4 C 254/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Fukalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha proti žalovanému: jméno FO, narozený datum bytem adresa zastoupený opatrovníkem Mgr. Ing. Pavlem Bezouškou sídlem náměstí Jana Žižky z Trocnova 2/2, 286 01 Čáslav - Staré Město o 40 714 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinná zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 8 398,13 Kč k rukám ČR – Okresního soudu v Kutné Hoře do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 40 714 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit spolu s částkou 25 310 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 15 302 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 11,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 948 Kč. To vše měl žalovaný vrátit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 1 064 Kč. Žalovaný však nesplácel řádně a včas a poslední splátku uhradil dne datum. Ke dni datum činila dlužná jistina 24 586,20 Kč a dlužný celkový poplatek 16 127,80 Kč. Dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že si od něj vyžádala informace o jeho osobních, rodinných a majetkových poměrech formou vyplnění zákaznické karty. Právní předchůdkyně žalobkyně si následně ověřila příjem žalovaného, a to z výplatních pásek za měsíce březen a duben 2021, kdy zjistila, že žalovaný pracuje jako operátor s průměrným čistým měsíčním příjmem 36 211 Kč, žije v nájmu, je svobodný a nemá jiné závazky.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím opatrovníka, který mu byl ustanoven jako osobě neznámého pobytu usnesením č.j. 4 C 254/2025-51, které nabylo právní moci dne datum. Uvedl, že namítá správnost listiny, konkrétně předání finančních prostředků právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému. Dále uvádí, že poslední splátka byla splatná dne datum a namítá promlčení pohledávky. Nadto uvádí, že v době sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného.

3. Protože žalovaný je státním příslušníkem Mongolska, zabýval se soud tím, zda jsou příslušné rozhodovat české soudy a kterým právním řádem se řídí právní poměry účastníků. Dospěl přitom k závěru, že podle čl. 36 a 37 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 15. 10. 1976, publikované pod č. 106/1978 Sb., jsou příslušné české soudy a právní poměry účastníků se řídí českým právem.

4. Soud z provedených důkazů zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně s částkou 25 310 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 15 302 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 11,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 948 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 88 %, RPSN činilo 157,41 %. To vše měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 1 064 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru č. číslo smlouvy a smluvní podmínky). Ze smlouvy - druhé strany smlouvy první odstavec soud zjistil, že obsahuje prohlášení, že žalovaný, který si sjednal službu komfortního splácení převzal v hotovosti částku 30 000 Kč při podpisu smlouvy.

5. Ze zákaznické karty z datum soud zjistil, že žalovaný uvedl, že pracuje jako operátor ve právnická osoba. s čistým měsíčním příjmem 16 211 Kč. V zákaznické kartě je zaškrtnuto, že příjem byl ověřen z výplatních pásek. V zákaznické kartě žalovaný uvedl další čistý příjem domácnosti 20 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč. Uvedl, že nemá závazky ve formě zápůjčky u jiné společnosti. Uvedl, že je svobodný a bydlí jako „nájemník“.

6. Z výplatní pásky žalovaného soud zjistil, že jde o špatně okopírovaný dokument s pouze částečnou čitelností, vypadající jako výplatní páska. Lze přečíst zaměstnavatele „právnická osoba“ a na jedné z pásek pak například údaj „dobírka převod“ ve výši 14 948 Kč a na druhé pak údaj „pevná měsíční mzda“ ve výši 7 256 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, kdy žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem.

8. Z předžalobní výzvy ze dne datum a dokladu o odeslání soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k plnění celkové dlužné částky 57 760,86 Kč do datum.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 609 o.z. platí, že nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

17. Podle § 610 odst. 1 a 2 o.z. platí, že k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana. To platí i v případě, že bylo plněno na základě zdánlivého právního jednání.

18. Podle § 621 o.z. platí, že okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

19. Podle § 629 odst. 1 o.z. platí, že promlčecí lhůta trvá tři roky.

20. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

21. Soud uzavřel že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel částku 30 000 Kč, jak stvrdil ve smlouvě svým podpisem.

22. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr v celkové výši 30 000 Kč zaplatit 1064 Kč týdně. Ověřen měl být pouze příjem žalovaného, který žalobkyně údajně ověřila prostřednictvím výplatních pásek žalovaného. Výplatní pásky předložené soudu k důkazu jsou však nečitelné a soud toto tvrzení žalobkyně nemohl ověřit. Tento (průměrný čistý) měsíční příjem měl činit 16 211 Kč. Žalovaný sice uvedl další příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč, nicméně neuvedl k tomuto nic bližšího. Co se týče výdajů žalovaného ve výši 5 000 Kč měsíčně, nedošlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k žádnému ověření těchto tvrzení žalovaného. Obezřetnost poskytovatele úvěru byla na místě zejména z důvodu neověření dalšího příjmu domácnosti, nízkých nákladů na bydlení, které byly uvedeny v zákaznické kartě. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

23. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.

24. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 15 404 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.).

25. Soud se dále zabýval námitkou promlčení vznesenou opatrovníkem žalovaného. Podle § 629 odst. 1 o.z. je délka promlčecí lhůty 3 roky a u nároků z bezdůvodného obohacení počíná dle § 621 o.z. běžet v okamžiku, kdy se žalovaný mohl dozvědět, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Podle judikatury je pak tímto okamžikem samotné poskytnutí peněžité částky žalovanému. Nejvyšší soud ve svém usnesení č.j. 33 Cdo 2807/2023-210 ze dne 28. 8. 2024 potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. 30 Co 23/2023-153 ze dne 23. 3. 2023, který, jakožto soud odvolací, rozhodl tak, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty pro vydání bezdůvodného obohacení je rozhodným okamžik, kdy se ochuzený dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání konkrétního bezdůvodného obohacení a kdo je získal, že žalobkyně již při poskytnutí úvěru věděla, že částku poskytuje žalované a též znala okolnosti, jakým způsobem posoudila a ověřila úvěruschopnost žalované, kdy jako profesionál si mohla a měla být vědoma, že smlouva o úvěru může být z uvedeného důvodu neplatná (dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1125/2021, a ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1196/2022).

26. Jelikož zde došlo k poskytnutí peněžních prostředků žalovanému dne datum a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl žalobkyní podaný datum, tříletá subjektivní promlčecí lhůta uplynula, a soud uzavřel, že nárok žalobkyně je promlčený a žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 398,13 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem (ustanoveným opatrovníkem), kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 714 Kč sestávající z částky 2 740 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 560,60 Kč za 25 ujetých km v částce 260,60 Kč (39 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 11,6 l/100 km a 5,9 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 940,60 Kč ve výši 1 457,53 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl zastoupen procesním opatrovníkem z důvodu, že je osobou neznámého pobytu, rozhodl soud o nákladech řízení podle § 149 odst. 2 o.s.ř., rozhodl soud tak, že náklady řízení jsou splatné k rukám ČR – Okresního soudu v Kutné Hoře (výrok II.).

28. Lhůta k plnění žalobkyni byla stanovena dle § 160 o.s.ř., kdy soud neshledal důvod se odchýlit od obecné třídenní lhůty k plnění. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.