12 C 313/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Kremlovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. Markem Indrou sídlem Čechyňská 361/16, 602 00 Brno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 5 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 850 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 850 Kč od 28. 12. 2019 do 19. 1. 2024, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 679,45 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Marka Indry, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 5 850 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (IČO , IČO, , dnes , právnická osoba, .), uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které byly žalovanému dne 3. 12. 2019 bezhotovostně na jeho účet č. , č. účtu, poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 850 Kč. Žalovaný na internetových stránkách , název, .cz (dříve , název, ) vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy; poté byl žalovaný povinen obeznámit se s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. K ověření totožnosti a skutečnosti, že je žalovaný majitelem jím uvedeného bankovního účtu pro vyplacení peněžních prostředků, byl žalovaný povinen uvést informace o své platební kartě jako je číslo platební karty, datum expirace, CVC/CVV kód a údaje pro 3-D Secure ověření do platební brány banky. Daným postupem žalovaný autorizoval provedení platby ve výši 1 Kč na bankovní účet původního věřitele, k identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající číslu Smlouvy. Totožnost žalovaného původní věřitel dále ověřoval prostřednictvím fotokopií občanského průkazu, které byl žalovaný povinen původnímu věřiteli poskytnout. Banka, u níž je žalovaným uvedený účet veden, nejprve příjme požadavek o poskytnutí informací o účtu. Majitel účtu je následně přesměrován do internetového bankovnictví, aby se autorizoval a potvrdil, že banka může informace o účtu poskytnout. Žalovaný následně odeslal návrh na uzavření Smlouvy kliknutím na tlačítko „Závazně žádám o půjčku“, původní věřitel s návrhem souhlasil a svůj souhlas sdělil žalovanému prostřednictvím klientského profilu a emailu, čímž došlo k uzavření smlouvy. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, domáhá se svého nároku žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení, přičemž předmětnou pohledávku nabyla od společnosti , právnická osoba, . (IČO , IČO, ), na kterou byla pohledávka postoupena ze společnosti , název, . K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván výzvou před podáním žaloby. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil a žalobkyně se z účasti na jednání omluvila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 27. 12. 2019 bylo zjištěno, že ve smlouvě na straně úvěrující společnosti vystupuje , právnická osoba, ., na straně úvěrovaného klienta pak žalovaný. Právní předchůdce se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 850 Kč za fixní úrok ve výši 1 974,38 Kč s tím, že úvěrující je povinen odeslat finanční částku na bankovní účet úvěrovaného č. , č. účtu, a úvěrovaný je povinen splatit úvěr do 3. 2. 2020.

6. Dne 3. 12. 2019 byly na účet č. , č. účtu, zaslány peněžní prostředky ve výši 5 850 Kč; majitelem citovaného účtu byl žalovaný (prokázáno sdělením , právnická osoba, . ze dne 4. 10. 2024). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze spol. Viva credit s.r.o. na společnost , právnická osoba, ., o čemž byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2024; na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2024. (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024). Dne 11. 1. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k zaplacení ve lhůtě 3 dnů (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 11. 1. 2024, včetně podacího lístku).

7. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

8. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli být vázán obsahem listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Na předmětné listině je uveden toliko vlastnoruční podpis pravděpodobně osoby jednající za právního předchůdce. Ačkoliv žalobkyně v žalobě popsala, jakým způsobem měl žalovaný vyjádřit vůli s obsahem předmětné listiny, nepředložila či neoznačila žádné důkazy způsobilé prokázat, že právě žalovaný elektronicky odsouhlasil obsah dotčené listiny (tvrzené smlouvy), resp. že prostřednictvím elektronického kódu zaslaného SMS zprávou tuto listinu následně podepsal. Žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků ve výši 5 850 Kč na účet žalovaného.

9. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

10. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

11. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Soud dospěl k závěru, že žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

15. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že právní předchůdce uzavřel smlouvu právě se žalovaným, neboť zadat údaje žalovaného do jeho systému mohl prakticky kdokoliv.

16. Za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, a současně bylo prokázáno poskytnutí peněžních prostředků ve výši 5 850 Kč žalovanému na účet, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu právní předchůdce prokazatelně poskytl z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť pohledávka právních předchůdců žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 o. z. až na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno a žalobkyně je aktivně legitimovaná nárokovat si svou pohledávku. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne 11. 1. 2024, v níž byla žalovanému stanovena třídenní lhůta k plnění, tj. do 19. 1. 2024. Ode dne následujícího je tak žalovaný s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení v zákonné výši (požadované žalobkyní) od 20. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.), přičemž žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení od 28. 12. 2019 byl soud nucen s ohledem na uvedené právní závěry zamítnout (výrok II.).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 679,45 Kč, přičemž tato částka představuje 45,63 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 72,82 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,18 %) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud požadované příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08, a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015. Žalobkyně byla úspěšná do částky 6 371 Kč, žalovaný byl úspěšný co do částky 2 378,46 Kč. Náklady řízení, které vznikly žalobkyni, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), z částky 300 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč.

18. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.