12 C 459/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. Miroslavem Neradem sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou JUDr. Ing. Michaelou Pánkovou sídlem Adresa advokátky o určení vlastnictví k nemovitosti

I. Žaloba, jíž se žalobce vůči žalované domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba bez čp/če, a pozemku parc. č. , hodnota, , to vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 160 590 Kč k rukám zástupkyně žalované advokátky JUDr. Ing. Michaely Pánkové, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 12. 2023, ve znění změny žaloby navržené při jednání dne 13. 3. 2024 (kterou soud připustil, viz usnesení ze dne 13. 3. 2024, č. j. 12 C 459/2023-76), domáhá určení, že je výlučným vlastníkem následujících nemovitých věcí: pozemků parc. č. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba bez čp./če, a parc. č. , hodnota, , to vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, (dále jen „předmětné nemovité věci“), což odůvodnil následujícím způsobem. Účastníci byli manželé a jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 11 C 160/2022, který nabyl právní moci dne 6. 2. 2023. Za trvání manželství se účastníci jako manželé rozhodli zakoupit (formálně) do svého společného jmění manželů předmětné nemovité věci. V rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů pak zdejší soud v rozsudku č. j. 5 C 70/2023-283 konstatoval, že předmětné nemovitosti byly nabyty dílem za výlučný majetek žalované a dílem za výlučné finanční prostředky žalobce, a proto se nestaly součástí společného jmění účastníků. Vzhledem k tomu, že zápis v katastru nemovitostí z hlediska velikosti podílů neodpovídá soudem zjištěnému stavu, podává žalobce tuto žalobu, neboť má za to, že s ohledem na dohody účastníků bez ohledu na jejich formu by měl být jediným a výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí. Žalobce měl před uzavřením manželství našetřenu částku nejméně 333 945,32 Kč na termínovaném účtu u , právnická osoba, ., před uzavřením manželství také dne 8. 8. 2000 prodal družstevní podíl ve vztahu k bytu č. , hodnota, v , adresa, , z čehož inkasoval 1 600 000 Kč v hotovosti, dále zdědil po své matce , Anonymizováno, , jméno FO, 26 500 Kč, cenné papíry v hodnotě 13 616 Kč a podíl ve výši 61 % na chalupě v , adresa, s pozemky v k. ú. , adresa, , podíl ve výši 2/3 pozemků parc. č. dle PK , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, a podíl ve výši ½ pozemků parc. č. dle PK , Anonymizováno, vše celkem ve výši 327 057 Kč; dále žalobce dostal po své matce odbytné z penzijního připojištění ve výši 9 606,90 Kč. V neposlední řadě pak po svém otci , jméno FO, zdědil žalobce polovinu stavebního spoření ve výši 29 845,46 Kč a odbytné z penzijního připojištění ve výši 7 637,20 Kč. Žalovaná pak byla výlučnou vlastnicí bytové jednotky č. , hodnota, o vel. 2+1 v domě čp. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, (plus spoluvl. podílu 589/26288 na společných částech budovy č.p. , Anonymizováno, a spoluvl. podílu 589/26288 na pozemku parc. č. , Anonymizováno, ). Účastníci se dohodli na tom, že žalobce bude financovat ze svého koupi předmětných nemovitých věcí. Přestože k úhradě části kupní ceny došlo směnou za citovanou bytovou jednotku žalované, byla hodnota této jednotky ze strany žalobce postupně žalované vyplacena, resp. na základě žádosti žalované byla tato částka poskytnuta jejím dětem, kdy žalobce každému z jejích dvou dětí poskytl částku ve výši 290 000 Kč. Fakticky tak koupi rodinného domu financoval žalobce, který se dle dohody účastníků měl stát výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí, když žalované vrátil hodnotu investované bytové jednotky a byl mezi účastníky dohodnut princip: každý ze svého a pro své děti. Poté, co žalobce vrátil žalované hodnotu bytu, respektive jejím dětem, očekával, že žalovaná dodrží dohodu a převede vlastnictví celého rodinného domu na žalobce. Dne 10. 7. 2001 uzavřeli účastníci jako zájemci se zprostředkovatelem , jméno FO, smlouvu o rezervaci předmětných nemovitých věcí, na základě které složil žalobce v hotovosti a ze svých výlučných peněz částku ve výši 165 000 Kč jakožto jistinu na kauci. Dne 14. 7. 2001 účastníci jako manželé uzavřeli s , jméno FO, smlouvu o budoucí směnné smlouvě, jejímž předmětem byla směna bytové jednotky žalované v hodnotě 580 000 Kč za předmětné nemovité věci s tím, že bude doplacen rozdíl. Dne 10. 8. 