12 C 360/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 2/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 2/0 bytem Adresa zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 2. Karlovarská developerská a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. st. 31, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 23, rodinný dům, parc. č. , hodnota, , zahrada, to vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .II. Podíl ve výši id. 5/9 na pozemcích parc. č. st. 31, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 23, rodinný dům, parc. č. , hodnota, , zahrada, to vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se přikazuje do společného jmění manželů žalobkyně a) a žalobce b).III. Podíl ve výši id. 4/9 na pozemcích parc. č. st. 31, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 23, rodinný dům, parc. č. , hodnota, , zahrada, to vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně a).IV. Žalobci a), b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované 1. na vypořádacím podílu částku ve výši , částka, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Žalobci a), b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované 2. na vypořádacím podílu částku ve výši , částka, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.VII. Žalobci a), b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře náhradu nákladů státu, o jejíž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením, v rozsahu 1/2, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení.VIII. Žalovaná 1. je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře náhradu nákladů státu, o jejíž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením, v rozsahu 1/4, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení.IX. Žalovaná 2. je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře náhradu nákladů státu, o jejíž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením, v rozsahu 1/4, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení.

1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhají zrušení podílového spoluvlastnictví k následujícím nemovitým věcem: pozemek parc. č. st. 31, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 23, rodinný dům, parc. č. , hodnota, , zahrada, to vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, (dále jen „předmětné nemovité věci“), kdy žalobkyně je výlučným vlastníkem podílu ve výši id. 8/18, žalobci pak ve společném jmění manželů vlastní podíl ve výši id. 1/9, žalovaná 1. je vlastníkem podílu ve výši id. 1/3 a žalovaná 2. vlastní podíl ve výši id. 1/9; podanou žalobou se žalobci domáhají přikázání podílu žalovaných na předmětných nemovitých věcech do společného jmění manželů žalobců, neboť nemají zájem setrvávat ve společném spoluvlastnictví, o předmětné nemovité věci se starají, opravují a udržují je s tím, že žalovaná 1. se o předmětné nemovité věci nezajímá a žalovaná 2. provedla spekulativní nákup, fakticky se o ně nezajímá, přičemž žalobci jsou dostatečně solventní.

2. Žalovaná 1. souhlasí se zrušením spoluvlastnictví a s přikázáním předmětných nemovitých věcí do vlastnictví žalobců s tím, že nesouhlasí se znaleckými posudky, které byly žalobci ve věci předloženy, a navrhuje, aby k určení výše vypořádacího podílu byl zpracován nový znalecký posudek.

3. Žalovaná 2. se k věci nevyjádřila.

4. Soud provedl důkazy listinami, které účastníci předložili k prokázání svých tvrzení, a znaleckými posudky, z nichž zjistil následující skutečnosti, a po postupu dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), i níže uvedený rozhodný skutkový stav:

5. Účastníci jsou ke dni rozhodnutí soudu spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí, a to takto: žalobkyně a) je vlastníkem podílu předmětných nemovitých věcí ve výši id. 8/18, žalobkyně a) a žalobce b) ve společném jmění manželů vlastní podíl předmětných nemovitých věcí ve výši id. 1/9, žalovaná 1. je vlastníkem podílu předmětných nemovitých věcí ve výši id. 1/3, žalovaná 2. je vlastníkem podílu předmětných nemovitých věcí ve výši id. 1/9 (prokázáno seznamem nemovitostí na LV č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , informacemi o pozemku ke dni , datum, ). Dále byla zjištěna vzájemná poloha výše uvedených nemovitostí, kdy tyto na sebe navzájem navazují, jsou užívány jako celek a pozemek parc. č. , hodnota, v k.ú. , adresa, slouží jako zahrada (prokázáno snímkem z katastrální mapy). Žalobci jsou disponibilní, když na investičním účtu vedeném na jméno žalobkyně a) u , právnická osoba, . mají k dispozici peněžní prostředky nabyté společně za trvání manželství, a to ke dni , datum, celková hodnota majetku na tomto účtu činí , částka, (zjištěno z nesporných tvrzení žalobců a prokázáno zprávou o vývoji majetku k datu , datum, u , právnická osoba, .).

6. Dům č. p. 23 nemá žádné sociální zázemí, je bez koupelny a WC, podkroví není stavebně upravené, v přízemí se nachází kuchyň a pokoj, kdy každá místnost má kamna na tuhá paliva; dům je napojen na vodu ze studny na pozemku 3. osoby a na elektriku. Předmětné nemovité věci jsou užívány k rekreačním účelům, pozemky jsou oplocené, udržované, travnaté a mírně svažité. Přístup je po lesní cestě na pozemku parc. č. 747/1 (ostatní plocha), který je vlastnictví obce , adresa, . Předmětné nemovité věci není možné rozdělit na tři díly, rozdělení domu na dva díly by bylo teoretické možné, nebylo by ale komfortní s tím, že sítě, voda a elektřina jsou společné pro dům a muselo by to být ošetřeno věcnými břemeny pro každý z těchto dílů zvlášť; v případě takového rozdělení by se ale snížila hodnota každé jednotlivé nemovitosti o cca 30 %. Aktuální obvyklá cena předmětných nemovitých věcí činí , částka, (prokázáno znaleckým posudkem , právnická osoba, č. 000271/2023 ze dne , datum, , znaleckým posudkem č. , hodnota, -34/22 ze dne , datum, , vyhotovený znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , včetně aktuálních podkladů pro ocenění nemovitosti na č. l. 86-94 a výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, ).

