4 C 11/2020

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 188 365 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 50 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 138 154 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 188 154 Kč od 1. 5. 2020 do 13. 1. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 138 154 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 211 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 211 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 93 444,38 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s tím, že dne 10. 11. 2018 ve 21:54 hodin došlo na silnici č. [číslo] mezi obcemi [obec] a [obec] k dopravní nehodě, a to tak, že z vozidla Ford Transit, [registrační značka] [anonymizováno], které řídil žalovaný, se v důsledku špatného technického stavu uvolnilo levé zadní kolo, které narazilo do za ním jedoucího vozidla Seat Alhambra, [registrační značka], řízeného [jméno] [příjmení] (dále též„ poškozeným“). Jednání žalovaného bylo kvalifikováno jako přestupek a na místě mu byla uložena bloková pokuta. Poškozený nechal vozidlo opravit u [společnosti] [anonymizováno], přičemž na opravu vozidla vynaložil částku 156 905 Kč. Po dobu opravy svého vozidla si byl poškozený nucen vypůjčit náhradní vozidlo, za což zaplatil 29 040 Kč. Jelikož k vozidlu žalovaného nebylo sjednáno v den škodné události platné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, uplatnil nárok na náhradu újmy u žalobkyně. Z garančního fondu žalobkyně bylo kromě shora uvedených nákladů na opravu vozidla a půjčovné náhradního vozidla dále uhrazeno 2 420 Kč na nákladech za vyřízení případu [společností] Celkem tak byla žalobkyní v souvislosti s dopravní nehodou uhrazena žalovaná částka, jejímž vyplacením žalobkyni vznikl nárok na její náhradu, a to bez zákonné limitace do výše jedné třetiny, neboť žalovaný jako vlastník, provozovatel i řidič vozidla porušil základní povinnosti provozu na pozemních komunikacích tím, že provozoval vozidlo, které technickým stavem neodpovídalo požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy.

2. Žalovaný nepopíral, že došlo k dopravní nehodě z důvodu uvolnění levého zadního kola jeho vozidla. Před nehodou začalo jeho vozidlo lehce vybočovat doprava, a proto okamžitě zapnul výstražné světelné znamení a začal brzdit a vozidlo směřovat ke krajnici. Pocítil pokles levého kola, přičemž v tu chvíli jej značnou rychlostí přes plnou čáru v kopci předjíždělo vozidlo poškozeného, které v levém pruhu narazilo do uvolněného kola. Poškozený přivolal hlídku Policie ČR, která byla tvořena dvěma ženami, které neuměly anglicky. Po příjezdu dalšího policisty, který uměl anglicky jen trochu, se mu snažil poukázat na všechny okolnosti nehody, ale jeho to nezajímalo. Policista mu uložil pokutu, ačkoliv žalovaný nevěděl, čeho se měl dopustit. Domníval se, že pokuta mu byla uložena za to, že jako cizinec u sebe neměl cestovní pas. Policie tak využila jeho jazykové neznalosti a poškodila jej, když se ani nezabývala otázkou spoluzavinění. Částka vyplacená za opravu je pak nadhodnocená, když prvotní odhad způsobené škody na vozidle poškozeného Policií ČR činil cca. 50 000 Kč. Vozidlo poškozeného pak po nehodě bylo způsobilé odjet, a proto náklady uhrazené na opravu nemohou odpovídat realitě. V případě vyplaceného půjčovného se pak pojišťovna vůbec nezabývala potřebou poskytnutí náhradního vozidla, které bylo kvalitativně na vyšší úrovni než vozidlo poškozeného. Je třeba se zabývat otázkou spoluzavinění, žalobkyně neměla mechanicky přistoupit k aplikaci ustanovení, které vylučuje limitaci žalobkyní požadované částky, kdy i žalobkyně k této skutečnosti neunáší důkazní břemeno. Je nutné dodat, že vozidlo žalovaného mělo v době dopravní nehody platný doklad o technické kontrole s délkou platnosti do 14. 11. 2018. Žalovaný byl připraven uhradit žalobkyni částku 50 000 Kč, což považoval ze své strany za velkorysou nabídku. Žalobu pak ve zbylé části navrhl zamítnout.

