4 C 55/2026

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Fukalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2 - Vyšehrad proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 548 091,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 485 592,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 485 592,57 Kč od , datum, do zaplacení do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28 442,63 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit částky 121 004,75 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 213,50 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 119 209,75 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 3 123,98 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky 121 004,75 Kč od , datum, do zaplacení (nárok 1) a zaplacení částky 427 086,59 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 57 360,17 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 425 408,59 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 022,78 Kč za období od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 427 086,59 Kč od , datum, do zaplacení (nárok 2).

2. Svůj prvý nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 119 210 Kč. Načerpanou částku měla žalovaná splácet spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Žalovaná celkem z úvěru načerpala částku 272 387 Kč a uhradila částku 168 350,43 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná dlužila částku 121 004,75 Kč s příslušenstvím s tím, že se tato částka skládá z jistiny ve výši 119 209,75 Kč, poplatků v celkové výši 195 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po tom, co byla žalobkyní vyzvána k plnění. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalované, tak žalobkyně si jednak prověřila žalovanou v interních i externích databázích, jednak si od ní vyžádala informace ohledně jejích příjmů. Konkrétně žalovaná obdržela od zaměstnavatele za období únor 2024 částku 33 030 Kč a za období březen 2024 částku 32 238 Kč. žalobkyně zjistila existenci dosavadních závazků žalované, s jejich splatností však žalovaná nebyla v prodlení a žalobkyně je započítala do výpočtu bonity žalované. K ověření těchto tvrzení využila žalobkyně potvrzení o příjmu žalované a výpis NRKI (nárok 1).

3. Svůj druhý nárok odůvodnila žalobkyně tím, že dne , datum, uzavřela s žalovanou úvěrovou smlouvu č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě poskytla žalované částku ve výši 428 751 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet v 120 pravidelných měsíčních splátkách po 9 439 Kč, úrok byl sjednán ve výši 23,75 % ročně. Žalovaná celkem na úvěr uhradila částku 47 195 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná dlužila částku 427 086,59 Kč s příslušenstvím s tím, že se tato částka skládá z jistiny ve výši 425 408,59 Kč, poplatků v celkové výši 78 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po tom, co byla žalobkyní vyzvána k plnění. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalované, tak žalobkyně si jednak prověřila žalovanou v interních i externích databázích, jednak si od ní vyžádala informace ohledně jejích příjmů a výdajů a vyžádala si také výpisy z účtu žalované za období srpen až říjen 2024. Konkrétně žalovaná obdržela od zaměstnavatele za období srpen 2024 částku 29 345 Kč, za období září 2024 částku 29 345 Kč a za období říjen 2024 částku 27 570 Kč. Ke zkoumání výdajů žalované žalobkyně uvádí, že z výpisů z účtu zjistila výdaje na jídlo, ošacení či kosmetiku a dále pak výběry výších tisícovek z bankomatů, přičemž zde nelze zjistit za jakým účelem byly tyto finanční prostředky vynakládány. Žalobkyně zjistila existenci dosavadních závazků žalované, konkrétně ve výši 16 613 Kč měsíčně, kdy poskytovaný úvěr je úvěrem konsolidačním a z těchto závazků byla konsolidována částka 120 975 Kč a 207 776 Kč (nárok 2).

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Soud z provedených důkazů zjistil, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, na základě které žalobkyně poskytla žalované bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 76 210 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně s včas splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň 4 % z dlužné částky. Smluvní úrok činil 26,28 % ročně, žalovaná se také zavázala hradit příslušné poplatky, které jsou sjednány v Úvěrových podmínkách. RPSN činilo 31,1 %. Ve smlouvě žalovaná uvedla, že je zaměstnancem s průměrným měsíčním čistým příjmem 26 000 Kč, je rozvedená, nevyživuje žádné děti a bydlí u rodičů. Další příjmy domácnosti uvedla 16 000 Kč, výdaje na bydlení 13 000 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč (smlouva ze dne , datum, č. , číslo smlouvy, vč. Úvěrových podmínek).

