4 C 4/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr Pavlou Fukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 proti žalované: osobní údaje žalované o 3 748 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 748 Kč se zákonným úrokem ve výši 8,5% ročně z částky 1 748 Kč od 29. 6. 2018 do zaplacení a úroku ve výši 23,72% ročně z částky 1 748 Kč od 29. 6. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 861,41 Kč od 29. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 861,41 Kč od 29. 6. 2018 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit částku 3 748 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila skutečností, že dne 11. 5. 2017 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba], (dále jen jako„ FCI“) s žalovanou smlouvu, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že peněžní prostředky vrátí společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 400 Kč, což odpovídá úrokové sazbě ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Vše se žalovaná zavázala splatit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 21. 6. 2018. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a FCI dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná celkem na dluh zaplatila částku 13 652 Kč. Žalovaná přes výzvu neuhradila žalobkyni část jistiny ve výši 2 886,59 Kč, část dlužných odměn ve výši 861,41 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 000,42 Kč z částky 2 886,59 Kč za dobu od 22. 6. 2018 do 29. 11. 2019, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 353,73 Kč z částky 2 886,59 Kč za dobu od 29. 6. 2018 do 29. 11. 2019, úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 2 886,59 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 886,59 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky ustanovení § 115a občanského soudního řádu, rozhodl soud v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud zjistil následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 11. 5. 2017 uzavřené mezi FCI a žalovanou soud zjistil, že FCI poskytla žalované v hotovosti částku 10 000 Kč, a žalovaná se za to zavázala zaplatit úroky ve výši 1 400 Kč, což odpovídá úrokové sazbě ve výši 23,72 % ročně, poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Výše uvedené částky se žalovaná zavázala splatit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Z karty zákazníka soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná má příjmy ve výši 20 700 Kč, a výdaje ve výši 13 900 Kč, což si ověřila z bankovních výpisů a dokladu o přiznání mateřské/rodičovské. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a FCI a oznámení o postoupení pohledávky včetně kopie podacího lístku, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni ke dni 29. 11. 2019 a postoupení bylo žalované písemně oznámeno. Z výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2020 včetně kopie podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k plnění dlužné částky v celkové výši 5 500,01 Kč.

5. Při právním hodnocení soud posuzoval věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zejména § 2395 a násl. o. z. Soud s ohledem na spotřebitelskou povahu předmětné smlouvy aplikoval rovněž ustanovení § 1810 a násl. o. z., a taktéž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 1811 odst. 1 o. z., veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

7. Podle § 1812 odst. 1, 2 o. z., lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

8. Podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 1815 o. z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Podle § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

11. Podle § 110 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, která je nižší, než odpovídá informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, snižuje se celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídala zápůjční úrokové sazbě uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, která je nižší, než odpovídá informaci o zápůjční úrokové sazbě, snižuje se zápůjční úroková sazba tak, aby odpovídala celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.

12. Dle § 5 odst. 1 zákona č. 634/1991 Sb., o ochraně spotřebitele je obchodní praktika klamavá opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat; za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem.

13. Soud vzal za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalovanou a FCI, který je spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb. Žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které měla vrátit společně s úrokem ve výši 23,72 % ročně z poskytnuté částky, který byl kapitalizován na částku 1 400 Kč, a měla zaplatit poplatky za související služby, to vše v pravidelných týdenních splátkách. S ohledem na skutečnost, že žalovaná neuhradila dluhy z úvěru a nezaplatila poplatky řádně a včas, vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zaplacení části neuhrazené jistiny, kapitalizovaných úroků a platby za hotovostní inkaso. Ze smlouvy o postoupení pohledávky vzal soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu nesplacené jistiny úvěru ve výši 1 748 Kč, a příslušenství – úroku z nesplacené jistiny úvěru ve výši 23,72 % ročně a zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z. Poplatek za hotovostní inkaso a kapitalizovaný úrok za poskytnutí úvěru žalovaná již splatila.

14. Soud se zabýval dále poplatkem za„ administrativní činnost“ ve výši 2 000 Kč. K tomu soud uvádí, že ekonomickou podstatou a účelem úroku z úvěru je poskytnutí protiplnění, úplaty, ceny za přenechání peněžitých prostředků na danou půjčku na určitou dohodnutou dobu. Poplatek za administrativní činnost je dle svého účelu úrokem jakožto cenou za poskytnutí finančních prostředků. Nemá jiný smysl a účel než fakticky navýšit tuto úplatu, tj. navýšit faktický úrok daného úvěru. Soud nepovažuje poplatek za administrativní činnost za samostatně sjednanou položku smlouvy o úvěru, ale za položku, která by měla být součástí úroku samotného, tedy v tomto případě v jeho procentním vyjádření. Soud tak ujednání o administrativním poplatku shledal jako ustanovení, které obchází zákon o spotřebitelském úvěru. Zároveň soud v souladu s § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, kdy jednání podnikatele, kde je důležitý údaj uvedený nejednoznačným způsobem považováno za klamavé uvádí, že pokud právní předchůdkyně žalobkyně nezapočítává administrativní poplatek do samotného úroku, dopouští se tím i klamavého jednání vůči spotřebiteli. Soud tak uzavřel, že ujednání o administrativním poplatku je ujednání pro žalovanou jako spotřebitele nikoli jasné a srozumitelné, ale naopak klamavé, jehož jediným účelem je daným nejasným způsobem vyjádření předstírat nižší než ve skutečnosti sjednanou výši úroku. Dané ujednání tak zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že se žalovaná jako spotřebitel daného nepřiměřeného ujednání nedovolala, v souladu s citovaným § 1815 o. z. se k němu nepřihlíží. Soud s ohledem na výše uvedené žalobu zamítl co do částky 2 000 Kč, která odpovídá administrativnímu poplatku, včetně požadovaného příslušenství z částky 861,41 Kč, která odpovídá části tohoto poplatku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků, protože žalované, která byla v řízení úspěšnější a měla by tak právo na jejich poměrnou náhradu, žádné náklady řízení nevznikly.