3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána dle ustanovení článku 4 bodu 1., neboť žalovaný má bydliště v obvodu zdejšího soudu.

4. V průběhu řízení vzala žalobkyně podáním ze dne 18. 2. 2022 žalobu částečně zpět v rozsahu 50 000 Kč s tím, že dne 13. 1. 2022 žalovaný tuto částku žalobkyni uhradil. Soud proto podle § 96 odst. 1, 2, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), výrokem I. řízení co do částky 50 000 Kč zastavil, neboť žalobkyně vzala po zahájení jednání žalobu v této části zpět a žalovaný s tímto zpětvzetím souhlasil.

5. Soud na tomto místě k vedení řízení dodává, že ve věci dne 10. 8. 2021 a dne 25. 2. 2022 jednal v nepřítomnosti žalovaného, když žádosti zástupce žalovaného o odročení jednání neshledal řádnými. Jde-li o jednání konané dne 10. 8. 2021, předvolání k jednání, resp. vyrozumění o odročení nařízeného jednání na tento termín, bylo zástupci žalovaného doručeno dne 7. 6. 2021, přičemž zástupce žalovaného zaslal soudu žádost o odročení z důvodu čerpání dovolené až dne 2. 8. 2021. K výzvě soudu zaslal potvrzení o ubytování v zahraniční destinaci, avšak soudem bylo zjištěno, že zástupce žalovaného rezervaci ubytování učinil až poté, co jej soud vyzval k doložení listin prokazujících čerpání dovolené v termínu nařízeného jednání, a proto neshledal vážný důvod pro odročení jednání, když uvedený důvod vzhledem k okolnostem shledal účelovým. V případě jednání konaného dne 25. 2. 2022 zástupce žalovaného soudu doložil, že měl zdravotní potíže, které si vyžádaly i jeho hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení v období od 5. 2. 2022 do 10. 2. 2022. Soudu bylo dále doloženo potvrzení o pracovní neschopnosti zástupce žalovaného s počátkem ode dne 18. 1. 2022. K výzvě soudu ovšem nebylo doloženo, že zdravotní indispozice či pracovní neschopnost přetrvávaly i nadále a měly za následek nemožnost účasti zástupce žalovaného na jednání. Soudu navíc není jasné, z jakého důvodu bylo při případně stále trvající pracovní neschopnosti s jejím počátkem od 18. 1. 2022 žádáno o odročení jednání až dne 24. 2. 2022 v odpoledních hodinách, kdy již vzhledem k termínu jednání bývá zpravidla velmi obtížné či dokonce nemožné ostatní účastníky a případné svědky vyrozumět o odročení jednání. Soud tedy ani tuto žádost o odročení neshledal řádnou, a proto jednal v nepřítomnosti žalovaného, když i tento postup vzhledem k předchozímu dostatečnému časovému prostoru pro žádost o odročení jednání před jeho konáním shledal úmyslným prodlužováním řízení.

6. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), z nichž zjistil následující skutečnosti:

