4 C 254/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Fukalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha proti žalovanému: jméno FO , narozený datum bytem adresa zastoupený opatrovníkem Mgr. Ing. Pavlem Bezouškou sídlem náměstí Jana Žižky z Trocnova 2/2, 286 01 Čáslav - Staré Město o 40 714 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinná zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 8 398,13 Kč k rukám ČR – Okresního soudu v Kutné Hoře do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 40 714 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit spolu s částkou 25 310 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 15 302 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 11,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 948 Kč. To vše měl žalovaný vrátit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 1 064 Kč. Žalovaný však nesplácel řádně a včas a poslední splátku uhradil dne , datum, . Ke dni , datum, činila dlužná jistina 24 586,20 Kč a dlužný celkový poplatek 16 127,80 Kč. Dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že si od něj vyžádala informace o jeho osobních, rodinných a majetkových poměrech formou vyplnění zákaznické karty. Právní předchůdkyně žalobkyně si následně ověřila příjem žalovaného, a to z výplatních pásek za měsíce březen a duben 2021, kdy zjistila, že žalovaný pracuje jako operátor s průměrným čistým měsíčním příjmem 36 211 Kč, žije v nájmu, je svobodný a nemá jiné závazky.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím opatrovníka, který mu byl ustanoven jako osobě neznámého pobytu usnesením č.j. 4 C 254/2025-51, které nabylo právní moci dne , datum, . Uvedl, že namítá správnost listiny, konkrétně předání finančních prostředků právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému. Dále uvádí, že poslední splátka byla splatná dne , datum, a namítá promlčení pohledávky. Nadto uvádí, že v době sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného.

3. Protože žalovaný je státním příslušníkem Mongolska, zabýval se soud tím, zda jsou příslušné rozhodovat české soudy a kterým právním řádem se řídí právní poměry účastníků. Dospěl přitom k závěru, že podle čl. 36 a 37 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 15. 10. 1976, publikované pod č. 106/1978 Sb., jsou příslušné české soudy a právní poměry účastníků se řídí českým právem.

4. Soud z provedených důkazů zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně s částkou 25 310 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 15 302 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 11,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 948 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 88 %, RPSN činilo 157,41 %. To vše měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 1 064 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, a smluvní podmínky). Ze smlouvy - druhé strany smlouvy první odstavec soud zjistil, že obsahuje prohlášení, že žalovaný, který si sjednal službu komfortního splácení převzal v hotovosti částku 30 000 Kč při podpisu smlouvy.

5. Ze zákaznické karty z , datum, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že pracuje jako operátor ve , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem 16 211 Kč. V zákaznické kartě je zaškrtnuto, že příjem byl ověřen z výplatních pásek. V zákaznické kartě žalovaný uvedl další čistý příjem domácnosti 20 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč. Uvedl, že nemá závazky ve formě zápůjčky u jiné společnosti. Uvedl, že je svobodný a bydlí jako „nájemník“.

6. Z výplatní pásky žalovaného soud zjistil, že jde o špatně okopírovaný dokument s pouze částečnou čitelností, vypadající jako výplatní páska. Lze přečíst zaměstnavatele „, právnická osoba, “ a na jedné z pásek pak například údaj „dobírka převod“ ve výši 14 948 Kč a na druhé pak údaj „pevná měsíční mzda“ ve výši 7 256 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že dne , datum, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, kdy žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem.

8. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a dokladu o odeslání soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k plnění celkové dlužné částky 57 760,86 Kč do , datum, .

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 609 o.z. platí, že nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

17. Podle § 610 odst. 1 a 2 o.z. platí, že k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana. To platí i v případě, že bylo plněno na základě zdánlivého právního jednání.

18. Podle § 621 o.z. platí, že okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

19. Podle § 629 odst. 1 o.z. platí, že promlčecí lhůta trvá tři roky.

20. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

21. Soud uzavřel že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel částku 30 000 Kč, jak stvrdil ve smlouvě svým podpisem.

22. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr v celkové výši 30 000 Kč zaplatit 1064 Kč týdně. Ověřen měl být pouze příjem žalovaného, který žalobkyně údajně ověřila prostřednictvím výplatních pásek žalovaného. Výplatní pásky předložené soudu k důkazu jsou však nečitelné a soud toto tvrzení žalobkyně nemohl ověřit. Tento (průměrný čistý) měsíční příjem měl činit 16 211 Kč. Žalovaný sice uvedl další příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč, nicméně neuvedl k tomuto nic bližšího. Co se týče výdajů žalovaného ve výši 5 000 Kč měsíčně, nedošlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k žádnému ověření těchto tvrzení žalovaného. Obezřetnost poskytovatele úvěru byla na místě zejména z důvodu neověření dalšího příjmu domácnosti, nízkých nákladů na bydlení, které byly uvedeny v zákaznické kartě. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

23. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.

24. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 15 404 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.).

25. Soud se dále zabýval námitkou promlčení vznesenou opatrovníkem žalovaného. Podle § 629 odst. 1 o.z. je délka promlčecí lhůty 3 roky a u nároků z bezdůvodného obohacení počíná dle § 621 o.z. běžet v okamžiku, kdy se žalovaný mohl dozvědět, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Podle judikatury je pak tímto okamžikem samotné poskytnutí peněžité částky žalovanému. Nejvyšší soud ve svém usnesení č.j. 33 Cdo 2807/2023-210 ze dne 28. 8. 2024 potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. 30 Co 23/2023-153 ze dne 23. 3. 2023, který, jakožto soud odvolací, rozhodl tak, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty pro vydání bezdůvodného obohacení je rozhodným okamžik, kdy se ochuzený dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání konkrétního bezdůvodného obohacení a kdo je získal, že žalobkyně již při poskytnutí úvěru věděla, že částku poskytuje žalované a též znala okolnosti, jakým způsobem posoudila a ověřila úvěruschopnost žalované, kdy jako profesionál si mohla a měla být vědoma, že smlouva o úvěru může být z uvedeného důvodu neplatná (dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1125/2021, a ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1196/2022).

26. Jelikož zde došlo k poskytnutí peněžních prostředků žalovanému dne , datum, a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl žalobkyní podaný , datum, , tříletá subjektivní promlčecí lhůta uplynula, a soud uzavřel, že nárok žalobkyně je promlčený a žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 398,13 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem (ustanoveným opatrovníkem), kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 714 Kč sestávající z částky 2 740 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 560,60 Kč za 25 ujetých km v částce 260,60 Kč (39 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 11,6 l/100 km a 5,9 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 940,60 Kč ve výši 1 457,53 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl zastoupen procesním opatrovníkem z důvodu, že je osobou neznámého pobytu, rozhodl soud o nákladech řízení podle § 149 odst. 2 o.s.ř., rozhodl soud tak, že náklady řízení jsou splatné k rukám ČR – Okresního soudu v Kutné Hoře (výrok II.).

28. Lhůta k plnění žalobkyni byla stanovena dle § 160 o.s.ř., kdy soud neshledal důvod se odchýlit od obecné třídenní lhůty k plnění.