12 C 371/2022

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Přemyslem Dubem sídlem Limuzská 3135/12, 108 00 Praha proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 24 259,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni: a) částku 5 047,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 052,97 Kč od 24. 2. 2021 do 21. 4. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 047,97 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení, b) částku 5 443,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 443,56 Kč od 26. 8. 2021 do zaplacení, c) částku 100 Kč, d) částku 2 767,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 767,87 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení, e) částku 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 800 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 037,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Přemysla Duba, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhá zaplacení celkové částky ve výši 24 259,40 Kč z titulu neplnění platebních povinností, vyplývajících ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, uzavřené s žalovanou dne 3. 12. 2019. Žalobkyně se citovanými smlouvami zavázala dodávat žalované do odběrného místa na adrese [adresa žalované], za což se žalovaná zavázala hradit sjednanou cenu. Žalovaná své povinnosti ze smluv neplnila, když za období od 2. 1. 2020 do 29. 1. 2021 za dodaný plyn neuhradila 5 047,97 Kč s příslušenstvím, za období od 30. 1. 2021 do 2. 8. 2021 za dodaný plyn neuhradila 5 443,56 Kč s příslušenstvím a za období od 3. 6. 2021 do 23. 9. 2021 neuhradila za dodanou elektřinu 2 767,87 Kč. Žalovaná se v uvedených smlouvách zavázala hradit také smluvní pokuty za porušení povinností, žalobkyně požaduje zaplacení dvou smluvních pokut po 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou faktury přesahující 10 dnů a dále smluvní pokuty ve výši 6 800 Kč a 4 000 Kč, jež jsou požadovány za ukončení dodávky plynu a elektřiny před uplynutím doby, na kterou byly smlouvy uzavřeny, když výše smluvních pokut se rovná 400 Kč za každý měsíc po ukončení dodávek až do doby, na kterou byla uzavřena. Přes upomínky žalovaná zažalovanou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Žalobkyně sjednala dne 3. 12. 2019 s žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalované plyn do odběrného místa na adrese [adresa žalované]; žalovaná se smlouvou zavázala plyn odebrat a řádně a včas uhradit jeho cenu i cenu za poskytnuté služby. Smlouva o sdružených dodávkách plynu byla uzavřena na dobu 36 měsíců s tím, že ji nelze vypovědět a současně bylo sjednáno, že v případě, že kterákoli ze smluvních stran písemně neoznámí druhé smluvní straně nejpozději 40 dnů před vypršením smlouvy, že trvá na jejím ukončení, prodlužuje se vždy doba trvání smlouvy o 12 měsíců. V článku„ Ostatní ujednání“ bylo dále obsaženo ujednání o povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu v uvedených případech, konkrétně smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou vyplývající ze smlouvy přesahující 10 dnů a dále ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po ukončení dodávky od [žalobkyně] do konce doby trvání smlouvy (včetně případné prolongace), zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé [žalobkyni] neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství plynu, pro případ že zákazník učiní bez souhlasu [žalobkyně] jakýkoli právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky plynu ze dne 3. 12. 2019). Žalovaná spotřebovala za období od 2. 1. 2020 do 29. 1. 2021 plyn v množství 14 133,97 kWh v ceně 22 552,97 Kč, přičemž žalovaná zálohově na pohledávku uhradila celkem 16 500 Kč; nedoplatek ve výši 6 052,97 Kč byl žalované vyúčtován fakturou [číslo] se splatností ke dni 23. 2. 2021 (prokázáno vyúčtováním [číslo]). Žalovaná na tuto pohledávku částečně hradila částku 1 005 Kč, nedoplatek ve výši 5 047,97 Kč nezaplatila. Žalovaná dále spotřebovala za období od 30. 1. 2021 do 2. 8. 2021 plyn v množství 6 449,42 kWh v ceně 10 223,56 Kč, přičemž žalobkyně na tuto částku započetla od žalované přijaté platby ve výši 200 Kč a ve výši 4 980 Kč; k uhrazení tak zbývá 5 443,56 Kč, což žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou s variabilním symbolem [číslo] se splatností ke dni 25. 8. 2021 (prokázáno vyúčtováním [číslo]). Dopisem ze dne 14. 6. 2021 žalobkyně oznámila žalované, že pokud neuhradí dlužných 6 887,97 Kč, přeruší žalobkyně dodávku plynu (prokázáno oznámením o přerušení dodávky ze dne 14. 6. 2021). Dne 7. 9. 2021 žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 100 Kč (prokázáno vyúčtováním [číslo]) a dne 5. 8. 2021 smluvní pokutu ve výši 6 800 Kč (prokázáno vyúčtováním smluvní pokuty [číslo]). Žalobkyně dne 5. 8. 2021 odstoupila od smlouvy o sdružených službách dodávky plynu pro opakované porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy (prokázáno dopisem ze dne 5. 8. 2021). Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění (prokázáno dopisem ze dne 28. 11. 2021, včetně poštovního podacího archu).

