12 C 83/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Kremlovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 47 572,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku 16 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 750 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení,b) částku 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 750 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení,a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacenía) částky 14 727,02 Kč s úrokem ve výši 18,47 % ročně z částky 18 626,16 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 626,16 Kč od 23. 4. 2023 do 15. 11. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 876,16 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 16 750 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení,b) částky 15 345,37 Kč s úrokem ve výši 18,20 % ročně z částky 10 598,38 Kč od 5. 8. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 598,38 Kč od 23. 4. 2023 do 15. 11. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 848,38 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 750 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení jednak částky ve výši 31 477,02 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (IČO , IČO, , dále jen „právní předchůdce“) dne 20. 12. 2022 a na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí finančních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 10 485 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 484 Kč, to vše se zavázal splatit ve 12 měsíčních splátkách po 2 956 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, na svůj dluh doposud uhradil 3 250 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 095,37 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřel právní předchůdce dne 4. 8. 2022 a na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí finančních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 10 485 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 484 Kč, to vše se zavázal splatit ve 12 měsíčních splátkách po 2 956 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, na svůj dluh doposud uhradil 19 250 Kč. Citované pohledávky byly s účinností ke dni 29. 7. 2024 postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěrů vycházel právní předchůdce z údajů poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v zákaznických kartách s tím, že byly ověřeny doklady, které ale již nemá právní předchůdce k dispozici.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalovaný s právním předchůdcem chtěli dne 20. 12. 2022 uzavřít smlouvu o úvěru č. , hodnota, , ve které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji spolu s úrokem ve výši 10 485 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 484 Kč, to vše se zavázal splatit ve 12 měsíčních splátkách po 2 956 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne 20. 12. 2022). Dne 20. 12. 2022 podpisem smlouvy o úvěru žalovaný stvrdil, že v hotovosti přijal částku 20 000 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne 20. 12. 2022). Žalovaný s právním předchůdcem chtěli dne 4. 8. 2022 uzavřít smlouvu o úvěru č. , hodnota, , ve které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji spolu s úrokem ve výši 10 485 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 484 Kč, to vše se zavázal splatit ve 12 měsíčních splátkách po 2 956 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne 4. 8. 2022). Dne 4. 8. 2022 podpisem smlouvy o úvěru žalovaný stvrdil, že v hotovosti přijal částku 20 000 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne 4. 8. 2022). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byly pohledávky postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, včetně přílohy, oznámením ze dne 29. 7. 2024). Dne 1. 11. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne 31. 10. 2024, včetně kopie podacího lístku).

5. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Právní předchůdce smlouvy uzavíral v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelské smlouvy ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvy neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

20. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením každé ze smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že právní předchůdce své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostál.

21. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila toliko samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru a zákaznické karty. Dle údajů uvedených ve formuláři zákaznické karty ze dne 20. 12. 2022 právní předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovaný bydlí v nájmu, je svobodný, je zaměstnán jako dělník u , právnická osoba, . a jeho příjem je 10 463 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti jsou 20 000 Kč a jeho výdaje na splátky u právního předchůdce činí 2 956 Kč a další odhadované měsíční výdaje jsou 5 000 Kč. Dle údajů uvedených ve formuláři zákaznické karty ze dne 4. 8. 2022 právní předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovaný bydlí v nájmu, je svobodný, je nezaměstnaný, jeho příjem je 12 012 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti jsou 10 000 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje jsou 5 000 Kč. V zákaznických kartách je toliko zaškrtnutím jednotlivých kolonek vyznačeno, že právní předchůdce ověřil některé uvedené listiny (výplatní pásky za říjen, listopad 2022, 2 výpisy z bankovního účtu a výměr důchod). Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem, zejména předložením kopií ověřovaných listin. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby. V zákaznických kartách není nikterak specifikováno, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce ověřil „další čisté příjmy domácnosti“ ve výši 20 000 Kč, resp. 10 000 Kč a o jaké příjmy se vlastně jedná (a zda ohledně těchto příjmů se jedná o příjmy pravidelné či nikoliv, tedy zda se jedná o použitelné příjmy dle smyslu zákona o spotřebitelském úvěru). Dále není nikterak uvedeno, jakým způsobem byly ověřeny výdaje žalovaného, resp. ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný žije v nájmu, přičemž nebyla předložena nájemní smlouva a měsíční výdaje žalovaného měly být pouhých 5 000 Kč měsíčně. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (zejména ohledně výdajů žalovaného, ale i ohledně dalších jejích příjmů) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně, respektive její právní předchůdce svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnil. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

