4 C 143/2026

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Fukalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. Bc. Martinou Pixovou sídlem Bozděchova 1840/7, 150 00 Praha proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený datum bytem adresa o 44 170 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 12 720 Kč a částky 1 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 934 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 44 170 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne datum, která byla s žalovaným uzavřena prostřednictvím internetových žalobkyně s tím, že měl být žalovanému poskytnutý úvěr ve až do výše 30 000 Kč, přičemž žalovaný jej mohl čerpat opakovaně. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována prostřednictvím systému Kontomatik, která poskytuje přesné informace o finanční situaci klientů. Byly zjištěny příjmy žalovaného 32 573,67 Kč a výdaje ve výši 20 442,50 Kč. Dále žalobkyně učinila dotazy na rejstříky NRKI, BRKI, SOLUS, CEE, TELCO SCORE.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum bylo prokázáno, že dne datum uzavřela žalobkyně s osobou označenou jako Jméno žalovaného smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl spotřebitelský úvěr “ Podpis je číselně označen kódem. Na základě smlouvu mu měla žalobkyně poskytnout nejprve částku 6 000 Kč a následně na základě dodatku až 30 000 Kč jako částku k opakovanému čerpání žalovaným.

4. Z potvrzení banka. ze dne datum soud zjistil, že účet č. č. účtu je evidován na jméno Jméno žalovaného.

5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne datum soud zjistil, že na účet č. č. účtu byla žalobkyní poukázána částka 14 000 Kč, dále částka 8 000 Kč, dne datum částka 2 000 Kč a částka 6 000 Kč.

6. Z výpisu z účtu žalovaného v systému žalobkyně soud zjistil, že příjem žalovaného činila položka od právnická osoba. ve výši 26 743 Kč, další platby v různých výších od fyzických osob, významnější odchozí položka čítala 22 755 Kč bez bližší specifikace, občasné výdaje týkající se hazard nebo hazard. Ostatní položky jsou označeny jako platby v obchodě s potravinami atd.

7. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně disponuje kopiemi dokladů žalovaného. Z dalších dokumentů označených jako doklady o ověření úvěruschopnosti soud nezjistil nic podstatného pro řízení, neboť důkaz výpisu z účtu byl proveden samostatně.

8. Z oznámení o zesplatnění s dokladem o odeslání soud zjistil, že pro porušení podmínek poskytnutí spotřebitelského úvěru byl závazek žalovaného prohlášen za splatný.

9. Z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění před podáním žaloby.

10. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

19. V projednávaném případě nebylo prokázáno, že by žalovaný listinu označenou jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum“ podepsal. Podle zák. č. 397/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7). Samotné přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (dále jen „eIDAS“) ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem. Takový podpis však k podepsání písemnosti nebyl použit. Použití jiné formy elektronického podpisu pak soud hodnotí s přihlédnutím k ustanovení § 562 o. z., které stanoví, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle soudu však žalobkyně neprokázala, že by písemnost byla podepsána způsobem, který by zaručoval integritu podepisovaného dokumentu, tedy že by osoba podávající žádost prostřednictvím internetových stránek, kdy smlouva je uzavřena, když si ji zákazník v systému movinero.cz zobrazí souhlasila se zněním smlouvy v podobě, jaká je soudu předkládána.

20. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Soud vzal za prokázané skutečnosti z výpisu z účtu evidovaným žalobkyní, příjem od právnická osoba. a výdaje každý měsíc přes 20 000 Kč, ostatní příjmy od různých fyzických osob. Zároveň část výdajů žalovaného spočíval i v sázení, což je rizikový aspekt pro posouzení hospodaření žalovaného. Jelikož jako jistý příjem byla prokázána částka přes 20 000 Kč žalovaného, ale výdaj v obdobné výši vede k důvodné pochybnosti o jejích schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Žádný podklad plateb od dalších fyzických osob nebyl žalobkyní ověřen. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, a to doplnění informací o jeho dalších příjmech a jeho dalších výdajů, tedy jejich specifikaci. N Schopnost splácet nelze ověřit pouhým mechanickým součtem přijatých a odeslaných částek na účtu, je třeba v rámci odbornosti žalobkyně posuzovat i další okolnosti příjmů a výdajů. Soud tak uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.

21. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 30 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

22. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem vyhlášení rozsudku a do prodlení se žalovaný dostal den po vyhlášení rozsudku po vyhlášení rozsudku, tedy dne datum.

23. Ve zbývající části včetně poplatků a příslušenství soud žalobu zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 934 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení 60 % a neúspěchu žalobkyně v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 767 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 170 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

25. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.