6. Z karty klienta a ověření bonity MLS ke smlouvě č. , číslo smlouvy, soud zjistil, že jde o dokumenty shrnující informace o žalované získané žalobkyní, konkrétně parametry úvěru, osobní údaje žalované a její finanční situaci. Žalovaná uvedla, že je zaměstnanec, její příjmy činí 26 000 Kč čistého měsíčně, příjmy ostatních členů domácnosti činí 16 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 23 000 Kč. Dokument MLS pak dále obsahuje rozbor finanční situace žalované a její domácnosti, kdy jako výdaje započítává životní minimum ve výši 4 470 Kč a dále pak externí splátky ve výši 8 632 Kč. U domácnosti jsou navíc započítány příjem domácnosti 16 000 Kč a normativní náklady na výdaje 5 531 Kč, životní minimum dvou členů domácnosti, měsíční výdaje na bydlení z žádosti ve výši 13 000 Kč a ostatní měsíční výdaje z žádosti ve výši 10 000 Kč.

7. Žalobkyně dále dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , účelový konsolidační úvěr, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 428 751 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně s včas splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9 439 Kč. Smluvní úrok činil 23,75 % ročně, žalovaná se také zavázala hradit příslušné poplatky, které jsou detailně uvedené v Úvěrových podmínkách. RPSN činilo 27 %. U žalované je uvedeno, že je zaměstnanec s průměrným měsíčním čistým příjmem 28 000 Kč, je rozvedená, nevyživuje žádné děti a bydlí u rodičů. Další příjmy domácnosti uvedla 15 000 Kč, výdaje na bydlení 12 000 Kč a ostatní výdaje 5 000 Kč (smlouva ze dne , datum, č. , číslo smlouvy, vč. Úvěrových podmínek).

8. Z karty klienta a ověření bonity MLS ke smlouvě č. , číslo smlouvy, soud zjistil, že jde o dokumenty shrnující informace o žalované získané žalobkyní, konkrétně parametry úvěru, osobní údaje žalované a její finanční situaci. Žalovaná uvedla, že je zaměstnanec, její příjmy činí 28 000 Kč čistého měsíčně, příjmy ostatních členů domácnosti činí 15 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 31 000 Kč. Dokument MLS pak dále obsahuje rozbor finanční situace žalované a její domácnosti, kdy jako výdaje započítává životní minimum ve výši 4 470 Kč, dále pak externí splátky ve výši 9 906 Kč a interní ve výši 6 707 Kč. U domácnosti jsou navíc započítány příjem domácnosti 15 000 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 16 613 Kč, konsolidované splátky ve výši 4 594 Kč a normativní náklady na výdaje 5 625 Kč, životní minimum dvou členů domácnosti, měsíční výdaje na bydlení z žádosti ve výši 12 000 Kč a ostatní měsíční výdaje z žádosti ve výši 5 000 Kč.

9. Ze zprávy nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že výpis našel jeden ukončený nesplátkový úvěr, dva existující úvěry a dva úvěry ukončené. Celková výše měsíčních splátek činila 11 288 Kč, z výpisu lze vidět i historii jednoho již ukončeného nesplátkového úvěru, se kterým se žalovaná dostávala pravidelně do prodlení a byl zesplatněn.

10. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaná ze smlouvy č. , číslo smlouvy, načerpala žalovaná částku celkem 542 664,54 Kč a uhradila částku celkem 47 195 Kč.

11. Z výzvy k zaplacení celého úvěru s dokladem o odeslání soud zjistil, že dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 458 749,19 Kč a to do 14 dnů.

12. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaná ke smlouvě č. , číslo smlouvy, načerpala částku celkem 309 692,66 Kč a uhradila celkem částku 168 350,43 Kč.

