4 C 22/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci manžela: osobní údaje manžela a manželky: osobní údaje manželky o rozvod

I. Manželství celé jméno manžela, narozeného datum, a celé jméno manželky, dříve příjmení, rozené příjmení, narozené datum, uzavřené dne 4. 11. 1989 před stát. instituce, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel podal návrh na rozvod s tím, že ačkoliv si s manželkou jako manželé nikdy nic neudělali, zájem o jejich soužití opadl. Mezi účastníky panovaly neshody, např. ohledně názorů na způsob života.

2. Manželka s návrhem na rozvod souhlasila.

3. Soud provedl důkazy listinami, které účastníci navrhli a výslechem manželů. Potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo, v řízení byl prokázán následující skutkový stav:

4. Manželství mezi shora jmenovanými manžely bylo uzavřeno dne 4. 11. 1989 před stát. instituce (prokázáno oddacím listem). Z manželství se narodil syn, který je v současné době již zletilý. Manželé měli poslední společné bydliště na adrese v obvodu zdejšího soudu, přičemž jako manželé spolu ve společné domácnosti nežijí již šest let (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků).

5. Manžel dále vypověděl, že manželka si vedla svůj život. S manželkou si nerozuměli, nechodili spolu nikam do společnosti. Měli i odlišné názory na výchovu syna. Manželka od něj již několikrát odešla, naposledy dal manželce možnost odejít a ona ji využila a odešla od něj. V době, kdy manželka začala mít zdravotní potíže, ji říkal, ať přestane chodit do práce a léčí se v klidu doma, nebylo třeba, aby stále chodila do práce. Zbyl mu dům po rodičích a byt po matce, jinak mu z majetku nezbylo vůbec nic, důvodem rozvodu tedy není skutečnost, aby mu všechen majetek zůstal.

6. Manželka vypověděla, že příčiny rozvratu spatřuje v jejich společné komunikaci, při soudním jednání manžel po dlouhé době nahlas říkal to, co si skutečně myslí. Nikdy vůči ní neprojevoval city a neuměl je vyslovit, za celou dobu jí jménem oslovil asi pětkrát. Plnila všechny své povinnosti, a to i po intimní stránce. Nikdy manželovi nebyla nevěrná. Je pravdou, že v době, kdy si potřebovala najít bydlení, se jí ujal soused, který ji při jejích zdravotních potížích pomáhal s každodenními činnostmi, ale jednalo se pouze o přítele, nikdy mezi nimi k ničemu intimnímu nedošlo. Rozvrat manželství dále spatřovala v tom, že syna podporovala, když se rozhodl ukončit studium na vysoké škole a dále se věnovat tomu, co jej naplňovalo. Byl to manžel, kdo kvůli tomu syna poté doma nechtěl a nijak mu dále nepomáhal.

7. Soud po právní stránce postupoval dle ustanovení § 755 odst. 1, 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Dle ustanovení § 756 soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

8. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že podmínky rozvodu podle § 755 odst. 1, 2, 3 o.z. jsou dány. Předně je nutné dodat, že manželé již spolu nežijí šest let. Manželé jako příčiny rozvratu uvedli problémy v jejich komunikaci a rozdílné názory na způsob života a výchovu syna. V průběhu jednání se nedokázali na dílčích otázkách, které byly předmětem výslechu shodnout. Z výpovědí obou manželů byla cítit snaha vykreslit sebe jako osobu, která v době manželství pociťovala větší újmu v důsledku jejich společného soužití, přičemž rozdílné výpovědi druhého z manželů označovali za nepravdy a polopravdy. Výpovědi svědčily i tom, že mezi manžely jsou přítomny i významné spory o majetek. Všechny tyto skutečnosti pak nepochybně svědčí právě o tom, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Manželství je již natolik rozvráceno a manželé žijí odděleně po tak dlouhou dobu, že manželství neplní žádnou ze svých společenských funkcí, jak má na mysli zejména ustanovení § 687 o.z. V projednávané věci nelze očekávat obnovení manželského soužití a soud tak dospěl k závěru, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství, když s tímto projevili souhlas i oba manželé.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle nějž v řízení o statusových věcech manželských a partnerských, nemá zásadně žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, přičemž soud v posuzované věci neshledal okolnosti případu odůvodňující jiné rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť se manželé tohoto práva po vyhlášení rozsudku vzdali. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení (ustanovení § 759 o.z.). Účastníci jsou povinni po právní moci výroku o rozvodu manželství nechat si v občanském průkazu vyznačit změnu stavu, dále nahlásit tuto skutečnost zaměstnávajícím organizacím, popřípadě finančnímu úřadu. Tento rozsudek je vykonatelný dnem právní moci (ustanovení § 161 odst. 2 o.s.ř.).