4 C 13/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným zmocněncem Mgr. Pavlem Jirkovským bytem Řisuty 45, 440 01 Libčeves proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Piňosem sídlem Kramářova 3379, 750 02 Přerov o vyloučení nemovité věci z exekuce

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, že z exekuce prováděné soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na základě pověření Okresního soudu v Kutné Hoře číslo jednací [číslo jednací] jsou vyloučeny pozemek parc. [číslo] zahrada, a pozemek parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 13 600,48 Kč k rukám zástupce žalované advokáta Mgr. Pavla Piňose, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vyloučení pozemku parc. [číslo] zahrada, a pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětné nemovitosti“), z exekuce vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který byl pověřen vedením exekuce usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 2. 2018, č.j. [číslo jednací], ve věci oprávněné žalované a povinného [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalobu odůvodnila tím, že povinný společně s manželkou [jméno] [příjmení] jakožto společní vlastníci předmětných nemovitostí darovací smlouvou ze dne 24. 9. 2016 převedli předmětné nemovitosti jako svatební dar na žalobkyni. Ačkoliv nebyl v důsledku opomenutí podán návrh na vklad vlastnického práva žalobkyně k předmětný nemovitostem do katastru nemovitostí, darovací smlouva je platným nabývacím titulem a žalobkyni tak k předmětným nemovitostem svědčí minimálně právo poctivého držitele, když se jich na základě darovací smlouvy jako vlastník ujala a měla za to, že již na základě smlouvy vstoupila do práv původních vlastníků. Žalobkyni tak svědčí právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí. Dále je u Obvodního soudu pro Prahu 1 vedeno řízení, v němž je sporné, zda exekuční titul, na základě kterého je vedena exekuce, je platný. Pokud by exekuce byla provedena a následně by bylo zjištěno, že exekuční titul je neplatný, vznikla by tak citelná škoda.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, neboť ve vztahu k věcem zapsaným do katastru nemovitostí se uplatňuje intabulační princip, vlastnické právo k takové věci se tedy nabývá až jeho zápisem do katastru nemovitostí. Na základě samotné darovací smlouvy nemohlo k převodu vlastnického práva dojít. Žalobkyně pak není ani poctivým držitelem, neboť v katastru nemovitostí, který je veřejně přístupným seznamem, jsou jako vlastníci předmětných nemovitostí uvedeni stále rodiče žalobkyně. Žalobkyně, která měla možnost si zkontrolovat stav zápisu v katastru nemovitostí, tak nevynaložila alespoň běžnou opatrnost, kterou lze po každém požadovat. Žalobkyně měla příležitosti ověřit stav v katastru nemovitostí a činit podle něj případné právní kroky. Pokud žalobkyně opomněla podat návrh na vklad, věděla tak o nutnosti takového kroku, a proto její držbu předmětných nemovitostí nelze považovat za poctivou. Žalobu shledala nedůvodnou a obstrukční.

3. Účastníci učinili nesporným, že Okresním soudem v Kutné Hoře v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] byl soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pověřen k provedení exekuce dle vykonatelného notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 29. 10. 2014 ve věci žalované jako oprávněné a [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] jako povinného.

4. Soud dále provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“.), potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: V katastru nemovitostí jsou jako vlastníci předmětných nemovitostí uvedeni manželé [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (prokázáno výpisy z katastru nemovitostí ze dne 5. 8. 2021). Předmětné nemovitosti byly exekučně postiženy usnesením soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 26. 2. 2018, č.j. [číslo jednací], který rozhodl o provedení exekuce jejich prodejem (prokázáno citovaným rozhodnutím). K předmětným nemovitostem byla již dříve uzavřena darovací smlouva, na základě které shora uvedení vlastníci předmětných nemovitostí jako dárci tyto převedli na žalobkyni jako obdarovanou, přičemž pět vyhotovení této smlouvy mělo tvořit přílohu návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (prokázáno darovací smlouvou ze dne 24. 9. 2016). [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] potvrdily, že předmětné nemovitosti byly darovány žalobkyni jako svatební dar při příležitosti její svatby dne 23. 9. 2016 (prokázáno čestnými prohlášeními jmenovaných osob).

5. Soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování podstatným obsahem exekučního spisu zdejšího soudu v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a spisem Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] pro nadbytečnost, neboť soud zjistil skutkový stav dostatečně, aby mohla být věc po právní stránce posouzena.