13. Z úvěrové zprávy smlouvě č. , číslo smlouvy, soud zjistil, že jsou evidovány dva existující úvěry se splátkami 5 312 Kč a 3 320 Kč.

14. Z úvěrové zprávy smlouvě č. č. , číslo smlouvy, soud zjistil, že jsou evidovány existující úvěry, tři úvěry ukončené, jeden ve formě žádosti, jeden odvolaný a dva odmítnuté. Celková výše měsíčních splátek neukončených úvěrů činila 3 320 Kč, 2 497 Kč a 4 615 Kč.

15. Z výzvy k zaplacení celého úvěru s dokladem o odeslání soud zjistil, že dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 130 307,77 Kč a to do 14 dnů.

16. Z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání soud zjistil, že dne , datum, vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 598 405,52 Kč a to do , datum, .

17. Z dohledání informací o činnosti klienta soud zjistil, že jde o dokument vytvořený žalobkyní shrnující informace o žalované a způsobu podpisu smlouvy.

18. Z výpisu z účtu soud zjistil, že jde o výpis z účtu za období , datum, až , datum, a výpis z běžného účtu žalované za období od , datum, až , datum, . První výše jmenovaný výpis obsahuje pouze osm položek, soud zjistil, že příjem žalované ze zaměstnání činil 33 030 Kč, dále byl proveden vklad hotovosti ve výši 2 000 Kč, zaplaceno pojistné ve prospěch , banka, ve výši 360 Kč, neidentifikovatelná odchozí úhrada ve výši 1 000 Kč, platba společnosti , právnická osoba, ve výši 3 595,24 Kč, platba v lékárně ve výši 99 Kč a dva výběry hotovosti (600 Kč a 29 000 Kč). Co se týče druhého období výpisu z účtu, soud zjistil výši příjmu žalované, a to říjen 27 570 Kč, září 29 345 Kč a srpen 29 345 Kč. Další příjmové položky jsou identifikované jako platby od žalobkyně v řádu jednotek tisíc až vyšších desítek tisíc korun a vklady hotovosti. Z výdajové stránky se z výpisu z účtu podávají blíže neidentifikované odchozí úhrady na různé účty ve výši tisícikorun, výběry hotovosti, platby za pojištění (desítky až stovky korun), či opakující se platba společnosti , právnická osoba, v částce přibližně 5 500 Kč až 6 000 Kč měsíčně. Často se opakují platby u obchodníků, nebo na e-shopech, přičemž méně často jde o potraviny či občerstvení, dále jde o platby za oblečení či módní doplňky. Jde o platby v různé výši, od nižších desetikorun, po vyšší tisícikoruny. Výsledek měsíčního hospodaření na účtech v měsíci srpnu činilo 35,31 Kč, v září na částce 7 138,38 Kč, a říjnu 0,96 Kč.

19. Z potvrzení o příjmu soud zjistil, že dne , datum, byla připsána žalované na účet částka 32 238 Kč jako mzda za únor 2024.

20. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že jí žalobkyně disponuje.

