12 C 314/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 62 599 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 5 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 800 Kč od [datum] do zaplacení, b) částku 2 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 460 Kč od [datum] do zaplacení, vše v měsíčních splátkách po 3 900 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení a) částky 8 000 Kč s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 200 Kč od [datum] do zaplacení, b) částky 14 400 Kč s úrokem ve výši 25,35 % ročně z částky 13 113,33 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 113,33 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 653,33 Kč od [datum] do zaplacení, c) částky 31 939 Kč s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 25 379,60 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 379,60 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení nejprve částky ve výši 13 800 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] ([IČO], dále jen„ právní předchůdce“), dne [datum] a na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 2 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, vše se zavázala splatit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč; roční procentuální sazba daně činila 206,15 %. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, doposud na svůj dluh uhradila částku ve výši 4 200 Kč. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3 800 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se dále domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 16 860 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, přičemž ta se za poskytnutí peněžních prostředků zavázala věřiteli zaplatit úrok ve výši 3 600 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč; roční procentuální sazba daně činila 206,15 %. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60 týdenních splátkách po 540 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, doposud na svůj dluh uhradila částku ve výši 15 540 Kč. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 13 113,33 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3 746,67 Kč spolu s příslušenstvím. V neposlední řadě se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 31 939 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou uzavřela s právním předchůdcem dne [datum] a na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 6 120 Kč, administrativní poplatek ve výši 7 200 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 520 Kč. Roční procentuální sazba daně činila 163,05 %. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 80 týdenních splátkách po 873 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, doposud na svůj dluh uhradila částku ve výši 37 901 Kč. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 25 379,60 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 6 559,40 Kč společně s příslušenstvím. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem a žalobkyní došlo s účinností k témuž dni k postoupení uvedených pohledávek za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem. K výzvě soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěrů právní předchůdce vycházel z karet zákazníka ze dne [datum], [datum], [datum].

2. Žalovaná k žalobou uplatněným nárokům uvedla, že uzavřela celkem tři půjčky se spol. [příjmení] [jméno] a řádně je splácela do května roku 2020, kdy z důvodu dlouhodobé nemoci ztratila zaměstnání a od té doby je v obtížné životní situaci a je ráda, že jí zbývá na živobytí a bydlení. Dále uvedla, že jí nebyla doručena předžalobní výzva.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalovaná s právním předchůdcem chtěla dne [datum] uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ji spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč; podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru žalovaná stvrdila, že v hotovosti přijala částku 10 000 Kč (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením ze dne [datum] včetně podacího lístku). Dne [datum] zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne [datum], včetně kopie podacího lístku).

5. Žalovaná s právním předchůdcem chtěla dne [datum] uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 18 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ji spolu s úrokem ve výši 3 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 600 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60 týdenních splátkách po 540 Kč; podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru žalovaná stvrdila, že v hotovosti přijala částku 9 324 Kč a částka 8 676 Kč byla započtena na pohledávku žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením ze dne [datum] včetně podacího lístku). Dne [datum] zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne [datum], včetně kopie podacího lístku).

6. Žalovaná s právním předchůdcem chtěla dne [datum] uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 36 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ji spolu s úrokem ve výši 6 120 Kč, administrativním poplatkem ve výši 7 200 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 520 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 80 týdenních splátkách po 873 Kč; podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru žalovaná stvrdila, že v hotovosti přijala částku 18 172 Kč a částka 17 828 Kč byla započtena na pohledávku žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením ze dne [datum] včetně podacího lístku). Dne [datum] zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne [datum], včetně kopie podacího lístku).

7. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

8. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, výše uvedené smlouvy uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelské smlouvy ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvy neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. <i>11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“</i> <i>15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.</i> <i>17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> <i>19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>20. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>22. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 24. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

25. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením každé ze smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že právní předchůdce své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostál.

26. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila ve všech případech toliko vlastní smlouvy o spotřebitelském úvěru a karty zákazníka. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalované uvedené v zákaznické kartě, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů a zejména výdajů žalované. V kartě zákazníka ze dne [datum] je toliko zaškrtnutím jednotlivých kolonek vyznačeno, že právní předchůdce ověřil některé uvedené listiny (složenky-příjmy, nájemní smlouva); dále se uvádí, že žalovaná je nezaměstnaná, pobírá státní podporu ve výši celkem 13 300 Kč a má další příjmy ve výši 11 500 Kč (nespecifikovaného původu), výdaje na bydlení v nájmu jsou ve výši 5 000 Kč a osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, splátky dalších úvěrů že jsou ve výši 5 600 Kč. V kartě zákazníka ze dne [datum] se uvádí, že k ověření sloužily výplatní pásky a pracovní smlouva, současně se však v kartě uvádí, že žalovaná je důchodce; dále se uvádí, že žalovaná je nezaměstnaná, pobírá státní podporu ve výši celkem 13 000 Kč, má další příjmy ve výši 9 900 Kč (nespecifikovaného původu), výdaje na bydlení v nájmu jsou ve výši 5 000 Kč a osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, splátky dalších úvěrů že jsou ve výši 3 500 Kč. V kartě zákazníka ze dne [datum] pak nejsou označeny žádné dokumenty k ověření finanční situace žalované, uvádí se, že žalovaná je nezaměstnaná, pobírá státní podporu ve výši celkem 13 400 Kč, má další příjmy ve výši 9 600 Kč (nespecifikovaného původu), výdaje na bydlení v nájmu jsou ve výši 6 000 Kč a osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, splátky dalších úvěrů že jsou ve výši 2 800 Kč. Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem, zejména předložením kopií ověřovaných listin. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby.

27. Žalobkyně nepředložila ničeho, z čeho by vyplývalo, jakým způsobem byly ověřeny příjmy a výdaje žalované, resp. z uvedených dat vyplývá, že příjmy a výdaje byly pouze odhadovány. Ve vztahu ke zkoumání příjmů a výdajů žalované však soud takovéto zkoumání právním předchůdcem žalobkyně nemůže hodnotit jako dostatečné. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES soudní dvůr vyslovil, že tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce vycházel z informací od žalované, podložených jen informace získanými od žalované, nicméně právní předchůdce žalobkyně již vůbec nezkoumal, jaké jsou konkrétní příjmy žalované a výdaje žalované na bydlení, ostatní náklady domácnosti, neboť všechny tyto údaje by se zcela jistě projevily v posouzení její schopnosti splácet předmětné úvěry. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (a to k příjmům a výdajům žalované) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru nesplnil. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

28. Soud zcela nevylučuje, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné žádosti o úvěr, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že žalobkyně (právní předchůdce) tyto údaje v době uzavírání smluv ověřovala (např. nahlédnutím do listin předložených žalovanou). Žalobkyně se však vystavuje riziku, že soudu tato tvrzení nebudou postačovat, a tudíž s ohledem na neudržení důkazního břemena při nepředložení ověřovaných listin (či jiných důkazních prostředků) dospěje k závěru o nesplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

29. Soud nepostupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, soud nemohl její důvod žádosti o odročení jednání stran případného procesního poučení v případě, že by žalobě nemohlo být v celém jejím rozsahu vyhověno, považovat za důležitý. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že odročení jednání nebylo na místě a žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř.

30. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalované, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů a výdajů žalované. Takový postup právního předchůdce žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

31. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je na místě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

32. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], nebo ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] uzavřených mezi právní předchůdcem a žalovanou, neboť má tyto smlouvy za neplatné, a to s účinky ex tunc.

33. Za situace, kdy všechny tři smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne [datum] v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, dne [datum] částku 18 000 Kč a dne [datum] částku 36 000 Kč. Žalovaná na prvý úvěr před podáním žaloby uhradila 4 200 Kč, na druhý úvěr 15 540 Kč a na třetí 37 901 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí 5 800 Kč z prvního úvěru a 2 460 Kč z druhého úvěru; na třetí úvěr žalovaná před podáním žaloby uhradila částku ve výši 37 901 Kč, k bezdůvodnému obohacení žalované tedy v tomto případě vůbec nedošlo. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne [datum], v níž byla žalované stanovena lhůta plnění do [datum]. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od [datum] do zaplacení (výrok I.), přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

34. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty za středníkem. Soud vyhověl žádosti žalované o možnost splnění peněžité povinnosti ve splátkách a při stanovení výše splátky soud přihlédl k tíživé finanční situaci žalované a určil splátky způsobem, který bude motivovat žalovanou k úhradě dluhu a současně žalobkyni jako věřitele nepoškodí.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalovaná úhradu nákladů řízení nepožadovala, respektive se tohoto práva vzdala.