4 C 37/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci manželky: osobní údaje manželky adresa pro doručování adresa manželky zastoupená advokátem Mgr. Janem Novákem sídlem Havlíčkovo náměstí 512, 284 01 Kutná Hora a manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátkou Mgr. Hanou Petákovou sídlem Za Brodcem 221, 284 01 Kutná Hora o rozvod I. příjmení jméno celé jméno manželky, rozené příjmení, narozené datum, a celé jméno manžela, narozeného datum, uzavřené dne datum před Městským úřadem v Kutné Hoře, se rozvádí. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka podala návrh na rozvod manželství s tím, že již pár měsíců po svatbě manželka pociťovala ze strany manžela psychické týrání, což se projevovalo agresivitou vůči ní i věcem v domácnosti, ponižováním před známými, kontrolováním mobilního telefonu a zákazem styku s příbuznými. Manželka toto již dále nemohla unést a v únoru 2019 opustila společnou domácnost a odešla ke svým rodičům.

2. Manžel se k návrhu manžely na rozvod manželství připojil, byť zcela nesouhlasil se všemi důvody rozvratu manželství tak, jak je manželka uvedla v návrhu na rozvod manželství.

3. Soud provedl důkazy listinami, které účastníci navrhli a výslechem manželů. Potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo, v řízení byl prokázán následující skutkový stav:

4. Manželství mezi shora jmenovanými manžely bylo uzavřeno dne datum před Městským úřadem v Kutné Hoře (prokázáno oddacím listem). Manželka je státní příslušnicí České republiky, manžel je státním příslušníkem Rumunska, poslední společné bydliště měli na adrese v obvodu zdejšího soudu. Jednalo se o jejich první manželství, z manželství se nenarodily žádné děti. Mezi manžely vázla jejich vzájemná komunikace, nedokázali společně řešit problémy, které se v manželství vyskytly. Ve spoustě věcí si manželé nerozuměli. Manžel v brzké době hodlá opustit Českou republiku a vrátit se do Rumunska (prokázáno výslechem manželů).

5. Nejdříve se soud zabýval tím, zda je příslušný k rozhodnutí o věci a které právo ve věci aplikovat, neboť manžel je cizím státním příslušníkem. Dle čl. 3 odst. 1 písm. a) odrážka druhá nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, kde měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. V této věci měli manželé poslední společné bydliště v obvodu zdejšího soudu, kde zatím oba manželé nadále žijí, proto je zdejší soud příslušný k projednání a rozhodnutí věci. Rozhodné právo pro rozvod pak soud určil dle hlediska uvedeného v čl. 8 písm. a) nařízení Rady (EU) číslo kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, dle nějž se rozvod řídí právem státu, v němž mají manželé obvyklé bydliště v okamžiku zahájení řízení u soudu.

6. Soud po právní stránce postupoval dle ustanovení § 755 odst. 1, 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Dle ustanovení § 756 soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že podmínky rozvodu podle § 755 odst. 1, 2, 3 o.z. jsou dány. Z manželství se nenarodily žádné děti, účastníci dále netvrdili, že ve věci jsou dány mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Mezi manžely vázla vzájemná komunikace a nebyli schopni řešit problémy nastalé v manželství. Manžel hodlá opustit Českou republiku. Manželství je již natolik rozvráceno, že neplní žádnou ze svých společenských funkcí, jak má na mysli zejména ustanovení § 687 o.z. a nelze očekávat obnovení manželského soužití. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství, když s tímto projevili souhlas i oba manželé.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle nějž v řízení o statusových věcech manželských a partnerských, nemá zásadně žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, přičemž soud v posuzované věci neshledal okolnosti případu odůvodňující jiné rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť oba manželé se tohoto práva po vyhlášení rozsudku vzdali. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení (ustanovení § 759 o.z.). Účastníci jsou povinni po právní moci výroku o rozvodu manželství nechat si v občanském průkazu vyznačit změnu stavu, dále nahlásit tuto skutečnost zaměstnávajícím organizacím, popřípadě finančnímu úřadu. Tento rozsudek je vykonatelný dnem právní moci (ustanovení § 161 odst. 2 o.s.ř.).