7. Dne 10. 11. 2018 ve 21:54 hodin došlo na pozemní komunikaci II. třídy [číslo] mezi obcemi [obec] a [obec] k dopravní nehodě, když žalovaný řídil motorové vozidlo Ford Transit, [registrační značka] [anonymizováno], které nebylo v řádném technickém stavu, v důsledku čehož došlo během jízdy k uvolnění levého zadního kola, které narazilo do za žalovaným jedoucího motorového vozidla Seat Alhambra, [registrační značka], řízeného poškozeným. Na vozidle poškozeného byla předběžným odhadem hlídky Policie ČR stanovena škoda ve výši 50 000 Kč. Dechová zkouška na přítomnost alkoholu byla u obou řidičů negativní. Vozidla byla po nehodě nepojízdná, účastníci nehody si zajistili odtah bez účasti Policie ČR. Celá věc byla vyřešena na místě v příkazním řízení, kdy byl jako viník nehody určen žalovaný, který porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., za což mu byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. Na protokolu o dopravní nehodě jsou uvedeny podpisy policistky [příjmení], poškozeného, žalovaného a [jméno] [příjmení] jako překladatele (prokázáno záznamem o přijatém oznámení ze dne 10. 11. 2018, potvrzením účasti na dopravní nehodě ze dne 10. 11. 2018 a protokolem o dopravní nehodě). Na místě dopravní nehody byla dále pořízena fotodokumentace, na níž jsou zachycena shora uvedená motorová vozidla včetně dokumentace uvolněného kola, ze které se podává, že část vozidla, na které bylo kolo uchyceno, i kolo samotné byly znatelně zrezlé; detailní fotodokumentace včetně poškozených dílů byla dále pořizována při opravě vozidla poškozeného (prokázáno fotodokumentací). 8. [Autoservisem] byla učiněna kalkulace předpokládaných nákladů na opravu motorového vozidla poškozeného, do níž byly zahrnuty náklady na náhradní díly, které byly zčásti pořízeny u společnosti [právnická osoba] za pořizovací cenu 79 790 Kč, i náklady na provedení práce, přičemž celková cena opravy byla vykalkulována na částku 156 904,77 Kč (prokázáno fakturami ze dne 30. 11. 2018 a 28. 12. 2018 a kalkulací [číslo]). V období od 15. 11. 2018 do 30. 11. 2018 bylo poškozenému [právnickou osobou] [anonymizováno] zapůjčeno motorové vozidlo VW Transporter T5 Bus, [registrační značka], se zdůvodněním poškozeného, že náhradní vozidlo po dobu opravy svého vozidla potřebuje k výkonu výdělečné činnosti, kdy je nucen jezdit za zákazníky a nákupy. Úplata za zapůjčení náhradního vozidla byla vyfakturována na částku 29 040 Kč (prokázáno zdůvodněním ze dne 30. 11. 2018, ustanovením ke smlouvě o nájmu dopravního prostředku [číslo] ze dne 13. 12. 2018 a fakturou [číslo] ze dne 13. 12. 2018). Vyřízením případu byla pověřena [právnická osoba] jako samostatný likvidátor pojistné události, která poškozeného vyrozuměla o tom, že výše fakturované částky za opravu vozidla a zapůjčení náhradního vozidla byly poukázány na číslo účtu servisu (prokázáno vyrozuměními o šetření škodné události ze dne 20. 3. 2019 a 2. 4. 2019). Žalobkyní byly na účet [právnická osoba] [anonymizováno] převedeny částky 29 040 Kč a 156 905 Kč a na účet [právnická osoba] 2 420 Kč (prokázáno detaily o provedené transakci).

9. Motorové vozidlo Ford Transit, [registrační značka] [anonymizováno], je registrováno na žalovaného. Vozidlo žalovaného opakovaně v letech 2007 až 2017 neprocházelo technickou kontrolou (naposledy dne 6. 11. 2017), v době dopravní nehody ovšem mělo platný doklad o úspěšně provedené technické kontrole ze dne 15. 11. 2017, jejíž platnost trvala do dne 14. 11. 2018 (prokázáno technickým průkazem vozidla a dokladem o technické kontrole). Žalobkyně původně po žalovaném požadovala zaplacení jedné třetiny žalobkyní vynaložených výdajů, tj. částku 62 788,34 Kč; před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky v celé výši, a to nejpozději do 30. 4. 2020 (prokázáno e-mailovou komunikací z července 2019 a předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2020 včetně doručenky).

10. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že uvedeného dne se vracel do [obec], kdy před [obcí] na rovné silnici dojížděl vozidlo. Tento úsek zná, byla tam snížená rychlost. Před ním jedoucí vozidlo se chovalo nestandardně, neboť se kývalo ze strany na stranu. Nedokázal již říci, zda vozidlo snižovalo rychlost, zapnulo výstražné osvětlení či se snažilo zajet ke kraji vozovky. Rozhodl se jej předjet a při tomto manévru před ním jedoucí vozidlo zavrávoralo a uviděl, jak se proti němu sune kolo, které se zarazilo do přední části jeho vozidla. Jak sunul to kolo před sebou, ztrácel rychlost a zajel ke krajnici, druhé vozidlo předjel a zastavil před ním. Slečna z toho druhého vozidla se pokoušela vyprostit zaražené kolo z jeho vozidla, kromě této snahy s ním řidič ani ta slečna nekomunikovali. Vůbec se nechovali tak, jak by se měli po dopravní nehodě chovat. Zavolal proto hlídku Policie ČR, která celou věc vyřešila pokutou uloženou řidiči druhého vozidla. Přišlo mu, že to druhé vozidlo nebylo v dobrém technickém stavu, úchyt uvolněného kola byl celý zarezlý. Svědek měl za to, že jelikož sám nebyl dále policií kontaktován, podíl na nehodě neměl. Řidič druhého vozidla určitě nemluvil česky, vše ale hlídce překládala ta slečna. Nevzpomněl si, jak z místa odjelo druhé vozidlo; on sám si musel zavolat asistenční službu, která jej odtáhla. Vozidlo pak bylo odvezeno do servisu nejdéle následujícího dne. Nevzpomněl si, jak dlouho měl zapůjčeno náhradní vozidlo. Potřeboval jej ale proto, že je OSVČ - rehabilitační pracovník, přičemž mj. zkouší a školí maséry po celé republice. Taktéž má živnostenské oprávnění na drobný nákup za účelem dalšího prodeje. Střídá se s bratrem v péči o staré rodiče, když za nimi dojíždí. Bez vozidla tak nemůže být déle než jeden týden.

11. Svědkyně [jméno] [příjmení], dříve [příjmení], uvedla, že nehodu mezi žalovaným a poškozeným si vybavuje, neboť byly s kolegyní později žalobkyní kontaktovány a vypracovaly k tomu úřední záznam. Řidič Fordu Transit byl cizinec, ale komunikace s ním byla snadná, neboť mu vše tlumočila jeho česká přítelkyně, která se i podepisovala do protokolu o dopravní nehodě. Na místo byla volána i cizinecká policie, neboť se jednalo o cizince. K dopravní nehodě došlo vlivem špatného technického stavu vozidla, neboť bylo patrné, že odpadnuté kolo nebylo dobře připevněno, nebyly tam ani šrouby. Vybavovala si, jak ji ještě kolegyně upozorňovala, že žalovaný má to kolo„ v bordelu“ a nediví se, že se kolo uvolnilo. Jeden ze zasahujících policistů s účastníky nehody sepisuje protokol a druhý pořizuje fotodokumentaci a blíže obhlédne celou situaci. Skutkový děj uvedený v protokolu o dopravní nehodě se zpracovává na základě výpovědi účastníků nehody a taktéž dle postavení a poškození vozidel, sama po 18 letech u dopravní policie leccos pozná. Pokud jde o stanovení výše škody uvedené v protokolu, jedná se čistě o laický pohled policistů, kteří přihlédnou i k odhadu účastníků nehody a tento zaprotokolují, pokud není přehnaný. Celá věc byla vcelku jasná, při pochybnostech by nebylo možné věc skončit na místě v blokovém řízení. Nevybavovala si, zda byl poškozený schopen se svým vozidlem z místa nehody odjet nebo musel být odtažen.

12. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] z oboru ekonomika, ceny a odhady motorových vozidel, a oboru strojírenství se specializací na autoopravárenství [číslo] [rok] ze dne 17. 11. 2021 bylo zjištěno, že hodnota motorového vozidla Seat Alhambra, [registrační značka], byla ke dni dopravní nehody vzhledem k výchozí ceně vozidla, době provozu, počtu ujetých kilometrů a koeficientu prodejnosti na základě analýz nabídek po zaokrouhlení stanovena na částku 259 000 Kč. Kalkulace nákladů na opravu byla znalcem na základě poskytnuté fotodokumentace s využitím expertního systému AUDATEX a při použití sazebníku prací autoservisu [právnická osoba] stanovena na částku 156 694 Kč s tím, že opravou vozidla nedošlo ke změně jeho původního technického stavu, neboť vozidlo bylo uvedeno do stavu odpovídajícímu stavu bezprostředně před poškozením. K uvolněnému kolu bylo znaleckým posudkem zjištěno, že pořízená fotodokumentace nezachycuje stav upevňovacích šroubových spojů, nicméně otvory pro šroubové spoje vykazovaly zřetelnou ovalitu ve směru rotace ocelového disku. K uvolnění kola tak došlo s největší pravděpodobností v důsledku nedotažení jeho upevňovacích šroubových spojů na výrobcem stanovený utahovací moment. Vozidlo Ford Transit není opatřeno příslušnou kontrolkou či jiným zařízením, které by avizovalo vadu šroubového spojení na kole. Závada ve šroubovém spojení se v jízdních vlastnostech projevila a v důsledku kývání vozidla ze strany na stranu mohl řidič vozidla technickou závadu spočívající v uvolnění kola předpokládat.