7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní:

8. Podle § 1140 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

9. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

10. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

11. Podle § 1147 věty první o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

12. Ve smyslu shora uvedeného ustanovení § 1140, § 1143 o. z. za situace, kdy žalobci neměli nadále zájem setrvat v podílovém spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem a nepodařilo se jim dosáhnout dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s ostatními spoluvlastníky, rozhodl k jejich návrhu soud. Je třeba doplnit, že v řízení nebyly tvrzeny a soudem ani zjištěny důvody, které by případně rozhodnutí o vypořádání podílového spoluvlastnictví za současné situace vylučovaly. Soud tedy nejprve zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitým věcem, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. Jde-li pak o otázku vypořádání podílového spoluvlastnictví, současná úprava dle o. z. stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být jednotlivé způsoby vypořádání použity (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud rozhodující o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tak není vázán návrhy účastníků (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), a proto byl soud v projednávané věci povinen nejprve zkoumat, zda je rozdělení společných věcí možné, neboť soud je povinen hledat cestu, aby - pokud je to možné - byly věci ve spoluvlastnictví účastníků reálně rozděleny, byť i takové řešení nevyhoví všem účastníkům (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Reálným rozdělením nemovité věci se pak rozumí reálné rozdělení zpravidla v součinnosti se znalcem a při nezbytné existenci oddělovacího geometrického plánu.

14. Vztáhneme-li výše uvedené závěry na projednávanou věc, tak je třeba nejprve uvést, že pozemky na sebe navazují, tvoří jeden funkční celek. V takovém případě je nutné dbát, aby případné dělení bylo z hospodářského hlediska účelné. Dělení samotné stavby č. p. 23 není za zjištěného skutkového stavu možné, neboť vzhledem k dispozici nemovitosti nelze žádným způsobem docílit jejího rozdělení a vzniku tří, natož čtyř samostatně využitelných věcí (entit) způsobilých k dosavadnímu účelu. To jednoznačně vyplynulo z výslechu znalce , jméno FO, , přičemž ten připustil rozdělení budovy na dva díly, kdy i v takovém případě by došlo k podstatnému snížení její hodnoty (o cca 30 %, srov. , spisová značka, ). Soud proto uzavřel, že reálné dělení předmětných nemovitostí v projednávané věci není možné provést způsobem, který by byl pro všechny spoluvlastníky spravedlivý, aby jím nebyl některý ze spoluvlastníků vážně poškozen a negeneroval případné další spory.

15. Za shora uvedeného se soud zabýval tím, zda jsou při nemožnosti dělení společných věcí ve smyslu § 1147 o. z. splněny podmínky pro to, aby byly předmětné nemovitosti přikázány do vlastnictví některého nebo některých ze spoluvlastníků. Žalobci přikázání předmětných pozemků do jejich vlastnictví, respektive společného jmění manželů od počátku navrhovali. Ačkoliv pak z ustanovení § 1147 o. z. vyplývá jediná přímá podmínka pro přikázání společné věci za náhradu, a to právě zájem spoluvlastníka o přikázání věci do jeho vlastnictví, je nutné také zkoumat jeho solventnost. Tímto způsobem se totiž každému ze spoluvlastníků dostane majetkové hodnoty odpovídající hodnotě jeho spoluvlastnického podílu a naopak zamezí tomu, že spoluvlastník, jemuž by byla přisouzena náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobci pak v řízení prokázali, že jsou solventní, neboť jejich finanční možnosti umožňují zaplacení vypořádacího podílu žalovaným takřka okamžitě. Proto soud po zrušení podílového spoluvlastnictví k jednotlivým nemovitostem (výrok I.) rozhodl o způsobu vypořádání tak, že stávající podíly žalovaných na předmětných nemovitých věcech přikázal do společného jmění manželů žalobkyně a žalobce (tj. společně s podílem žalobců ve společném jmění manželů celkem podíl ve výši id. 5/9, výrok II.) a stávající spoluvlastnický podíl ve výši id. 4/9 žalobkyně soud přikázal opět do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok III.), neboť pouze takto bude dosavadní spoluvlastnický podíl žalobkyni zachován, kdy nebude svého „odděleného vlastnictví“ zbavena, když není důvodu žalobkyni její výlučný spoluvlastnický podíl transformovat na společné jmění žalobců jako manželů. Při určení výše částky na vypořádacím podílu soud vycházel z podílu žalované 1. a žalované 2. na předmětných nemovitých věcech. K ocenění předmětných nemovitých věcí byly účastníky předloženy celkem , hodnota, znalecké posudky, soud pak vyšel za znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který při svém výslechu dokázal své závěry obhájit, doplnil písemný posudek co do problematiky reálné dělitelnosti i co do aktuální ceny. Soud má na výši ceny, ze které má být vypočtena výše vypořádacího podílu, shodný názor jako znalec, kdy celková hodnota předmětných nemovitostí (, částka, ) zjištěná ke dni , datum, byla vydělena podílem 3/9 v případě žalované 1. a podílem 1/9 v případě žalované 2. Soud tak dospěl k výši vypořádacího podílu ve výši , částka, v případě žalované 1. a k výši vypořádacího podílu ve výši , částka, v případě žalované 2, kdy uložil žalobcům povinnost zaplatit takto určené částky na vypořádacím podílu každému z žalovaných společně a nerozdílně, neboť žalobci podíly žalovaných nabývají do jejich společného jmění manželů. Soud jen podotýká, že vzhledem k v řízení zjištěným skutečnostem vycházel z hodnoty předmětných nemovitostí zjištěné k datu jejich ocenění znaleckým posudkem, tj. ke dni , datum, , neboť nebyly tvrzeny ani zjištěny skutečnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat na změny v cenách nemovitostí v mezidobí od jejich ocenění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). , adresa, pro zaplacení vypořádacího podílu soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. žalobcům vzhledem k jeho výši stanovil delší, než je obecná lhůta stanovená pro splnění takové povinnosti zákonem.

