4 C 26/2020

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa a manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení jako opatrovnicí sídlem adresa o rozvod

I. Manželství celé jméno manželky, rozené příjmení, narozené datum, a jméno příjmení jméno příjmení, narozeného datum, uzavřené dne datum v Káhiře, Egypt, zapsané v knize manželství matričního úřadu městské části obec - anonymizováno, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka podala návrh na rozvod manželství s tím, že poté, co se z manželství narodily děti, s nimi zůstávala převážně sama, neboť manžel býval pracovně vytížen. Postupně se z práce přestával vracet domů a býval mimo domov i několik dnů. V manželových věcech nalezla opakovaně marihuanu a též zjistila, že si vzal dvě půjčky, o kterých nevěděla. Přestala tak manželovi důvěřovat a mezi manželé se začali častěji hádat.

2. Manžel se prostřednictvím opatrovnice k návrhu na rozvod připojil.

3. Soud provedl důkazy listinami, které účastníci navrhli, a výslechem manželů. Potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo, v řízení byl prokázán následující skutkový stav:

4. Manželství mezi shora jmenovanými manžely bylo uzavřeno dne datum v Káhiře v Egyptě (prokázáno oddacím listem). Manželé mají dvě nezletilé děti, přičemž o úpravě poměrů a vyživovací povinnosti k nezletilým za trvání manželství a pro dobu po rozvodu bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací (prokázáno citovaným rozsudkem). Manželé se vzájemně odcizili. V září 2019 manžel odešel ze společné domácnosti, manželka nemá ponětí o současném pobytu manžela. Naposledy byla s manželem v kontaktu na přelomu roku 2020 a 2021, ačkoliv se manžela pokoušela opakovaně kontaktovat, ten kontaktní nebyl (prokázáno výslechem manželky).

5. Nejdříve se soud zabýval tím, zda je příslušný k rozhodnutí o věci a které právo ve věci aplikovat, neboť manžel je cizím státním příslušníkem. Dle čl. 3 odst. 1 písm. a) odrážka druhá nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, kde měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Pro aplikaci uvedeného nařízení není podstatné, že manžel není příslušníkem členského státu EU. V této věci měli manželé poslední společné bydliště v obvodu zdejšího soudu, kde manželka nadále žije, proto je zdejší soud příslušný k projednání a rozhodnutí věci. Rozhodné právo pro rozvod pak soud určil dle hlediska uvedeného v čl. 8 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1259/2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, dle nějž se rozvod řídí právem státu, kde měli manželé poslední obvyklé bydliště, pokud k ukončení pobytu nedošlo dříve než rok před zahájením řízení u soudu a jeden z manželů v tomto státě pobývá ještě v okamžiku zahájení řízení u soudu.

6. Soud po právní stránce postupoval dle ustanovení § 755 odst. 1, 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Dle ustanovení § 756 soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že podmínky rozvodu podle § 755 odst. 1, 2, 3 o.z. jsou dány. Předně je nutné uvést, že manželé spolu od září 2019 nežijí. Z manželství se vytratila důvěra. V současné době manželé nejsou v kontaktu a manželce není znám současný pobyt manžela. Všechny tyto skutečnosti svědčí o tom, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Manželství je rozvráceno tak, že již neplní žádnou ze svých společenských funkcí, jak má na mysli zejména ustanovení § 687 o.z., přičemž ani nelze očekávat obnovení manželského soužití. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle nějž v řízení o statusových věcech manželských a partnerských, nemá zásadně žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, přičemž soud v posuzované věci neshledal okolnosti případu odůvodňující jiné rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť po vyhlášení rozsudku se oba účastníci tohoto práva vzdali. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení (ustanovení § 759 o.z.). Účastníci jsou povinni po právní moci výroku o rozvodu manželství nechat si v občanském průkazu vyznačit změnu stavu, dále nahlásit tuto skutečnost zaměstnávajícím organizacím, popřípadě finančnímu úřadu. Tento rozsudek je vykonatelný dnem právní moci (ustanovení § 161 odst. 2 o.s.ř.).