13. Po postupu dle § 132 o.s.ř. soud dospěl na základě zjištěných skutečností ke skutkovému závěru, že dne 10. 11. 2018 ve 21:54 hodin došlo na pozemní komunikaci II. třídy [číslo] mezi obcemi [obec] a [obec] k dopravní nehodě, jejímiž účastníky byli žalovaný a poškozený. Žalovaný byl v době nehody vlastníkem a provozovatelem vozidla Ford Transit, ke kterému nebylo sjednáno pojištění dle zákona. Vozidlo žalovaného mělo v době dopravní nehody platný doklad o technické kontrole. K dopravní nehodě došlo v důsledku uvolnění levého zadního kola z vozidla Ford Transit řízeného žalovaným. Jak vyplývá ze znaleckého posudku, příčinou uvolnění kola bylo s největší pravděpodobností nedotažení upevňovacích šroubových spojů. O vadě ve šroubovém spojení dále svědčí i fotodokumentace, ze které se podává, že šroubové spojení bylo do značné míry zasaženo rzí. Jak uzavřel i znalec, otvory pro šroubové spoje vykazovaly již známku svého opotřebení. Tyto závěry pak korespondují i s výpovědí svědkyně [příjmení], která uvedla, že minimálně technický stav kola nebyl již na první pohled dobrý a jeho uvolnění se i v důsledku nepřítomnosti šroubů dalo očekávat.

14. Soud ve vztahu ke znaleckému posudku nemohl přehlédnout, že znalec při svých závěrech vycházel mj. z v řízení dosud provedených důkazů a z nich zjištěné skutečnosti bral za své (výpověď svědka [jméno]). Hodnocení důkazů (v tomto případě hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka [jméno]) přísluší výlučně soudu, a proto tedy soud při zjišťování skutkového stavu nevycházel ze závěru znalce, že uvolněné kolo mělo vliv na jízdu bezprostředně před jeho uvolněním a že se technický stav projevoval v jízdních vlastnostech, neboť znalec vycházel z výpovědi jmenovaného svědka. Tuto skutečnost má nicméně soud prokázánu právě výpovědí svědka [jméno], který uvedl, že vozidlo žalovaného se chovalo nestandardně, což se projevilo právě oním kýváním vozidla. Vzhledem k povaze technického stavu, v jehož důsledku se kolo uvolnilo, lze zcela svědkovi uvěřit, že nestandardní chování vozidla poškozeného muselo být rozpoznatelné i pro ostatní účastníky provozu. Lze tak uzavřít, že změna jízdních vlastností musela být minimálně bezprostředně před nehodou známa i samotnému žalovanému. Nutno dodat, že sám žalovaný do protokolu o dopravní nehodě k technickému stavu vozidla a průběhu nehody ničeho neuvedl a neměl námitek vůči tomu, že byl Policií ČR určen jako viník nehody, když i pokutu zaplatil přímo na místě. Soud nevzal za své tvrzení žalovaného, že bylo využito jazykové bariéry v jeho neprospěch, aniž by se sám mohl k nehodě nějak vyjádřit. Svědkové [příjmení] a [jméno] shodně uvedli, že hlídka neměla v komunikaci s žalovaným problém, když vše překládala přítelkyně žalovaného. To ostatně vyplývá i z protokolu o dopravní nehodě, kde kromě podpisů zpracovatele a řidičů je jako předkladatelka uvedena i přítelkyně žalovaného. K hodnocení výpovědi svědků je třeba dodat, že soud jejich výpovědi shledal věrohodnými, když v jejich výpovědi neshledal zásadní rozpory a nelogičnosti. Taktéž nešlo přehlédnout, že oba svědkové nejsou ve vztahu k předmětu řízení ani účastníkům zainteresováni. Soud se neztotožnil s vyjádřením žalovaného o nevěrohodnosti svědka [jméno] v důsledku toho, že má opačný zájem, než žalovaný. Žalovaný jej ve svých podáních nejednou označil i jako jakousi jeho„ protistranu“. S tím se však nedá souhlasit, neboť svědkovi [jméno] byla z garančního fondu žalobkyně vzniklá újma plně uhrazena a jeho vlastní zájem na výsledku tohoto řízení již nyní nelze shledat.