21. Z kopie evropského průkazu zdravotního pojištění soud zjistil, že jí žalobkyně disponuje.

22. Z kopie rodného listu soud zjistil, že jí žalobkyně disponuje.

23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

32. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr (nárok I.) s úvěrovým rámcem ve výši 119 210 Kč zaplatit 4 % z načerpané částky měsíčně. Ověřen byl pouze příjem žalované, který ověřila žalobkyně prostřednictvím výpisů z účtu žalované. Tento měsíční příjem činil 33 030 Kč. Co se týče výdajů žalované v tvrzené výši 5 000 Kč a 12 000 Kč na bydlení měsíčně s tím, že splácí další závazky v podobě zápůjčky, nedošlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k dostatečnému ověření těchto tvrzení žalované. Žalobkyně sice měla k dispozici výpis z účtu žalované, ale pouze za jeden jediný měsíc, kdy tento výpis obsahoval osm položek, žalobkyně však, místo toho, aby odstranila pochybnosti, které z výpisu z účtu a hospodaření žalované na jejím účtu plynuly, využila univerzální model, pomocí kterého vypočetla platební kapacitu žalované, s tím, že do výdajů započetla například částku životního minima. Z výpisů z účtu je však patrné, že žalovaná vybrala v hotovosti téměř veškeré finanční prostředky, které získala z platu z čehož není možné bez dalšího zjistit, jak s prostředky naložila, případně, zda jimi byly kryty některé výdaje. Žalobkyně měla, při potřebné míře obezřetnosti, kterou po ni zákonodárce vyžaduje, přinejmenším chtít od žalované vysvětlení některých položek jeho hospodaření, především pak zda vybraná finanční částka v hotovosti byla užita například na úhradu tvrzených nákladů na bydlení. Obezřetnost poskytovatele úvěru byla na místě zejména na nízké uvedené náklady na další životní potřeby, a především na vysoké měsíční splátky žalované a skutečnost, na výši zůstatku na účtu žalované.Dále nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr (nárok II.) ve výši 428 751 Kč zaplatit celkem 9 439 Kč měsíčně. Ověřen byl příjem žalované, který ověřila žalobkyně prostřednictvím výpisů z účtu žalované. Tento měsíční příjem činil 28 000 Kč. Co se týče výdajů žalované v tvrzené výši 10 000 Kč plus 13 000 Kč na bydlení měsíčně s tím, že splácí další závazky v podobě zápůjčky, nedošlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k dostatečnému ověření těchto tvrzení žalované. Žalobkyně sice měla k dispozici výpisy z účtu žalované, z nich však plyne, že žalovaná hospodařila tak, že měsíční zůstatky na účtu se pohybovaly v minimální výši, a navíc další příjmové položky tvořily úvěry vyplácené žalobkyní. Žalovaná již tak měla vysoké měsíční splátky na další závazky, kdy částečně měly být i tímto úvěrem konsolidovány. Žalobkyně však, místo toho, aby odstranila pochybnosti, které z výpisu z účtu a hospodaření žalované na jejím účtu plynuly, zejména výdajovou stránku hospodaření, využila univerzální model, pomocí kterého vypočetla platební kapacitu žalované, s tím, že do výdajů započetla například částku životního minima.Uvedený postup žalobkyně v tomto případě lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.) (nárok 1).

33. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a neprokázala, že by zkoumala výdaje žalované a učinila tak souhrnné zjištění o všech závazcích žalované, jejích příjmech i ověřených výdajích na pokrytí základních životních potřeb, např. bydlení a služby s tím související.

34. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Způsob dosavadního finančního hospodaření žalované tedy objektivně vedl k důvodné pochybnosti o jejích schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalované, zejména jejích výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalované (nárok 1), respektive že ke zkoumání úvěruschopnosti žalované došlo, ale byla zcela chybně vyhodnocena (nárok 2).

35. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 272 387 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 104 036,57 Kč (nárok 1) a dále, že žalobkyně poskytla žalované částku 428 751 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 381 556 Kč (nárok 2). Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 485 592,57 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

36. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem prvního jednání ve věci a do prodlení se žalovaná dostala den poté, tedy dne , datum, .

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 442,63 Kč, přičemž tato částka představuje 41,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,74 % a úspěchu žalované v rozsahu 29,26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 21 924 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 548 091,34 Kč sestávající z částky 10 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a účast na jednání dne , datum, ) a z částky 5 250 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 550 Kč ve výši 8 095,50 Kč.

38. Povinnost k plnění soud stanovil v prodloužené lhůtě šedesáti dnů, z důvodu výše částky, kterou má žalovaná jakožto spotřebitel uhradit (§ 160 odst. 1 věta prvá za středníkem o. s. ř.).