5. Dne 3. 12. 2019 sjednala žalobkyně s žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]; žalovaná se smlouvou zavázala elektřinu odebrat a řádně a včas uhradit její cenu i cenu za poskytnuté služby. Smlouva o sdružených dodávkách elektřiny byla uzavřena na dobu 30 měsíců s tím, že ji nelze vypovědět a současně bylo sjednáno, že v případě, že kterákoli ze smluvních stran písemně neoznámí druhé smluvní straně nejpozději 40 dnů před vypršením smlouvy, že trvá na jejím ukončení, prodlužuje se vždy doba trvání smlouvy o 24 měsíců. V článku„ Ostatní ujednání“ bylo dále obsaženo ujednání o povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu v uvedených případech, konkrétně smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou vyplývající ze smlouvy přesahující 10 dnů a dále ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po ukončení dodávky od [žalobkyně] do konce doby trvání smlouvy (včetně případné prolongace), zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé [žalobkyni] neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny, pro případ že zákazník učiní bez souhlasu [žalobkyně] jakýkoli právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 3. 12. 2019). Žalovaná spotřebovala za období od 3. 6. 2021 do 23. 9. 2021 elektřinu VT 0, 11400 MWh, NT 0, 58600 v MWh v ceně 2 767,87 Kč, který žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou s variabilním symbolem [číslo] se splatností ke dni 8. 11. 2021 (prokázáno vyúčtováním [číslo]). Dopisem ze dne 9. 8. 2021 žalobkyně oznámila žalované, že pokud neuhradí dlužných 1 647 Kč, přeruší žalobkyně dodávku elektřiny (prokázáno oznámením o přerušení dodávky ze dne 9. 8. 2021). Dne 19. 11. 2021 žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 100 Kč (prokázáno vyúčtováním [číslo]) a dne 23. 9. 2021 smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč (prokázáno vyúčtováním smluvní pokuty [číslo]). Žalobkyně dne 6. 10. 2021 odstoupila od smlouvy o sdružených službách dodávky plynu pro opakované porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy (prokázáno dopisem ze dne 6. 10. 2021). Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění (prokázáno dopisem ze dne 3. 2. 2022, včetně poštovního podacího archu).

6. Ačkoli byly v řízení provedeny další důkazy, soud z nich nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Dále soud pro nadbytečnost zamítl další žalobkyní navrhované důkazy, a to důkaz ceníky žalobkyně a dalších osob na trhu, neboť skutkový stav byl soudem již náležitě zjištěn.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, tj. od 1. 12. 2018 do 30. 6. 2020 (dále jen„ o. z.“). Žalobkyně smlouvy uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelské smlouvy ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. <i>8. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. energetický zákon (dále jen „e. z.“) se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. Je-li tato smlouva sjednána se spotřebitelem, musí mít písemnou formu a musí obsahovat ujednání o přípustnosti či nepřípustnosti změny ceny, případně jiných smluvních podmínek, a způsobu oznámení těchto změn, jsou-li přípustné.</i> <i>9. Podle § 62 odst. 1 písm. b) e. z. zákazník má právo na volbu a bezplatnou změnu dodavatele plynu.</i> <i>10. Podle § 50 odst. 2 e. z. věty prvé se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.</i> <i>11. Podle § 28 odst. 1 písm. e) e. z. zákazník má právo na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny.</i> <i>12. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>13. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>14. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.</i> 16. Soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli spotřebitelské smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny dle § 72 a § 50 e. z., na základě kterých žalobkyně dodávala žalované plyn a elektřinu a žalovaná se zavázala za odebrané a za služby s jejich poskytováním související zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně prokázala vznik závazkových vztahů i skutečnost, že svému závazku ze smluv dostála a žalované na sjednané odběrné místo plyn a elektřinu dodala. Cenu žalobkyně řádně vyúčtovala, naopak žalovaná svou povinnost vyplývající z předmětných závazkových vztahů nesplnila, když včas neuhradila cenu za odebraný plyn za období od 2. 1. 2020 do 29. 1. 2021 ve výši 5 047,97 Kč (výrok I. písm. a) rozsudku), za odebraný plyn za období od 30. 1. 2021 do 2. 8. 2021 ve výši 5 443,56 Kč (výrok I. písm. b) rozsudku) a za odebranou elektřinu za období od 3. 6. 2021 do 23. 9. 2021 ve výši 2 767,87 Kč (výrok I. písm. d) rozsudku). Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši; úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalované. Dále soud přiznal žalobkyni nárok na dvě smluvní pokuty po 100 Kč za prodlení s jednotlivými platebními povinnostmi (platba zálohy a faktury), když ujednání o zaplacení této smluvní pokuty byly shledány v souladu s ustanovením § 2048 o. z. (výrok I. písm. c), e) rozsudku).