2001 byla uzavřena vlastní směnná smlouva, kterou však uzavřela pouze žalovaná, neboť měla v té době iracionální obavu, že bude žalobcem připravena o své vlastnictví. Žalobce se nechtěl dohadovat, a proto byla účastníkem smlouvy toliko žalovaná, která se tak stala výlučnou vlastnicí předmětných nemovitých věcí. Vlastníkem předmětných nemovitých věcí se ale stali oba účastníci jako manželé. Ačkoli směnná smlouva nesprávně konstatovala, že částku ve výši 165 000 Kč uhradila žalovaná, stejně tak částku ve výši 538 867 Kč, hradil obě částky žalobce ze svých výlučných prostředků; stejně tak to byl žalobce, který hradil ze svých výlučných prostředků zbývající doplatek ve výši 380 633 Kč. Žalobce poukazuje na ústní dohodu, kdy se oba účastníci ještě před manželstvím dohodli na principu „co bylo moje před manželstvím, zůstane fakticky moje i po manželství a pokud něco koupíme, tak si to vypořádáme“. Protože žalovaná trvala na tom, aby jí žalobce uhradil hodnotu bytové jednotky, daroval tak žalobce dceři žalované 290 000 Kč darovací smlouvou ze dne 4. 7. 2002 a dalších 290 000 Kč pak daroval synovi žalované prostřednictvím dcery darovací smlouvou ze dne 12. 1. 2013, žalobce tedy postupně žalované a jejím dětem vyplatil hodnotu bytové jednotky č. , Anonymizováno, a na základě dohod se měl stát jediným a výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí. Žalovaná ale v rozporu s dohodou účastníků převedla darovací smlouvou na žalobce toliko jednu polovinu předmětných nemovitých věcí, zápis v katastru nemovitostí tak neodpovídá skutečnosti a žalobce má být výlučným vlastníkem celku, ať už proto že předmětné nemovité věci nabyli účastníci do společného jmění manželů, nebo proto, že se spolu dohodli na tom, že žalobce vyplatí žalované, respektive jejím dětem hodnotu bytové jednotky a stane se výlučným vlastníkem bez ohledu na formální zápisy.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí, neboť předmětné nemovité věci jsou v podílovém spoluvlastníků účastníků a takto jsou také zapsány v katastru nemovitostí, přičemž nikdy nebyly ve společném jmění manželů; pouze žalobce se prostřednictvím nesmyslných konstrukcí pokouší dovodit, že do společného jmění manželů patří, ačkoli byl pravomocným rozhodnutím soudu již zamítnut návrh na vypořádání těchto nemovitostí. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobce, že by při koupi předmětných nemovitých věcí uzavřeli dohodu o tom, jak se mezi sebou vypořádají. Žalovaná směnila svoji bytovou jednotku za předmětné nemovité věci, neměla, kde bydlet a nedává smysl, aby se své jediné nemovitosti zbavila a měla zájem na tom, aby předmětné nemovité věci měl ve svém výlučném vlastnictví žalobce a žalovaná neměla ničeho. V roce 2001 získala žalovaná předmětné nemovité věci do svého výlučného vlastnictví směnou s , jméno FO, , kdy , jméno FO, získala bytovou jednotku ve výlučném vlastnictví žalované. S ohledem na to, že si žalobce nepřál, aby v předmětných nemovitých věcech žili společně se synem a dcerou žalované, rozhodli se účastníci obdarovat děti finančním darem tak, aby si za tyto peníze koupili své nemovitosti; každé z dětí obdrželo částku 290 000 Kč a tyto peníze byly dětem vyplaceny z prostředků společného jmění manželů, kdy byly převedeny z bankovního účtu žalobce, neboť žalovaná v té době nevlastnila žádný bankovní účet. Protože žalobce na žalovanou v roce 2017 naléhal, darovala mu žalovaná polovinu předmětných nemovitých věcí. Dále žalovaná ve vztahu k doplatku za směnu předmětných nemovitých věcí za svou bytovou jednotku uvedla, že hodnota bytové jednotky byla 580 000 Kč a žalovaná v roce 2003 zdědila po rodičích částku ve výši 200 000 Kč a dalších 200 000 Kč v roce 2008. Protože nevlastnila bankovní účet, odevzdala tyto částky žalobci, který je vložil na bankovní účet vedený na své jméno, a tyto finanční prostředky byly investovány na rekonstrukci dvou garsoniér v předmětných nemovitostech. Při jednání soudu dne 13. 3. 2024 pak k dotazu žalovaná tvrdila, že se v roce 2001 s žalobcem domluvili na tom, že si společně koupí dům, ona na to dá byt, on doplatí zbytek s tím, že to bude evidované výlučně na žalovanou a užívat to budou oba. K výzvě soudu pak žalovaná v průběhu řízení doplnila ve vztahu k doplatku směňovaných nemovitostí ve výši 1 084 500 Kč, že již neví, z jakých konkrétních peněz byl doplatek doplácen, zda pocházely ze společného jmění manželů nebo výlučných prostředků žalobce, účastníci jako manželé měli v té době jeden bankovní účet, na kterém se nacházely prostředky ze společného jmění manželů, tak výlučné prostředky žalobce; žalovaná neměla k účtu žalobce přístup, obsluhoval ho výlučně žalobce. Pokud by snad nějaká část doplatku byla placena z výlučných prostředků žalobce, pak se jednalo nepochybně o darování této částky žalobcem žalované jako konkludentní jednání. Žalobce sám trval na tom, aby byla v katastru nemovitostí evidována výlučně žalovaná.

