4 C 106/2026

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Fukalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Martou Ondačkovou sídlem Thunovská 192/27, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený datum bytem adresa o 31 969 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 840 Kč od datum do zaplacení do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 15 810 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 59 650 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 650 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 810 Kč ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení, co do částky 4 319 Kč a co do úroku ve výši 68,84 % ročně z částky 49 564,44 Kč od datum do datum, úrok ve výši 68,84 % ročně z částky 26 052,85 Kč od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 177 408 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 31 969 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 68,84 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 080 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. Ke schopnosti žalovaného splácet závazek žalobkyně uvedla, že prověřila žalovaného v interních i externích databázích, jednak si od něj vyžádala informace ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční čistý příjem činí 38 000Kč a výdaje činí 11 185Kč. Žalobkyně provedla kontrolu finančního zatížení žalovaného výpisem SOLUS, NRKI.

2. Žalovaný se k žalobě uvedl, že v době sjednání závazku se dostal do finančních problémů, které se snažil vyřešit množstvím spotřebitelských úvěrů, kdy splácel úvěr u banka. a měsíc před sjednáním závazku u žalobkyně uzavřel další 4 spotřebitelské úvěry. Jeho finanční zatížení bylo v tu dobu již kritické a domnívá se, že žalobkyně pochybila, když mu úvěr poskytla. Dále žalovaný uvedl, že úroková sazba 68,84 % a požadované smluvní pokuty jsou v rozporu s dobrými mravy.

3. Soud z provedených důkazů zjistil, že dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. číslo smlouvy na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně s včas splácet, a to v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 080 Kč. Smluvní úrok činil 68,84 % ročně, a žalovaný se také zavázal hradit příslušné poplatky (návrh na uzavření smlouvy, dodatek č. číslo smlouvy k návrhu smlouvy o úvěru, předsmluvní formulář a oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře).

4. Z prohlášení klienta soud zjistil, že jde o formulářový dokument vytvořený žalobkyní, jehož podpisem klienti potvrzují smluvní podmínky žalobkyně a dále například pravdivost uvedených informací.

5. Ze základních informací o klientovi soud zjistil, že jde o tabulku vytvořenou žalobkyní obsahující informace o žalovaném jako je jméno a příjmení, kontaktní e-mail či datum žádosti o úvěr a číslo účtu.

6. Z dodejky soud zjistil, že dne datum si žalovaný převzal doporučenou zásilku od žalobkyně.

7. Z potvrzení banka. ze dne datum soud zjistil, že na účet č. účtu byla poukázána částka 50 000 Kč.

8. Z hodnocení klienta soud zjistil, že jde o dokument shrnující informace o osobních a majetkových poměrech žalovaného, které sdělil žalobkyni. Celkové příjmy činí 38 100 Kč, výdaje 4 860 Kč jakožto životní minimum a 6 325 Kč na bydlení. Žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání. Splátky jsou uvedeny 0 Kč. Uvedl, že má vlastní bydlení a vysokoškolské vzdělání.

9. Z potvrzení banka. ze dne datum soud zjistil, že na účet žalovaného byla připsána částka 34 717 Kč, dále dne datum částka 39 785 Kč, dne datum částka 34 717 Kč, dne datum částka 41 854 Kč, a dne datum částka 37 787 Kč.

10. Z potvrzení o odchozí úhradě ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uhradil částku 3 080 Kč, dne datum částku 3 080 Kč, dne datum částku 32 000 Kč a dne21.4.2025 přijal na účtu platbu 12 000 Kč jako půjčka Zaplo, dne přijal platbu 20 000 Kč jako půjčka právnická osoba, dne datum částku 8 000 Kč jako půjčku právnická osoba. dne datum částku 34 000 Kč jako právnická osoba úvěr, dne datum částku 20 000 Kč od právnická osoba.

11. Z kopie výpisu banka. je výpis splátek půjčky.

12. Z důkazu o odeslání 1 Kč soud zjistil, že žalobkyně eviduje, že odeslala dne datum na účet č. č. účtu částku 1 Kč.

13. Ze zaslané SMS soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne datum na telefonní číslo tel. číslo SMS informující o provedení verifikační platby.

14. Z důkazu o přijaté SMS soud zjistil, že dne datum přišla žalobkyni z čísla hodnota SMS s textem souhlasím Jméno žalovaného a číslem smlouvy.

15. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně disponuje povolením od České národní banky.

16. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne datum byla na účet č. č. účtu zaslána částka 20 000 Kč.

17. Z výpisu ze seznamů SOLUS soud zjistil, že jde o tabulku shrnující lustraci žalovaného ohledně dlužných splátek s negativním výsledkem.

18. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že bylo zjištěno sedm žádostí, částka expozice 1 326 120 Kč, limit 102 000 Kč a dluh po splatnosti 9 755 Kč.

19. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že jí žalobkyně disponuje.

20. Z výzvy k zaplacení soud zjistil, že dne datum a datum vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužných splátek s tím, že pokud tak neučiní, dojde k zesplatnění celého úvěru.

21. Z oznámení soud zjistil, že žalobkyně oznámila dne datum žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k uhrazení částky 59 650 Kč.

22. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný celkem uhradil částku 38 160Kč.

23. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne datum vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky s příslušenstvím s tím, že pokud tak do 15 dnů neučiní, bude se žalobkyně nároku domáhat soudní cestou.

24. Z podacího archu ze dne datum soud zjistil, že toho dne odeslala žalobkyně žalovanému doporučenou zásilku.

25. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

33. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr ve výši 50 000 Kč zaplatit 3 080 Kč měsíčně. Ověřen byl pouze příjem žalovaného, který ověřila žalobkyně prostřednictvím dotazu na banku žalovaného. Tento (čistý) měsíční příjem činil 38 000 Kč. Co se týče výdajů žalovaného ve výši 4 860 Kč plus 6 325 Kč na bydlení měsíčně, nedošlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k dostatečnému ověření těchto tvrzení žalovaného. Žalobkyně se, co se týče výdajů jiných, než na bydlení opírala pouze o částku životního minima. Žalobkyně ověřovala splátkové zatížení a další finanční závazky žalovaného, kde z výpisu vyplynulo, že má již splátky po splatnosti a závazky má ve výši překračující 1 000 000 Kč. Obezřetnost poskytovatele úvěru byla na místě zejména na závazky a splátky po splatnosti, kdy žalobkyně měla přistoupit k podrobnějšímu a důslednějšímu prověření hospodaření žalovaného, zejména povahy a výše jeho jednotlivých závazků. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě při nedostatku zjišťování a ověřování jakýchkoliv výdajových položek hospodaření žalovaného lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

34. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Absence podložení výdajové stránky hospodaření žalovaného spolu se skutečností, že žalovaný, ačkoliv uvedl, že žádné další závazky nemá, tak při zjištění z databáze nebankovního registru klientských informací, uvedených výdajů a výše příjmu tedy objektivně vedla k důvodné pochybnosti o jeho schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.

35. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 38 160 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 11 840 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

36. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem vyhlášení rozsudku a do prodlení se žalovaný dostal den po vyhlášení rozsudku po vyhlášení rozsudku, tedy dne datum.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

38. Povinnost k plnění byla stanovena ve lhůtě 90 dnů s ohledem na finanční možnosti a výši závazku žalovaného. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.