17. Ve vztahu k žalobkyní uplatněnému nároku na zaplacení zbývajících smluvních pokut v celkové výši 10 800 Kč, které žalované vyměřila, však soud shledal tento nárok nedůvodným. Jak bylo již konstatováno, mezi účastníky vznikl závazkový vztah, jehož předmětem byla dodávka plynu a elektřiny ze strany žalobkyně do domácnosti žalované na základě smluv, které byly uzavřeny prostřednictvím předem připraveného formuláře, na jehož obsah nemohla mít žalovaná žádný vliv. Do smlouvy bylo vtěleno vedlejší ujednání obsahující komplex smluvních pokut, které stíhají výlučně žalovanou a které jsou vázány jak na porušení smluvních povinností, tak i na další právní skutečnosti. Soud má za to, že formulované ujednání o zaplacení smluvní pokuty nebylo srozumitelné, jasné a současně naplňovalo znaky nepřiměřeného ujednání dle § 1813 o. z., když vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty se vázalo na opakované porušení kterékoli platební povinnosti vyplývající ze smlouvy a způsob určení její výše vůbec se neodvíjel od povahy porušované povinnosti, jak je typické pro smluvní pokutu. Proto soud k takovému ujednání ve smyslu § 1815 o. z. nepřihlíží.

18. Je třeba vzít v potaz i to, že institut smluvní pokuty je ve smlouvě využíván jednostranně pouze k utvrzování závazků žalované, což také svědčí o vychýlení rovnováhy v právech a povinnostech stran v neprospěch žalované ve smyslu ustanovení § 1813 o. z. Zatímco porušení platebních povinností žalované je sankcionováno kumulativně, a to každé jednotlivé prodlení delší 10 dnů zvlášť a poté společně ve dvojici s případným dalším prodlením (opakováním), nedodržení povinností ze strany žalobkyně (např. nedodržení standardu dodávky nebo nedodržení standardu přepravy a distribuce) smluvní pokutou utvrzováno není, přičemž je třeba připomenout, že za protiprávní a protiústavní bylo Ústavním soudem označováno právě takové ujednání ve spotřebitelské smlouvě, v němž byly kumulovány sankce výlučně pro spotřebitele (srov. sp. zn. Pl. ÚS 1/10).