16. Výrok VI. tohoto rozsudku je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žádný z účastníků neměl ve věci úspěch oproti neúspěchu druhé strany řízení. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je zvláštním druhem řízení, tzv. iudicium duplex, ve kterém se rozdíly mezi postavením účastníky stírají, neboť účastníci mohou vystupovat na jedné či druhé straně v závislosti na tom, který z účastníků podá žalobu dříve. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení tak nelze zvýhodnit účastníka jen proto, že podal žalobu dříve a soud věc projednal a rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví. I tak je nicméně základním pravidlem rozhodování o náhradě nákladů v tomto druhu řízení zásada úspěchu ve věci. Toto základní pravidlo lze v konkrétním případě korigovat buď nepřiznáním náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků, jsou-li pro takový závěr dány důvody hodné zvláštního zřetele, nebo přiznání náhrady nákladů řízení neúspěšnému žalovanému, jestliže svých chováním nezavdal příčinu k podání žaloby o vypořádání společného jmění manželů či zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Okolnost, že soud není vázán návrhem a může předmět řízení vypořádat i jinak, má samozřejmě pro úvahy soudu o náhradě nákladů řízení taktéž význam. Ta se však neprojevuje ve vyloučení možnosti aplikace § 142 o. s. ř., ale ve způsobu, jakým stanovit úspěch ve věci (srovnej nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 1441/11, nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 186/20, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V projednávané věci tak nebylo možno do úspěchu či neúspěchu ve věci započíst skutečnost, že podílové spoluvlastnictví účastníků bylo zrušeno. Do míry úspěchu a neúspěchu ve věci by pak mohla být případně zahrnuta skutečnost, jaký způsob vypořádání každý z účastníků navrhoval a jak soud o tomto způsobu nakonec rozhodl. Ačkoliv soud o vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodl způsobem, který navrhovali žalobci, vzal v potaz, že žalovaná 1. byla s žalobci ve shodě, co se týče zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a nesouhlasila toliko s výší vypořádacího podílu a žalovaná 2. se řízení osobně ani prostřednictvím svého zástupce nezúčastnila a její skutečné stanovisko nemohlo být zjištěno. Za tohoto stavu tak soud dospěl k závěru, že není možné rozhodnout dle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž bylo třeba dále zohlednit i skutečnost, že výsledkem tohoto řízení nebylo ve skutečnosti zasaženo do majetkové hodnoty některého z účastníků a každý z účastníků si z řízení odnesl majetkovou hodnotu, s níž do řízení vstupoval (byť v jiné formě).

17. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

18. V souvislosti s výslechem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, vznikly státu v průběhu řízení náklady, o kterých k okamžiku vyhlášení rozsudku nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Soud proto rozhodl podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil účastníkům povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku, která bude určena následně samostatným usnesením (výroky VII., VIII. a IX. tohoto rozsudku) s tím, že každý z účastníků řízení je povinen státu uhradit vzniklé náklady rovným dílem, neboť ve věci všichni účastníci zaznamenali stejný úspěch, tj. oba žalobciv rozsahu 1/2, žalovaná 1. v rozsahu 1/4 a žalovaná 2. taktéž v rozsahu 1/4.