4 C 151/2026

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Fukalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Liborem Chovancem sídlem Jana Palacha 2944, 530 02 Pardubice proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 51 163,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinná zaplatit žalobkyni částku 47 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 47 500 Kč od datum do zaplacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 416 kč, částky 1 000 Kč a částky 1 247,9 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 57 053,44 Kč od datum do datum, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 137,44 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 953,44 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinná zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 422 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 51 163,90 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne datum, která byla s žalovanou uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Smlouva byla uzavřena v klientské zóně žalobkyně, kde přes aplikaci plnící funkci služby vytvářející důvěru dle auditní doložky elektronického podpisu. K uzavření smlouvy dochází tak, že si žalovaný zvolil výši úvěru a splatnost úvěru, vyplnil registrační formulář, kam uvedl své osobní údaje a stvrdil souhlas se smluvními ujednáními. Další ověření proběhlo prostřednictvím verifikační platby zaslané žalovanou. Totožnost žalovaného byla ověřena za pomocí fotokopie občanského průkazu. Žalovaná měla vrátit poskytnutou částku ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně. Žalovaná na poskytnutou částku uhradila částku 2 500 Kč. K ověření schopnosti splácet žalované uvedla žalobkyně, že ověřila z výpisů z účtu její příjem, kde deklarovala žalovaná 25 000 Kč, příjem byl ověřen až do výše 30 778 Kč, počítala s náklady na bydlení 5 000 Kč, náklady domácnosti 6 000 Kč a finanční závazky 867 Kč, žalobkyně tak vypočetla finanční zůstatek 8 126 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo smlouvy ze dne datum bylo prokázáno, že dne datum uzavřela žalobkyně s osobou označenou jako Jméno žalované smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl spotřebitelský úvěr “ Podpis je číselně označen kódem. Na základě smlouvu mu měla na účet č. č. účtu poskytnout částku 50 000 Kč, přičemž žalovaná měla vrátit poskytnutou částku ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně s potvrzením a infomací právnická osoba ze které vyplynulo, že identita byla ověřena při vstupu do rozhraní formou SMS odeslané na telefonní číslo tel. číslo.

4. Z potvrzení ze dne datum soud zjistil, že z účtu žalované č. č. účtu byla odeslána 1 Kč na účet žalobkyně. A dále, že žalobkyně poukázala na účet žalované částku 50 000 Kč.

5. Z datového výstupu z Credit Info CEE soud zjistil, že žalovaná neměla dle kontroly žalobkyně záznam v insolvenčním rejstříku, SOLUSu ani v rejstříku exekucí.

6. Z kopie osobních dokladů žalované soud zjistil, že jimi žalobkyně disponuje.

7. Z bankovní historie žalované soud zjistil, že žalovaná měla hlavní příjmy od Úřadu práce a České správy sociálního zabezpečení. Dále jsou příjmovými platbami drobnější platby od různých fyzických osob. Dále z bankovní historie ze srpna až do datum vyplynulo, že žalovaná obdržela finanční prostředky od dalších společností poskytující spotřebitelské úvěry jako je právnická osoba. a právnická osoba 8. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

17. V projednávaném případě nebylo prokázáno, že by žalovaná listinu označenou jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum“ podepsala. Podle zák. č. 397/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7). Samotné přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (dále jen „eIDAS“) ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem. Takový podpis však k podepsání písemnosti nebyl použit. Použití jiné formy elektronického podpisu pak soud hodnotí s přihlédnutím k ustanovení § 562 o. z., které stanoví, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle soudu však žalobkyně neprokázala, že by písemnost byla podepsána způsobem, který by zaručoval integritu podepisovaného dokumentu, tedy že by osoba podávající žádost prostřednictvím internetových stránek, kdy smlouva je uzavřena, když si ji zákazník v systému žalobkyně zobrazí souhlasila se zněním smlouvy v podobě, jaká je soudu předkládána.

18. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však došlo ze strany žalobkyně chybně. Pouze z příjmů a výdajů z účtu mechanicky vyvodila závěry o možnosti splácet žalovanou, ale již se nezabývala povahou jednotlivých plateb. Tedy, že příjmové platby byly z Úřadu práce a České správy sociálního zabezpečení, kde nebylo dále ověřováno, na jak dlouho jsou tyto příjmy očekávatelné, jaké jsou jiné výdělkové možnosti žalované. Dále vede k důvodné pochybnosti žalované dostát svým závazkům řádně skutečnost, že před poskytnutím finančních obnosů bylo z účtu žalované patrné přijetí několika dalších spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalované.

19. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 47 500 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 47 500 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

20. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem vyhlášení rozsudku a do prodlení se žalovaný dostal den po vyhlášení rozsudku po vyhlášení rozsudku, tedy dne datum.

21. Ve zbývající části včetně poplatků a příslušenství soud žalobu zamítl (výrok II.).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 422 Kč, přičemž tato částka představuje 53,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení úspěchu žalované). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 301 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 163,90 Kč sestávající z částky 3 420 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu – převzetí věci a žaloba a jednom úkonu - jednoduché výzvy k plnění ve výši ½ z 3 420 Kč ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč, celkem 9 500 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 500 Kč ve výši 1 995 Kč.

23. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s § 160 o.s.ř. prodlouženou na 30 dnů s ohledem na výši bezdůvodného obohacení, když žalovaná neuvedla jiné informace o svých finančních možnostech. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.