3. Soud vzal v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za svá nesporná tvrzení účastníků, které učinili při soudním jednání, konkrétně tato:- manželství účastníků trvalo od 21. 10. 2000 do 6. 2. 2023.- účastníci jsou v katastru nemovitostí evidováni jako spoluvlastníci předmětných nemovitostí, a to každý z nich podílu ve výši id. ½.- žalovaná byla výlučným vlastníkem bytové jednotky, která následně byla směněna za předmětné nemovité věci s doplatkem ve výši 1 084 500 Kč.- společné jmění manželů bylo vypořádáno rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 17. 10. 2023, č. j. 5 C 70/2023-283, a ve vztahu k movitým věcem dohodou účastníků ze dne 29. 11. 2023.- hodnota bytové jednotky žalované činila v době uzavření směnné smlouvy částku 580 000 Kč.- žalovaná ke dni uzavření manželství i následné směnné smlouvy byla v invalidním důchodu, který jí byl zasílán složenkou, účet vedený na své jméno neměla cca 15 let, po dobu trvání manželství.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Manželství účastníků trvalo od 21. 10. 2000 do 6. 2. 2023. Žalovaná ke dni uzavření manželství i následné směnné smlouvy byla v invalidním důchodu a přivydělávala si asi 2 000 Kč měsíčně s tím, že žádné úspory při uzavírání manželství s žalobcem neměla. Důchod jí byl zasílán v hotovosti složenkou a činil v listopadu roku 2000 částku 3 615 Kč a v období od prosince 2000 do listopadu 2001 částku 3 731 Kč, v prosinci 2001 pak částku 3 925 Kč; účet vedený na své jméno neměla cca 15 let po dobu trvání manželství (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků, prokázáno ze zpráv OSSZ , adresa, ze dne 13. 5. 2024, ČSSZ ze dne 23. 5. 2024, 26. 6. 2024, z účastnické výpovědi žalované). Žalobce v okamžiku, kdy vstupoval do manželství s žalovanou i několik let poté, měsíčně vydělával jednak cca 20 000 Kč čistého z pracovního poměru (zaměstnavatel , Anonymizováno, , dále z podnikání v oboru pojišťování cca 15 000 Kč čistého a z podnikání v oboru prodeje knih cca 5 000 Kč – 7 000 Kč (prokázáno z účastnické výpovědi žalobce).

6. Dne 26. 2. 2001 sjednali oba účastníci jako kupující s , jméno FO, jako prodávajícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byla bytová jednotka č. , Anonymizováno, o vel. 1+1 v domě č.p. , Anonymizováno, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , touto kupní smlouvou byly citované nemovitosti převedeny kupujícím manželům , jméno FO, za kupní cenu ve výši 330 000 Kč, složenou v hotovosti (prokázáno kupní smlouvou ze dne 16. 2. 2001).

7. Na účtu vedeném na jméno žalobce u , právnická osoba, . se ke dni 17. 7. 2000 nacházel zůstatek ve výši 333 945,32 Kč (prokázáno výpisem z účtu č. , tel. číslo, ze dne 17. 7. 2000). Dohodou ze dne 8. 8. 2000 žalobce jako převodce převedl na nabyvatele , jméno FO, veškeré závazky a pohledávky, jakož i práva související s užíváním družstevního bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, , přičemž dne 10. 8. 2000 obdržel od společnosti , právnická osoba, částku 30 000 Kč jako zálohu „, adresa, “ a dne 11. 8. 2000 v hotovosti převzal od , jméno FO, částku 1 570 000 Kč (prokázáno dohodou o převodu členských práv a povinností ze dne 8. 8. 2000 a příjmovými doklady). Žádostí o zřízení krátkodobého termínovaného vkladu u , právnická osoba, . ze dne 9. 11. 2000 žalobce zažádal o zřízení krátkodobého termínovaného vkladu ve výši 1 075 000 Kč na dobu 4 dnů, tj. do 13. 11. 2000, přičemž téhož dne částku 1 075 000 Kč do banky složil (prokázáno žádostí ze dne 9. 11. 2000 včetně pokladní složenky a potvrzení o složení částky). Dne 8. 8. 2001 žalobce u , právnická osoba, . zažádal o změnu u krátkodobého termínovaného vkladu ze dne 2. 8. 2001, a to o snížení vkladu jistiny o 600 000 Kč včetně převodu na účet č. , č. účtu, v den splatnosti dne 13. 8. 2001 (prokázáno žádostí č. , hodnota, o provedení změny u krátkodobého termínovaného vkladu ze dne 8. 8. 2001).

