4 C 72/2026

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Fukalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Martou Ondačkovou sídlem Thunovská 192/27, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 27 943 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 000 Kč od , datum, do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu nároku 5 048 Kč, 3 895,80 Kč, úroku ve výši 73,62 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, ve výši 940,56 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 048 Kč od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 048 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 692,66 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 27 943 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 73,62 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 390 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil částku 22 650,52 Kč s příslušenstvím s tím, že se tato částka skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužného úroku přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 650,52 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tak žalobkyně si jednak prověřila žalovaného v interních i externích databázích, jednak si od něj vyžádala informace ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční čistý příjem činí 13 606 Kč a výdaje činí 9 960 Kč, přičemž náklady na bydlení uvedl žalovaný ve výši 5 100 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že k ověření těchto tvrzení nebylo třeba přistupovat, neboť příjmy převyšovaly výdaje a za pravdivost uvedených tvrzení je zodpovědný klient, tedy žalovaný. Žalobkyně dále zjišťovala i skutečnost, zda žalovaný již má nějaké další závazky, kdy žalovaný uvedl, že nikoliv.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud z provedených důkazů zjistil, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně s včas splácet, a to v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 390 Kč. Smluvní úrok činil 73,62 % ročně, RPSN činilo 104,32 % a žalovaný se také zavázal hradit příslušné poplatky (návrh na uzavření smlouvy, dodatek č. , číslo smlouvy, k návrhu smlouvy o úvěru, předsmluvní formulář a oznámení o schválení úvěru).

4. Z prohlášení klienta soud zjistil, že jde o formulářový dokument vytvořený žalobkyní, jehož podpisem klienti potvrzují smluvní podmínky žalobkyně a dále například pravdivost uvedených informací.

5. Ze základních informací o klientovi soud zjistil, že jde o tabulku vytvořenou žalobkyní obsahující informace o žalovaném jako je jméno a příjmení, kontaktní e-mail či datum žádosti o úvěr.

6. Z dodejky soud zjistil, že dne , datum, si žalovaný převzal doporučenou zásilku od žalobkyně.

7. Z potvrzení , banka, o příjmu na účtu žalovaného soud zjistil, že na účet žalovaného č. , č. účtu, přišla dne , datum, a dne , datum, částka 13 606 Kč jakožto invalidní důchod a dne , datum, částka 197 Kč jakožto valorizace invalidního důchodu.

8. Z hodnocení klienta soud zjistil, že jde o dokument shrnující informace o osobních a majetkových poměrech žalovaného, které sdělil žalobkyni. Celkové příjmy činí 13 606 Kč, výdaje 4 860 Kč jakožto životní minimum a 5 100 Kč na bydlení. Žalovaný uvedl, že pobírá invalidní důchod, je svobodný a žije sám v státním/obecním bytě.

9. Z důkazu o odeslání 1 Kč soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne , datum, na účet č. , č. účtu, částku 1 Kč.

10. Ze zaslané SMS soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne , datum, na telefonní číslo , tel. číslo, SMS informující o provedení verifikační platby.

11. Z důkazu o přijaté SMS soud zjistil, že dne , datum, přišla žalobkyni z čísla , tel. číslo, SMS s textem souhlasím , žalovaný, a číslem smlouvy.

12. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně disponuje povolením od České národní banky.

13. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 20 000 Kč.

14. Z výpisu ze seznamů SOLUS soud zjistil, že jde o tabulku shrnující lustraci žalovaného ohledně dlužných splátek s negativním výsledkem.

15. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že byly zjištěny dvě žádosti o úvěr a částka expozice žalovaného činila 695 072 Kč a součet celkového limitu kreditních karet 31 500 Kč.

16. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že jí žalobkyně disponuje.

17. Z výzvy k zaplacení soud zjistil, že dne , datum, a , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužných splátek s tím, že pokud tak neučiní, dojde k zesplatnění celého úvěru.

18. Z oznámení soud zjistil, že žalobkyně oznámila dne , datum, žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k uhrazení částky 24 048 Kč.

19. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný celkem uhradil částku 1 000 Kč.

20. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne , datum, vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky s příslušenstvím s tím, že pokud tak do 15 dnů neučiní, bude se žalobkyně nároku domáhat soudní cestou.

21. Z podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že toho dne odeslala žalobkyně žalovanému doporučenou zásilku.

22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

32. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr ve výši 20 000 Kč zaplatit 1 390 Kč měsíčně. Ověřen byl pouze příjem žalovaného, který ověřila žalobkyně prostřednictvím dotazu na banku žalovaného. Tento (čistý) měsíční příjem činil 13 606 Kč. Co se týče výdajů žalovaného ve výši 4 860 Kč plus 5 100 Kč na bydlení měsíčně, nedošlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k dostatečnému ověření těchto tvrzení žalovaného. Žalobkyně se, co se týče výdajů jiných, než na bydlení opírala pouze o částku životního minima. Obezřetnost poskytovatele úvěru byla na místě zejména na nízký příjem žalovaného plynoucí z invalidního důchodu, jednak na nízké uvedené náklady na bydlení a skutečnost, že výdaje na další životní potřeby jsou brány z normativní částky životního minima. Dále bylo potřeba vzít v potaz, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy i další výdaje spojené s dalšími závazky, o jejichž bližší specifikaci žalobkyně ničeho nezjišťovala. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě při naprosté absenci ověřování jakýchkoliv výdajových položek hospodaření žalovaného lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

33. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Absence podložení výdajové stránky hospodaření žalovaného spolu se skutečností, že žalovaný, ačkoliv uvedl, že žádné další závazky nemá, tak při zjištění z databáze nebankovního registru klientských informací, uvedených výdajů a výše příjmu tedy objektivně vedla k důvodné pochybnosti o jeho schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.

34. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 19 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 19 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

35. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem vyhlášení rozsudku a do prodlení se žalovaný dostal den po vyhlášení rozsudku po vyhlášení rozsudku, tedy dne , datum, .

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 692,66 Kč, přičemž tato částka představuje 19,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,51 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,49 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 398 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 943 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) a z částky 2 220 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast na jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 2 029,49 Kč za 138 ujetých km v částce 1 129,49 Kč (34,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 199,49 Kč ve výši 1 301,89 Kč.

37. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.