15. V řízení bylo na základě provedeného dokazování dále zjištěno, že žalobkyně uhradila náklady spojené s opravou vozidla poškozeného, náklady na pronájem náhradního vozidla a náklady vzniklé likvidátorovi pojistné události v celkové částce 188 365 Kč. Důvodnost poskytnutí náhradního vozidla má soud prokázánu výpovědí svědka [jméno], který zcela přesvědčivě uvedl důvody potřeby poskytnutí náhradního vozidla. Nutno podotknout, že zcela totožné důvody uváděl již na podzim roku 2018 v písemném potvrzení těchto důvodů. Pokud jde o výši nákladů na opravu, ty se podávaly přímo z kalkulace autoservisu, který opravu vozidla poškozeného provedl. Důvodnost výše těchto nákladů byla potvrzena závěry znaleckého posudku, kdy znalce na základě fotodokumentace poškozených dílů vozidla poškozeného dospěl takřka ke shodné částce potřebných na opravu vzniklé škody. Soud pak ani nemohl přehlédnout, že dle znalce se tím nezvýšila hodnota vozidla a náklady na opravu určené znalcem ve výši 156 694 Kč tak soud považuje za zcela účelně vynaložené na vrácení vozidla do stavu předcházejícího dopravní nehodě. Soud na rozdíl od žalovaného nespatřuje vady znaleckého posudku ve skutečnosti, že znalec neměl možnost se seznámit se stavem vozidla ihned po dopravní nehodě a zpětně musel vycházet„ pouze“ z poskytnuté fotodokumentace. Tuto fotodokumentaci zahrnul do znaleckého posudku s popisem rozsahu vzniklé škody, která se z dané konkrétní fotografie podávala. Znalec měl dle soudu dostatek výchozích údajů, aby znalecký posudek mohl být spolehlivým podkladem pro stanovení účelně vynaložených nákladů na opravu vozidla poškozeného. Nutno opětovně dodat, že vyčíslení nákladů na opravu znaleckým posudkem bylo takřka totožné s vyčíslením servisu. Z těchto důvodů tak soud považuje závěry znaleckého posudku za zcela správné.

16. Soud zamítl návrh žalovaného na doplnění dokazování jeho účastnickým výslechem, výslechem svědkyně [příjmení] a osvědčením kvalifikace žalovaného, neboť dosud provedenými důkazy soud zjistil skutkový stav, o němž nemá pochyb, přičemž další dokazování by pouze bezvýsledně prodlužovalo řízení.

17. Soud podle § 96 odst. 1, 2, 3 o.s.ř. výrokem I. řízení co do částky 50 000 Kč zastavil, neboť žalobkyně vzala po zahájení jednání žalobu v této části zpět a žalovaný s tímto zpětvzetím souhlasil.

18. Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

19. Podle § 10 odst. 2 písm. a) zákona pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích tím, že provozoval vozidlo, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí.

20. Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona [žalobkyně] poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.

21. Podle § 24 odst. 9 věty první až třetí zákona výplatou plnění z garančního fondu vzniká [žalobkyni] nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou [žalobkyní] vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce [žalobkyně] na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má [žalobkyně] nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení.