8. Žalovaná byla na základě smlouvy o převodu vlastnictví k bytové jednotce ze dne 19. 11. 1997 výlučným vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, o vel. 2+1 v domě č. p. , Anonymizováno, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, v celkové hodnotě 580 000 Kč (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků, prokázáno smlouvou převodu vlastnictví k bytové jednotce ze dne 19. 11. 1997). Dne 10. 7. 2001 uzavřeli oba účastníci jako zájemci o koupi předmětných nemovitých věcí se zprostředkovatelem , jméno FO, jako zástupcem strany prodávající smlouvu o jejich rezervaci, dle které byla kupní cena stanovena na 1 650 000, přičemž účastníci měli před podpisem této smlouvy složit k rukám zástupce zálohu na kupní cenu ve výši 165 000 Kč a zbývající část kupní ceny ve výši 1 485 000 Kč měli účastníci uhradit do 31. 8. 2001 (prokázáno smlouvou o rezervaci nemovitosti ze dne 10. 7. 2001). Zástupce prodávající dne 10. 7. 2001 obdržel od žalobce částku 165 000 Kč jako jistinu na koupi nemovitosti dle smlouvy ze dne 10. 7. 2001 (prokázáno stvrzenkou ze dne 10. 7. 2001). Dne 14. 7. 2001 sjednali oba účastníci, označeni jako prodávající, s , jméno FO, , označenou jako kupující, smlouvu o budoucí směnné smlouvě, jejímž předmětem byla směna bytové jednotky žalované za předmětné nemovité věci s doplatkem rozdílu sjednaných kupních cen; ve smlouvě se uvádí, že prodávající , jméno FO, prodává předmětné nemovité věci kupujícím manželům , jméno FO, , hodnota bytové jednotky žalované byla stanovena na 580 000 Kč s tím, že k uzavření směnné smlouvy dojde do 15. 8. 2001 (prokázáno smlouvou o budoucí směnné smlouvě ze dne 14. 7. 2001 na č. l. 116). Dne 10. 8. 2001 byla žalobci zástupcem prodávající vyplacena částka 165 000 Kč složená dne 10. 7. 2001 (prokázáno výdajovým dokladem ze dne 10. 8. 2001 na č. l. 11).

9. Dne 10. 8. 2001 uzavřela žalovaná s , jméno FO, směnnou smlouvu, jejímž předmětem byla směna bytové jednotky č. , Anonymizováno, o vel. 2+1 v domě č. p. , Anonymizováno, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, v hodnotě 580 000 Kč za předmětné nemovité věci v hodnotě 1 664 500 Kč s doplatkem rozdílu sjednaných cen ve výši 1 084 500 Kč, který se žalovaná zavázala , jméno FO, zaplatit ve třech splátkách: 165 000 Kč hotově před podpisem směnné smlouvy, 538 867 Kč hotově před podpisem směnné smlouvy a 380 633 Kč převodním příkazem na bankovní účet , jméno FO, č. , č. účtu, pod VS , RČ, do deseti dnů po zapsání žalované jako vlastníka v katastru nemovitostí. Dle bodu IX. smlouvy měla být jako vlastník předmětných nemovitých věcí zapsána do katastru nemovitostí žalovaná. Žalobce souhlasil s tím, aby byla vlastníkem předmětných nemovitých věcí žalovaná (prokázáno směnnou smlouvou ze dne 10. 8. 2001 včetně přílohy 1. a přílohy 2. k této smlouvě, účastnickým výslechem žalobce a žalované).

10. Dne 10. 9. 2001 sjednali účastníci jako darující a , jméno FO, jako obdarovaná smlouvu o smlouvě budoucí darovací, ve které se účastníci zavázali darovat bytovou jednotku č. , Anonymizováno, o vel. 1+1 v domě č.p. , Anonymizováno, v , adresa, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, jako svatební dar s právem vkladu do 15 dnů před svatbou. Dcera žalované , jméno FO, , dnes , jméno FO, , pak účastníkům splácela 40 000 Kč (prokázáno smlouvou o smlouvě budoucí ze dne 10. 9. 2001, účastnickými výslechy, svědeckou výpovědí , jméno FO, ).

11. Dále byly zjištěny transfery finančních prostředků na účtu žalobce č. , hodnota, vedeného u , právnická osoba, . za období červenec až září 2001, kdy mj. dne 9. 8. 2001 byla vybrána hotovost ve výši 600 000 Kč a dne 13. 8. 2001 byla na uvedený účet převedena částka 600 000 Kč, přičemž téhož dne žalobce z účtu vybral hotovost ve výši 500 800 Kč (prokázáno výpisem z účtu č. , hodnota, ze dne 30. 9. 2001).