22. Žalobkyně nepředložila ničeho, z čeho by vyplývalo, jakým způsobem byly ověřeny příjmy a výdaje žalovaného, resp. z uvedených dat vyplývá, že výdaje byly pouze odhadovány. Ve vztahu ke zkoumání výdajů i příjmů žalovaného však soud takovéto zkoumání právním předchůdcem žalobkyně nemůže hodnotit jako dostatečné. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES soudní dvůr vyslovil, že tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce vycházel z informací od žalovaného, podložených jen informacemi získanými od žalovaného, nicméně právní předchůdce žalobkyně již vůbec nezkoumal, jaké jsou konkrétní příjmy i výdaje žalovaného na bydlení, ostatní náklady domácnosti, neboť všechny tyto údaje by se zcela jistě projevily v posouzení jeho schopnosti splácet předmětné úvěry. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně soudu proto nezbývalo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru nesplnil.

23. Soud zcela nevylučuje, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné žádosti o úvěr, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že žalobkyně (právní předchůdce) tyto údaje v době uzavírání smlouvy ověřovala (např. nahlédnutím do listin předložených žalovaným). Žalobkyně se však vystavuje riziku, že soudu tato tvrzení nebudou postačovat, a tudíž s ohledem na neudržení důkazního břemena při nepředložení ověřovaných listin (či jiných důkazních prostředků) dospěje k závěru o nesplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

24. Soud nepostupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, soud nemohl její důvod žádosti o odročení jednání stran případného procesního poučení v případě, že by žalobě nemohlo být v celém jejím rozsahu vyhověno, považovat za důležitý. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že odročení jednání nebylo na místě a žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř.

25. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalovaného, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů i výdajů žalovaného. Takový postup právního předchůdce žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

26. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 12. 2022 a ze dne 4. 8. 2022 uzavřené mezi právní předchůdcem a žalovaným, neboť má tyto smlouvy za neplatné, a to s účinky ex tunc.

27. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná na základě § 86 odst. 1 věta druhá ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdce poskytl. Soud má za prokázané, že právní předchůdce poskytl žalovanému dne 20. 12. 2022 finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil 3 250 Kč, žalovaný je tak z titulu speciální právní úpravy, dané ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, povinen žalobkyni zaplatit 16 750 Kč. Dále bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 4. 8. 2022 v hotovosti 20 000 Kč, žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil 19 250 Kč; žalovaný je tak z titulu speciální právní úpravy, dané ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, povinen žalobkyni zaplatit 750 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne 31. 10. 2024, v níž byla žalovanému stanovena lhůta plnění do 15. 11. 2024. Ode dne následujícího je tak žalovaný s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od 16. 11. 2024 do zaplacení (výrok I.). V této souvislosti dále soud musel vyřešit tzv. novou dobu splatnosti této částky, jež by měla být buď účastníky dohodnuta nebo soudem určena, a neodvisí čistě jen od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od zjištění možností dlužníka. Žádná taková dohoda o „nové“ době splatnosti mezi žalobkyní a žalovaným tvrzena a doložena nebyla, proto soud, vzal-li v potaz poměry žalovaného, jež lze zjistit z jeho tvrzení v souvislosti s podanými žádostmi o poskytnutí úvěru, s ohledem na období, které již reálně uplynulo od uzavření posuzovaných smluvních vztahů (více jak 2 roky), je toho názoru, že touto přiměřenou dobou k zaplacení žalovaným žalobkyni dosud nevrácené jistiny je doba 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

28. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III.).