místě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

28. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdcem a žalovaným, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.

29. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná na základě § 86 odst. 1 věta druhá ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdce poskytl. Soud má za prokázané, že právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil , částka, , žalovaný je tak z titulu speciální právní úpravy, dané ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, povinen žalobkyni zaplatit , částka, . Bezdůvodné obohacení žalovaného je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne , datum, , v níž byla žalovanému stanovena lhůta plnění do , datum, . Ode dne následujícího je tak žalovaný s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od , datum, do zaplacení (výrok I.). Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

30. Soud vyhověl žádosti žalovaného o možnost splnění peněžité povinnosti ve splátkách a při stanovení výše splátky soud přihlédl k tíživé finanční situaci žalovaného a určil splátky způsobem, který bude motivovat žalovaného k úhradě dluhu a současně žalobkyni jako věřitele nepoškodí.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 33,71 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 66,85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,15 %) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud požadované příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I ÚS 2717/08, a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně byla úspěšná do částky , částka, , žalovaný byl úspěšný co do částky , částka, . Náklady řízení, které vznikly žalobkyni, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, účast na jednání konaném dne , datum, ) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, dle dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši , částka, částkou , částka, , neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení za podání ze dne , datum, , když žalobkyně tímto podáním soudu toliko sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne , datum, , když tyto náklady neměl za účelně vynaložené, neboť byl tímto podáním odstraňován deficit žalobních tvrzení.

32. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.