4 C 19/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr Pavlou Fukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Zuzanou Kyovskou sídlem Novodvorská 994/138, 142 00 Praha 4 proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 000 Kč

I. Žaloba o zaplacení částky 2 000 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dne 8.7.2013, k níž patřil i pronájem přijímacího zařízení. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně od smlouvy odstoupila a žalovaný měl povinnost vrátit pronajaté zařízení vrátit do 7 dnů pod smluvní pokutou 2 000 Kč. Žalovaný zařízení v této lhůtě nevrátil. Právní předchůdkyní žalobkyně byl vyzván k plnění. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a tvrzení žalobkyně nerozporoval. Soud rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. Bez nařízení jednání. Soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu dne 8.7.2013, na jejímž základě měl převzít do pronájmu přijímací zařízení CA MODUL SMIT. Následně dne 9.7.2013 převzal zařízení, což žalobkyně doložila zakázkovým listem. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky. V ustanovení čl. 7 a 7.6 podmínek je uvedeno, že v případě, že žalovaný nevrátí zařízení do 7 dnů od ukončení smlouvy vzniká nárok právní předchůdkyně žalobkyně na smluvní pokutu dle ceníku. Z odstoupení od smlouvy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy s žalovaným odstoupila a byl vyzván k vrácení zařízení. Z předžalobní výzvy a dokladu o jejím odeslání soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění. Nárok soud posoudil v souladu se zákonem č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), neboť samotná smlouva byla uzavřena v roce 2013. Soud nárok na smluvní pokuty posoudil především dle § 544 OZ, kde je mimo jiné stanoveno, že smluvní pokutu je třeba sjednat písemnou formou. Dle § 56 OZ, kde je stanoveno, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Zároveň soud v právním hodnocení nároku na výše uvedené smluvní pokuty přihlédl k nálezu Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 sp. zn.

I. ÚS 3512/11. Ze smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena 8.7.2013, zároveň soud zjistil, že nad podpisy smluvních stran je menším písmem uvedena tzv. včleňovací doložka, že všeobecné obchodní podmínky, dostupné na [webová adresa] jsou součástí smlouvy a žalovaný je s nimi seznámen. Z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že v článku 7.4 je uvedeno, že do 7 dnů od skončení smlouvy je nutné vrátit pronajaté zařízení a v článku 7.6 je uvedeno, že v případě, že nebude přijímací zařízení vráceno včas, může žalobkyně žalovanému naúčtovat smluvní pokutu dle ceníku. Z ceníku soud zjistil, že za nevrácení set-top boxu – modemu může žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Dle nálezu ÚS z 11.11.2013 nelze v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu nebo jiné obdobně znevýhodňující ustanovení zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, kam spotřebitel připojuje svůj podpis. Vzhledem k tomu, že na smlouvě, kam žalovaný připojil svůj podpis je pouze doložka s odkazem na všeobecné obchodní podmínky na internetových stránkách, které odkazují na ceník, je třeba považovat ujednání, s nimiž se neměl spotřebitel možnost seznámit před podpisem smlouvy, např. právě tyto obchodní podmínky, za ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Takové ujednání je ujednáním ve smyslu § 56 odst. 1 OZ a je tedy dle § 55 odst. 2 OZ absolutně neplatné. Vzhledem k výše uvedenému soud nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 2 000 Kč shledal neoprávněným. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy je účastníku, který měl ve věci částečný úspěch přisouzena poměrná část nákladů. Vzhledem k tomu, že převážný úspěch ve věci měl žalovaný, ale současně mu žádné náklady spojené s řízením nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.