6. Podle § 267 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

7. Podle § 1105 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

8. Podle § 987 o.z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

9. Podle § 992 odst. 1 o.z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

10. Ustanovení § 267 o.s.ř. poskytuje subjektům práva právní nástroj k ochraně majetku, který je postižen v exekučním řízení vedeném proti povinnému, a to tak, že je-li v exekuci postižen majetek, k němuž třetí osobě svědčí právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí, může tato osoba podat proti oprávněnému z exekučního řízení žalobu na vyloučení takového majetku z exekuce. Již ze samotného znění citovaného ustanovení je pak patrné, že takovým právem nebylo zákonodárcem zamýšleno pouze vlastnické právo (byť se jedná o typický a častý příklad práva ve smyslu § 267 o.s.ř.), ale i práva jiná, mj. právo poctivého držitele. Důvodné podání této žaloby může napravit pochybení za situací, je-li do exekuce zahrnut majetek, o němž panuje mylná představa, že se jedná o majetek náležející povinnému.

11. V projednávané věci mezi účastníky takřka nebylo sporu o skutkovém stavu věci, lišil se pouze jejich právní náhled na věc. Předně soud považuje za vhodné uvést, že žalobkyni k předmětným nemovitostem nemůže svědčit vlastnické právo, což nepřímo připustila i sama žalobkyně. Žalobkyně není v katastru nemovitostí uvedena jako vlastník předmětných nemovitostí, což samo o sobě není pro učinění takového závěru podstatné, neboť soud není zápisem v katastru nemovitostí vázán a vlastnické právo k věci zapsané v katastru nemovitostí si může posoudit sám jako předběžnou otázku. V projednávané věci ovšem ani nemohlo být sporu o vlastnickém právu k předmětným nemovitostem, a to z důvodu údajného opomenutí žalobkyně podat návrh na vklad. Uzavření darovací smlouvy není jako samostatná izolovaná právní skutečnost pro převod vlastnického práva k zapsaným nemovitostem podstatná, neboť jak správně namítla žalovaná, ve vztahu k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí se uplatňuje tzv. intabulační princip. Právo zapisované do katastru nemovitostí je tak vázáno na další právní skutečnost, a to akt správního orgánu, který právo vyplývající z takové smlouvy zavkladuje. Ačkoliv samotná smlouva (ať již darovací, kupní, atd.) může být platná, tato má pouze obligační účinky mezi smluvními stranami, ale k převodu vlastnického práva dochází právě až přistoupením modu, v konkrétním případě zápisem práva do katastru nemovitostí. Tehdy se teprve smlouva stává účinnou a právo k nemovitosti působí i vůči třetím osobám. V případech, kdy se rozhoduje o vkladu vlastnického či jiného věcného práva k nemovitosti do katastru nemovitostí, tak jde o založení věcněprávních - translačních účinků smlouvy a nikoliv„ pouze“ o její obligačněprávní účinky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 473/2020). Na základě uvedeného je zcela nepochybné, že žalobkyně se vlastníkem předmětných nemovitostí nikdy nestala a práva plynoucí z vlastnictví k nim ji nenáleží.

12. Podstatný a mezi účastníky sporný žalobní důvod pak spočíval v tom, že žalobkyně se i přes absenci vkladu do katastru nemovitostí ujala předmětných nemovitostí jako jejich vlastník a měla za to, že smlouvou na ni byla veškerá práva převedena. Žalobkyni by tak svědčilo k předmětným nemovitostem právo poctivého držitele, které rovněž vylučuje výkon rozhodnutí. Ze všech okolností případu soud ale dospěl k závěru, že žalobkyně není ani poctivým držitelem předmětných nemovitostí. Pro učinění takového závěru je pak lhostejno, zda k nepřevedení vlastnického práva v katastru nemovitostí došlo opomenutím podat návrh na vklad, nebo neznalostí právní úpravy včetně intabulačního principu shora popsaného.

13. Předpokladem poctivé držby (dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 nazývané oprávněnou držbou) je dobrá víra držitele. Jedná se o psychický stav držitele, kdy se takový držitel domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně, nikoliv pouze ze subjektivního hlediska samotného účastníka. Jinými slovy je držba v dobré víře založena na omylu držitele, přičemž takový omyl musí být omluvitelný. Omyl je omluvitelný, jestliže držitel při běžné opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem a povaze daného případu po každém požadovat, nemohl mít pochybnosti o tom, že mu věc nepatří. Omyl držitele může být skutkový i právní (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 50/04).