12. Dne 4. 7. 2002 byla mezi darující , Jméno žalované, a obdarovanou , jméno FO, sjednána darovací smlouva, jejímž předmětem byly peněžní prostředky ve výši 290 000 Kč; dále se ve smlouvě uvádí prohlášení , jméno FO, , že jí tímto zanikají práva z dědického podílu z předmětných nemovitých věcí, případně z jejich prodeje, dále pak je obsažena zmínka o ústní předmanželské dohodě v tom smyslu, že nemovitý majetek , Jméno žalované, bude rozdělen mezi děti , jméno FO, a , jméno FO, a nemovitý majetek , jméno FO, bude převeden dle jeho rozhodnutí jeho (prokázáno darovací smlouvou ze dne 4. 7. 2002).

13. Dne 12. 1. 2013 bylo učiněno prohlášení , Jméno žalované, , , jméno FO, a , jméno FO, , ve kterém prohlásili, že uzavřeli dohodu o finančních vyrovnáních v rámci budoucího dědického řízení, kdy byla předána , jméno FO, finanční hotovost ve výši 690 000 Kč snížena o náklady řízení za prodej bytu na adrese , adresa, , kdy tímto byla dětem , Jméno žalované, předána druhá část převodu nemovitého majetku, se kterým vstupovala do manželství, čímž zanikají práva dědického podílu , jméno FO, z předmětných nemovitých věcí s tím, že pokud , Jméno žalobce, neurčí jinak připadne jeho dceři , jméno FO, (prokázáno prohlášením ze dne 12. 1. 2013).

14. Dne 16. 5. 2017 sjednala žalovaná jako dárce s žalobcem jako obdarovaným darovací smlouvu, kterou žalovaná darovala žalobci podíl ve výši ½ předmětných nemovitých věcí (prokázáno darovací smlouvou ze dne 16. 5. 2017). Účastníci jsou v katastru nemovitostí evidováni jako spoluvlastníci předmětných nemovitých věcí, a to každý z nich podílu ve výši id. ½ (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 20. 3. 2023 na č. l. 45, taktéž z nesporných tvrzení účastníků). Společné jmění manželů bylo vypořádáno rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 17. 10. 2023, č. j. 5 C 70/2023-283, a ve vztahu k movitým věcem dohodou účastníků ze dne 29. 11. 2023 (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků, prokázáno rozsudkem ze dne 17. 10. 2023, č. j. 5 C 70/2023-283, dohodu o věcech movitých a vypořádacího podílu ze dne 29. 11. 2023). Žalobce v rámci návrhu na vypořádání společného jmění účastníků navrhoval taktéž vypořádat předmětné nemovité věci tak, že se stane jejich výlučným vlastníkem, neboť žalovaná není výlučnou vlastnicí podílu ve výši id. ½, když tyto nemovitosti nabyli účastníci za trvání manželství a podíl žalované je ve společném jmění manželů. Rozsudkem ze dne 17. 10. 2023, č. j. 5 C 70/2023-283, byl zamítnut návrh žalobce na vypořádání společného jmění manželů v části, která se týkala předmětných nemovitých věcí, neboť bylo prokázáno, že tyto nemovitosti byly nabyty dílem za výlučný majetek žalované a dílem za výlučné finanční prostředky žalobce, a proto se nestaly součástí společného jmění manželů, když nebyly ani zčásti hrazeny z majetku společného jmění manželů; současně nebyla ve směnné smlouvě ze dne 10. 8. 2001 ani projevena vůle, že mají být předmětné nemovité věci nabyty účastníky společně (prokázáno rozsudkem ze dne 17. 10. 2023, č. j. 5 C 70/2023-283).

15. Ačkoli byly v řízení provedeny další důkazy (listiny: usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 6. 2002 a ze dne 19. 3. 2003, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 10. 2008, výplata dávky ze dne 8. 9. 2008, vypořádání smlouvy o stavebním spoření ze dne 19. 12. 2008, kupní smlouva ze dne 9. 8. 2002, příjmový doklad ze dne 9. 8. 2002, předávací protokol ze dne 15. 10. 2002, kupní smlouvy ze dne 19. 6. 2013 a ze dne 13. 11. 2014, faktury, daňové doklady, příjmové pokladní doklady, dohoda odvozu odpadů č. l. 128 – 154, 156 – 180, 182 – 212, kupní smlouva ze dne 19. 10. 2004), soud z nich nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Pro úplnost je třeba uvést, že výlučný majetek, který žalobce získal po svých rodičích byl až v době časově navazující na spornou směnnou smlouvu a tyto prostředky tak nemohly sloužit k zaplacení doplatku dle směnné smlouvy. Dále soud pro nadbytečnost zamítl další navrhované důkazy, a to svědeckou výpověď syna žalované , jméno FO, , neboť skutkový stav byl soudem již náležitě zjištěn. V neposlední řadě pak soud konstatuje, že byť jsou účastnické výslechy podpůrným důkazem, soud byl nucen ke zjištění vůle účastníků tyto výslechy provést.

16. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní:

17. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb․, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

18. Vzhledem k době, kdy došlo k nabytí předmětných nemovitých věcí, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat v souladu s ustanovením § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“).

19. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

20. Dle § 46 odst. 1 obč. zák. písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.

21. Dle § 50a odst. 1 obč. zák. se účastníci mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech.

22. Dle § 143 odst. 1 obč. zák. tvoří společné jmění manželů a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

23. Dle § 143a odst. 1 obč. zák. mohou manželé smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.

24. Dle § 143a odst. 3 obč. zák. muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství obdobně.

25. Dle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

26. K tomu, aby se strana žalující mohla domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, vyžaduje zákon existenci naléhavého právního zájmu. Má se tím na mysli naléhavý právní zájem žalobce (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 756/97). Judikatura tradičně chápe uvedený požadavek jako předpoklad důvodnosti žaloby. U jiných žalobních druhů právní zájem žalobce vyžadován není, o obecnou procesní podmínku tedy nejde. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, na kterém je žalobce účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srovnej R 6/2003, R 17/72 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Existenci naléhavého právního zájmu zkoumá soud z úřední povinnosti, tj. bez toho, že by žalovaný tento nedostatek namítal. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně shledává naléhavý právní zájem na určení vlastnických či spoluvlastnických poměrů tam, kde prostřednictvím vydaného rozhodnutí má dojít k odstranění neshody mezi stavem skutečným a stavem evidovaným v katastru nemovitostí (k tomu srovnej např. sp. zn. 30 Cdo 3159/2006, sp. zn. 33 Cdo 2639/2015 aj.). Na věc dopadá přiměřeně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3234/2018, kde Nejvyšší soud uzavřel, že je-li v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti evidován jen jeden z (bývalých) manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak doposud nevypořádaného SJM, může se domáhat určení, že nemovitost je v zaniklém a doposud nevypořádaném SJM. Pokud v průběhu řízení nastanou účinky zákonné domněnky vypořádání, bude třeba žalobu změnit na určení, že věc je v podílovém spoluvlastnictví účastníků; na takovém určení má žalobce naléhavý právní zájem.

27. V souladu s výše uvedeným soud v dané věci nejprve zkoumal, zda je dán podle § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení a dospěl na základě níže popsaných skutečností k závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem.

28. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobce disponoval krátce před uzavřením manželství s žalovanou peněžními prostředky ve výši 333 945,32 Kč (uložené na účtu u banky) a dále prostředky ve výši 1 600 tis. Kč (z prodeje svého bytu na adrese , adresa, ). Současně bylo v řízení prokázáno, že po uzavření manželství činil měsíční příjem žalobce částku minimálně ve výši 40 000 Kč čistého, příjem žalované činil invalidní důchod ve výši cca 3 700 Kč a příjem z přivýdělku asi 2 000 Kč, přičemž žalovaná do manželství nevstupovala s žádnými úsporami. Pokud účastníci jako manželé dne 26. 2. 2001 zakoupili v souladu s jejich vůlí do společného jmění manželů bytovou jednotku č. , Anonymizováno, o vel. 1+1 v domě č.p. , Anonymizováno, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, za kupní cenu ve výši 330 000 Kč, kterou uhradili účastníci v hotovosti ještě před podpisem této kupní smlouvy, pak je zřejmé, že podstatnou část těchto prostředků, ne-li celou, tvořily výlučné prostředky žalobce, naspořené ještě před manželstvím, neboť za dobu trvání manželství cca 4 měsíců účastníci nemohli takovýto obnos uspořit ze společných příjmů. Oba účastníci v tomto případě projevili vůli nabýt tuto nemovitost do společného jmění manželů a tato věc se tak stala součástí jejich společného jmění, přičemž na tom nemůže případně ničeho změnit ani pohnutky, které vedly manžele k nabytí bytové jednotky do společného jmění manželů, ani to, že by tak učinili v omylu o právní úpravě (srov. 22 Cdo 410/2008).

