4 C 46/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr Pavlou Fukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Michalem Dittrichem sídlem Vinohradská 174, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 14 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 9 500 Kč od 25. 11. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 500 Kč od 25. 11. 2018 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů v částce 804,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 25. 11. 2018 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 24. 10. 2017 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]) s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně s úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, celkem 16 900 Kč. Vše se žalovaný zavázal splatit ve 13 splátkách, z nichž poslední byla splatná dne 24. 11. 2018. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, a ocitl se tak v prodlení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od své právní předchůdkyně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019. Žalovaný dluh nesplnil ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky ustanovení § 115a občanského soudního řádu, rozhodl soud v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 24. 10. 2017 uzavřené mezi [anonymizováno] a žalovaným soud zjistil, že žalovanému poskytla [anonymizováno] částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 17 300 Kč, která v sobě zahrnuje úrok za poskytnutí úvěru v pevné výši 28 %, resp. 25,85 % ročně, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1 900 Kč. Výše uvedenou částku se žalovaný zavázal splatit ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, finanční analýzy, listiny nazvané„ credit scoring“, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr zjištěním jeho příjmů, výdajů a rodinných poměrů, což ověřila z předložené podnájemní smlouvy, ústřižků složenek o výplatě důchodu žalovanému, a čestného prohlášení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a smlouvy o prodeji části závodu ze dne 8. 9. 2018, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020, soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván ke splnění dluhu.

5. Při právním hodnocení soud posuzoval věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zejména § 2395 a násl. o. z. Soud s ohledem na spotřebitelskou povahu předmětné smlouvy aplikoval rovněž ustanovení § 1810 a násl. o. z., a taktéž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále též jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 1811 odst. 1 o. z., veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

7. Podle § 1812 odst. 1, 2 o. z., lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

8. Podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 1815 o. z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Podle § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

11. Podle § 110 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, která je nižší, než odpovídá informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, snižuje se celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídala zápůjční úrokové sazbě uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, která je nižší, než odpovídá informaci o zápůjční úrokové sazbě, snižuje se zápůjční úroková sazba tak, aby odpovídala celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.

12. Dle § 5 odst. 1 zákona č. 634/1991 Sb., o ochraně spotřebitele je obchodní praktika klamavá opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat; za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem.

13. Soud vzal za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalovaným a [anonymizováno], který je spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které měl vrátit společně s úrokem ve výši 28 %, resp. 25,85 % ročně z poskytnuté částky, to vše v pravidelných měsíčních splátkách. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuhradila dluhy z úvěru řádně a včas, vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zaplacení části neuhrazené jistiny, a kapitalizovaných úroků. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu nesplacené jistiny úvěru a úroků ve výši 9 500 Kč, a zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z., a to od 25. 11. 2018, kdy se stala splatnou poslední splátka úvěru.

14. Soud se zabýval dále poplatky za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a za hotovostní výběr splátek ve výši 1 900 Kč. K tomu soud uvádí, že ekonomickou podstatou a účelem úroku z úvěru je poskytnutí protiplnění, úplaty, ceny za přenechání peněžitých prostředků na určitou dohodnutou dobu. Uvedené poplatky jsou dle svého účelu úrokem jakožto cenou za poskytnutí finančních prostředků. Nemají jiný smysl a účel než fakticky navýšit tuto úplatu, tj. navýšit faktický úrok daného úvěru. Soud nepovažuje tyto poplatky za samostatně sjednanou položku smlouvy o úvěru, ale za položku, která by měla být součástí úroku samotného, tedy v tomto případě v jeho procentním vyjádření. Soud tak ujednání o poplatcích shledal jako ustanovení, která obcházejí zákon o spotřebitelském úvěru. Zároveň soud v souladu s § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, kdy jednání podnikatele, kde je důležitý údaj uvedený nejednoznačným způsobem považováno za klamavé uvádí, že pokud právní předchůdkyně žalobkyně nezapočítává poplatky do samotného úroku, dopouští se tím i klamavého jednání vůči spotřebiteli. Soud tak uzavřel, že ujednání o poplatcích jsou ujednáními pro žalovaného jako spotřebitele nikoli jasná a srozumitelná, ale naopak klamavá, jejichž jediným účelem je nejasným způsobem vyjádření předstírat nižší než ve skutečnosti sjednanou výši úroku. Daná ujednání tak zakládají významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že se žalovaný jako spotřebitel daného nepřiměřeného ujednání nedovolal, v souladu s citovaným § 1815 o. z. se k němu nepřihlíží. Soud s ohledem na výše uvedené žalobu zamítl co do částky 4 500 Kč, která odpovídá výše uvedeným poplatkům, včetně požadovaného příslušenství z částky 500 Kč, která odpovídá části těchto poplatků.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 804,41 Kč, přičemž tato částka představuje 35,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 67,86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

16. Náhrady nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem dle § 149 odst. l o. s. ř. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal soud důvody.