12 C 50/2022

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 9 300 Kč, b) zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 300 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, c) zákonný úrok z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 9 300 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, d) zákonný úrok z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 9 300 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, e) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 9 300 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, f) zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 300 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, g) zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 9 300 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, h) zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 9 300 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, i) zákonný úrok z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 9 300 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 700 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 700 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 6 260 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhá zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o půjčce číslo kterou s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel dne 12. 8. 2008. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce právnická osoba (IČO, dále jen„ právní předchůdce“) přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal půjčku řádně a včas splácet v 53 pravidelných týdenních splátkách ve výši 320 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, na pohledávku doposud uhradil pouze 700 Kč, právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění a půjčku zesplatnil. Pohledávka byla s účinností ke dni 1. 7. 2015 postoupena nejprve na společnost anonymizována dvě slova následně dne 24. 8. 2018 postoupena na žalobkyni; postoupení bylo žalovanému v obou případech oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 10 000 Kč s příslušenstvím, představovaným souhrnným poplatkem 6 260 Kč a zákonným úrokem z prodlení; přes předžalobní výzvu žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že dne 12. 8. 2008 uzavřel s firmou právní předchůdce žalobkyně smlouvu o půjčce a převzal peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Dále uvedl, že byl od roku 2010 do roku 2015 ve výkonu trestu odnětí svobody a ani zde se mu ve věci vymáhání předmětné pohledávky nikdo neozval; dále pak byl dva roky na svobodě a od roku 2017 do 2021 opět ve vězení. Uvedl, že neuznává zákonné úroky a nesouhlasí s nimi.

3. Soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.“), a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci řízení byli usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 6. 2022 vyzváni, aby se k navrženému postupu vyjádřili; žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemají námitky.

4. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 12. 8. 2008, sjednané mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, se podává, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčku řádně a včas splácet v 53 pravidelných týdenních splátkách ve výši 320 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den po uzavření smlouvy. Celková dlužná částka činila 16 960 Kč a sestávala se z jistiny 10 000 Kč a souhrnného poplatku 6 960 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 se podává, že pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 1. 7. 2015 postoupena právním předchůdcem na společnost anonymizováno.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, se podává, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení předmětné pohledávky na společnost anonymizováno.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 se podává, že pohledávka za žalovaným byla postoupena právním předchůdcem anonymizováno na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2018, se podává, že právní předchůdce žalobkyně společnost jméno žalovanému oznámil postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2022 a podacího archu soud zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.

10. Z příloh žaloby, jakož i z tvrzení žalobkyně, jimž žalovaný neodporoval, vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 12. 8. 2008 smlouvu o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč; poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách ve výši 320 Kč. Celková dlužná částka činila 16 960 Kč. Soud vzal za prokázané, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem 700 Kč. V neposlední řadě má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávky a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění.

11. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. Podle § 657 an. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen„ obč. zák.“), přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

13. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

14. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

16. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

17. Podle § 56 odst. 1, 2 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

18. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků za použití § 3028 odst. 3 o. z. jako smlouvu o půjčce podle § 657 an. obč. zák. Současně vzhledem k tomu, že žalovaný vystupuje v tomto vztahu jako spotřebitel, je na místě také aplikovat i příslušná ustanovení obč. zák. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

19. Na základě shora uvedeného soud shledal, že mezi účastníky sice došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., sjednaný souhrnný poplatek byl však ve smlouvě sjednán neplatně. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč přenechal a žalovaný se zavázal věřiteli vrátit předmět půjčky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč. Pojem souhrnný poplatek není ve smlouvě nijak blíže specifikován, definován; není zřejmé, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně obsahuje, za co je tedy hrazen. Pokud ve smlouvě mající formu adhezní smlouvy, jako je tomu v daném případě, poskytuje žalobkyně, resp. její právní předchůdce, obdobné půjčky opakované za účelem dosažení zisku a ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna, nelze ujednání o souhrnném poplatku hodnotit jinak, než jako ujednání o pevném úroku ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003).

20. Soud tak při posuzování povahy souhrnného poplatku vycházel ze shora citovaného ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. Při sjednávání úroků z peněžité půjčky jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřené úroky. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst.1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k tomu, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem činila v době uzavření smlouvy maximálně 13,64 % ročně a v daném případě výše ujednaného souhrnného poplatku odpovídá cca 100,9 % z poskytnuté jistiny, což podstatně (téměř devítinásobně) přesahovalo horní hranici obvyklé úrokové míry peněžních ústavů, dospěl soud k závěru, že ujednání o úroku je tak absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Obč. zák. moderaci nepřiměřené výše sjednaného úroku z půjčky neupravoval, nelze proto shledat neplatným jen tu část ujednání o úroku z půjčky, která přiměřený úrok přesahuje.

21. Je třeba také zdůraznit, že s ohledem na skutečnost, že se v daném případě jedná o vztah spotřebitele a podnikatele, nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem„ souhrnný poplatek“ se bude, byť i jen zčásti, skrývat smluvní úrok. Ujednání o souhrnném poplatku tak soud hodnotil jako pro spotřebitele klamavé, a proto na něj nedopadá omezení přezkumu požadavku zachování dobré víry při uzavírání spotřebitelských smluv ve smyslu § 56 odst. 2 obč. zák.

22. V dané věci byl tedy úrok smluven neplatně a plnění žalovaného je třeba považovat za určené na splacení jistiny. Proto soud žalobkyni přiznal částku představující dosud neuhrazenou jistinu z uzavřené smlouvy, tj. 9 300 Kč (10 000 Kč – 700 Kč) a dále úrok z prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák., jehož výše vychází z § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2010, a to ode dne následujícího po splatnosti tak, jak s ní strany původně počítaly. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

23. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).

24. Vzhledem k tomu, že míra úspěchu obou účastníku byla v tomto řízení přibližně stejná, soud ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.