29. V srpnu téhož roku, tedy necelých 6 měsíců po koupi shora uvedené bytové jednotky, dochází ke směně bytové jednotky ve výlučném vlastnictví žalované za předmětné nemovité věci s doplatkem ve výši 1 084 500 Kč, který měl být zaplacen v hotovosti částkou ve výši 165 000 Kč a částkou ve výši 538 867 Kč před podpisem smlouvy a bezhotovostním převodem částky ve výši 380 633 Kč do deseti dnů od zápisu žalované do katastru nemovitostí jako vlastníka. Žalobce přitom zástupci , jméno FO, dne 10. 7. 2001 složil zálohu ve výši 165 000 Kč, která mu byla v den uzavření směnné smlouvy (a v den splatnosti této části doplatku) vyplacena zpět. Den před uzavřením směnné smlouvy pak žalobce ze svého účtu vybral i hotovost ve výši 600 000 Kč, přičemž část doplatku ve výši 538 867 Kč byla zaplacena taktéž v hotovosti při uzavření směnné smlouvy. Žalobce taktéž zažádal o snížení jistiny na termínovém účtu o 600 000 Kč se splatností dne 13. 8. 2001, přičemž v tento den vybral z účtu, na který mu byla tato částka vyplacena, hotovost ve výši 500 800 Kč. Ačkoliv z provedeného dokazování není jasné, zda byla zbývající částka doplatku 380 633 Kč zaplacena bezhotovostně dle smluvního ujednání či v hotovosti (předloženými výpisy z účtu žalobce se nepodává, že k převodu této konkrétní částky došlo), je soud přesvědčen, že i částka 500 800 Kč vybraná žalobcem právě několik dnů po uzavření směnné smlouvy byla mj. spotřebována na zaplacení doplatku. Co je však z pohledu soudu podstatné, je, že ke dni uzavření směnné smlouvy již měli účastníci jako manželé naspořeno z příjmů částku minimálně cca 350 tis. Kč (společný příjem účastníků za dobu 9 měsíců), soud tak nemůže dospět k závěru, že by k zaplacení doplatku předmětné směny sloužily pouze a jenom výlučné prostředky žalobce (z provedeného dokazování bylo zjištěno, že k tomuto okamžiku již činily výlučné prostředky žalobce, naspořené ještě před manželstvím, částku ve výši cca 1,3 mil. Kč), nýbrž k jeho zaplacení alespoň zčásti již byly použity prostředky společného jmění manželů (smísením společných prostředků účastníků s výlučnými prostředky žalobce, ať již na účtu vedeném na jeho jméno, nebo v hotovosti, nemohlo právní režim těchto prostředků změnit) a v takovém případě by bylo na místě konstatovat, že předmětné nemovité věci tvořily součást společného jmění manželů. Tento závěr je pak zcela v souladu s tím, co tvrdí oba účastníci, když sám žalobce tvrdí, že se rozhodli předmětné nemovité věci zakoupit do společného jmění manželů a žalovaná tvrdí, že se domluvili na tom, že si společně koupí dům. S ohledem na to, že žalobce žádal v řízení o vypořádání společného jmění manželů taktéž o vypořádání předmětných nemovitých věcí, přičemž o tomto již bylo soudem pravomocně rozhodnuto (viz rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 17. 10. 2023, č. j. 5 C 70/2023-283), dospěl soud ve věci určení vlastnictví k těmto nemovitostem k závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, neboť již podal žalobu na plnění v podobě vypořádání společného jmění manželů, o čemž již bylo pravomocně rozhodnuto. Je na místě v obecné rovině připomenout, že určovací žaloby slouží potřebám praktického života, nemají vést ke zbytečnému rozmnožování sporů, kdy naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. V poměrech dané věci tedy žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětným nemovitým věcem, když stav právní nejistoty nebo ohrožení práva mohl a byl vyřešen v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů, v rámci kterého si soud již posoudil otázku, zda jsou předmětné nemovité věci součástí společného jmění manželů, a toto rozhodnutí již nabylo právní moci. Bylo právem žalobce podat do tohoto rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů odvolání, čehož nevyužil a věc tak byla pravomocně skončena.

30. I pro případ, že by soud dospěl k závěru, že předmětné nemovité věci byly nabyty právě a pouze jenom dílem za výlučný majetek žalované (za směňovaný byt žalované v rámci smlouvy s , jméno FO, ) a dílem za výlučné prostředky žalovaného ve výši 1 084 500 Kč, pak má soud za to, že byť by se v obecné rovině povahově jednalo o podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitým věcem, v poměrech dané věci to neplatí, zde nastaly odlišné důsledky. Pokud by byl doplatek směňovaných nemovitostí hrazen z výlučných prostředků žalobce, projevili oba manželé jasně vůli nabýt předmětné nemovité věci do výlučného vlastnictví žalované. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynula vůle žalobce takto učinit, neboť jak smlouvu o rezervaci nemovitostí, tak smlouvu o smlouvě budoucí směnné uzavírali oba účastníci, zatímco vlastní směnnou smlouvu uzavírala již pouze žalovaná. Žalobce výslovně souhlasil s tím, že vlastníkem předmětných nemovitých věcí bude žalovaná, což také uvedl při své účastnické výpovědi, tento závěr už pak jenom podporuje ta skutečnost, že i v případě kupní smlouvy na bytovou jednotku č. , Anonymizováno, o vel. 1+1 v domě č.p. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , kdy kupní cena byla hrazena pravděpodobně pouze z výlučných prostředků žalobce, žalobce sjednal kupní smlouvu společně s žalovanou a projevil vůli nabýt tuto jednotku do jejich společného jmění. Žalobce si byl i v případě směny jasně vědom, co činí, jeho vůle byla, aby to byla žalovaná, která se stane výlučným vlastníkem směňovaných nemovitostí. Pro soud je pak již irelevantní, jaké důvody, pohnutky žalobce k tomuto vedly, ať již to byla žalovanou tvrzená skutečnost o tom, že chtěl tímto žalobce obejít právo jeho dcery na dědický podíl, nebo žalobcem tvrzená ústní dohoda s žalovanou o tom, že jakmile vyplatí žalobce žalované hodnotu jí vloženého bytu, pak na něj předmětné nemovité věci převede (kdy taková dohoda, pokud by byla v řízení prokázána, by mohla být považována za dohodu ve smyslu § 50a obč. zák., tedy povahově za smlouvu o smlouvě budoucí darovací a v takovém případě by ale musela být účastníky uzavřena písemně (nedostatek písemné formy má za následek absolutní neplatnost) a současně by závazek žalované takovou darovací smlouvu s žalobcem uzavřít zanikl do jednoho roku od dohodnuté doby k jejímu uzavření). Pokud se žalovaná v průběhu následujících let rozhodla žalobci darovat spoluvl. podíl ve výši id. ½ na předmětných nemovitých věcech, stal se žalobce na základě darovací smlouvy vlastníkem tohoto podílu a stav zapsaný v katastru nemovitostí tak odpovídá skutečnému stavu.