14. Případná neznalost právní úpravy vážící vznik práva na vklad do veřejného seznamu by nemohla obstát. V takovém případě by se jednalo o právní omyl žalobkyně, který nemůže být vzhledem k ustálené judikatuře ani k osobě žalobkyně omluvitelný. Jak již soud nastínil výše, při posuzování omluvitelnosti omylu držitele se vychází z objektivních hledisek; to znamená, že i případná nezkušenost držitele, nižší úroveň jeho vzdělání či další obdobné okolnosti nejsou pro posuzování omluvitelnosti omylu významné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1330/2006). Nutno dodat, že takové okolnosti (které by stejně vzhledem k uvedenému omyl neomlouvaly) se s největší pravděpodobností netýkají ani žalobkyně, na kterou je nutno vzhledem k jejímu věku (zletilou je již přes deset let) a jejímu vzdělání nutno klást i vyšší nároky. Nadto právní omyl vycházející z neznalosti jednoznačně formulovaného ustanovení občanského zákoníku, kterým ustanovení § 1105 o.z. a v něm zakotvený intabulační princip bezpochyby je, platného v době, kdy se držitel ujímá držby, není omluvitelný (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001). Nelze pak ani přehlédnout, že intabulační princip se uplatňuje již od 19. století a povědomí o vázanosti převodu vlastnického práva k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na akt státního orgánu (zápis do katastru nemovitostí) je i u široké právně laické veřejnosti známou skutečností.

15. Pokud pak žalobkyně opomenula podat návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, soud toto opomenutí taktéž nemohl shledat omluvitelným. Soud je i s ohledem na shora uvedené přesvědčen o tom, že žalobkyně si nutnosti podat návrh na vklad vlastnického práva musela být vědoma. Ostatně podmínka vkladu vlastnického práva vyplývala i ze samotné darovací smlouvy, dle níž měla být některá vyhotovení smlouvy přílohou návrhu na vklad. Za takové situace nelze mít za to, že žalobkyně vynaložila běžnou opatrnost, kterou lze pro splnění podmínky poctivé držby po účastníku vyžadovat. Byť by se v případě opomenutí jednalo o okolnost pro žalobkyni nešťastnou a vlastní lidem, jedná se zároveň o okolnost, která nesvědčí o zachování běžné opatrnosti žalobkyní v právních vztazích. Naopak, nepodání návrhu na vklad ohledně nemovitých věcí (tedy druhu majetku, jehož hodnota se v posledních letech dostala až do astronomických výšin) a nečinnost trvající po významnou dobu (od uzavření darovací smlouvy až do zahájení exekučního řízení) lze s ohledem na uvedené považovat až za hraničící s lehkovážností. Soud je přesvědčen, že žalobkyně měla ochraně svých práv bezesporu věnovat větší pozornost, její případná zaváhání ji musejí jít k tíži. Soud dále jen podotýká, že případné trvání obligačních účinků darovací smlouvy se samo nijak nemohlo promítnout do závěrů o dobré víře žalobkyně o vzniku vlastnického práva (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 473/2020).

16. Na závěr soud jen k námitce žalobkyně dodává, že platnost či neplatnost exekučního titulu nemá pro rozhodnutí v projednávané věci význam. V případě, že exekuční titul by byl neplatný jen do určité části vymáhané částky, nebránilo by to vymožení zbylé části v exekuci. V případě, že by byl exekuční titul neplatný jako celek, lze provedení exekuce zabránit návrhem na její odklad ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 o.s.ř., neboť by se dalo očekávat následné zastavení exekuce. Pokud by soud v projednávané věci žalobě vyhověl a v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 by byl později exekuční titul shledán platným, bylo by ztíženo právo žalované na vymožení své pohledávky vůči povinnému, neboť by se tak již nemohlo stát zpeněžením postižených nemovitostí. Lze tak uzavřít, že nebylo nutné vyčkat pravomocného rozhodnutí v uvedeném souběžně vedeném řízení.

17. S ohledem na vše shora uvedené soud tedy žalobu zamítl.

18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalované je plátcem této daně. Konkrétně má žalovaná nárok na náhradu částky: -) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), písemné podání ve věci samé ze dne 23. 2. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), účast na jednání soudu dne 6. 8. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí 3 x 3 100 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 1 040,06 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Mercedes, [registrační značka], při cestě Praha - Kolín a zpět (jednání před soudem dne 6. 8. 2021) o celkové vzdálenosti 180 Km, při ceně 27,20 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 4,40 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., -) 2 360,42 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalovaná nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 13 600,48 Kč, a to k rukám zástupce žalované ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).