22. Za shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že jelikož nebylo k vozidlu žalovaného v době dopravní nehody sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ač sjednáno být mělo, a žalobkyně poskytla z garančního fondu plnění za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla spočívající v úhradě nákladů na opravu vozidla poškozeného, úplatu za poskytnutí náhradního vozidla poškozenému po dobu opravy jeho vozidla a nákladů likvidátora pojistné události pověřeného vyřízením případu, je žalovaný jako provozovatel a řidič vozidla osobou povinnou ve smyslu ustanovení § 24 odst. 9 zákona k náhradě toho, co žalobkyně podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona sama plnila. Soud vzhledem ke všem okolnostem případu shledal, že byly splněny podmínky pro to, aby tento nárok žalobkyni přiznal bez omezení uvedeného v § 24 odst. 9 větě první zákona, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný porušil základní povinnosti týkající se provozu na pozemních komunikacích tím, že provozoval vozidlo, které technický stavem neodpovídalo požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích (§ 10 odst. 2 písm. a/ zákona).

23. Ustanovení § 10 odst. 2 písm. a) zákona se vztahuje na situace, kdy sice technická způsobilost k provozování vozidla na pozemních komunikacích byla schválena, nicméně vozidlo požadavek způsobilosti technického stavu splňuje pouze formálně, nikoliv však reálně. Je tak mj. reagováno na skutečnost, že pravidelné technické kontroly vozidel se konají v intervalech trvajících v řádech měsíců či let. Byť je technická způsobilost schválena na určité období, není vyloučeno, že během tohoto období před další technickou kontrolou dojde k významnému zhoršení technického stavu vozidla, které má za následek nesplnění požadavků bezpečnosti provozu vozidla na pozemních komunikacích. Pokud je schválením technické způsobilosti provozovateli vozidla garantován jeho technický stav prostý vad vylučujících provoz na pozemních komunikacích na určité období, je pak zapotřebí přistoupení vědomosti škůdce či jeho povinnosti vědět o tom, že okolnosti se v průběhu této doby změnily a technický stav vozidla již nevyhovuje zákonným požadavkům. Při posouzení otázky, zda pojištěný porušil základní povinnost při provozu vozidla na pozemních komunikacích provozováním vozidla uvedeného v § 10 odst. 2 písm. a) zákona a zda má pojistitel (v tomto případě žalobkyně u nepojištěného vozidla) právo na regresní postih, je proto s ohledem na uvedené rozhodné, zda pojištěný věděl, či při zachování běžné péče a opatrnosti mohl vědět, že vozidlo těmto požadavkům neodpovídá (srovnej rozsudek velkého senátu občanskoprávního o obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 31 Cdo 475/2020).

24. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalovaný měl minimálně při zachování běžné opatrnosti vědět, že technický stav vozidla neodpovídá požadavkům zákona k provozu vozidla na pozemních komunikacích. O tom, že šroubové spojení uvolněného kola nebylo v dobrém technickém stavu, bylo bez pochybností zjištěno znaleckým posudkem. Je třeba dodat, že nevyhovující technický stav šroubového spojení byl zřejmý i laikům, tj. vyslýchaným svědkům. Pokud žalovaný tvrdil, že je profesionál, jde mu tato skutečnost pouze k tíži, neboť při běžné opatrnosti měl v tomto postavení zcela nepochybně vědět, že šroubové spojení vykazuje vady a únavu materiálu (otvory pro šroubové spoje). Nejedná se přitom o akutní závadu, která vznikla během nehodu předcházející jízdy, a proto si jí musel být vědom již před zahájením jízdy. I pokud by se závada projevila až během jízdy, je patrné, že se před nehodou odrazila v jízdních vlastnostech vozidla, a proto byl žalovaný povinen bez prodlení vozidlo odstavit a závadu odstranit. Pokud žalovaný s vozidlem nastoupil jízdu (ačkoliv neměl) a během jízdy dále včas při projevení závady dostatečně rychle nereagoval a vozidlo neodstavil, musí jít všechny tyto okolnosti k jeho tíži a lze i uzavřít, že žalovaný měl při běžné opatrnosti vědět o nedostatcích v technickém stavu vozidla.