19. V neposlední řadě je na místě upozornit, že v dané věci nejde ani tak o institut smluvní pokuty, jako spíše o finanční vyrovnání při předčasném ukončení závazkového vztahu. Tato problematika vznikla v minulosti již na úseku telekomunikačních služeb v poměrech zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kdy z důvodu rozbití monopolu v telekomunikacích vzniklo konkurenční prostředí, v němž si zákazníci mohli začít vybírat poskytovatele služeb, avšak současně v rámci konkurenčního boje došlo u řady poskytovatelů ke vzniku praktik zakomponovaných do formulářových smluv, prostřednictvím kterých se poskytovatelé snažili po nepřiměřenou dobu držet zákazníky mimo hospodářskou soutěž, např. uzavíráním smluv na dobu určitou s automatickou prolongací a stanovením sankcí pro případ předčasného ukončení smlouvy. Tím de facto omezovali svobodnou vůli zákazníka vybrat si na trhu poskytovatele telekomunikačních služeb. V důsledku těchto zneužívajících praktik, které vedly k narušení hospodářské soutěže a k překážkám řádného fungování trhu, byly do zákona o elektronických komunikacích přijaty limity a opatření, které tuto činnost regulovaly a mezi něž patří například stanovení maximální doby trvání závazku na dobu určitou (§ 63 odst. 7 zákona) a zákaz automatického prodlužování smluv bez předchozího kontaktu zákazníka (§ 63 odst. 10 zákona), dále pak stanovení limitů pro finanční vypořádání závazků u předčasně ukončených smluv na dobu určitou (§ 63 odst. 1 písm. p) zákona) tak, aby výše tohoto vypořádání byla přiměřená poskytované službě. V oblasti plynárenství a energetiky je však otázka posílení ochrany spotřebitelů (uzavírání smluv distančním způsobem, obnovování smluv, maximální délka smluv uzavřených na dobu určitou, ukončování závazků ze smluv v případech, kdy spotřebiteli zaniklo vlastnické nebo užívací právo k odběrnému místu apod.) teprve projednávána.

20. V podrobnostech soud také odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2022, č. j. 22 Co 216/2021-74, ve kterém Krajský soud dospěl k závěru,„ že posuzované ujednání má obsahovou souvislost především s ujednáním o časovém závazku žalovaného setrvat ve smluvním vztahu, přičemž i k tomuto ujednání má odvolací soud z pohledu ochrany spotřebitele výhrady vzhledem k tomu, že závazek je automaticky prolongován, bez nutnosti vyrozumění zákazníka o konci trvání smlouvy a jeho souhlasu, na další poměrně dlouhou dobu, a to i opakovaně. To, jak je tento institut automatické prolongace závazku koncipován, nesvědčí o tom, že by jeho smyslem byla ochrana spotřebitele před tím, aby nezůstal bez dodávky plynu, naopak vede k tomu, že spotřebitel je po nepřiměřeně dlouhou dobu vázán na jediného dodavatele dané komodity a je tak omezován v právu na změnu dodavatele z hlediska nabídek lepších či výhodnějších služeb, což ve svém důsledku vede k paralyzaci účinků hospodářské soutěže. Takovou praxi nemůže odůvodňovat ani skutečnost, že v rámci produktů poskytovaných toliko žalobcem, (nikoli jinými dodavateli) je ten, který se váže na smlouvu na dobu určitou cenově nejvýhodnější. Odvolací soud souhlasí i s tím, že na závěru o nepřiměřenosti daného ujednání v důsledku shora popsaných nedostatků nemůže nic změnit ani případná shodná praxe jiných obchodníků.“ 21. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je ve vztahu k uplatněným smluvním pokutám v celkové výši 10 800 Kč nedůvodná, neboť k ujednání o těchto smluvních pokutách nelze dle § 1815 o. z. přihlédnout. Soud proto žalobu v částečném rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 037,60 Kč, přičemž tato částka představuje 17,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 58,52 % a úspěchu žalované v rozsahu 41,48 %) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud požadované příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08, a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015. Žalobkyně byla úspěšná do částky 15 257,10 Kč, žalovaná byla úspěšná co do částky 10 800 Kč Náklady řízení, které vznikly žalobkyni, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 131 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží jednak odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 259,40 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., dále odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a. t. z uvedené tarifní hodnoty, sestávající z částky 2 100 Kč za úkon účast na jednání soudu dne 8. 2. 2023, včetně paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále z náhrady cestovních výdajů ve výši 1/3 z 1 093,07 Kč, vynaložených v souvislosti s cestou zástupce k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět (při ujetých 160 km osobním automobilem zn. Škoda Octavia, při průměrné spotřebě 3,7 l na 100 km, ceně nafty 44,10 Kč a základní sazbě náhrady 5,20 Kč za 1 km jízdy), z 1/3 náhrady za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. (cesta zástupce žalobkyně k celkem 3 jednáním u soudu) a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 4 097,69 Kč částkou 860,51 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Pro úplnost soud uvádí, že k výpočtu nákladů řízení podle § 14b a. t. soud přistoupil z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč.

23. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.