31. Ve vztahu k žalobcem tvrzené ústní předmanželské dohodě pro úplnost soud uvádí, že ani pokud by se žalobci podařilo v řízení prokázat existenci ústní dohody (což se nestalo), sjednané s žalovanou ještě před sňatkem v tom smyslu, že jakoukoliv nemovitost spolu účastníci koupí, pak bude tato napsána na žalobce a on bude rozhodovat, co s touto nemovitostí bude, zda jej zdědí jeho dcera či nikoliv, pak v souladu s citovaným § 143a obč. zák. je na místě připomenout, že zákon umožňoval změnit rozsah společného jmění manželů, v takovém případě však bylo nutné učinit tak formou notářského zápisu, a nikoli ústně, jak žalobce v řízení tvrdí. Jsou-li dány zákonné předpoklady pro zařazení věci do společného jmění manželů, mohou manželé učinit věc předmětem výlučného majetku jen způsobem stanoveným zákonem, tedy zejména zúžením společného jmění a k takové modifikaci je třeba notářského zápisu. Pouze shodná vůle nabýt věc do výlučného majetku nemůže věc ze společného jmění vyloučit (srov. 22 Cdo 1658/98). Právo přeje bdělým, proto zamýšlel-li žalobce jiné majetkové uspořádání, měl svá práva ochránit zákonem předpokládaným způsobem, nikoliv ústní smlouvou. Jen těžko mohl soud nedostatek právní bdělosti žalobce přičíst k tíži žalované.

32. Ze všech shora uvedených důvodů byla žaloba soudem shledána jako nedůvodná, a proto byla zamítnuta (výrok I.).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 160 590 Kč. Soud vyšel při určení výše odměny z toho, že předmět řízení je penězi ocenitelný, neboť je známa hodnota předmětných nemovitých věcí, která ke dni uzavření směnné smlouvy 10. 8. 2001 činila částku ve výši 1 664 500 Kč, což ostatně bylo mezi účastníky nesporné. Náklady přiznané žalované tedy sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 bod. 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 1 664 500 Kč, sestávající z částky 14 980 Kč za každý z 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ze dne 9. 1. 2024, 12. 4. 2024, 10. 6. 2024, další porada se žalovanou dne 14. 5. 2024 před jejím výslechem u soudu, účast na jednání soudu dne 13. 3. 2024, 15. 5. 2024 (přesahující dvě hodiny), 12. 7. 2024 (přesahující dvě hodiny), dále odměna sestávající z částky 7 490 Kč za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. f) a.t. za účast na jednání soudu dne 22. 7. 2024, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, dále paušální náhrady výdajů za 11 uvedených úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. v celkové výši 3 300 Kč. Pro úplnost soud dodává, že se se zástupkyní žalované neshodl ve výčtu úkonů, za které jí náleží odměna, a nepřiznal jí odměnu za dalších 5 vyúčtovaných úkonů právní služby, a to 5 x porady s klientkou dne 2. 1. 2024, 12. 3. 2024, 9. 4. 2024, 5. 6. 2024, 10. 7. 2024, neboť nebyly soudem vzhledem k povaze věci a postupu řízení shledány účelným. Soud přihlédl k argumentaci zástupkyně žalované co do zdravotního stavu žalované, a proto přiznal odměnu za další poradu s žalovanou před jednáním soudu, při kterém došlo k jejímu výslechu, ve vztahu k ostatním poradám však má za to, že byly neúčelné, když ke zformování základního stanoviska byly dány všechny předpoklady již do té doby v rámci celého řízení, procesní postoj mohl a měl být korigován již na předcházejících poradách s klientkou. V té době již byl předmět sporu velmi přesně vymezen a procesní postoj měl být korigován na stručných rozmluvách s klientkou například bezprostředně před jednáním. Z obsahu doložených záznamů z porady s klientkou není zřejmé, že by jejich předmětem bylo probírání nějakých dalších otázek. Takovéto porady nelze vzhledem k jejich neúčelnosti považovat za úkony právní služby, ale spíše za společenskou úsluhu od zástupce, který jako profesionál neměl přistoupit na bezbřehé opakováníporad se zřetelem na jejich neúčelnost.