25. Pokud jde o žalovaným tvrzené spoluzavinění poškozeného na dopravní nehodě, i v případě pravdivosti tohoto tvrzení by se jednalo o nerelevantní námitku žalovaného. Nárok žalobkyně ve smyslu ustanovení § 24 odst. 9 zákona je originárním nárokem majícím původ v příslušných ustanoveních zákona (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 561/12, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1438/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 31 Cdo 4134/2011). Žalobkyni tak vůči žalovanému vznikl nárok na zaplacení žalované částky úhradou plnění spojeného s dopravní nehodou z garančního fondu, a proto nemůže být závislý na okolnostech samotné nehody. Proto není možné důvodně zpětně namítat spoluzavinění poškozeného, neboť ve vztahu k žalobkyni a povaze jejího nároku tato skutečnost nemůže mít významu. Byť je nárok žalobkyně originární, posuzoval soud účelnost žalobkyní vynaložených peněžních prostředků a nárok vyplývající z garančního fondu žalobkyně vyplacené částky pouze nepatrně ponížil o rozdíl mezi autoservisem vykalkulovanou cenou opravy a cenou určenou znaleckým posudkem, z nějž při určení účelnosti nákladů vycházel, když rozdíl shledal neúčelným. Závěrem lze pouze dodat, že podílel-li se skutečně poškozený na vzniku dopravní nehody, měl žalovaný tuto námitku uplatnit již při sepisování protokolu, což neučinil, ačkoliv vzhledem k zjištěnému skutkovému stavu možnost měl. To nic nemění na tom, že takové zjištění by nebylo ve věci právně významné, jak již soud uvedl výše.

26. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná a rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích II. a III. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti určeném předžalobní výzvou, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni zákonný dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

27. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla neúspěšná jen v poměrně nepatrné části a žaloba v původní částce byla podána důvodně (srovnej § 146 odst. 2 o.s.ř.), a proto jí náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 7 535 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem sedm úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), výzva k úhradě před podáním žaloby, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast na jednání před soudem dne 14. 12. 2020, 1. 2. 2021, 10. 8. 2021 a 25. 2. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za sedm úkonů právní služby činí 7 x 8 660 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 7 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 1 200,60 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Volkswagen Golf, [registrační značka], v roce 2020 při cestě Beroun - Kutná Hora a zpět (jednání před soudem dne 14. 12. 2020) o celkové vzdálenosti 204 Km, při ceně 32 Kč za litr pohonných hmot a náhradě 4,20 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., -) 2 521,49 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Volkswagen Golf, [registrační značka], v roce 2021 při dvou cestách Beroun - Kutná Hora a zpět (jednání před soudem dne 1. 2. 2021 a dne 10. 8. 2021) o celkové vzdálenosti 408 Km, při ceně 33,80 Kč za litr pohonných hmot a náhradě 4,40 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., -) 1 357,40 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Volkswagen Golf, [registrační značka], v roce 2022 při cestě Beroun - Kutná Hora a zpět (jednání před soudem dne 25. 2. 2022) o celkové vzdálenosti 204 Km, při ceně 37,10 Kč za litr pohonných hmot a náhradě 4,70 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., -) 3 200 Kč (náhrada za promeškaný čas advokáta dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 adv. tarifu), -) 14 909,89 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 93 444,38 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud žalobkyni nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za požadovaný úkon právní služby spočívající v sepisu návrhu na doplnění dokazování, neboť se jednalo o pouhý seznam důkazních návrhů, prostý jakýchkoliv žalobních tvrzení s uvedením, kterým konkrétním důkazem má být která skutečnost prokázána, a za požadovaný úkon právní služby spočívající v sepisu návrhu otázek na znalce, neboť zadání znaleckého úkolu při ustanovení znalce soudem je záležitostí soudu a případnou aktivitu ze strany účastníka s návrhem na formulaci otázek nelze považovat za úkon, za který by měla náležet odměna. Soud proto odměnu a náhradu hotových výdajů za uvedené úkony žalobkyni nepřiznal. Soud dále při rozhodování o náhradě nákladů řízení nevycházel z výše vyčísleného cestovného a jeho výši stanovil v jiné částce dle svého výpočtu. Konečně soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení v částce 4 000 Kč za složenou zálohu na zpracování znaleckého posudku, neboť přiznané znalečné bylo znalci vyplaceno výlučně z rozpočtových prostředků soudu, aniž by byla použita složená záloha, a proto soud její náhradu žalobkyni nepřiznal, neboť tato nepoužitá záloha bude v celé výši 4 000 Kč žalobkyni vrácena a žalovaný bude k náhradě znalečného zavázán jen ve vztahu k státu.